Okluzor, lidově klapka, je pomůckou, která slouží k zakrytí oka. Používá se zejména u očních vad jako je tupozrakost (amblyopie) a šilhavost (strabismus). Léčba okluzí se s úspěchem používá již od roku 1743 a zůstává dodnes základním způsobem léčby tupozrakosti.
Funkci oka zajišťuje šest okohybných svalů. V případě, že některý z nich nepracuje, tak jak má, dochází k tzv. "utíkání" oka stranou a sledovaný předmět dopadá na špatné místo v oční sítnici. Takto dochází ke vzniku dvojitého vidění, které je pro dítě velice nepříjemné. Tělo se proti dvojitému vidění brání jediným způsobem a to vyřazením jednoho oka z činnosti. Na tomto vyřazeném oku pak vzniká tupozrakost, která, pokud není podchycena včas, je již nevratná a neléčitelná.
Ze stejného důvodu je zapotřebí včas podchytit a léčit šilhavost. Léčebná metoda je velmi jednoduchá a účinná. Zdravé oko je zakryto okluzorem, což donutí šilhající očičko posilovat právě ty oční svaly, které špatně fungují. Aby byla léčba úspěšná, je nutné řešit tento problém včas, nejlépe již v předškolním věku.
Tupozrakost je snížená schopnost vidění jednoho či druhého oka, někdy je tato vada nazývána jako syndrom líného oka. Nejedná se tedy o vadu dioptrickou, ale funkční, jedním očičkem vidí dítě výtečně, zatímco druhým o poznání hůře. Jedná se tedy v drtivé většině o tupozrakost jednostrannou. Zpravidla však není na očičku, coby orgánu, nic znát. Tupozrakost postihuje v současnosti celá 3% dětské populace.
Strabismem, tedy šilháním, je v současnosti postiženo celých 5% dětské populace. Šilhání je oční vada, při které je porušena vzájemná spolupráce očí a každé z očiček míří jiným směrem.
Strabismem mohou být postiženy již miminka od narození29. Mezi nejčastější příčiny patří zejména dioptrické vady, poruchy pohyblivosti očních svalů nebo jejich nervového zásobení, dále také vrozené choroby, jako je např. šedý zákal, mozková onemocnění, oční úrazy nebo i dědičnost.
Tedy šilhavost a tupozrakost patří mezi dvě nejčetnější skupiny zrakových poruch a k jejich zdárné léčbě je zapotřebí včasná diagnostika a zajištění správné terapie. Děti se po vycvičení tupozrakosti sledují obvykle do 12 let věku, u šilhajících pacientů je nezbytné sledování až do dospělosti. Správnou terapií a opakovaným cvičením lze zamezit případnému zhoršení zraku a předcházet tak trvalým následkům.
V současné době lze vybírat z více druhů okluzorů:
Úspěch léčby okluzí závisí zejména na důsledném a soustavném provádění. Začátek bývá pro děti nejtěžší, jde přibližně o prvních 3-5 dní. Dítě je nuceno zvyknout si na orientaci v prostoru pouze za pomoci slabšího očička, proto je v těchto dnech nezbytný zvýšený dozor. Jednak z důvodu, že dítě může být ohroženo úrazem4 a dále, aby si okluzor nesnažilo sundat.
Ze strany rodičů je nutná velká dávka trpělivosti s dítětem, které to v začátcích nemá ani trošku jednoduché. Nejen, že nemocným očičkem vidí o poznání hůř, ale nemusí být z okluzoru vůbec nadšené. Proto je důležité za poctivé a každodenní nošení okluzoru dítko dostatečně chválit a ani občasná odměna nebude jistě od věci.
Délku nošení okluzorů určuje lékař. Očička dítěte se mohou zakrývat střídavě nebo se zakrývá pouze jedno oko, dle stanovené diagnózy. Okluzory se nosí po takovou dobu, dokud nedojde ke zlepšení zraku.
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu