Já a moje dcery jsme dostaly příležitost otestovat panenku s oblečením od opravdového návrháře! Balíčku s panenkou jsme se nemohly dočkat a samozřejmě úplně nejvíc nás všechny zajímalo, jakou panenku dostaneme. Když pan pošťák přinesl panenku Emily, vlastně jsem ani nestihla přijít z práce a panenka se u nás už důkladně zabydlela.

Zdroj: Nejsport.cz

Moje dcera Šárka: „Na panence se mi úplně nejvíc líbí její krásné šaty a hlavně boty! Má klouby, takže se dá dobře oblékat, ale z Emily jdou šatičky vlastně dost špatně sundat, takže jsem se bála, že jí ublížím.“

Já osobně oceňuji, že panenka má decentní make-up a obličej působí příjemným dojmem. Co se mi moc nelíbí, je lesklý povrch, který působí trošku laciným dojmem. Sundat Emily šatičky přes hlavu jsem musela já – dětem to nešlo.

Šárka: „Účes Emily se mi nelíbil, tak jsem se rozhodla že ji přečešu. Česala se nám moc dobře, vlásky se češou líp než třeba Barbínám a moc se necuchají. To je dobře. Bylo by super, kdyby k ní byl i hřebínek a třeba nějaké další doplňky.“

Doplňky u panenky scházely i mně. Myslím že takto pěkná panenka by si zasloužila třeba kabelku, hřebínek, nebo – a to by bylo úplně nejlepší – šaty na převlečení. Holky sice mají „panenčí panelák“, ale u každé nové panenky oceňují nejvíc právě ty doplňky.

Šárka: „Panenka se mi opravdu hodně líbí a udělala mi radost. Kdybych si ale mohla v obchodě vybrat jakoukoliv panenku, tuhle bych si asi nevybrala.“

A já bych zase panenku jako dárek vybrala :o) Líbí se mi, jak vypadá a že je decentní i milá.

#test_mikrohracky #recenze

Že se přej zbavím beďarů, říkali... Že budu mít pleť bez pupínků, říkali...

Testování krému BAZA light jsem brala jako výzvu. Můj obličej vypadá většinu času jako sopečná půda a vzhledem k tomu, že pracuju jako personalista, bez kvalitního krycího make-upu prostě nedám ani ránu. Do různých krémů a výmyslů jsem za svůj život nasypala slušné jmění a nic moc užitku mi to nepřineslo. Tak proč nezkusit další? A navíc zadarmo. No popravdě, zem se nezatřásla...

To si mám fakt fotit selfie bez filtru? Taková, jaká opravdu jsem? No dobře. Balíček přišel, vyfotila jsem se u zrcadla a začínám testovat. Krém má podivnou konzistenci, dělají se v něm kousky, ale asi to tak má opravdu být. Kontroluji příspěvky ostatních testerek a sdílí stejné zkušenosti. Uklidňuje mně to, krém si nanáším na obličej a jdu něco dělat.

Taky jste si jako školou povinné dívky natíraly lepidlo na ruce? Pak ho nechaly zaschnout a slupovaly krustičku? Tak takový pocit jsem měla z krému já!!! Udělal mi na obličeji povlak, pak se roztrhal a já si zbytky krému prostě musela "oloupat". Natírat se ráno a dát krém pod make-up je absolutně nereálné. O nějaké hydrataci nebo výživě nemůže být ani řeč. Krém stahuje kůži, zmenšuje póry, ale to je tak všechno. Mažu na noc, ráno se budím a opráším si obličej. Příjemné to není, ale slíbila jsem testovat, tak testuji.

Po měsíci uznávám, že pupínků ubylo. Stahování pleti je znát, nedělají se mi velké a mokvavé beďary, ale kůže mně pálí a je vysušená. Pro puberťáka asi dobrý, pro mojí pleť 30+ potřebuji něco jiného. Nemůžu říct, že jsem úplně nespokojená, krém bych asi koupila zoufalé pubertální dceři, která potřebuje zatočit s beďarama. Já se s ním ale rozloučím a po ukončení testu si místo v mojí domácnosti nenajde.

