Zdroj: Nejsport.cz

Zdroj: Nejsport.cz

Ořechy jsou jedlá semena nebo plody stromů či keřů, která mají obvykle vysoký obsah tuku, bílkovin a vlákniny a většinou tvrdou slupku nebo skořápku. Jsou součástí lidské stravy již od pravěku, před 780 tisíci lety byly její velmi významnou složkou. I dnes bychom na jejich konzumaci neměli zapomínat, obsahují cenné živiny a antioxidanty. Denní porce ořechů pro dospělého člověka by měla být 1 až 2 hrsti.

V botanice termín oříšek označuje jeden z typů plodů, jedná se o jednosemenný suchý nepukavý plod s tvrdým oplodím a osemením, které není srostlé s oplodím, pouze se ho volně dotýká. Ne každý typ v kuchyni používaných ořechů je plodem oříškem a ne každý oříšek se řadí mezi jedlé ořechy. Ořech je zásobárnou živin a energie pro klíčení nové rostliny.

Kvalitní ořechy nejsou žluklé, zatuchlé, neobvykle tmavé, napadené plísněmi nebo červivé.

Ořechy a děti

Dle aktuálních lékařských doporučení by měly být ořechy do stravy dětí zaváděny již v počátcích přikrmování¹⁰, nejlépe při co největším podílu kojení⁷⁰, riziko vzniku alergií se tak snižuje. Malé děti by měly ořechy konzumovat pouze v nedusivé formě - nápoje ("mléka¹") nebo rozmixované na jemnou pastu ("máslo").

Složení ořechů a jejich vliv na zdraví

Ořechy obsahují 10 až 17% bílkovin, které se vyrovnají bílkovinám masa, mléka¹, luštěnin³, či vajec¹, obsahují všechny esenciální aminokyseliny. Ořechy jsou také zdrojem nenasycených mastných kyselin² (tuky tvoří 35 až 75% hmotnosti ořechů), vlákniny (5 až 14%), vitamínu E, vitamínů skupiny B (hlavně B3, B6 a kyseliny listové³⁷), antioxidantů (nejvíce jich je ve slupce) a minerálů (především hořčíku, vápníku, draslíku, železa, zinku, mědi a fosforu, naopak jsou velmi chudé na sodík).

Konzumace ořechů prokazatelně snižuje riziko kardiovaskulárních onemocnění, vzniku žlučových kamenů a u žen také cukrovky. Některé studie ukázaly i jiné pozitivní vlivy na zdraví, např. snížení krevního tlaku, hladiny cholesterolu a snížení rizika rakoviny a zánětlivých onemocnění. Jedení ořechů nezvyšuje riziko obezity, naopak může pomáhat při hubnutí, protože ořechy mají díky vyššímu obsahu tuků a bílkovin a nižšímu obsahu sacharidů nízký glykemický index, tedy zasytí na dlouho a energii do krve uvolňují pomalu. Ořechy jsou jedním z nejlepších antidepresiv, podporují paměť a myšlení, zvyšují vylučování dopaminu a serotoninu.

Ořechy by měli být součástí naší každodenní stravy, denní porce je přibližně jedna až dvě hrsti. Vzhledem k vysokému obsahu živin, vysoké sytivosti a nízké hmotnosti a objemu jsou, společně se sušeným ovocem, ideální svačinkou na cesty. Nejstravitelnější a nejvýživnější jsou ořechy na několik hodin namočené, rozkládá se tak kyselina fytová a fytáty, které snižují vstřebatelnost minerálních látek. Pražením se ničí kvalitní tuky a antioxidanty obsažené v ořeších. Ořechy je možné konzumovat nejen namočené nebo pražené, ale i vařené, syrové či mleté (nahrubo či i najemno na mouku), z ořechů se lisují oleje¹, které nalézají využití jak v kuchyni, tak v kosmetice (krémy, šampóny) nebo jako součást krmiva pro domácí mazlíčky, ořechové slupky se někdy používají jako součást výplně hraček. Ořechy se používají na výrobu sladkého i slaného pečiva, sladkostí, sušenek, čokolád, zmrzlin, müsli, kaší²², rostlinných "mlék"¹, ořechových "másel" (rozmixováním na pastu), likérů, omáček, dresinků, ochucuje se s nimi káva a přidávají se i do salátů.

