Holky, já se na tu naši svatbu tak těšila - asi tak minutu... Pak jsme to začali plánovat a od té chvíle se kochám představou svatby jen se svědky. Protože my dva máme absolutně odlišnou představu snad o všem a co mně přijde jako samozřejmost, o tom on v životě neslyšel nebo to aspoň úspěšně předstírá. A ještě jednou uslyším: "Normální je..." nebo "Tohle nikdo nedělá", tak ho něčím praštím. Je mi jasné, že asi nikde ty plány nejsou úplně v souladu, ale u nás k tomu máme jako bonus nejen rozdíly dané kulturou, ale i věkem a jeho normy jsou tvořeny návštěvou tak pěti svateb někdy za krále klacka 🙄.
Včera jsme to byli domlouvat na úřadě, z čehož mě taky málem chytil psotník. Nejdříve, když nám oddávající předčítal ten text a vyslovoval moje jméno Cucana a poté při pohledu na místnost, kterou udělám tak pět kroků a uličkou se protáhnu. Nicméně nad tím jsem se ani nestihla rozčílit, protože to záhy překonaly židle vepředu určené pro nás dva a svědky. U těch jsem se sekla, že ani náhodou a oddávající mě přesvědčoval, že tak dlouho stát nevydržíme. Když jsem se ptala, co nám tak dlouho bude povídat, tak prý, že my mu máme něco sepsat o nás a má to být dlouhé, aby hosté neměli pocit, že se trmáceli takovou dálku jen kvůli pár minutám obřadu. Což je další třešinka na dortu, protože čím dýl budeme bavit místní hosty, tím dýl se hosté z mojí strany budou otravovat poslechem něčeho, čemu nerozumí ani slovo 😖 Pozitivní na tom aspoň je, že jsem ho přesvědčila, že mé jazykové schopnosti jsou na úrovni, že to zvládneme bez tlumočníka, nicméně když přišlo na to, že svědkyně mu rozumět nebude určitě (a já dala jasně najevo, že přes ni stejně jako židle nejede vlak), přišel s řešením, že tu část, které ona musí rozumět, mu přeložím a on to přečte česky – tak aspoň nějaký důvod k těšení se mám a nějaká zábava tam pro moje hosty bude 😀 #budeprdel