#test_bazalightkrem  #recenze #zkusenosti_bazalightkrem

Focení je moje vášeň. Ten pocit, když přemýšlím o kompozici, hledám ten nejlepší úhel pro záběr, správnou světelnost... Když se mi pak konečně podaří, aby scéna vypadala tak, jak si představuju (což je hlavně s dětmi občas fakt náročný úkol), a já konečně mačkám spoušť, prožívám pocity opravdového nadšení. Až doteď jsem tím končila. Fotky jsem upravila, v nejlepším dala jednu nebo dvě na nějakou sociální síť a pak se občas radovala prohlížením soukromých alb. K vytištění jsem se nikdy pořádně nedostala - stále jsem na to neměla čas (morál, energii...). Když jsem potřebovala nějakou fotku vytisknout - například jako dárek - na poslední chvíli jsem pak běhala do fotolabu a fotky tiskla v automatech. Můj dům byl plný prázdných rámečků, které jsem občas koupila s tím, že je jednou zaplním. A pak do mého života vstoupil Canon Selphy a tak nějak se to všechno změnilo.

Mám hodně ráda přístroje, které jsou určeny jen pro jeden účel – myslím, že díky tomu nemusí dělat kompromisy a výsledný produkt pak vypadá bezvadně. Canon Selphy je maličká tiskárna, která funguje na principu tepelného tisku a jdou na ní vytisknout jen fotky. Na fotopapír postupně nanáší barevné fólie. Tiskne rychle, efektivně a řekla bych, že za velmi solidní cenu – jedna fotka vyjde zhruba na 7 korun (což je zhruba stejně, kolik platím za fotky v automatu). No a kvalita? Kvalita je srovnatelná. Občas mám pocit, že barva fotek není tak intenzivní, jak si přeji – hlavně některé odstíny červené mi přijdou příliš světlé a málo intenzivní, ale popravdě, já nejsem s kvalitou vytištění fotek na 100% spokojená nikdy.

Tiskárna má několik možností úpravy barvy přímo na displeji, ale tam nevidím jakoukoliv využitelnost – na tak maličkém displeji, doslova na slepo, nejde cokoliv relevantně upravit. Co se mi ale líbí, je možnost tisknout koláže. Sama o sobě si je upravuje docela pěkně (bohužel jí do toho nejde nijak zasáhnout), a je moc fajn, jen tak pro radost si vytisknout pár fotek v koláži a vzít si je třeba do práce 🙂 Nebo poslat pohledem babičce!

No, našla jsem i nějaká negativa. První je vedení kabelu vzadu za tiskárnu – je to v místě, kde prochází při tisku papír a mně se podařilo kvůli špatnému vedení kabelu pokazit první fotku. Pak se mi také stalo, že se mi několik fotek prostě nepovedlo vytisknout – tiskárna je nenačetla. Nevím proč – nepomohla změna názvu, nepomohlo přeuložení fotky... Nepomohlo nic :( Asi se naší Selphy ty fotky prostě nechtělo tisknout 🙂 Poslední negativum je, že se mi nepovedl spárovat tiskárnu s telefonem přes wifi :( A že se tu o to pokoušela banda IT expertů (bez sarkasmu).

Obecně jsem ale nadšená! Miluju značku Canon (mám už několikátou řadu zrcadlovky Canon a momentálně intenzivně šetřím na další) a miluju svojí malou Selphy. Určitě si musím pořídit i velkou Pixmu, po které už delší dobu pokukuju! Tisk je jednoduchý a rychlý. A ten pocit, když mi fotka, kterou jsem dopoledne vyfotila s dětmi v lese, vyjede večer z tiskárny a já si jí přidám na nástěnku, je naprosto úžasnej! Jediné, čeho lituju, je to, že jsem si jí nepořídila už dřív. Jestli váháte, tak doporučuju – ta tiskárna prostě stojí zato!

#test_canon2 a #recenze #zkusenosti_canonselphy

Abych se doma úplně nezbláznila, chodím si jednou týdně odpočinout do práce. Hezky se oblíknu, učesám a vydám se radostně vstříc sociální interakci s lidmi 18+. No a protože tatínek nemá prsa, nechávám ho doma s miminkem a lahvičkou.

Hned na začátku jsem koupila drahou lahvičku pro kojené děti. Podlehla jsem recenzím a zkušenostem a bála jsem se, abych si nepokazila kojení. Proto jsem byla opravdu velmi ráda za možnost vyzkoušet lahvičku levnější, která slibuje to samé - nepokazí kojení. 

A jak to dopadlo?

Začnu klady 🙂 Lahvička Lovi se opravdu dobře drží. Má sterilizační kelímek, takže se dá krásně vysterilizovat v mikrovlnce sama - bez nutnosti velkého sterilizátoru. To je obrovské plus. Já do ní nandala i dudlíky, takže za mně 2v1 a velké zjednodušení práce - s lahvičkou mám sterilní i dudlíky, které v domě kde se stále chodí z venku bosky, je plný zvířat a dětí dávám sterilizovat opravdu velmi často. Za tohle OBROVSKE plus. 

