Na co jste změnily názor s příchodem miminka?

@veronika_aki Nadherne. Neuveritelne jak my dospeli se s detmi uplne promenime

@mariegroth Ze nebudou jíst cukr nebo jen výjimečně 🙈 neptejte se, co už všechno měly... 😀

Já jsem si spíš říkala, že moje dítě nikdy nebude nevychované, že nebude dělat takové ty scény, kdy řve a háže věci okolo sebe a tak...a naivně jsem si myslela, jak se mi to daří...syn je vážně kliďas a pohoda ... A pak jsem jednoho dne nechápavě zírala na svého chlapečka, jak leží v Tescu na zemi, řve, kope kolem sebe... Lidi se na nás otáčeli... Od té doby chápu všechny maminky a jsem shovívavá i k jejich dětem... Jo, a potom jsem si říkala, že nebude spávat s námi, že má svoji postýlku a kdesi cosi... No a až po třetím roce se nám podařilo odbourat noční přecházení a kradení se k nám...A vlastně nám to ani nevadilo... Celkově jsem hodně se synem zvolnila a nechala jsem ho rozmazlovat..😄😄😄 prostě protože je můj...

Změnila jsem názor na spoustu věcí. Už jen to, že mám děti. Dlouho jsem to oddalovala, nechtěla jsem je, dnes bych neměnila. Co se týče výchovy, tak změn je více, než bych chtěla :D, ale znáte to....rodič míní, díte mění. Ale hlavně se mi celkově změnil pohled na život, úplně se mi změnily priority...a to je možná i důvod, proč třeba teď nemůžu najít práci. Nechci se vrátit k tomu, co jsem dělala. Změnila jsem i způsob života a zjistila jsem, že najít práci bude oříšek.

@veritanas ano, to spaní taky... Je jim 2,5 a 5. Postele mají u nas v ložnici. Občas přijdou i do nasi postele. A ja se desim momentu, kdy budou chtit spát samy..

Na děti... 😂

@mariegroth "Nikdy si nebudeme děti brát do postele" 😁😁😁

Jediné, co jsem změnila ze svých předpokladů bylo společně spaní v posteli a šátek.

@janey007 Tak já to se zdravou výživou a cukrem držela asi do roka... dokud se nám neuměl dostat do našich talířů 🙂

Prý chilli (decentně, bylo jen součástí směsi) v jídle je mňamka a to jeho si mám nechat pro sebe. No a zmrzlina, to je top.

"Bude mit preci svoji postylku." "Jezisi, satek/nositko? A to je jako k cemu dobry?! ." 😂👌

Slovu NIKDY se už vždycky jen směju. Moje děti se mnou rozhodně nikdy nebudou spát v posteli. Nikdy nebudu děti uspávat! Rozhodně nikdy nebudou koukat na tabletu na pohádky, minimálně do 3 let ne. Nikdy jim nebudu dávat sladkosti. Alespoň do školky.
Realita? Syna jsme si brali do postele téměř od narození. Uspáváme a někdy to jsou opravdu srandy. Na pohádky nekouká, protože ho to nezajímá. Ale kouká na kombajny, traktory, bagry... Sladkosti nejí. Ale jak ráda bych mu dala třeba Brumika, aby alespoň něco jedl 😂

Na děti. 😄 Ne fakt. Před dětma jsem byla typická fiflena co zapomněla že byla malá a co přece není blbá aby měla děti. strašně mě rozčilovaly, "parchanti", jak ječí v autobuse, v letadle... Když jsem rodič tak hlavně, když dítě někde ječí, si a) oddechnu že to zrovna není moje b) sympatizuju s rodičema c)nejradši bych to roztomilý, nešťastný pacholatko pomuchlinkala, aby mu přestala jeho weltschmerz 😄 jo - to asi ale není co jsi myslela. Ideály o výchově (co budu a nebudu dělat) jsem žádný neměla, tak jsem žádný neztratila ;)

@danvitka jeee twe.... Ted to ctu. Jsem myslela že budu první a originální 😀

Musim teda rict, ze 99% co jsem si rekla, jak to bude po narozeni, plati doted. 1% je, ze se ze me stala tezce nosici matka, bez meho souhlasu teda. Neni to muj salek kavy. Nikdy nebyl, ale bohuzel, stalo se. Situace to vyzadovala. Mela jsem jasne dana pravidla a to se nam, po narozeni deti, stale dari plnit.

