Dítě s ADHD a hospitalizace na dětské psychiatrii. Pocity, zkušenosti?

A když s dcerou promluvíš o tom, jak se ona cítí, jak celou situaci vnímá, tak je ona spokojená? Nebo sama vidí, že takhle to nechce, že chce mít doma pohodu? Protože s tím by se dalo pracovat, vzít to tak, že si všichni přejete, aby i ona byla spokojená, že by jí tam mohli pomoct nastavit léky tak, aby se cítila lépe. Jak je na tom intelektově? Jak zvládá školu, respektive jak škola zvládá její agresivitu a ADHD? Píšeš jen o problémech doma, proto se ptám víc.

Vím o známé, co když byla tuším kolem 15ti a měla deprese - sama si to vyžádala / zařídila.

Hodně by záleželo na dceři - pokud o to bude stát, tak jí to může moc pomoci. V léčebnách bývá i škola, různé dílny. Může to být podobné jako lázně. A určitě ji můžete na revers vzít domů, kdybyste měli pocit, že to nefunguje, jak by mělo (to by se jí dalo i slíbit - protože není to o tom, že by si sama ubližovala, hrozilo nějaké riziko, takže kdyby to nefungovalo či s tím byl problém, vždy se to dá zrušit).

Tak si to zkus otočit. Ze bys byla někde dva mesice zavrena, nemohla jen tak ani na zahradu, vse mela podle rozvrhu, někdo by Te řídil a ještě bys tam neměla rodinu.
Vstupní vyšetření, návrh medikace a léčebného programu (terapie, skupina,...), pak ten program a pak průběžně kontroly, zda to zabírá a případně úprava medikace. Ale bude tam pod lekama a domu se vám vrátí s lekama.
Zvaž, zda by nebylo vhodnější s jejím lékařem řešit, proc se to teď tak zhoršilo, může začínat puberta a nezvládá hormonální výkyvy, a nebylo by lepší prvně zkusit nasadit medikaci v domácím prostředí a počkat, jestli se situace nezlepší.

mě k tomu spíš napadá jeslti jste zkoušeli dobrého psychologa, terapeuta? ADHD je dost často nálepka, která schovává mnohem hlubší problém a ten by se dal správným přístupem řešit. Cítím tvé obrovské zoufalství, ale věř že dcera je na tom stejně.

Nikdo to nemůže hodnotit a soudit, když ve Vaší situaci není, ale asi bych zvážila jiné formy terapie, zavřít jí někam v 10-ti letech mi přijde masakr.

@irmamala Máme velmi málo informací a je škoda, že paní nenapsala více, ani neodpověděla na moje otázky. To dítě by nešlo do vězení, ale na oddělení nemocnice, kde by se jí snažili pomoci. Nečekala by ji ani hladovka, ani skotské střiky nebo elektrošoky, opravdu není čeho se obávat, ostatně děti takový pobyt ve velké většině případů nesou mnohem lépe jak jejich rodiče. Těžké ADHD znamená organický základ, chemie v mozku funguje úplně jinak jak u zdravého člověka, dokonce i jsou i jinak velké mozkové laloky. Není to legrace, pokud se chce začít s nějakou terapií, je vhodné medikamenty usměrnit hormonální tok, protože jinak není jedinec ani při sebevěší vůli schopen pracovat. A pokud dosavadní medikace nic nevyřešila, naopak potíže se stupňují, je potřeba nasadit jiné léky a vyladit je, mají spoustu vedlejších účinků (nespavost, nechutenství, opačný efekt a mnoho dalšího), které je vhodné sledovat, zvlášť, když jde o těžší případ. Do nemocnice mohou rodiče chodit na běžné návštěvy, dítě má i svůj program, přístup k hračkám, hrám, dochází tam učitel, pokud je možnost, podporuje se i pobyt venku a děti tam nejsou ani v pyžamech, ale v běžném pohodlném oblečení. Ale znovu se ptám na míru inteligence a zvládání potíží ve škole? Přemýšlím, že nemusí jít pouze o ADHD, jestli třeba chtějí vyloučit i nějakou psychickou poruchu? Nevím, těch informací je skutečně málo. Sestra byla 6 týdnů na psychiatrii, nijak ji to nepoznamenalo, byla tam spokojená, byla možnost uděla komplexní vyšetření a dlouhodobější pozorování, byl to u ní podklad pro další postupy. Běžně jsme za ní mohli a to bylo už před x lety. Pracuji s dětmi, které takový pobyt třeba taky absolvovali a opravdu na tom není nic hrozného, navrhuje se to v opodstatněných případech.

