Polycystická ovária mi diagnostikovali ještě dávno před tím, než jsem vůbec poznala manžela. Nepravidelnost cyklu lékař řešil nasazením antikoncepce. Po vysazení antikoncepce jsem brala clostilbegyt, chodila jsem několikrát měsíčně na ultrazvuk a kontrolu folikulů, vždy mi bylo řečeno, že folikuly rostou a ovulace bude. No, zřejmě nikdy nebyla, po 40 dnech jsem vždy šla na vyvolávací injekci.
Po čtyřech takových cyklech se mi udělal zánět vejcovodů, léčila jsem ho antibiotiky, potom jsem již byla na vážkách, zda v braní clostilbegytu pokračovat. Nakonec jsem se rozhodla ještě jeden cyklus zkusit takto. Udělala se mi cysta velikosti 15x5 cm, skončila jsem na kapačkách v nemocnici. Po týdnu mě propustili s tím, že mi nemají jak pomoci, jedině centrum asistované reprodukce, ale tím, že mám i endometriózu, prý stejně potratím.
Psychycky zlomená jsem změnila gynekologa, vrátila jsem se ke své původní lékařce, ve stejné ordinaci, ale má horší ordinační dobu a já si nemohla brát co týden propustku. Gynekoložka se rozhodla, že operaci udělá. Pracuje v nemocnici a zařídila to i přes nesouhlas primáře. :-) Takže jsem šla na resekci ovárií, udělali mi drilling, kdy odstranili jakoby obal vaječníku a také vypálili endometriózu. Propouštěcí zpráva zněla neplodnost. Nicméně jsem během pár dní po návratu z nemocnice otěhotněla. Moje neplodnost má již 18 měsíců, moje skvělá gynekoložka byla i u porodu, i když neměla službu. Jen se přijela mrknout a zase jela.
A před nedávnem se nám podařilo počít druhé dítě zcela bez zásahu lékařů, moje gynekoložka měla opravdu upřímnou radost, protože její práce nese ovoce. :-)
Takže nikdy to nevzdávejte. I když vám lékaři tvrdí, že jste beznadějný případ, ta naděje tam vždy je!