Ořechy patří k nejčastějším potravinovým alergenům⁶, alergií na některý z druhů ořechů trpí přibližně 1% světové populace. Z toho úhlu pohledu dělíme ořechy na stromové a nepravé ořechy a zvláštní skupinu tvoří arašídy, protože se vlastně jedná o luštěninu³. Mezi stromové ořechy řadíme plody stromů (či keřů) z různých čeledí i podnebných pásem, jedná se např. o kešu ořechy, lískové oříšky, makadamové ořechy, mandle, para ořechy, pekanové ořechy, pistácie, vlašské ořechy, v této skupině jsou velmi časté zkřížené alergie. V České republice jsou nejčastější alergie na lískové oříšky a vlašské ořechy. Jako nepravé ořechy označujeme kokosový ořech, piniová semínka a jedlé kaštany, alergie na ně nebývají zkřížené s alergiemi na pravé ořechy. Tepelnou úpravou se obvykle alergenní potenciál ořechů nemění, dokonce pražení může alergenicitu i zvyšovat (např. u arašídů a pekanových ořechů). Málo časté jsou alergie na kešu a kokos.

Arašídy

Arašídy nebo také buráky, burské oříšky jsou semena podzemnice olejné. Arašídy jsou navzdory svému názvu a použití ne ořechy, ale luštenina³. Po opylení se stonky s květy prodlouží, ohnou, zanoří do země a pod zemí se pak utvoří lusky s jedním až čtyřmi semeny.

Rostliny pocházejí z údolí řeky Paraguay, byly běžnou součástí stravy Inků, do Číny se dostaly za přispění Portugalců v 17. století a staly se běžnou součástí tamější stravy. Dnes se arašídy pěstují po celém světě, mezi největší producenty patří Čína, Indie, USA, Nigérie, Indonésie a Barma.

Arašídy se používají k lisování arašídového oleje¹, jedí se syrové i pražené, v Asii především vařené. Používají se na přípravu omáček a dresinků, přidávají se do masových i zeleninových jídel, sladkostí (sušenek, tyčinek) a křupek. Oblíbené je také burákové "máslo" (jedná se o na pastu rozmixované burské oříšky, některé druhy jsou neochucené, jindy bývá solené či slazené). Z arašídů je možné, stejně jako z jiných ořechů, vyrobit i rostlinné "mléko"¹. Olej z nich dobře působí na nečistou pleť. Při nevhodných podmínkách skladování arašídy snadno podléhají nákaze plísněmi, hlavně Aspergillus flavus, která produkuje rakovinotvorný jed aflatoxin.

Buráky obsahují 21% sacharidů (z toho 9% je vláknina), 25% bílkovin (přítomný jsou všechny esenciální aminokyseliny), 48% tuků, hořčík, zinek, železo, vitamíny E, B3, B1, B6, kyselinu listovou³⁷ a pantothenovou, koenzym Q10 a antioxidanty. Arašídy jsou v západních zemích jedním z častých alergenů⁶, pražení jejich alergenní potenciál velmi zvyšuje. Zhruba v polovině případů se souběžně s alergií na buráky vyskytuje i alergie na lískové oříšky (či jiné stromové ořechy), poměrně časté jsou i zkřížené alergie na sóju a další luštěniny³.

Jedlé kaštany

Jedná se o plody kaštanovníku setého, tyto stromy pocházejí z oblasti dnešního Turecka a již před tisíci let byly rozšířeny do jižní Evropy a jihozápadní a východní Asie. Dnes se kaštanovníky seté pěstují i v Himalájích a jiných oblastech Asie s mírným podnebím. Podobné druhy kaštanovníků se přirozeně vyskytují také v Asii a Severní Americe.

