Je v pořádku, že žiju svou rodinou?

Dobrý den,

strašně moc se mi líbí Váš pohled na mateřství jako takové a velmi s Vámi sympatizuji.
Můj nadpis je asi takový beze smyslu, protože kdo ví jistě, co je a není v pořádku, ale i tak mě zajímá Váš pohled na naše rodičovství, přístup k nastávajícím situacím atd...
Synovi je 3,5 roku, od září nastoupil do školky, ja měla nastoupit do práce, ale zjistili jsme, že čekáme druhé miminko 🙂, takže jsem zůstala rovnou doma jako riziková těhotná. Moje těhotenství jsou spíš jak z hororu, první skončilo po všech komplikacích předčasně, teď druhé je také sama “jobovka”...no a ve mně začalo hlodat to, že už nebudu mít na syna tolik času, je to opravdu můj svět, je strašně citlivý, šikovný chlapeček, hodně se mazlí, nosí mi kytičky, vyrábí mi dárky, ....ale zároveň je to i pěkné číslo, takový malý neposeda a hyperaktiv 🙂. Ve školce jsem poslouchala, jak je upovídaný, že je ho všude plno atd., atd, zkrátka takový malý sigr, přitom doma úplně v pohodě ... Takže pro mě byla školka i dost stresující - neměla jsem syna u sebe a ještě jsem se děsila, co se dozvím. Syn ji ale miluje, rád tam chodil a těšil se. Pak se zase i těšil po obědě domů, takže byl, myslím, spokojený.

Když zavřeli školky, bylo to pro mě velmi vysvobozující. Nemusela jsem mít výčitky, že tam syn nechodí, že by o něco přišel, měli jsme opět čas na sebe, denně jsme chodili mezi děti na hřiště nebo s kamarády ven, doma jsme tvořili a vyráběli úkoly ze školky. No a nyní školky opět otevřeli a já mám hrozný stres. Za týden mám termín, takže bych si přála šestinedělí trávit jako rodina, nechci, aby ze školky přinesl nějakou virózu nebo něco a hlavně bych si přála, aby si pak nepřišel odstrčený, že se mu narodil bráška a on musí najednou zase do školky...a samozřejmě ta vidina mít kluky oba dva doma a být spolu, to mě úplně naplňuje...jsem spíš introvert, asociál, hodně mě ovlivnila šikana v období dospívání, necítím se před lidmi dobře,..nemám potřebu denně chodit mezi kamarádky s dětmi nebo do nějakých kroužků...

Syn je společenský, takže na cvičení a kroužky ho bral třeba manžel, který je taktéž extrovert. Nechci, aby to vyznělo, že si chci své děti držet doma ve skleníku, to určitě ne. Jak jsem psala, tak na hřiště jsme chodili denně spolu, s manželem pak s kamarády, ale více mě prostě naplňuje jet na výlet jen jako rodina, trávit čas společně atd. Pro svou rodinu zkrátka žiju.

Je to vše v pořádku? Nebo bych měla ubrat?

Není chyba, že ho dám do školky až v září? Není to ode mě sobecké?

Z mého okolí, co mám kamarádky, tak můj životní přístup nesdílí, ale zároveň mi častokrát říkají, jak mi závidí, že mám takového syna a manžela, že ta láska z nás dělá šťastné lidi.

Omlouvám se za sloh, ale chtěla jsem se Vám trochu přiblížit.