Jak si lahvička stála v krmení?

Tam už takové nadšení není. Nejzásadnější je podle mně průtok. Ten byl takový, že mléko teklo z lahvičky už při otočení dnem vzhůru. Malá se mi hned zakuckala a mléko jí teklo do pusy samo. To pro zachování kojení není dobře. Potřebuji, aby z lahvičky musela sát a dalo jí to práci - stejně jako při kojení. V tomto směru je lahvička určitě zklamáním. Ráda jí začnu používat na vodu nebo na mléko po dokojení, ale v kombimaci s kojením jí určitě nedoporučuji.

Společně s lahvičkou jsem testovala i sadu dudlíků s klipem na dudlík.

Design dudlíků je pěkný, malá je přijala bez problémů a krásně dudala - a to je co říct, dudlany si pečlivě vybírá 🙂 Klip je praktický, dobře se přichytává na bodýčko a drží. Tyhle dudlíky se určitě stanou součástí naší domácnosti.

Za velkou nevýhodu považuji kroužek u dudlíku u spaní - malá si ho často při spaní vytrhává a pak brečí. To je ale asi záležitost specificky mého dítěte, které spí výhradně na bříšku a potřebuje dudlíky bez kroužku 🙂 Jinak dává Lovi dudlíčku přednost před jinými.

Obecně jsem s výrobky Lovi spokojená, dudlíček i Láhev jsou fajn a mají spoustu             pozitivních vlastností. Jenom láhev opravdu nedoporučuji jinak kojeným dětem.

V pátek jsem se trošku vytočila. Řekla bych, že přetekl pomyslný pohár vody, a protože šlo o matku vracející se z rodičáku, schytá to ode mne modrokůň. Takže lidičky, pokud hledáte práci, píšete životopisy a nevíte jak na to… Tak prosím přečíst.

Hlavička životopisu

Hlavičku by měl obsahovat každý životopis. Jsou v ní základní údaje o vás a může v ní být i fotka.

V hlavičce je nutné uvést celé jméno v základní podobě (tedy ne Anetky, Libušky, Haniny nebo Saši - možná se to zdá logické, ale, divili byste se…). Jméno prosím uvádějte velkými písmeny, klidně kapitálkami - pomůže nám to a hodně. Kontaktní údaje (adresa, telefon a mail) a ideálně i datum narození. Tyto kontaktní údaje nejsou ničím, co by mohl personalista jakkoliv zneužít, ale velmi mu pomůžou daného člověka správě identifikovat a zařadit. Adresu nemusíte dávat trvalého bydliště, pokud se na něm nezdržujete, ale je to třeba do životopisu napsat - hodně personalistů pak podle CVčka připravuje smlouvu. Do životopisu je naopak zbytečné psát váš stav, počet dětí nebo národnost - do toho nikomu nic není.

Fotografie

Někteří moji kolegové (a občas i já, pokud reakcí dojde hodně a já nemám podle čeho jiného začít selektovat) životopisy bez fotky rovnou odkládají, nebo nečtou tak důkladně, jako když tam fotka je. Fotka nám pomůže se s člověkem trošku seznámit, vidíme, jak vypadá, jestli je upravený a životopis s fotkou nám řekne mnohem víc, než když tam žádná fotka není. Věnujte výběru fotky dostatek času - neberte "prostě nějakou", i kdybyste se kvůli tomu měli speciálně vyfotit. Na fotce je ptřeba být upravený, v pěkném nevyzývavém oblečení. Určitě se nehodí fotka z akcí, mejdanů, nebo s dětmi. Můžete použít fotku v přírodě, z výletu (ale opět opatrně) ale mějte na paměti, že to, jakou dáte do životopisu fotku, toho o vás hodně řekne. Fotka může i vystihovat váš koníček (na motorce, v lodi, na kole…), ale stále je důležité, aby většinu fotky zabíral obličej, měli jste upravený zevnějšek - tedy žádné sluneční brýle, sluchátka na uších, selfíčka a podobně. Pokud se hlásíte na vyšší pozici, doporučila bych spíše profesionální upravenou fotku. Fotku je ideální vložit přímo do životopisu a nepřikládat zvlášť.

