Ahoj ještě jednou děkuji za možnost účastnit se testování, není to dávno, co se mi podařilo vyhrát jiné testování, takže o to víc překvapená jsem byla, že i tentokrát jsem měla štěstí. Abych v prvé řadě vysvětlila, proč jsem tyto kapsle chtěla zkusit.

Ve zkratce, měla jsem bohužel doktorku (už ji nemám), která mi na opakované záněty ledvin a krku dávala neustále antibiotika a to tak, že jsem měla třeba i po měsíci další atb a tak pořád dokola. Za rok a půl jsem je brala asi 10x a to dost nešťastně zamávalo s mou celkovou imunitou. Bohužel jsem byla hloupá a neřešila to, stejně tak doktorka, které jsem sice říkala o svých problémech "tam dole" i hore, nevzala krev, nepomohla mi, nevyšetřila mě, prostě nic.

Na gyndě mi doktor dal akorát další atb na kvasinky, protože to zhodnotil jako FAKT SILNĚ ZASAŽENÉ (někdy si říkám, že kdybych mohla, předepíšu si sama co potřebuju, protože jejich diagnózy mě někdy udivovaly). No atb zastavily svědění, ale kvasinky se vracely, stačil sex, s kondomem nebo bez, prostě bylo to tam. Někdy jsem sex vysadila i na měsíc, manžel se každý večer mazal, já taky, po dobu jednoho měsíce a stejně to tam pořád bylo.

Jasně, asi určitě to není problém jen dole, začala jsem se o to zajímat a problém byl evidentně v celém těle a projevovalo se to hlavně dole. Na štítné žláze mi z krve přišli na nedostatek vitamínu D, takže imunita příšerná, prostě se to sešlo všechno dohromady a já byla opravdu nešťastná.

Nemusím asi říkat, že sexuální život byl naprostá tragédie, celkově když už byl klid, měla jsem vždy nervy z toho, co zas při nebo po sexu bude a nástup kvasinek byl v podstatě hned nebo do druhého dne.

Když mi přišlo Gynimun, moc jsem na to nespoléhala, ale zárověň jsem se začla snažit omezit určitá jídla, která kvasinky podporují. Musím říct, že já nemám pevnou vůli a nejsem schopná držet dietu naprosto striktně, spíš opravdu omezit určitá jídla a uvažovat, co do sebe cpu, ale přikoupila jsem si i lapacho čaj, který je prý na kvasinky super a začla jsem testovat.

Asi to znáte ze své zkušenosti....dítě má jít spát a po podlaze v pokojíku se nedá přejít, aniž byste si do nohy nezapíchli kostičku lego nebo nešlápli na nějakou pitomě hrající hračku, která vám tou svou melodií hrající po stopadesátéšesté leze už pěkně na nervy..

No jestli to neznáte, jste šťastní lidé. Bohužel, my se hlásíme ke skupině lidí "bordelvšude" a "pořádekjakkdy", takže není divu, že dcera moc pořádkumiluvnosti nepobrala..ne, že bysme žili v prachu a špíně, jen prostě jak se přijde z práce večer domů, ono se už nějak nechce to prádlo poskládat samo do skříně nebo nádobí do myčky...Tak či tak,když už se mi dařilo držet pořádek jakžtakž v domě, u Amálky v pokoji to byl samozřejmě problém, tam jsem si stála za tím, že uklízet musí i ona (hlavně ona) a to je tak určitě asi ta jedna z top desíti nejnepříjemnších věcí, co děti musí dělat.

O to víc mi vadilo, že když už jsem ji nahnala na ten nepořádek, že na mě zkoušela na hlášky typu "já to sama nezvládnu" "můžeš mi, prosím, pomoct" apod..končilo to tak, že zatímco já ji pomáhala uklízet (rozumějte já uklízela), Amálka vytahovala další hračky...Anarchie ve všech směrech..

Já jsem ale hlava vyčůraná, nebojím se ničeho a tak jsem tenhle problém vyřešila pro nás naprosto skvělou metodou, že teď má v pokoji pořádek neustále, uklízí si sama, nenechá jedinou figurku na zemi a nemá u toho otrávené řeči..

Tím řešením je Skřítek Uklízínek...narazila jsem na něj náhodou, hledala jsem nějaké tipy na Vánoce a najela jsem na web, kde nabízeli pohádkové knížky šité na míru...do textu příběhu zahrnuli jméno dítěte, bydliště, fotky, jména kamarádů..na výběr bylo více příběhů, ale mě zaujmul právě příběh o Skřítkovi Uklízínkovi..byl tam krátký popis, o co se jedná a mě to už v hlavě začlo šrotovat...v prvé řadě jsem knížku objednala, ale dostat ji měla až na Mikuláše a tak dlouho jsem čekat nechtěla, proto jsem ještě ten večer nasadila veškerý můj herecký talent a z pohádky jsem udělala realitu..

