Prevenar 13 je nepovinná konjugovaná vakcína proti pneumokokům používaná k očkování dětí38 od 6 týdnů do dospělosti. Ve vakcíně jsou polysacharidové antigeny obalu (kapsule) pneumokoků navázány na bílkovinový nosič a proto na rozdíl od polysacharidové pneumokokové vakcíny Pneumo 23 vyvolávají imunitní odpověď2 i u dětí mladších než 2 roky. Prevenar 13 vyrábí společnost Pfizer/Wyeth. Je částečně hrazen zdravotními pojišťovnami, pokud jsou první tři dávky aplikovány do 7 měsíců věku dítěte a čtvrtá do 15. měsíce nebo později, pokud bylo očkování kterékoliv dávky odloženo kvůli zdravotnímu stavu dítěte. Pro starší děti a dospělé Prevenar 13 hrazen není.
Ne u všech očkovaných dětí se po vakcinaci vytvoří protilátky a ani vysoká hladina protilátek není zárukou imunity vůči infekci pneumokoky. Uvádí se spíše snížení četnosti závažného průběhu onemocnění, jako je pneumonie7 (zápal plic), meningitida (zánět mozkových blan), a nižší výskyt zánětů středního ucha8 (ale o pouhých 6 až 7%). Očkování38 v žádném případě nechrání před jinými původci onemocnění než vakcinačními a některými silně příbuznými pneumokoky. Klinické studie účinnosti Prevenaru 13 nebyly provedeny, vakcína byla pouze porovnávána s jinými pneumokokovými vakcínami (např. sedmivalentním Prevenarem a Pneumo23). Jedná se pouze o předpoklady, v různých zdrojích se výsledky značně liší. Délka ochrany po očkování Prevenarem 13 není známa, pouze se odhaduje, že bude delší než v případě polysacharidové vakcíny Pneumo 23, u té je zhruba 5 let.
Je známo přes 90 kmenů (sérotypů) pneumokoků, genetické rozdíly mezi nimi činí až 10% genomu. Prevenar 13 je pouze proti 13 sérotypům, v době svého vzniku pokrýval přes 90% původců invazivních pneumokokových infekcí. Problematickým jevem je nahrazování (replacement) vakcinačních kmenů nevakcinačními kmeny pneumokoků, ale také i jinými bakteriemi a viry (to hlavně v případě zápalu plic7 a zánětu středního ucha8, jedná se ale i o celkovou nemocnost). Důsledkem zvýšeného výskytu nevakcinačních kmenů je, že starší méněvalentní konjugované vakcíny proti pneumokokům prakticky ztrácejí svůj význam. Sedmivalentním Prevenarem se již přestalo očkovat, Synflorix se sice ještě používá, ale jeho efektivita je velmi nízká. Pokud se rodiče rozhodnout dítě proti pneumokokům očkovat, určitou ochranu v našich podmínkách může v současnosti poskytovat vakcína Prevenar 13, ta je ale i při dodržení pravidel hrazená zdravotními pojišťovnami jen částečně, je s doplatkem. Nicméně budoucí vývoj výskytu jednotlivých sérotypů pneumokoků lze pouze odhadovat. Na vzestupu jsou kmeny 6C, 15A, 15C, 16, 23A, 33, 35, 38 a nezařazené, které v žádné aktuálně dostupné pneumokokové vakcíně nejsou, a pneumokoky 11A, 15B, 22F z vakcíny Pneumo 23. Velmi dobrou ochrannou před pneumokokovými infekcemi je kojení70, protože mateřské mléko7 obsahuje protilátky a sloučeniny podporující imunitní systém.