@zuzkasim dcera má nadprůměrnou inteligenci . Ve škole nemá problém ani s chováním ,dokonce nám nevěřili ,že má ADHD , dokud jsme nedonesli papír z psychiatrie. Chodí na kroužky. Vše se děje hlavně doma a útoky na rodinu . K psychiatricce chodíme již rok , medikace se již jednou změnila . Silnější léky momentálně nejsou možné , to už by byla jak chodící duch . Docházeli jsme i k psychologovi ,bohužel to nikam nevedlo určitě je tam teď změna ,že na ni leze puberta , ale opravdu jsem zoufalá . V dědičných dispozicích ze strany otce má bipolární poruchu ,která u dcery však potvrzena nebyla . Léky už bere , to že mi přijede h případného pobytu , s léky , tím se pro nás nic nemění .

@zuzkasim Ještě jsem chtěla dodat , že jsme normální rodina , u nás doma se děti fyzicky netrestají , starší dcera je v pohodě ,snaží se i s mladší vycházet ,i když za to slyší samé nadávky . Mladší dcera se nezdráha řvát na ni kund.... ,Pí..... Svině chcípni. Poslední dobou se ohání i po mě a nazvala mě krávou. Opravdu mi přijde že letíme z kopce a pád bude bolestivý . Dle lékařky a i psycholožky se jako rodina snažíme , problém u nás není . Problém je u dcery v hlavě a medikace opravdu moc nepomáhá . . Hrozně mě to trápí .

@barmil není to ústav ,je to oddělení dětské psychiatrie , přesně jak níže popisuje zuskasim. Není to vězení . I tak s tím mám prostě velký problém , na druhou stranu , pokud nějak nezakročim , dcera nebude schopna do běžného života fungovat a můžeme se snažit jak chceme . Ono to opravdu není jednoduché , starší dceři už přivodila otřes mozku. Vysvětlovat něco dítěti s.ADHD je úplně zbytečne , za hodinku to s klidem udělá znovu. Je to zoufalá situace

@wrtulka ano chodili jsme dlouhodobě k psycholožce ,bohužel dcera pouze odkyve vše a tím to končí . Jen vyjde z ordinace , jede zas to své . Pak dostala medikaci od psychiatra a dále jsme docházeli i na psychologii. Bohužel ten její stav se zhoršuje ,jak píší výše starší dceři v amoku přivodila otřes mozku . Ničí vybavení bytu , školní věci , oblečení prostě vše.

@zuzkasim dcera sve chybi nevidí , nevnímá těžko říct . Něco provede ,mi na ní nekricime , jen ji vysvětlujeme , že nemůže všem ubližovat . Za půl hodiny to udělá bez okolků znovu . S doktorkou moc nespolupracuje . Proto lékařka navrhla tento pobyt , že by měla kompletní vyšetření v rámci pobytu na psychiatrii , více by tam asi spolupracovala ,když by tam byla delší dobu a ty lékaře by poznala. Ale pořád mi léta v hlavě to ale.....

Pokud má problémy jen v rodině, ve škole píšeš, že je relativně bez problémů, tak by ji naopak odloučení mohlo prospět... Ptala ses jí, jak případný pobyt vnímá ona?