Vzdělání

Prosím vás, do vzdělávání pište všechno od střední (učňáku) vejš. Nám je fakt šumák, kam jste chodili na základku, nebo jestli jste přecházeli na jinou… Do Životopisu pište pouze školy, které jste DOKONČILI. Pokud jste měli rozklad studia, přecházeli na jinou střední, pište tu poslední, rok ukončení a čím jste to vzdělání ukončili (maturitní zkouška, výuční list). Pokud někdo chodil na tři střední a nakonec dostal výuční list, proboha, napište jen ten poslední, datum ukončení a nazdar… To samé s vejškou - pouze relevantní informace a datum ukončení. Pokud vám vystudovat trvalo o dva roky déle, fakt to do CVčka nedávejte. Pokud jste vejšku ukončili po prvním semestru (nebo roce), taky to nepište…

Do vzdělání můžete dát jazykové školy, pomaturitní intenzivní studium, ale i studium jazyků v zahraničí nebo i jednodušší stáže (pokud vám přijde, že se nehodí do praxe). Jo a ještě něco… Autoškola do odstavce "vzdělání" fakt nepatří… Děkuju.

Praxe

U praxe je naopak třeba napsat trvání jednotlivých pracovních poměrů. Patří sem veškeré relevantní zkušenosti. Pokud jste dělali v 15ti u Mekáče a teďka ve třiceti se ucházíte o pozici sekretářky, můžete tuhle praxi vynechat. Každé pracovní pozici se věnujte zvlášť - nejprve uveďte měsíc/rok nástupu, jméno firmy a jméno pracovní pozice. Pod to zkratkovitě náplň práce od té nejdůležitější dolů. Pokud máte nějaké zvláštní pracovní úspěchy, ocenění, nebo něco, na co jste hrdé, můžete to tam dát taky. Postupujte od nejnovější práce dolů k té nejstarší. Pokud chcete ukázat, že pracujete od školy, přesto že tam jsou nějaké odmlky, můžete to napsat úplně dolů (např. 2009-2013 brigády a přivýdělky v administrativě a potravinářství). U praxe si dejte pozor, abyste uváděli pravdu a dobře rozuměli všemu, co napíšete. Někteří personalisti si umí najít jednu jedinou větu životopisu a na ní postavit 20 minut rozhovoru. Věci pište jednoduše, ale ne moc… Pokud do CVčka napíšete "15let jsem dělala prodavačku, pak byla tři roky na mateřský a pak jsem dělala 5 let asistentku“, tak poletí pravděpodobně do koše hned…

Ostatní dovednosti

Excel, Word a PowerPoint se jmenují "Microsoft Office" a nemusíte každý vypisovat na zvláštní řádek - a to ani, v případě že potřebujete vyplnit jinak prázdný životopis. Pokud máte řidičák, je vhodné uvést, jakou máte praxi v řízení (příležitostný řidič, začátečník, aktivní řidič…). U znalosti jazyků se prosím nechlubte ničím, co nemůžete dokázat (každý kdo má u znalosti cizího jazyka napsáno "středně pokročilá" musí dát dohromady pár vět. A ano, už se mi stalo, že když jsem kandidáty poprosila o pár vět v angličtině, tak se zvedli a utekli… Ztracená hodina času pro mne, ale i pro ně… Do této kolonky vpisujte kurzy, školení, certifikáty nebo dovednosti a znalosti v různých programech (programovací jazyky, účetní programy, EET pokladny…). Nepojte se napsat opravdu vše, co umíte - nikdy nevíte, jestli se vám nebude znalost grafického programu hodit i na pozici prodavačky.

Zájmy

Kolonka, na kterou se každý dívá trošku jinak. Pro mne osobně je to tak trošku okno do toho, co člověk dělá - a pokud se doplňuje velký funkční tým, může mi i pomoct vybrat člověka, který do týmu zapadne. Zájmy ale stačí na jeden, dva řádky. Jednoduše napište, co děláte ve volném čase, co vás baví. Pište jen pozitivní věci (lenošení a sledování TV mezi ně nepatří) a opět se snažte nelhat. Nikdy nevíte, jestli zrovna personalista není hudební fanoušek, nebo jezdec na koni jako vy, a nebude si o tom zájmu chtít popovídat.

A na konec…

V CVčku nelžete!!! Nikdy!! Můžete některé věci neuvést (nedokončená škola, rodičovská dovolená, dlouhodobá nemoc, úřady práce…) ale NIKDY vyloženě nelžete. My na to dřív nebo později přijdeme, a pokud později, jsme schopni nabídku zaměstnání stáhnout nebo, pokud je to velká lež, zaměstnance propustit. Je to fakt strašná ostuda a nedělejte to… Nikdy.

