Jedeme dál...

Na Mikuláše začínám každý rok péct cukroví. V naší rodině to tak je od nepaměti. Pátého prosince vytáhneme vál a pouštíme se do toho. Na Mikuláše 2019 cukroví péct nezačínám. Před chvílí jsme převzali dopis z Krajského úřadu s pozvánkou na další rozhovor a trochu se mi ještě klepou ruce...

Těžké dveře Krajského úřadu otevíráme pár dní před Vánoci. Venku je nevlídně sychravo.  Se smíšenými pocity stoupáme po schodišti a ve spleti chodeb hledáme ty správné dveře. Tak teď to začne - nekonečný boj s úřady.

A tak zase nic. Příjemná paní nás uvádí do malé zasedačky a nabízí kávu a vodu. Znovu s námi prochází informace týkající se náhradní rodinné péče, odpovídá na naše dotazy, trpělivě opakuje a vysvětluje. Nakonec dostáváme předlouhý dotazník. A po jeho vyplnění vybíráme termín přípravných kurzů. Rok 2019 končí a před námi se rozprostírá dobrodružný rok 2020. Tak nějak mimochodem zaznamenáváme zprávu o podivné chřipce v Číně a spřádáme smělé plány na nadcházející léto - třeba už to poslední, které strávíme jen sami dva. 

Covid nám, stejně jako vám všem, naprosto změnil plány. Přípravky se odsunuly, u nás naštěstí jen o necelé dva měsíce. Na první setkání míříme opět s obavami. A vidíme, že i ostatní účastníci neví, na co se mají připravit. Po prvních hodinách obavy mizí. Jsme docela fajn parta třinácti lidí. Lidí, které pojí podobné zážitky s neúspěšnými pokusy o těhotenství, a lidí, kteří mají tak obrovské srdce, že chtějí ke svým dospělým dětem přijmout dítě, které milující rodiče nezná. Mezi naprosté hrdiny počítám pár aspirující na přechodné pěstounství.  Jakkoliv se nám to zdálo nemožné, moc si celé přípravky užíváme. Nasáli jsme tolik zajímavých informací, setkali se s mnoha odborníky a v obědové pauze vyzkoušeli několik výborných restaurací. Pronikáme do problematiky náhradní rodinné péče, pláčeme u dokumentu o odložených dětech, a radujeme se s adoptivními rodiči a pěstouny, kteří nám přišli představit své děti. Nestíháme všechny vjemy ani pořádně vstřebat. A co mě těší ze všeho nejvíc - i po téměř roce od přípravných kurzů zůstáváme s většinou účastníků v kontaktu.

Po několika týdnech máme v ruce osvědčení, že můžeme být rodiči. Čekají nás ještě dvě kola psychotestů. Tak snad po jejich absolvování neskončíme na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny 🙂. (Nevíte, odkud teď, poté, co máme testy už za sebou píšu, můžete si tipnout 🙂)