Tak trochu jízda na horské dráze...

Přípravné kurzy za námi, léto před námi! Covidová opatření se uvolnila, a tak plánujeme super dovču na Slovensku. Abychom načerpali síly na poslední zteč - psychotesty...

Ale když se už jednou kola osudu roztočila, nelze je zastavit. Kromě Slovenska trajdáme i po vlastech českých, a když se vrátíme z jednoho vydařeného týdenního pobytu, čeká na nás ve schránce obsílka z Krajského úřadu - přesně v týdnu, kdy na nás čekají krásy Slovenska, na nás také čeká psycholog a první kolo testů. Bratři Slováci nás tedy letos nepřivítají lokšemi a bryndzou...

V následujících dnech tedy trénujeme kresbu stromu a učíme se správně interpretovatorschachův test (fakt tam někdo vidíte něco jiného než samé netopýry???) 

Se sevřeným žaludkem vyrážíme na testy.  Začínáme pohovorem, pak dostáváme několik testů. Strom ani netopýři mezi nimi nejsou. Některé otázky jsou opravdu záludné, v jednom případě jsem ze sebe  udělala masového vraha, protože mi ze všech těch tvrzení už šly oči šejdrem. Psycholog je ovšem zkušený muž a po zběžném shlédnutí testu se ujistil, jestli opravdu naprosto nesouhlasím s tvrzením, že bych nich nikomu vědomě neublížila. Ach ty české mnohočetné zápory! První kolo máme za sebou a jdeme si domů balit tašku s osobními potřebami pro případ transportu na uzavřené oddělení psychiatrie. 

Druhé kolo přichází přibližně za dva měsíce. Opět nás čeká testík a dlouhý rozhovor. Na paměti máme varování kamaráda, který je díky svým depresím, poměrně zkušený návštěvník odborníků na duši: "Bacha na ně. Vypadá to, že si fajn povídáte, ale oni z vás vytáhnou i to, co nechcete." Ale jo, fakt jsme si fajn popovídali. Tak snad nás to popovídání nebude stát občanku...

Po mnoha týdnech napjatého čekání konečně přichází předvolání na úřad. A tam sedí přísná paní a podává nám tlustou složku... Prošli jsme... Teď už tedy jen počkat, jestli někdy zazvoní telefon.... Dle OSPODu nás čeká tak rok čekání. Takže si spokojeně pokračujeme v pohodlném životě bezdětného páru a plánujeme na léto konečně to Slovensko. 

Ale kola se točí dál. A tak si tak spokojeně sedím s kolegyněmi v kuchyňce, navzdory epidemickým předpisům spolu družně popíjíme kávičku, a mě zase otravuje nějaké neznámé číslo...Protože jsem ženská zvědavá, hovor přijímám, a.... "Dobrý den, tady Krajský úřad. Máme pro vás dítě." 

A tak cca půl roku od chvíle, kdy jsme na úřadě podepsali, že souhlasíme s psychologickým profilem, stojíme nad postýlkou a vzájemně se štípeme, jestli náhodou nespíme... My ne, ale naše malé pěstouně odfukuje a snad se mu zdá nějaký krásný sen... Držte nám všem třem palce!