@codal ano bavili jsme se o tom , ona by jela klidně hned ,prý by to bylo jako na táboře 🤷

Díky za upřesnění. Jediné, co mě mate je to, že ve škole se chová jinak. A je škoda, že nedokáže ani zpětně vyhodnotit své chování jako nežádoucí, že si neuvědomuje, že není v pořádku doma někomu sprostě nadávat, někoho fyzicky napadat, že ji nemrzí její chování, ač ho v tu chvíli změnit neumí. Uvažovali jste třeba i nad návštěvou střediska výchovné péče? Oni totiž umí s takovýma dětma a hlavně rodinama pracovat, dochází se tam obvykle ambulatně (odpolední návštěvy), snaží se najít nějaké vhodné vzorce chování a ty posilovat, jsou schopni pomoci nalézt úpravy režimu doma, aby k takovým situacím docházelo co nejméně. Hlavně, pracují téměř výhradně s dětmi s poruchami chování a ADHD, takže v tomto mají velmi bohaté zkušenosti, ne jako psycholog, který má své působení mnohem širší a třeba v této oblasti jeho zkušenosti nejsou tak velké. Pozajímala bych se, jaké střediska výchovné péče máte dostupné ve svém okolí (znám pouze situaci u nás, takže nemůžu doporučit), přehled by měla mít výchovná poradkyně ve škole, nebo jestli o tom školu nijak informovat nechcete, tak google. A nad hospitalizací bych asi taky uvažovala. To, co píšeš, není ani vzdáleně pohodová domácnost a určitě je dobré vyzkoušet všechno, co je dostupné, aby vám všem bylo lépe. Ale mě osobně by asi jako první napadlo to středisko výchovné péče. Jsou schopni také nabídnout pobyt, ale to dělají obvykle až klienta poznají a vyhodnotí, že by to bylo vhodnější, ambulatní péči se dává přednost.

Tak jdi do toho, pokud ona z toho nemá trauma, že ji chcete odstrčit, tak je to možná přesně to řešení, které teď potřebujete a které může pomoct. Jiné řešení momentálně nevidíte, tak to zkuste, držím pěsti ❤️.

@zuzkasim přiznám se , že tomu také nerozumím. Ve škole ,na kroužkach i táborech zlatíčko největší a doma takový satan. Jedině s čím jsou tedy problémy jsou úkoly , tím ,že je musí dělat doma tak se to opět neobejde bez ječení , trhání sešitu atd. Už je to opravdu náročné a docházíme do bodu ,že nám dochází síly . Za dva týdny máme jet na dovolenou a už se obávám co zase bude a už teď se netěším . Děkuji za typ na ty centra ,zkusím to . Udělám cokoliv .

Mně přijde zvláštní, že doma je jak běsnící tornádo, nadává vám, fyzicky napadá, ale ve škole chování zvládá, není tam problém...

@levandule_k také tomu nerozumíme , přitom ji nikdo nic nedělá , snažím se s ní vařit , pomáhá mi s úklidem to jí baví a pak najednou přepne a v tom amoku je schopna být i několik hodin.

Většina dětí má sklon projevovat emoce ve známém prostředí, kde se cítí dobře a bezpečně - může mít nějaký problém v kolektivu, komunikaci, pobytu mezi lidmi, na veřejnosti se drží a doma bouchne. Nehodnotím, jen píšu k zamyšlení, že doma nemusí být nic špatně, že problém je jinde a tohle je ventilace emocí.

Mně ta diagnóza musí dávat smysl, dle toho, co píšeš mi to smysl nedává. Nejsem psycholog ani psychiatr, takže nechci někomu přidělovat/odebírat diagnózy.

Když jsem si přečetla celou diskuzi, tak jsem si vzpomněla na jeden příběh z knížky Příběhy obyčejného uzdravení od MUDr. Hnízdila (dělá psychosomatiku - velmi zjednodušeně, když hlava nezvládá řešit problémy, dává to najevo nemocí.) Byl tam příběh, kdy holčina měla také strašné problémy s chováním, teď si nevzpomínám, jestli to byla deprese, agrese, ADHD. Byla hospitalizována na psychiatrii, brala léky, výsledkem bylo, že byla akorát utlumená, takové to tělo bez duše. Nakonec se s ní matka odhodlala k Hnízdilovi, tam se nějak přišlo na to, že hlavní problém nemá dcera, ale matka. (Měla v sobě něco nevyřešeného, po té co matka začala řešit svoje problémy s psychologem, tak se dcera zklidnila a mohlo začít vysazování léků.)

