Dobrý den,
jsem zoufalá, dcera už absolutně odmítá “žít” v reálném světě, vše odmítá, skutečné kamarádky, odmítá jíst, mýt se, pomáhat v domácnosti, účastnit se rodinných akcí... Tato doba, kdy nemusí chodit ani do školy, vše ještě prohloubila. Chodíme k psychologovi, ale nikam to nevede. Když jí natvrdo seberu mobil a notebook, je schopná ležet pod peřinou nehnutě celý den na prostest...
Pomohl by nějaký pobyt?
Zkouším to po dobrém i po zlém, ale nehnu s ní.
Děkuji
Hezký den,
je moc dobře, že se snažíte situaci řešit, úplně si nejsem jistá, zda by pobyt pomohl, dcera se potřebuje zapojit do každodenních činností, každopádně na klasický pobyt "se závislými" to není, je ještě hodně "malá", tak v případě že byste opravdu nevěděla jak dál, tak leda dětské oddělení psychiatrie, ovšem nejsem si jistá, zda je to ta správná cesta.
Doporučila bych možná zvážit k psychologovi ještě najít i adiktologa, který má zkušenosti s touto problematikou u dětí a mladistvých... Také bych Vás ráda podpořila v uvědomění si síly rodičovské role... Je jasné, že pokud ji vezmete telefon a notebook je otrávená a nechce nic dělat, je poté dost na Vás, abyste ji třeba i nalákala na nějaký program, přiměla ji se zapojit atd.. Nestačí jen A (zamezit přístupu), ale i B (nabídnout alternativy). Jasná pravidla, jasné hranice... měl by s tímto pomoci právě odborník, nicméně myslím, že spíš ambulantně a současně s prací s "celou rodinou", protože teď je prostě ještě hodně na Vás, jako na rodičích...
Přeji mnoho sil.
Přeji Vám vše dobré,
Marika Michajlovičová