Ahoj holky, dcera má afektivní záchvaty. Je jí rok a velice ráda bych jí pomalu začala vychovávat. Ví přesně, co dělat nesmí, přesto to dělá, kouká na mě a čeká jak zareaguju. Zkouší hranice. Kvůli záchvatům jsem velice benevolentní, dovolím jí plno věcí, které ani nechci. Děsí mě představa, že bude mít záchvat. Jak jste to dělaly vy? Dovolovaly jste dětem téměř vše, jen aby neměly záchvat? Nebo jste byly přísní i za cenu, že bude s brekem následovat záchvat? Všem moc díky!
@madamas lepe bych to nenapsala.
Holky, ale afektivní záchvaty nejsou to samý jako záchvaty vzteku. U syna afektivní zachvaty byli nejvic v obdobi kolem 2 a 3/4 roku. Záchvaty měl většinou když se bouchnul nebo spadnul a ja při každým řevu trnula, co bude následovat a byla na panáka. Jednu dobu jsem se bála s ním být i doma. Ale dle naší doktorky je potřeba vydržet a čekat, až to přejde a že se vždycky nadechne. Kdyby to měl ze vztekani, tak bych asi benevolentnější byla. Ten kdo to nezažil, fakt nikdy nepochopí.
My se vždy nějak domluvili. Věděl předem co ,kde, jak. Plus kartičky z obrázky a den si rozvrhnul sám. Jinak se vždy opičil, co děláme my dělá on.
Doporučuji zkouknout https://psychologie.cz/dite-nezlobi-dite-se-cho...
@kozaci Tak především roční dítě rozhodně stoprocentně neví, co smí a co nesmí. Nerozumí věcem tak, jako starší dítě nebo dokonce jako dospělý. Oprostila bych se o představy, že to dítě "přesně ví, co nemůže". Možná když to řeknete hned, tak to ví, a za tři minuty o tom dávno neví. Pokoušení hranic? To tak možná u dvouletého dítěte, dost možná i staršího. Že by systematicky pokoušel nastavené hranice zcela vědomě a testoval, jaký to bude mít dopad.
Beru, že moje dítě afektivní záchvaty nemá, ale ten přístup k dětem bude asi všude podobný. Prostě zakazuju toho co nejméně. Mám zamčené kritické zásuvky s nebezpečnými předměty, elektrické zásuvky jsou zaslepené, na plotně ohrádka, budeme sundavat kliky z oken. A dále prostě jen trpělivě a trpělivě vysvětlovat, že tohle nesmí a hlavně vysvětlit proč - a nabídnout taky alternativu, co tedy smí. To je důležité.
Samozřejmě jsou věci, které dítě dělat nesmí a nedá se polevit. A pak doporučuju prostě být s dítětem, vyjádřit pochopení proto, že se vzteká, a čekat, až to přejde...
No já teda nevím, mám o měsíc mladšího syna (moje 3.dítě) a ač si dovolím říct že zkušenosti s dětma už nějaké mám, tak fakt nevím jak bych měla takhle malé dítko vychovávat? Tomu toho ještě moc nevysvětlím, natož mu přikazovat a zakazovat. To sand až kolem 2 let...
Koukám, že stačí dítěte přeprat..🤣
Díky moc za komentáře. Opravdu afektivní záchvaty je něco úplně jiného než záchvaty vzteku. U afektivního záchvatu dítě přestává dýchat, zmodrá a upadne do bezvědomí. Během velkého pláče. Tak jen přemýšlím, jak moc mám být v zákazech tvrdá a nepolevovat, když vím, že "to" opět může nastat. Jen podotknu, že při zákazu (čehokoliv ) se nám to ještě nestalo. Jen tam je ten šílený strach. .....
@kozaci Hm, to je dost těžké. Osobní zkušenost s tím nemam, ale asi bych se to brala jako výzvu se s dítětem vlastně na všem dohodnout. Taky si myslím, že dite v roce jeste moc věcí nechápe, ja v tomto věku nezakazovala asi nic. Věcí byly spíš podle dcery. Nějaká logika a empatie u nás přišla okolo 2 roku věku a pak se dalo pomalu úplně na všem domluvit. Některý věci i dřív, třeba co je pro i život ohrožující chapala brzy.... Já pro zákaz, který dítěti nedává smysl nejsem, to není výchova, to je totalita.-) a jak se píše, deti dozravaji až k tomu 3-4 roku veku a je to individuálně odlisne...
@kozaci jako u nás před třemi lety.Trvalo to skoro do tří let..Vše jsme dělali ,,násilím".Čistili jsme zuby, oblékali atd.v záchvatu.Nepolevovala jsem.Odnesla jsem ho nebo ,,odvlekla" na bezpečné místo kde se o nic nezraní,třeba do prostřed kuchyně.Než se vyvztekal zvládla jsem uvařit rychlý oběd.Když se to stalo na hřišti tak následoval okamžitý odchod domů..Časem zjistil že je to pro něj nevýhodné a dnes mám čtyřleté zlatíčko..Radím vydržet, není to sranda, je to o nervy, bylo to opravdu náročné neustále se prát ale lepší než kdyby mi tady teď rozkazoval a využíval vztek k dosažení svého.