Mějte všechny údaje aktuální! Pokud máte na konci CVčka uvedeno "V Praze dne 9. 9. 2017 - tak to datum aktualizujte podle životopisu - aby taky nebylo 5 let staré. Nemějte tam hrubky, chyby, překlepy! Požádejte klidně víc lidí o kontrolu. Mějte správné a aktuální kontaktní údaje (divili byste se, kolikrát kandidát nejde dohnat a pak se zjistí, že má v CVčku starý nebo špatně uvedený telefon). Cvčko by mělo být přehledné, upravené a pěkné. Doporučuji převést do formátu PDF, zkontrolovat si odrážky, řádkování - vše stejné, precizní. Ideální životopis (pokud se nejedná o šedesátiletého odborníka v oboru) by měl být max. na 2 strany. Pokud vám přesahuje třeba jen do třetiny, upravte, připište - je to vaše vizitka, tak ať vypadá dobře.

To je všechno o životopisech, a pokud bude zájem, můžu časem pokračovat o dalších fázích hledání práce.

Hrozně ráda zkouším nové věci. Baví mně testovat, ochutnávat a experimentovat a proto jsem i nadšená a vytrvalá v přihlašování do různých testovacích výzev i tady na koníkovi. Test kuchyňských pomocníků byl jasná výzva a já se nemohla dočkat, až přijde balíček skvělých  kuchynských pomocníků, se kterými bude radost vařit a zdobit. Když zavolal pošťák, nadšeně jsem běžela dolů a balíček si převzala. Po rozbalení mně čekalo první velké zklamání - nebyl tam totiž ani jeden výrobek z těch, které jsem si přála. Nakonec jsem nad tím mávla rukou a rozhodla se, že je aspoň prostor pro to vyzkoušet nepoznané a pustila jsem se s dětma do prvních pokusů.

Jako první mně velmi zarazilo a zklamalo, že u žádného výrobku nebyl pořádný návod. Opravdu bych uvítala třeba rady, tipy a recepty, ale nenašla jsem nic - jen u pečící formy byl jakýsi návod k použití v několika jazycích (bez češtiny) ale i tak jsem se z něj nic podstatného nedozvěděla.

Jako první jsem vyzkoušela krouhátko na mrkev. Mělo vytvářet zajímavé květiny na ozdobení jídel. Sice teda při krouhání z "ořezávátka" lezl dlouhý had, ale jak z něj vytvořit květiny, joo, tak na to jsem nepřišla. Krom toho, že je u použití ořezávátka celkem dost odpadu (ale s tím si poradím - mňam) používá se nepohodlně a klouže, jako zdobení se mi výsledný produkt nelíbí. Ale nebyla bych to já, abych si nenašla alespoň něco 🙂 Do salátů si totiž moc ráda dávám mrkev na tenké plátky (škrábu škrabkou) a s touhle pomůckou to jde ještě snadněji a pohodlněji. Takže výrobek používat budu, jen teda k jiným účelům, než byl navržen.

Jako druhé přišlo na řadu vykrajovátko různých tvarů. Za mně tedy - absolutní zklamání. Zkusila jsem více různých věcí, ale hvězda nevykrojila nic... Jen spíš věci pomačkala a znehodnotila:( Ta letěla hluboko do šuflete hodně rychle. Vykrajovátko karetních tvarů jí vemi brzy následovalo - nápad dobrej, ale ty tvary měli být jednodušší a menší!!! Opět jsem zkusila víc různých jídel, zeleninu i sýry, ale že by to bylo hezké nebo se tím dalo něco zdobit se opravdu říct nedá...

S jistým zklamáním jsme se pustili do testování posledního produktu - pečící formy. U té byl i "nějaký" návod, ale ne recept. Sáhla jsem po osvědčené klasice a udělala šátečky z listového těsta. Manipulace snadná, pracovalo se s tím dobře, jen tedy šestiuhelník měl dost velký "odpad" těsta, tak jsem ze zbytku udělala sýrové šneky  Konečný výsledek hodnotím 2-, šátečky vydrželi zavřené a pevné, jedlo se to pohodlně a šli krásně ven. Na druhou stranu, podobné si umím udělat i doma na plechu a nemusím mít v kredenci plechovou zbytečnost, která se na nic jiného nehodí... Alespon něco na testování ale dopadlo dobře  Myslím že plech třeba někdy ještě použiji...

Moc mně mrzí psát negativní recenzi, snad je to i horším výběrem došlých produktů, ale ve mně převládá zklamání. Nepřidávala jsem průběžně žádné příspěvky, pořád jsem doufala že to dopadne dobře a já se naučím s výrobky pracovat, ale, bohužel... Opravdu moc mi chybí český návod, recepty, rady a tipy - celá zásilka na mně působila dojmem něčeho, co jsem si koupila za dolar na ebayi.