Amálka večer klasicky bojkotovala úklid, tak jsem ji řekla, že pokud nehodlá uklízet, že o hračky přijde, dokud se uklízet nenaučí..každý večer chodí venkem Skřítek Uklízínek, dívá se do dětských pokojíčků a hledá hračky povalující se na zemi..pokud narazí na pokojíček, kde si dítě neuklízí a hraček si neváží, tak si je jednoduše veme a nevrátí je, dokud se to dítě nenaučí uklízet..upozorňuju, že Amálka je z rodu strašpytlů, nikdy jsem ji nestrašila ničím, ani čertem, protože jednou by stejně přišla na to, že žádný čert nepřijde...o to víc jsem si zakládala na naši důvěře, proto mi tuhle historku snědla i s navijákem..začla se mě na skřítka vyptávat a já si vymýšlela a říkala ji, že hračky si nosí do lesa k sobě domů, kde se o ně hezky stará a každý večer pak to dítko kontroluje, jestli už si hračky uklízí..pokud ano, vrátí je...Byla jsem ochotná při ignorování těchto historek v noci naběhnout s pytlem a neuklizené hračky ji opravdu sebrat, naštěstí k tomu nedošlo..Amálka hned po téhle mojí informaci o skřítku začla uklízet, nenechala na zemi jedinou hračku, vše dala tam, kam to dát měla (vysvětlila jsem jí, že uklízení pro skřítka znamená uspořádat věci na své místo, ne je naházet na hromadu do skříně)...

V prvé řadě popíšu rozbalení krabice a montování. Krabice šla otevřít samozřejmě dobře, stačí být trochu šikovný a, prostě mít ruce, že Ále, smontování mopu, nebo tedy spíš rozmontování, to pro mě byla tak trochu záhada. Trochu jsem si připadala jako obyvatelka USA, protože jsem očekávala naprosto jasný návod i s obrázky No, ten tam nebyl, takže jsem musela použít vlastní mozek. Toš, jsem to roztáhla a koukám na to:"To jako bude takhle malý???" Hleděla jsem na to jako bacil do lékárny a asi po třech minutách mi došlo, že se tam musí vytáhnout ještě jedna tyčka (mop je jakoby třídílná teleskopická tyč). Toš dobrý, zvládnuto, hlavolam vyřešen.

Druhá část byla trochu jednodušší, namontovala jsem nástavec na mop, na kyblík jsem silou býka natlačila cosi červeného a plastového (asi ochrana proti prskání vody při ždímání, těžko říct, jak se tomu nadává). Toš dobrý, zkusím ždímat nasucho. Nějak jsem do ždímací nádoby strčila mop (suchý se tam cpe opravdu blbě) a začla šlapat na pedál. No, násada mě švihla celkem dost do obličeje a já díky tomu měla možnost zjistit, že se při točení hýbe celý mop, ne jenom spodní část (Možná jsem měla na začátku článku hned přiznat, že nepatřím mezi nejšikovnější lidi, jednám stylem "Nejdřív řeš, potom měř" Dědí se to po generacích a díky těmto genům a i dceři byl mop testovaný třikrát během hodiny.)

Takže jsem v sobotu s pomocí manžela vysála celý dům (rozumějte manžel vysál, já dělala dort) a šla jsem na testování.

V prvé řadě to chce trošičku praxe při strkání mopu do ždímadla (ano, tak tomu teď říkám), ale naučila jsem se to dost rychle (plácám se po rameni). Ždímání? Super, to je na tom to nejlepší, nechce se vám přestat. Ale musela jsem. Vzala jsem to hezky od vrchu dolů.

Vrchní patro plovoučka a dlaždice. Podotýkám, že předtím jsem měla mop Spontex a z nějakého důvodu jsem se s ním dost nadřela, po podlaze se mi s ním jelo těžce a namáhavě, takže pro mě bylo příjemným překvapením, že s Viledou to šlo o mnoho snáz. Co ale musím vytknout, tak násada by mohla být opravdu delší. Četla jsem to na recenzích na internetu a musím souhlasit. Já mám 166 cm, ještě jsem to nedala do ruky mému manželovi, který má 192 cm, ale vyzkouším. Je třeba zjistit, jestli se můžu sem-tam vyhnout i téhle povinnosti a nechat manžela, aby si "užil".

Takže vrch jsem vytřela rychle, bez námahy, každý pokoj na jedno ždímání, chodbu s dřevěnými schody a šla jsem do mezipatra, tam mě čekalo poměrně to samé, dva pokoje, šatna, chodba, schody...taky v pohodě. Když jsem potřebovala jít zpátky nahoru za dcerou, podlaha byla téměř suchá a musím přiznat, že s jiným mopem (nepočítám parní) mi nikdy podlaha tak rychle neuschla.