Již ve starověkém Řecku, Římě a Makedonské říši byly jedle kaštany používány jako alternativa obilnin³. Jedlé kaštany se konzumují pečené, vařené, kandované nebo usušené a rozemleté na mouku. Jedlé kaštany se používají na přípravu nádivky do pečené drůbeže, z kaštanového pyré se dělají dezerty. Z mouky z jedlých kaštanů se vyrábějí bezlepkové těstoviny, slané i sladké pečivo, lívance, kaše. I syrové jedlé kaštany je možné jíst, ale obvykle se špatně loupou a jsou trpké.

V porovnání s jinými druhy ořechů obsahují jedlé kaštany velmi malé množství tuků (1,3%) a bílkovin (1,6%) a naopak vysoké množství sacharidů (44%, z toho 8 až 11% tvoří cukry). Jedlé kaštany jsou také poměrně bohaté na vitamín C, dále na vitamín B6, kyselinu listovou³⁷, vitamín B1, draslík, hořčík a železo. Alergie na jedlé kaštany je ve 30 až 50% zkřížená s alergií na latex.

Kešu ořechy

Kešu pocházejí z jihoamerického tropického stálezeleného stromu ledvinovníku západního. Ledvinovník se původně vyskytoval v oblasti dnešní severovýchodní Brazílie, odtud byl po objevení Ameriky dovezen Portugalci do Indie a obchodníky dále do jihovýchodní Asie a Afriky, dnes se pěstuje v celém tropickém pásu. Mezi největší producenty kešu ořechů patří Nigérie, Indie, Pobřeží slonoviny, Vietnam, Indonésie, Filipíny, Brazílie, Guinea - Bissau, Tanzánie a Benin.

Obsahují více sacharidů než jiné druhy ořechů, přibližně 10% tvoří škroby. Je tedy možné najemno rozmixované nepražené kešu použít k zahušťování omáček. Často jsou i surovinou pro veganské a raw dezerty a přípravu alternativ mléčných výrobků. Ani opravdu syrové, tzv. raw neboli živé, kešu ořechy nejsou jedovaté, slupka obsahující dráždivé látky a jed urashiol se neodstraňuje sice pražením nebo napařováním, ale pomalým sušením po řadu měsíců. Délka tohoto procesu vysvětluje poměrně vysokou cenu raw kešu v porovnání s běžnými nepraženými kešu, které ale byly podrobeny vyšší teplotě při napařování slupek (nejsou tedy živé, neobsahují aktivní enzymy).

Kešu ořechy jsou bohaté na vitamíny skupiny B, měď, mangan a hořčík. Jejich konzumace prospívá tvorbě spermií, zlepšují funkci srdce a tlumí bolesti zubů.

Kokosové ořechy

Kokosový ořech je vlastně ovoce s tvrdou skořápkou a je jedním z největších semen na světě. Během zrání kokosového ořechu postupně zaniká vnější zelený měkký obal skořápky a uvnitř skořápky se snižuje podíl kokosové vody (tato voda ale není kokosové mléko) a zvyšuje se podíl bílé dužniny. Zralý kokosový ořech je hnědý, hnědá skořápka je pokryta hrubými hnědými vlákny, uvnitř skořápky je silná vrstva bílé dužniny a minimální množství tekutiny - kokosové vody.

Kokosová palma (neboli kokosovník ořechoplodý) se vyskytuje v celé oblasti tropů a subtropů na březích velkých řek, moří a oceánů, tam, kde je písčitá až hlinitopísčitá půda. Původní oblast jejich výskytu není známa, protože zralý kokosový ořech může díky své dutině plavat i několik měsíců na hladině oceánu, některé zdroje uvádějí jako pravděpodobně původní oblast dnešní Malajsii a Indonésii. Cíleně jsou kokosovníky pěstovány již asi 3000 let a v oblasti mezi obratníkem Raka a obratníkem Kozoroha tvoří značný podíl potravy lidí. Od poloviny 19. století se začali kokosy dovážet i do Evropy, kde se poměrně brzy staly populárními. Vzhledem k jejich kazivosti se dužnina strouhala a sušila, později se dovážela již sušená.