#test_magnet3pagen

#test_k2r mě zastihl zcela nepřipravenou. Zpráva že jsem byla vybraná na testování došla zrovna ve chvíli, kdy jsem měla hotové velké prádlo před služební cestou a tak můj pokyn pro celou rodinu byl jasný - MUSÍTE HODNĚ ŠPINIT!! Rodina se tohoto úkolu ujala s nadšením a já mám díky tomu možnost napsat tuhle renci po kvalitním otestování a včas 🙂 

Testovat začal můj muž, já jsem v jeho započatém díle pokračovala hned po mém návratu domů. Jako první přišel na řadu Washing machine Cleaner 3in1 (čistič pračky).

Osobně jsem zvyklá jednou za čas dát do pračky (dle rady opraváře) na prací cyklus ocet a ten vždy odvede mnohem víc práce, než tento speciální čistič. Guma u bubnu zůstala špinavá, stejně jako sklo a že bych teda cítila z pračky svěží vůni, to se také říct nedá. Testování bohužel začalo zklamáním a v domě panovala velká obava z úspěchu dalšího výrobku. 

Protože se muž necítil na testování barevného prádla (má větší obavy z obarvení než já), další na řadu přišel Intensive White + Stain remover (intenzivní bílá s odstraňovačem skvrn).

Do pračky dal zašedlá trička, dětská špinavá trička co nosí do školky a prostěradla, která po mnoha a mnoha praních z dob kdy se děti učili přes noc bez plen dostali dost zabrat. Jako obrovský plus musím hodnotit to, že prádlo opravdu září, matná, zašedlá barva je pryč a prostěradla vypadají prostě skvěle. Skvrny na oblečení ale zůstali, možná trošku vybledli, ale stále tam jsou.

Tou dobou jsem se vrátila já s velkým kufrem špinavého prádla z anglie. Rozhodla jsem se udělat velký zátěžový test Colour Catcher (ubrousky proti zabarvení) a přes výrané a hlasité protesty manžela jsem prostě celý kufr vysypala do pračky, přidala pár kousků oblečení co jsem našla po bytě a pračku zapla. Výsledek byl ohromující - čisté prádlo bez jediné známky obarvení.

Do ubrousků jsem se okamžitě zamilovala a začala zběsile pobíhat po domě a sbírat další kousky prádla na další pokus. Další praní dopadlo stejně dobře a ubrousky Colour Catcher si tak vysloužili čestné místo v naší domácnosti - bez nich už totiž nedám ani pračku :o) 

Poslední z výrobků který jsem vyzkoušela byl výrobek Colour Catcher + Stain remover (ubrousky proti zabarvení s odstraňovačem skvrn). Na skvrny měl výrobek podobný efekt jako ten, co měl odstranit skvrny z bílé barvy (snažil se, ale výsledek nepřesvědčil), prádlo se ale ani navzájem nezabarvilo, což hodnotím velmi kladně :o)

A hodnocení na závěr? Bez ubrousků proti zabarvení se od této chvíle prostě neobejdu! Počet košů na prádlo se ze stávajících šesti zredukoval na pouhé tři! (na ručníky a ložní prádlo, na běžné prádlo a poslední je na mužovi košile do práce, které tvrdohlavě odmítá dávat prát s barevným prádlem). Ubrousek je malý zázrak a já ho budu odteďka doporučovat všude, kde o to bude zájem :o) Ubrousky na bílé prádlo jsou také fajn a myslím, že se i na ně najde v naší domácnosti místo. Odstraňovače skvrn a čistič pračky, bohužel, v naší domácnosti propadl a kupovat ho nebudu.

EDIT: Po napsání a zveřejnění recenze mi padl pohled na šaty mých dcer. Nádherné, proužkované šaty, které nosí jen při velmi vyjímečných příležitostech, protože nejdou prát - růžová a modrá barva na nich pouští tak, že při namočení z nich doslovy tekly barevné čůrky a měla jsem co dělat, abych je pomocí pijáku, citrnové šťávy a jedlé sody uvedla do původního stavu. Řekla jsem si "teď nebo nikdy" a dala je do pračky s ubrouskem proti zabarvení. Výsledek přikládám a myslím že není třeba komentáře - Colour Catcher (který byl při vložení do pračky stejně bílý jako proužky na šatech) to vyhrál na celé čáře.

Už jste někdy přemýšleli nad tím, proč je v naší zemi tolik lidí se základním vzděláním? A jak se to vůbec stane? Mysleli jste si, že se jedná převážně o lidi ze sociálně vyloučených oblastí? Že vzdělání chybí hlavně tam, kde jsou i rodiče pouze s vychozenou základní školou? Tak v tom případě je článek určen hlavně pro vás. 