Před očkováním by měla být sepsána anamnéza dítěte a pečlivě se zvážit indikace a také možné kontraindikace vakcinace. Aplikace vakcíny s sebou nese i nemalé riziko nežádoucích účinků, včetně těch závažných. Je třeba brát v úvahu, že v příbalovém letáku uvedené nežádoucí účinky nejsou pravděpodobně kompletní, protože byl porovnáván pouze se starším sedmivaletním Prevenarem. Při klinických studiích Prevenaru byly jako "placebo" použity jiné vakcíny (např. konjugovaná vakcína proti meningokokovi typu C, vakcína proti hepatitidě B nebo dvacetitřívaletní pneumokoková polysacharidová vakcína - ne skutečné placebo). U dětí do 5 let se v České republice pneumokokové infekce vyskytují ve 2 až 9 případech na 100 000 dětí za rok, z toho v roce 2013 to bylo v celé republice pouze 28 případů invazivní infekce (12 těchto dětí bylo proti pneumokokům očkovaných). Invazivní pneumokokové infekce mají u malých dětí nízkou úmrtnost, za rok jde průměrně celkem o nula až tři děti mladší pěti let.
Další otázkou je akutní, dlouhodobá a kumulativní toxicita přítomného hliníku. Přestože se sloučeniny hliníku běžně používají jako adjuvant ve vakcínách, jejich transport, rychlost vylučování, metabolizace a toxicita (včetně neurotoxicity) v lidském těle jsou stále předmětem výzkumů, u kojenců chybí dat nejvíce. Relativně nově se používá polysorbát 80, údaje o jeho bezpečnosti není dostatek, může vadit lidem s Crohnovou chorobou6, způsobovat alergické reakce, může se metabolizovat na sorbitol a toxický ethylenoxid. Mezi možné následky pravděpodobně patří encefalický pláč a poruchy vývoje psychického (např. poruchy chování, spánku6) i motorického8 (např. hypotonie) způsobené poškozením teprve se vyvíjejícího mozku a neuronů dítěte, alergie, atopický ekzém24, epilepsie, autismus3, Alzheimerova choroba, Parkinsonova nemoc, autoimunitní poruchy štítné žlázy, roztroušená skleróza a další autoimunitní a zánětlivá onemocnění (ASIA syndrom).
Tato vakcína je určena k očkování dětí od 6 týdnů a dospělých, účelem je prevence invazivních pneumokokových onemocnění.
Vakcína je kontraidikována v případech známé přecitlivělosti na jakoukoliv složku vakcíny. Očkování je nutné odložit při akutním horečnatém1 onemocněním (ale je vhodné dodržovat tyto zásady pro minimalizaci rizika očkování38).
Vzhledem k možnému obsahu kravských mléčných bílkovin pozor také při alergii na bílkovinu kravského mléka15.
Vakcína je bílá homogenní suspenze umístěná v jednodávkové skleněné injekční stříkačce uzavřené chlorobutylpryžovou zátkou a s ochranným krytem hrotu z izoprenové bromobytylové pryže. Jedna dávka je 0,5 ml. Prevenar 13 se aplikuje pomocí injekční jehly do svalu, u kojenců do boční strany stehenního svalu, u starších dětí do deltového svalu paže. V případě poruch srážlivosti krve se kvůli riziku krvácení vakcína nesmí vpichovat do svalu, je možná subkutánní aplikace. Očkování započaté Prevenarem lze dokončit Prevenarem 13. Dětem naočkovaným Prevenarem se doporučuje podat jednu dávku Prevenaru 13 po 8 a více týdnech od poslední dávky Prevenaru.
Podle věku, kdy se s očkování začíná, se liší počet podaných dávek vakcíny. Dětem od 6. týdne (po očkování proti tuberkulóze až po uplynutí 13 týdnů a zhojení jizvičky) do 6. měsíce se Prevenar 13 podává ve schématu 3+1 nebo 2+1. Při schématu 3+1 se druhá dávka aplikuje za 1 až 2 měsíce po první dávce, třetí dávka za 1 až 2 měsíce po druhé a poslední, čtvrtá dávka za 6 až 12 (18) měsíců po třetí dávce. Při schématu 2+1 se druhá dávka aplikuje za 1, lépe až za 2 měsíce po první dávce a poslední třetí dávka za 6 až 12 (18) měsíců po třetí dávce. Schéma 2+1 se používá i pro děti od 7 měsíců do 11 měsíců. Od 1 roku je dostačující schéma 1+1, kdy se druhá dávka podá po 2 a více měsících od první dávky. Dětem od 2 let a dospělým se aplikuje jedna dávka Prevenaru 13. Od dvou let je možné použít k přeočkovaní použít vakcínu Pneumo 23.