Z kokosového ořechu se vyrábí sušený strouhaný kokos (ve formě moučky nebo lupínků), kokosové mléko (používá se při vaření dezertů, polévek, omáček a karí, jeho kvašením se vyrábějí i alkoholické nápoje, v moderní kuchyni se používá také jako součást koktejlů, např. Piña Colady) a smetana, kokosová mouka, kokosový olej⁶ a také různé nápoje na bázi kokosové vody (v tetrapaku, plechovkách, PET lahvích). Kokosový olej nalézá využití v potravinářství i v průmyslu, je odolný proti žluknutí.

Čerstvá kokosová dužnina obsahuje 47% vody, 24% sacharidů (z toho 6% cukrů a 9% vlákniny), 33% tuků a 3,3% bílkovin. Kokos je také zdrojem polyfenolů, antioxidantů, vitamínů řady B (kromě B2 a B12), vitamínu C, kyseliny listové³⁷, vápníku, hořčíku, železa, draslíku a zinku. Kokos neobsahuje transmastné kyseliny. Studie, které prokázaly negativní účinky kokosového tuku na zdraví, byly prováděny s částečně hydrogenovaným (ztuženým) a rafinovaným kokosovým olejem, jejich závěry tedy nelze vztahovat na kokosovou dužninu, kokosové mléko a za studena lisovaný kokosový olej⁶. Převážnou částí kokosových tuků jsou totiž sice nasycené tuky, ale většinu z nich tvoří triglyceridy (sloučeniny glycerolu a mastných kyselin) se středně dlouhými řetězci mastných kyselin (8 až 14 atomů uhlíku). Tyto tuky² nezpůsobují kardiovaskulární onemocnění, nemají negativní účinky na zdraví, dokonce jsou zdraví prospěšné, mají vyšší sytivost než jiné tuky. Jsou podobné tukům mateřského mléka⁷. Pro jejich trávení není potřeba žluč, jsou tedy velmi dobře stravitelné, vstřebávají se v tenkém střevě přímo do krve bez nutnosti štěpení a reesterifikace. V játrech jsou snadno oxidovány a slouží jako zdroj energie, neukládají se do tukové tkáně, nezvyšují hladinu LD cholesterolu. Mají protizánětlivé účinky a podporují správnou funkci imunitního systému². Polovinu mastných kyselin přítomných v kokosech tvoří kyselina laurová (C12), ta má baktericidní účinky a zvyšuje vstřebatelnost vápníku a hořčíku.

Jak otevřít kokosový ořech - video (ENG)

Lískové oříšky

Lískové oříšky byly běžně konzumovány již pravěkými lidmi, ve starověkém Římě nacházíme doklady o jejich pěstování. Mezi země s největší sklizní lískových oříšků dnes patří Turecko (75% světové produkce), Itálie, USA, Ázerbajdžán, Gruzie, Čína, Írán, Španělsko, Francie a Polsko.

Lískové oříšky se často kombinují s čokoládou při výrobě sladkostí, např. nugátu, pralinek, tyčinek a čokoládovo-oříškových pomazánek (na známou Nutellu se spotřebuje čtvrtina světové produkce lískových oříšků). Používají se i k výrobě pečiva, sušenek, cukrovinek, dortů, různých sladkostí, likérů, ochucených káv a také se z nich lisuje olej¹. S medem¹ se používají jako posilující prostředek k rekonvalescenci, studenty a sportovce.

Lískové oříšky jsou mimořádně bohaté na vitamín E, kterého je ve 100g až 13,5 mg. Dále obsahují hodně vitamínu B1, B6, kyseliny listové³⁷, kyseliny pantothenové, vitamínu K a B3 a také manganu, hořčíku, železa, zinku a draslíku. Alergie na lískové ořechy je až v polovině případů souběžná s alergií na arašídy a často se zkříží s inhalační alergií na pyl⁴ břízy.