Pracuji jako personalista. Čtení životopisů a pohyb na pracovních webech a profesních sociálních sítí je pro mne denním chlebem. Obsazuji celkem široké spektrum pozic, ale pohybuji se v oblasti s velkou koncentrací fabrik a výrobních závodů, kde hledám pracovníky od dělníků, přes strojaře, mistry výroby, asistentky, koordinátory, ale i vedoucí výroby nebo jiné pozice TOP managementu. Díky této práci přijdu do styku s obrovským množstvím lidí z různých sociálních oblastí a různého vzdělání.

Těch lidí s kolonkou základního vzdělání je tolik! Je to neuvěřitelné - mladí, šikovní a chytří lidé, kolikrát s bohatou praxí ve výrobních závodech, sedí naproti mně při pohovoru a já koukám do životopisu a vyplněného osobního dotazníku, kde je, většinou trošku stydlivě, křížek v kolonce vzdělání - základní. Jak se to mohlo stát? Co je vedlo k tomu, školu nedodělat? Několikrát jsem se zkusila zeptat přímo kandidáta, ale dostalo se mi většinou vyhýbavé, nic neříkající odpovědi. Tuty teda cesta k poznání asi nepovede.

Postupně na to přicházím... Občas, tak jednou za měsíc, dva, se mi stává, že do mé kanceláře přichází maminka - většinou syna. Vypráví mi celkem srdceryvný příběh o tom, jak její Pepíček (Honzíček nebo Jiřík) švihnul po roce (dvou, třech...) se školou. A jak sedí doma, hraje počítačové hry (to je ta lepší varianta) a čeká, že mu spadne do klína nějaká skvělá práce, ideálně s počítačem, minimálě za 20 tisíc čistého měsíčně a jak ona je z něj nešťastná - ale jak mu do toho nechce mluvit, protože on je přeci tak šikovnej a jak mu to s počítačema jde. Pokládám jí několik dobře mířených otázek a podle toho nabízím pocizi ve výrobě. Maminka se jen uchechtne, většinou si ani nevezme nabízenou vizitku s tím, aby se synáček ozval a odchází. Vyjímečně se mi stane, že se maminka za několik měsíců vrátí, syna přitáhne skoro doslova za límec a donutí ho vzít téměř jakoukoliv pozici mu nabídnu (to je ale ta lepší varianta, která se prakticky nestává).

A já si uvědomuji, jak mateřská, občas až opičí láska, umí zkazit dítěti život. Jak může bezmezná láska a podpora vést k tomu, že je dítě nesamostatné, nedostuduje a pak se potácí mezi pracemi výrobního dělníka, přesto, že má na mnohem víc. Ti lidé, kteří pak budou ty životopisy číst,  je pak ihned po zjištění základního vzdělání zavřou a vůbec se jim věnovat nebudou - a děti přijdou o možnost solidního a kvalitního uplatnění na trhu práce... Vysvětlete prosím dětem, jak důležité je studovat, jak moc na tom záleží... 

Okna se u nás doma myjí často. Opravdu VELMI často :o) Jejich mytí je pro mě podobně běžný proces, jako pro jiné třeba luxování nebo mytí podlahy. A protože na podlahu mám vysavač a mop, velmi jsem ocenila možnost vyzkoušet pomocníka na okna, na kterého jsem slyšela jen samou chválu.

Můj běžný způsob mytí je velmi jednoduchý – teplá voda se šamponem, jednou utěrkou

z mikrovlákna umýt, druhou otřít. Na oknech tak sice občas zůstanou lehké šmouhy, ale mně to nějak nevadilo. Můj způsob byl rychlý, efektivní a přes okna bylo aspoň vidět :o)

S Windomaticem je mytí oken podobně rychlé, jako byl můj způsob - oproti šmudlání tabulek utěrkou je ale výrazně efektivnější. Odstraní přebytečnou vodu, skla jsou hned čistá, nezůstává za ním žádná drobná nečistota (jako chloupky z látky nebo papíru) a okno vypadá ihned pěkně. Na první pohled působil jako skvělý pomocník, ale při detailnějším zkoumání jsem i na něm našla chyby.

