Další těhotenství po sekci s diastázou a pupeční kýlou. Máte zkušenosti?

Ahoj,

jsem po porodu dvojčátek, který skončil nakonec bohužel císařským řezem a doma mám ještě staršího raubíře, který se narodil přirozeně a bez jakékoli medikace u porodu. S manželem bychom si přáli ještě jedno miminko, pokud to zdraví dovolí.

Byla jsem na kontrole s jizvou po 7 měsících od porodu a pan doktor říkal, že je na jedné straně horší hojení, jakási podlitina a zbytek tekutiny. Mám dozadu zakloněnou dělohu a tam prý obecně hrozí horší hojení kvůli pnutí a tlaku, který vzniká při návratu dělohy do záklonu. Říkal, že po roce od porodu je možné dát finální doporučení, ale že by prý děloha nejspíš jedno další jednočetné těhotenství zvládla, že je tam šance na dobré zahojení (ale úplně přesvědčeně to teda neznělo).

Do toho mám po porodu velký rozestup břišních svalů, který se cvičením pod odborným dohledem zlepšuje - už alespoň nahmatám břišní stěny a rozestup je nyní při uvolněném bříšku min. na celou dlaň, když nadzvednu hlavu, je tak na 3 prsty. A také se mi hned po porodu dvojčátek udělala pupeční kýla, rovněž poměrně velká, ale nebolestivá a nijak neomezující. Nemám pocit, že by se zhoršovala, jen pan doktor říkal, že je opravdu až v podkoží, ale že si dokáže představit, že je operativně upravitelná při 24 hodinovém pobytu v nemocnici.

A teď moje dotazy:
1) Jaké by při těchto okolnostech mohly být šance na přirozený porod? Nebo by šlo vzhledem k horšímu hojení spíše automaticky o císařský řez?
2) Můžu pro hojení jizvy (uvnitř) něco udělat? Pan doktor tvrdil, že ne, že ani větší fyzická zátěž (nošení zátěže) tomu prý neuškodí.
3) Pokud bych šla do dalšího těhotenství, jak naložit s kýlou? Jaké je těhotenství a porod s pupeční kýlou? Nebo je lepší nejdříve kýlu nechat operovat a po jaké době od operace se doporučuje těhotenství? Nemůže se kýla pak znovu udělat?
4) A co diastáza a další těhotenství, porod? Je porod s větší diastázou náročnější? (Tady předpokládám, že se mi podaří secvičit, ale jako dřív to asi už nikdy nebude.)

Máme tři krásné zdravé děti, takže miminko čtvrté by bylo opravdu takové to dítě, kdy bychom se jako rodina cítili kompletní, ale zase nechci pokoušet osud a jít do nějakého velkého rizika nebo na tom nechat zdraví. Už by to nemohlo být takové to spontánní, "bezstarostné" rozhodnutí.

Díky moc!