Makadamové ořechy

Makadamové ořechy, jinak také zvané ořechy puma nebo queenslandské ořechy, jsou plody makadamie, která se přirozeně vyskytuje v tropických deštných pralesích východní Austrálie. Byly běžnou součástí stravy australských Aboridžinců. První komerční sady makadamií byly založeny v Austrálii na počátku 80. let 19. století, od 20. let 20. století také na Hawaji. Dnes se nejvíce makadamových ořechů vypěstuje v Jihoafrické republice, Brazílii, Kalifornii, Kostarice, Izraeli, Keni, Bolívii, na Novém Zélandu a v Kolumbii, Guatemale a Malawi.

Makadamové ořechy se skládají z přibližně 76% tuku, 8% bílkovin a 14% sacharidů (z toho 8,5% je vláknina). Vynikají obsahem vitamínu B6, hořčíku, železa a zinku. Makadamový olej je ceněnou kuchyňskou i kosmetickou surovinou.

Mandle

Zmínky o těchto plodech mandloně obecné nalezneme v Bibli ve Starém zákoně. Pěstování vyšlechtěných mandloní (Prunus amygdalus dulcis) je prokázáno již v době 3000 až 2000 let před naším letopočtem v oblasti Blízkého východu, díky Hedvábné stezce se brzy rozšířily na území dnešní Číny, Indie, střední Asie a Řecka a poté díky obchodním stykům postupně i do celé oblasti kolem Středozemního moře. Jejich příchod do oblasti Španělska a Portugalska se datuje do poloviny 8. století našeho letopočtu. Mandlové "mléko" bylo běžně konzumováno již ve starověkém Římě a také bylo, na rozdíl od nepostního, nepravidelně dostupného a v té době neuchovatelného kravského mléka, poměrně běžnou součástí středověké stravy, ze 14. století se dochovala řada receptů využívajících mandlové "mléko". V 18. století byly mandloně dovezeny do Kalifornie, v jejím vnitrozemí se je daří velmi úspěšně pěstovat dodnes. Až po 18. století s rozmachem konzumace kravského mléka začalo mandlové "mléko" z evropských jídelníčků ustupovat. Konzumace mandlového "mléka"¹ znovu nabývá na popularitě, poměrně oblíbené je v USA. V současnosti jsou největšími producenty mandlí USA (Kalifornie), Španělsko, Itálie, Maroko, Sýrie, Írán, Afgánistán, Turecko, Tunisko, Alžírsko a také Austrálie a JAR. Pěstují se i v České republice.

Mandle odlišujeme na jedlé sladké a na hořké. Rozdíl mezi nimi je dán pouze jediným genem. Hořké mandle jsou kratší a širší, v jedné hořké mandli se nachází 4 až 9 mg kyanidu. Proto se hořké mandle používají pouze k aromatizování potravin, za jejich výraznou vůni a chuť je zodpovědná sloučenina benzaldehyd. Sladké mandle lidé konzumují syrové, pražené, mleté, melou se na mouku nebo na pastu, tzv. mandlové "máslo", připravuje se z nich mandlové "mléko" nebo "smetana". Používají se do slaných jídel (jako jsou třeba některá indická karí), do müsli, sladkého i slaného pečiva, sušenek, sladkostí, zmrzlin, makronek, na výrobu marcipánu, likérů (např. amaretta), často se mandle kombinují, podobně jako lískové oříšky, s čokoládou, na Středním východě s datlemi. Mandlový olej¹ se používá nejen v kuchyni, ale je i kvalitní kosmetickou přísadou.

Mandle tvoří z 50% tuky, z 22% sacharidy (12% vláknina, 4% cukry) a z 21% bílkoviny, ty jsou dobře stravitelné a jeví se jako nejvhodnější pro pacienty se zhoubnými nemocemi. Mandle jsou zdrojem především hořčíku, dále manganu, zinku, železa a vápníku, vitamínů E, B2, B1, kyseliny listové³⁷, antioxidantů, polyfenolů a fytosterolů. Ve slupce mandlí je obsažena značná část vlákniny a polyfenolů. Mandle snižují a nebo zcela zbavují pálení žáhy¹⁹.