Mezi nejzásadnější výhody patří rychlost, se kterou se okna umyjí. Je to opravdu mžik a skla jsou čistá. To jistě ocení všichni, kdo mají malé děti, velká zvířata, případně stejně jako já, pro jistotu oboje :o) Rychlost, se kterou dokážou čerstvě umytá okna upatlat je naprosto neskutečná a tak se mě často zmocňuje pocit marnosti a zoufalství nad ztraceným časem, který jsem utratila mytím oken :o) Dřív jsem řešila podobné „nehody“ papírovou utěrkou a sprejem na mytí oken. Tento způsob byl rychlý, ale zanechával po sobě stopy, takže jsem stejně dříve či později (většinou dříve), okna šla přemýt.

S Windomaticem jsem vzala houbičku, trošku jarové vody a měla jsem vyleštěno stejně rychle, ale mnohem líp. V tomhle je naprosto nepřekonatelný. 

Jeho další výhoda je mytí malých ploch a rohů. Na naše balkonová okna a vstupní dveře, které jsou složené z prosklených čtverečků jsem nic lepšího nikdy neměla – žádná špína v obtížně dostupných rozích, všude čisto :o) Na tohle bomba :o)

Na opravdu velkých plochách (jako třeba na výloze v práci) jsem zase ocenila to, že leštění plochy po použití bylo naprosto minimální a práci, kterou běžně dělám se stěrkou a kuchyňských rolí hodinu a půl jsem měla opravdu za pár minut. Umytí je perfektní, „doladit“ jsou třeba jen kraje a přechody. 

Údržba přístroje je velmi jednoduchá a rychlá, jde celý snadno rozebrat a umýt, nikde se nedrží špína ani stará voda. Je velmi lehký – umýt po sobě špinavá okna zvládnou i moje dcery, které by náročné leštění nedaly - a také až překvapivě tichý.

No a teďka ty nevýhody :o) Podle recenzí a informací na internetu jsem čekala naprostou bombu, která mi pomůže prakticky bez práce a úsilí. Bohužel tomu tak není. Mytí oken s Windomaticem je sice snadné a rychlé, ale pokud chcete mít okna perfektní a bez poskvrnky, stejně se leštění nevyhnete.

Za jeho největší slabinu považuji to, že si neporadí s nerovnostmi – gumou – na krajích oken a nechává za sebou pěnu. Při mytí velkých ploch je nutné po každém tahu přístrojem otřít gumu stěrky hadříkem nebo papírovou utěrkou, jinak zanechává při tahu šmouhu na okraji stírací plochy. Stále to ale není takový očistec, jako při běžném mytí.

Jeho další nevýhodou je vypínací tlačítko, které je šikovně umístěné tak, aby bylo snadno dosažitelné. Na druhou stranu, když si díky snadnému dosahu přístroj furt vypínám (nebo ho nepohodlně držím), taky to není žádná hitparáda.

Poslední věc je celková manipulace v ne zcela ideálních prostorech. Pokud myji zrcadlo uprostřed stěny, je mytí luxusní a připadám si, že nic lepšího není :o) Na naše zapuštěná okna v nikách je ale třeba větší manipulace, ohýbání přístroje a na posledních třiceti centimetrech nad parapetem už musím rukou dost kroutit. V návodu je napsané, že se mají spodní části takových oken mýt pohybem vodorovně, což jsem tedy zkusila, ale bylo to ještě víc nepraktické – voda z nádobky se nalila do motorku a pěna pak stříkala všude kolem. Navíc tam zůstala od rozdílného směru mytí šmouha a ta se musela rozleštit.

Celkově bych přístroj hodnotila 7/10. Nemyslím si, že by na mytí oken šlo vymyslet něco, co by práci usnadnilo víc (možná krom paní na úklid). Pokud bych přístroj dostala, bez hledání na internetu a recenzí, byla bych z něj zcela určitě naprosto nadšená. Na druhou stranu jsem měla vysoké očekávání a to mně v dost věcech zklamalo. Musím ale vyzdvihnout perfektní poměr rychlost/kvalita, se kterou okna umyje – v tom je nepřekonatelný. Myslím že je ideální tam, kde se okna myjí často (jako u nás).

Tam je celková úspora času a to, že okna vypadají dobře k nevyčíslení. Pokud někdo myje okna jednou za rok, myslím že se bez Windomatu snadno obejde :o) Já osobně bych si ho po vyzkoušení pravděpodobně koupila.

Po napsání recenze mi okny prosvitlo poprvé za posledních pár dní sluníčko. Ještě jednu věc musím napsat. Moje okna se lesknou!! Lesknou se tak, jak se nikdy za dobu co tady bydlím neleskla. Nevímjak je to možné, ale sleduju to naprosto ohromená :o) Opravuji tedy svojí recenzi.

                       #test_vileda2  Vileda Windomatic u mě získává 8/10