Sice píšeš, že dle psychiatričky, psycholožky problém u vás není. Fakt nechci na někoho kydat špínu, ale není někde hluboko v rodině nějaký skrytý problém? Může to být rodové trauma (historie 20. století byla drsná, komunismus, II. světová a I. světová válka, to se na spoustě rodin podepsalo.) Může to být způsobeno porodem , viz. Artur Janov, Prvotní otisky (široké spektrum diagnóz, když se něco podělá u porodu.). Dcera může být extrémně senzitivní v určitých věcech, třeba pokud si otec přál jako druhé dítě syna a ona se narodila holka, tak to mohla svým způsobem vycítit, proto běsní, bojuje, aby uhájila svoje místo na slunci. (Všechno tohle jsou jen výstřely do tmy, jako rodina jste originální, proto i vaše problémy jsou jiné na rozdíl od mé rodiny.) Pokud takhle běsní jen ve vlastní rodině, tak to vypadá, jako byste ji ničím iritovali a tohle byla jen reakce. (Vůbec to neznamená, že se k ní chováte zle, ale takové to někdo tě se*e od pohledu, aniž víš proč. - Většinou zatím proč, je že nám druhá strana ukazuje zrcadlo, které se nám nelíbí. Někde něco zasunutého v našem nevědomí.)

Jestli jsou tábory, škola, kroužky, kdy je bez vás a chová se normálně, tak osobně jsem skeptická vůči tomu, že ji na psychiatrii pomůžou (opraví), to byste tam museli naklusat celá rodina, aby se projevilo její chování v rodinném kontextu. Ale třeba se pletu, třeba tam přijdou na to, kde je problém a pomůžou ho odstranit.

@levandule_k ještě jsem tedy zapomněla napsat že bio otec je bývalí uživatel drog a dcera je nedonošená .. Narozená 35.tt a problémy zdravotní má odmalička. Otec s námi od narození není , jsem znovu vdaná . Já nemám problém se již nechat vyšetřit . Nikdo z nás . Již jsme nějakými testy i prošli . Spíše už nevím kudy kam .

Tak ty drogy by mohly hodně vysvětlovat. A i ta bipolární porucha, prostě psychika nebyla v pořádku a v dětech to pak jede a může to mít různé jiné "odstíny".
@levandule_k Rozumím, kam míříš, na druhou stranu, brát to takhle "dědičně" podle zátěží v předchozích x generacích, museli bychom všichni být čím dál větší magoři... neříkám tedy, že se to se společností vlastně plíživě neděje...

@smajlinka Někdo je senzitivnější a zasáhne ho to víc, někdo je odolnější umí se s tím poprat. Já jsem zaměřená hodně alternativně oproti mainstreamu, ale nezavrhuji psychiatrii.

Jj vidím, že snažíš dceři pomoc, ale máš pocit, že všechno je marné, proto jsem ti napsala trochu alternativnější pohled na věc, kde třeba můžeš pátrat.

Mame v rodině psychiatra, vím, jak to funguje, viděla jsem. A fakt bych tam dite nedala. Jedine by opravdu hrozilo, že někoho nebo sebe sama ohrozí na životě.

A děje se to i o víkendu dopoledne nebo až odpoledne? Nebo prostě doma kdykoliv v kteroukoliv denní dobu? Mě napadá, že pokud ráno je relativně klidné, školu zvládá a začne to odpoledne doma, jestli třeba jí léky, které bere už nevystačují na to, aby zvládla odpoledne? Syn má ADHD, má medikaci a večery jsou hrozné ať je kde je, ať je u kohokoliv, doma, u babičky, kdekoliv, protože účinnost léků nevystačuje na celý den...

Doporučuji shlédnout tento film https://www.plnevedomi.cz/trauma

Jinak bych doporučila psycholožku specializující se na Diadickou terapii

@lachipie děje se to víceméně odpoledne když přijde ze školy . Léky bere právě až pri příchodu domů , protože je po nich unavená . Do školy je nepotřebuje , protože opravdu tam není žádný problém . Takže lék pokryje odpoledne a večer před spaním bere ještě jiný . Jsme objednání k psychiatrovi , chci to s ní vše probrat a případně tu medikaci změnit . Ale zas nechci ,aby byla jak duch . Je to sporné prijde mi ,že to je buď a nebo . Buď se z ní zblázníme a nebo bude utlumena

@lachipie prosím jaké bere syn léky. ? Pokud to není moc osobní . Dcera má Atofab a na noc medirosper