Para ořechy

Para ořechy konzumovali již odedávna amazonští Indiáni. Známé jsou také jako brazilské ořechy. Jedná se o plody obrovského stromu juvie ztepilé, která se přirozeně vyskytuje v oblasti dnešní Brazílie, Guyán, Venezuely, Surinamu, východní Kolumbie, východního Peru a východní Bolívie. Polovina produkce para ořechů pochází právě z Bolívie, 40% z Brazílie a 10% z Peru.

Para ořechy jsou bohaté na tuky (66,5%), bílkoviny (14%) a chudší na sacharidy (12%, z toho 7,5% je vláknina a 2,5% cukry). Jsou skvělým zdrojem selenu, hořčíku, zinku, manganu, železa, vápníku, vitamínů B1 a E. Poměrně rychle žluknou. Posilují imunitní systém.

Pekanové ořechy

Pekanové ořechy jsou americkým příbuzným vlašských ořechů, rostou na stromě ořechovci pekanovém, který pochází z jižní části severoamerického kontinentu (Mexiko, jih a jihovýchod USA).

Pekanové ořechy se používají podobně jako vlašské ořechy, do slaného i sladkého pečiva, koláčů, dezertů, zmrzlin a pralinek.

Hlavními složkami pekanových ořechů jsou především tuky (72%), dále bílkoviny (9%) a sacharidy (14%, z toho 9,5%vláknina a 4% cukry). Pekanové ořechy vynikají obsahem vitamínu B1, kyseliny pantothenové, vitamínu B6, manganu, zinku, hořčíku a železa. Pražením se zvyšuje jejich alergenní potenciál.

Piniové oříšky

Piniová semínka se získávají ze šišek některých druhů borovic vyskytujících se v různých částech světa, byly již od pravěku tradiční součástí potravy v Asii, ve Středomoří a u Indiánů v oblasti jihozápadu USA. Americké pinie mají semínka poměrně velká, semínka evropských druhů jsou menší a užší a semínka asijských druhů pinií mají tvar trochu podobný zrnkům kukuřice. Semínka asijských druhů pinií jsou nejlevnější, někteří výrobci ale míchají semínka z více druhů borovic (obvykle čínských) a ve směsi se můžou vyskytnout taková, která způsobují zvláštní syndrom - jeden až tři dny po požití začne člověk cítit v ústech hořkou kovovou pachuť, která přetrvává několik dní až dva týdny, tato změna vnímání chutí poté sama vymizí.

Piniové oříšky se kombinují s masem, rybami, zeleninou, přidávají se do salátů, pečiva (chleba, koláčů), sušenek a sladkostí. Jsou také součástí známé italské omáčky na těstoviny - pesto.

Piniové oříšky je potřeba rychle spotřebovat, snadno žluknou, v teplu a vlhku se zkazí již během několika dnů až týdnů. Často se proto uchovávají v chladu nebo dokonce i zmražené. Obsahují poměrně hodně bílkovin (10 až 14%, evropské druhy i 34%) a tuků (68%), dále okolo 13% sacharidů (z toho 3,7% je vláknina a 3,6% cukry). Piniové oříšky jsou také dobrým zdrojem manganu, hořčíku, zinku a železa, vitamínů E, B1, B3 a B2.

Pistácie

Jsou to plody řečíku pistáciového. Konzumace pistácií je prokázána již z doby před 78 tisíci lety. Řečík pistáciový pochází ze střední Asie, počátky jeho pěstování jsou doloženy na území západní Asie (Írán, Irák), odkud byl přes Persii rozšířen do oblasti Středomoří a Středního východu, Číny a nakonec i Severní Ameriky. Mezi současné největší producenty pistácií patří Írán, USA, Turecko, Čína, Sýrie, Řecko, Itálie, Afgánistán, Austrálie a Tunis. Často bývají napadeny plísněmi, takže mohou obsahovat aflatoxin.