Četnost nežádoucích účinků | Typ nežádoucích účinků |
---|---|
velmi časté (≥ 1/10) | nechutenství4 |
podrážděnost | |
neklidný spánek | |
zvýšená teplota | |
bolest, zarudnutí, zatvrdlina či otok v místě vpichu (děti od 2 do 5 let) | |
časté (1/100 až 1/10) | horečka1 nad 39°C |
zvracení3 | |
průjem1 | |
vyrážka | |
omezení hybnosti končetiny s místem vpichu | |
zarudnutí, zatvrdlina či otok v místě vpichu (kojenci) | |
méně časté (1/1000 až 1/100) | křeče (včetně febrilních10) |
pláč12 | |
kopřivka | |
zarudnutí, zatvrdlina či otok v místě vpichu větší než 7 cm | |
vzácné (1/10000 až 1/1000) | přecitlivělost (včetně otoku tváře) |
hypotonie | |
velmi vzácné (< 1/10000) |
Při očkování po 12. měsíci se zvyšuje riziko nežádoucích reakcí v místě vpichu. Při aplikaci více vakcín současně je vyšší riziko objevení se nežádoucích reakcí a to především horečky, febrilních křečí a hypotonie, také je pak nemožné určit, která z vakcín reakci způsobila. Podání paracetamolu2 (Paralenu, Panadolu) snižuje odpověď imunitního systému na vakcínu a zvyšuje riziko alergií. U dětí narozených před4 28. týdnem těhotenství14 existuje riziko vzniku apnoe1, u takových dětí je potřeba po vakcinaci 48 až 72 hodin monitorovat dech26.
Četnost nežádoucích účinků | Typ nežádoucích účinků |
---|---|
velmi časté (≥ 1/10) | nechutenství |
podrážděnost | |
neklidný spánek | |
spavost | |
omezení hybnosti končetiny s místem vpichu | |
citlivost, zarudnutí, zatvrdlina či otok v místě vpichu | |
časté (1/100 až 1/10) | bolest hlavy |
zvýšená teplota | |
zvracení | |
průjem | |
vyrážka | |
kopřivka | |
méně časté (1/1000 až 1/100) | |
vzácné (1/10000 až 1/1000) | |
velmi vzácné (< 1/10000) |
Četnost nežádoucích účinků | Typ nežádoucích účinků |
---|---|
velmi časté (≥ 1/10) | bolest hlavy |
únava | |
zimnice | |
athralgie (bolest kloubů) | |
myalgie (bolest svalů) | |
nechutenství | |
průjem | |
zvracení | |
vyrážka | |
bolest, zarudnutí, zatvrdlina nebo otok v místě vpichu | |
omezená hybnost paže s místem vpichu | |
časté (1/100 až 1/10) | zvýšená teplota |
zvracení (lidé nad 50 let) | |
méně časté (1/1000 až 1/100) | přecitlivělost (včetně otoku tváře) |
dušnost | |
bronchospazmus (křeče průdušek) | |
nevolnost | |
lymfadenopatie (zvětšení mízních uzlin) v místě vpichu | |
vzácné (1/10000 až 1/1000) | |
velmi vzácné (< 1/10000) |
Postmarketingové sledování (vzhledem k spontánnímu hlášení a známé vysoké podhlášenosti nežádoucích účinků nelze odhadovat jejich četnost):
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu