Raději už nevzpomínám, ale začátky s Veru byly šílený i co se zvracení, a to doslova, týče.
Nejprve jsme to přičítali její srdeční diagnóze a též s tím spojeným zánětem ve střevě . Ale bylo to šílené a trvalo hodně dlouho . Veru nejenže moc nepila, ale vše i vyzvracela. Kolikrát jsme si říkala, kde se to v ní bere, vždyť skoro nic nejedla a ven toho jde tolik. Kolikrát to byly tedy pořádné gejzíry. Takže celodenní činnost byla ta, že jsme denně převlékala Veru i sebe a to i třeba desetkrát.
Byla to krásná zkouška toho, co vydržím a někdy už jsem myslela, že nevydržím. Vyzkoušeli jsme vše Nutriton, mléka AR ( ty byly ještě horší, dělaly nám problém s kaděním ), postýlku jsem navýšila, jedla častěji po menších dávkách, nic nepomáhalo. Dvakrát jsme skončily i ve špitále na kapačkách skrz dehydrataci. Nakonec jsem byla vděčná jednomu nejmenovanému Dr. tady u nás ve špitále na Gastru, který nám přišel na to, že máme alergii na mléko a napsal nám to nejúžasnější mléko a to Neocate.
Blinkání se pomalinku a jistě zklidňovalo. Pak ještě jsme bojovali s příkrmy - ty musela mít úplně na kaši, žádná hrudka a to dlouho, neboť po tom to šlo taky ven. To bylo tím jak už měla ten zvracecí reflex podrážděný. Asi od dvou let, když není viróza, tak už nezvracela. Byl to mazec u dětí co přibejvají na váze se to moc neřeší, ale my jsme měly porodní váhu skoro čtyři kila a v půl roce to bylo pět kilo. Už nikdy více!
Všem, co děti zvrací, (u nás to kolikrát byly i půl metrové gejzíry), přeji hodně sil a obrněné nervy, budete je potřebovat.