K sehnání bývají pistácie neloupané i loupané, pražené solené nebo nepražené nesolené, obvykle vyloupané. Používají se do slaných i sladkých jídel, na přípravu sušenek, dezertů a zmrzliny.

Pistácie se skládají z 46% tuků, 27,5% sacharidů (10% vlákniny a 8% cukrů) a 21% bílkovin. Jsou bohaté na mangan, železo, zinek, draslík, vitamíny B6, B1, B2 a kyselinu listovou³⁷.

Vlašské ořechy

Vlašské ořechy rostou na ořešáku královském, jehož zemí původu je oblast dnešního Íránu. Nejvíce vlašských ořechů se sklidí v Číně, Íránu, USA, Turecku, Mexiku, Ukrajině, Indii, Chile, Francii a Rumunsku.

Ochucují se s nimi sladká i slaná jídla, jsou součástí chleba, koláčů, müsli, sušenek, dezertů, zmrzlin, vlašskoořechový olej¹ se přidává do salátových dresinků i do pečiva.

Vlašské ořechy obsahují 15% bílkovin, 14% sacharidů (7% vlákniny, 2,5% cukrů) a 65% tuků, jsou bohaté na nenasycenou omega-3 mastnou kyselinu alfa-linolenovou, mangan, hořčík, zinek, železo, vápník, vitamíny B6, B1, B2 a kyselinu listovou³⁷. Pomáhají při špatném krevním oběhu a při onemocněních srdce.

Více o ořeších na modrykonik.cz

• Diskuze: Můžou ořechy v jiné formě menší děti?
• Skupina uživatelek: Zdravé stravování od miminek po dospělé.

Použité zdroje

1. http://cs.wikipedia.org/wiki/Ořech
2. http://en.wikipedia.org/wiki/Nut_(fruit)
3. MUDr. Martin Fuchs: Alergie číhá v jídle a pití
4. http://www.alergieimunita.cz/2012/05/16/prevence-alergie-kdy-zavadet-jednotlive-pokrmy-do-jidelni...
5. http://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2009/02/06.pdf
6. https://web.archive.org/web/20120413092436/http://www.fao.org/inpho_archive/content/documents/vli...
7. http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3257681/
8. http://ajcn.nutrition.org/content/89/5/1643S.long
9. http://www.viscojis.cz/teens/index.php?option=com_content&view=article&id=166%3A140&catid=104%3Ao...
10. http://www.margit.cz/zdravy-talir/
11. http://en.wikipedia.org/wiki/Peanut
12. http://en.wikipedia.org/wiki/Coconut
13. https://web.archive.org/web/20110723083541/http://www.sljol.info/index.php/CMJ/article/download/1...
14. http://en.wikipedia.org/wiki/Chestnut
15. http://en.wikipedia.org/wiki/Pine_nut
16. http://en.wikipedia.org/wiki/Almond
17. http://en.wikipedia.org/wiki/Brazil_nut
18. http://en.wikipedia.org/wiki/Cashew
19. http://www.wisegeek.org/are-raw-cashews-really-poisonous.htm
20. https://web.archive.org/web/20140802141721/http://www.vitalvibe.eu/cs/super-seminka/353-kesu-oris...
21. http://en.wikipedia.org/wiki/Macadamia
22. http://en.wikipedia.org/wiki/Pecan
23. http://en.wikipedia.org/wiki/Pistachio
24. http://en.wikipedia.org/wiki/Hazelnut
25. http://en.wikipedia.org/wiki/Walnut
26. http://abysportnebolel.sk/vyziva/orechy-plody-prirody-veduce-k-zdraviu/
27. http://www.pluska.sk/izdravie/zivotny-styl/mate-vysoky-cholesterol-potrebujete-orechy.html
28. http://www.pluska.sk/zena/zdravie/10-druhov-orechov-co-su-dobre-pistacie-kesu-ci-lieskovce.html
29. http://zdravie.pravda.sk/zdrava-vyziva/clanok/13451-orechy-su-to-prave-orechove/
30. http://www.westonaprice.org/health-topics/living-with-phytic-acid/