Nejdřív jsem si říkala, že nebudu otrokem mého dítěte a když bude plakat, tak ho necham vyplakat, že ho přeci nebudu pořád nosit. No první pláč a hned se můj názor změnil. S tím se pojí i to, že jsem nechápala ty matky, co mají nosítka. No po pár měsících s vytahanýma rukama jako opice jsme pořídila i to nosítko 😀 Nikdy jsem nechtěla, aby naše dítě s námi spalo dýl jak půl roku, no už je to 9 měsícu, pořád s námi spí v ložnici a zatím to měnit nechci. A na konec? Nikdy jsem přeci nechtěla kupovat jídlo ve skleničkách, no teď jsem za ně ráda 😀 takže ponaučení? Už nikdy nebudu říkat, že něco nikdy neudělám 😂

Já jsem si říkala, že moje dítě nebude spát se mnou v posteli. Že je to hrozný zabiják soukromí a večerních aktivit. No malá má rok a už je to 7 nebo 8 měsíců, co naposledy spala v postýlce. Nedávno jsem přemýšlela jak hodně se s příchodem dítěte změní význam divoká noc. Když jsem byla unavená a někdo se mě před dítětem zeptal - copak divoká noc? Tak co jsem všechno vyváděla a teď pro mě divoká noc znamená, že malé rostou zuby a že byla vzhůru asi tak 20x za noc 😁

Ne že bych vyloženě změnila názor, to zatím ne. Všechno je jak jsem si předsevzala, ale na dvě moje představy malá z vysoká kašle a to látkové plenky a procházky s kočárkem 😃 jsem se těšila, jak budu hodiny chodit všude možně, ale ona neeee, kočárek je jen na spaní, za to v nosítku, to je blaho největší 😃

Jak psaly holky výš, na děti. Nikdy jsem nechtěla děti (vlastně ani vztah), to jsem trochu přehodnotila s úžasným partnerem. Vždycky mě iritovali ječící nevychovaní haranti. No, moje dítě neječí, jen se projevuje nahlas, není nevychovaná, jen objevuje a není neposlušná, jen má vlastní hlavu (jo, zní to jak z nějaký reklamy a je to samozřejmě nadsázka) a když někde zlobí cizí dítě, jsem v části nadšená, že ta ostuda není má a z části mámu lituju, protože to znám😂 jsem zastánce zdravého životního stylu a vedu k němu děťátko, ale babičky neukočíruji, takže žije zdravě jen tak 90% času. Ale jiná předsevzetí držím (vlastní postýlka u nás v ložnic, ale ráno k nám vždycky vleze, aktivní sportovaní i nadále - díky bohu za nosítko a nepohřbení kariéry - i když jsem ji stočila maličko neplánovaným směrem).

Nechtěla jsem mít dítě v posteli, ale ať je v postýlce. No a kde asi spí od nějakých 2 měsíců? Správně, s námi v naší posteli :D

A těma dětma to mám podobné jako holky tady... Nikdy jsem po dítěti netoužila, rozhodnutí přišlo v podstatě ze dne na den, protože "už bychom asi měli mít děti, no" 🙈 Teď čekáme druhé a já jsem za to samozřejmě vděčná ❤️ každopádně věci, které jsem přehodnotila jsou:
Společné spaní (miluju to 🥰)
Stravování, hlavně žádný cukr (vydržela jsem do roka a půl, teď už jí to, co má na očích neodpírám)
Obecně jsem celkově nějak zvolnila, už věci tolik nehrotím, dřív jsem byla hodně striktní v určitých věcech, ale holt máma míní... A dítě to má pak úplně na párku 😁 a nejsem už tak upjatá jako dřív 👍

U prvorozené žádné zásadní změny nebyly. Akorát jsem si říkala, že nosit nebudu a pak si stejně nosítko pořídila a byla za něj ráda, když bylo třeba dítě uklidnit. Sice pořád kočár převažoval, ale díky bohu za možnost nosítka.
U druhorozené to je jiný kafe. Tam mi řada mých předsevzetí padá a zcela jistě padne. 🤦‍♀️ Nosítko je ještě větší pomocník než u první. Prvorozená neviděla televizi do 1 roka. Druhorozená ji samozřejmě vidí, když se na ni kouká starší. Prvorozená byla od malička jedlík, sladké pamlsky dostávala až tak od dvou let, jedla ukázkově. Druhorozená je zoufalý nežravec. Takže na ni zkouším kde co, pamlsky zatím ne, ale zmrzlinu už jsem jí ochutnat dala, to bych u starší nedopustila 🤣 říkala jsem, že nebudu dělat blbinky, aby dítě jedlo, no, ejhle, mladší nejí a já dělám divy, aby vůbec něco snědla 🤣

Ba ne, jedna moje představa byla silně naivní. Že mi v korbě dítě vydrží dlouho 😂starší v 7 měsících do sporťáku, protože by z korby vypadla (i když měla kšíry), mladší jsem kšíry ani nedala, to by nemělo smysl, je ještě divočejší, takže jak se posadila, šla do sporťáku.

