Část 2. Spánek ročního dítěte. Máte radu, jak to udělat, aby vydržela třeba i hodinu?

Hezký den Zuzko,

moc děkuji za milou odpověď. Nedalo mi to a ještě odepíšu na Tvé otázky. Třeba Tě ještě něco k tomu napadne 🙂.
Předem chci poděkovat, že si mi řekla, ať jsem k sobě milá. Upřímně mám občas pocit, že selhávám. Potřebovala bych, aby den měl 30 hodin, abych vše stihla... Stihla bych to pak? 🙂

Takže k dotazům... Přes den již nenosím. Malá je divočák a jakmile se spoutá, byť i u mě, ječí. Takže do nosítka jde jen, když jdem někam na výlet a není možnost kočárku.
Uspat ji manžel nemůže, bohužel, i když vidím, že by rád. Usíná výhradně u prsa. To samé přes noc. Kdykoliv se vzbudí, jen se přisaje a spí dál. Ani už nesosá mlíčko kolikrát.

A čas na sebe mi přijde opravdu jako scifi. Jednou týdně se mi povede utrhnout a jít se psem do lesa, to je můj relax. Víc toho asi nemám. Vím, že je to špatně. Můj manžel stíhá své koníčky (věnuje se jim doma). Snažím se mu v tom vyjít vstříc. Většinou si k tomu sedne, když jdu uspat malou přes den. Tou dobou u ní také ležím a koukám do mobilu. Knihu nelze (je v pokoji tma) a když odejdu, někdy vydrží, jindy je vzhůru.
Ani mi nejde tak o to, se pořádně vyspat, jako o to, mít čas chvíli pro sebe večer, když ji položím do postýlky. Kamarádka mi dala solnou lázeň na nohy a já vím, že si ji jen tak neudělám, protože malá se někdy vzbudí i po 5 minutách a musím k ní znovu. Když byl manžel na noční, uspávala jsem starší u sebe v pokoji (měla kašel, budila by mladší), tak jsem přečetla odstavec a běžela jsem zase za ní. Bylo mi té starší líto, taky potřebuje mámu občas pro sebe.

Chci dodat, že hlídání mám. Bydlíme s tchyni v baráku. Starší za nimi běhá furt. A občas jim dám malou a máme čas pro sebe se starší (vyrábíme, kreslíme...).
Víc mě nenapadá, jak přiblížit situaci u nás. Dříve jsem ji položila do postýlky a vydržela třeba 3 hodiny. Ještě v létě, byli jsme na dovolené a mohla jsem tak trávit čas s manželem. Teď si hlavně píšeme přes mobil.
Chtěla bych i 3. dítě, ale pak si říkám, zda-li bych to vůbec zvládla a zda-li bych se všem dokázala věnovat, jak potřebuji.

Ještě chci dodat, že každý den si s nimi hraju, chodím s nimi ven. Se starší si hodně povídám. Když nebyla ta omezení, jezdili jsme hodně na výlety.

Děkuji za vyslyšení.. Za chvíli máme jet na hory a vím, že jediná budu chodit spát v 8 večer s malou a bude mě mrzet, že si nezahraje ani hru s ostatními (a v tenhle moment mě přepadnou výčitky, že mám být ráda, že mám krásnou a zdravou dceru, a že to nebude trvat věčně 😄)...