Moje dítě se nebude dívat na televizi, nebude vzteklé, u jídla bude sedět jenom u stolu, nebude vždycky všechno podle dítěte. A hlavně! Nikdy nebudu mít děti! :D

@odula jo na děti - vlastní snesu, protože musim😅 cizí jsem nemusela předtím a nemusím je ani teď. žádný ideály a představy jsem taky neměla

@mariegroth Já změnila názor na spoustu věcí po tom, co přišla na svět moje princezna. Původně jsem ani moc děti nechtěla, kvůli tomu že nám to 12 let nešlo, pak jsem o dvě těhotenství přišla... Navíc od dětství jsem nesnášela cizí děti. Nebavilo mě si s nimi hrát, apod. Takže jsem pak do dítěte šla s tím že se to "musí". No ale ihned po porodu ve mně vybouchly takové mateřské pudy, že nestačím zírat. Mojí malou miluju nejvíc co to jde. Dále jsem změnila názor na výchovu. Byla jsem vychovaná tak, že na dítě musí být mega přísnost, že dítě musí poslouchat snad víc než pes. Myslela jsem že to tak je normální, a že tak budu taky vychovávat. Ale teď když mám malou, tak taková výchova mi nesmí přes práh. Taky jsem si v těhotenství myslela jak mi bude vadit, že nebudeme moct jezdit na hrady a zámky. A omyl. Jsem šťastná za výlety, které jsme podnikli s malou, dokonce jsme byli na dovolené přes noc v hotelu, a i s malou jsme šli na hrad, kde byla možnost jít bez průvodce. Bez malé se nehnu nikam 🤗 A mohla bych pokračovat do nekonečna...

Jo a ještě jsem změnila názor na kojení. V těhotenství že ani náhodou ( byla jsem k tomu tak vychovaná). No ale kojím už 3 a půl měsíce, a s malou mě to snad ještě víc sbližuje 🤗

já jsem říkala :
1) nebudu ho nosit v šátku jako indiánská babička - nosítko a šátek byli a jsou mí nejlepší kamarádi
2) nebude s námi spát v posteli - 😂😂😂
3)nebude jíst cukr-
4) budu vařit, žádné skleničky
5) nebudu křičet - tak to se mi naštěstí daří 🙂

Že bude spát v postýlce (ha ha ha). Zbytek se teprve ukáže. Už teď říkám, že 99% času budu dělat domácí příkrmy, tak uvidíme... 😇

@mariegroth určitě to tady už zaznělo, ale já konkrétně na kojení (tak maximálně do roku), u první dcery jsem kojila dva a půl roku, syn zatím deset měsíců a snad zatím nekončí. Pak na společné spaní v posteli, na přehané pusinkovaní a ťuchmání. Taky na nošení v šátku, díky bohu za to, teď se synem by mi už upadly obě ruce. Na bio jídlo i kosmetiku, kdy se snažím s rozumem ovšem hledět na složení všeho, co nám projde domem. No a taky jsem si říkala, že NIKDY ale opravdu NIKDY nebudu říkat větu: Protože jsem to řekla. Inu když člověk plánuje, pán Bůh se směje, po stém vysvětlování už jsem ji mnohokrát vyřkla 😁

1) budu používat látkové pleny - vydržela jsem to tak dva měsíce, nevyhovovalo nám to, protékalo to, hodně to zbrzdilo motorický vývoj, pořád praní každý den
2) bude jíst co nejvíc bio a hodně zdravě - vydrželo to do 1,5 roku, pak začala být zmlsaná, takže jsem někdy ráda, že si dá k snídani piškoty či sušenku, ochutnala i pár chipsů, stejně tak u toho i běhá okolo
3) nevyspím se rok a budu pořád znavená - potvůrka krásně spala po 1,5 měsících celou noc a hodněkrát přes den, umí usínat i sama, velké překvapení
4) buď budu kojit, nebo ne - malá neuměla sát, takže jsem 16 měsíců odstříkávala, 4m plně na MM
5) dám jí občas nějakou tu skleničku příkrmu - ony jí ale nejedou a chce domácí stravu, což je jedině dobře
6) po porodu se půl roku nikam nehnu - díky odstříkanému MM jsem mohla kamkoli na chvíli odskočit, manžel či babička pohlídali
Takže pro mě to bylo i několik příjemných překvapení, protože v něčem je dcera za odměnu a čekala jsemto mnohem horší 🙂 Uvidíme druhé, to budu možná psát pravý opak 😀