Mononukleóza

Mononukleóza je infekční nemoc, která není ve většině případů životu nebezpečná, ale její léčba se může protáhnout na několik týdnů až měsíců. Nejčastěji se mononukleózou nakazí děti a mladiství, proto jste o ní určitě už slyšeli.

Lidově se mononukleóze říká „nemoc z líbání, ale nenechte se uchlácholit domněnkou, že pokud se vaše dítko s nikým nelíbá, nákaza mu nehrozí. Mononukleóza se totiž přenáší i jinak.

Jak se tedy můžu nakazit?

Mononukleózu nejčastěji způsobuje virus Epstein – Barrové (EBV), ojediněle cytomegalovirus (CMV). Oba tyto viry se vyskytují ve slinách a patří do skupiny herpetických virů (podobně jako pásový opar, opar na rtu⁵ nebo neštovice⁷). Stejně jako ostatní herpetické viry přetrvává v organismu po celý život v tzv. latentním stavu a někdy může pri stresových situacích, kdy je organismus oslabený (například během těhotenství²⁴, nebo velké psychické zátěži) dojít k jeho reaktivaci. Reaktivovaný virus ve většině případů neprovází žádné příznaky, ale virus se aktivně vylučuje do slin, takže hrozí, že může nakazit další osoby.

Takže kromě líbání se k vám může virus dostat i při styku s kontaminovanými předměty jako je kartáček na zuby, láhev na pití, příbor.

Někdy se může virus přenést i kapénkovou infekcí nebo krví, zřídka sexuálním stykem. Jednoduše řečeno, nakazit se můžete líbáním, sdílením jídla nebo pití, pohlavním stykem s nakaženou osobou, ale výjimečně stačí, aby na vás přenašeč viru kýchnul nebo zakašlal¹¹. Bohužel hrozí riziko nákazy i při transplantaci orgánů.

Na této nemoci je zrádné to, že zdrojem nákazy nemusí být bohužel jen nemocný člověk. Nakazit vás může i ten, u koho se nemoc nijak neprojevila, je jen tzv. nosičem viru a nemusí o tom ani vědět (viz výše). Pokud přijdete s „mononukleózou“ do styku, není hned důvod k panice, možná, že se u vás mononukleóza vůbec neprojeví. Většina populace po celém světě přišla s tímto virem do styku, ale zdaleka ne u každého se virus rozvine.

Inkubační doba je většinou 4-7 týdnů, ale není to pravidlem. Můžete být nosičem viru Epstein-Barrové i několik let, aniž by se u vás nemoc rozvinula. Spouštěcím mechanismem může být stres a oslabený imunitní systém², někdy se nemusí projevit vůbec. Více podrobností najdete níže.

Jak virus EB tedy funguje?

EB virem se většina z nás nakazí již v časném dětství. Během prvního kontaktu se virus pomnoží v buňkách sliznice nosohltanu a nakazí velké množství bílých krvinek (leukocytů B, tj. buněk, které jsou předurčeny k tvorbě protilátek). Ve většině těchto buněk se EBV již dále nemnoží, pouze je „osídlí“ a dlouhodobě v nich přežívá, skrytý před účinky imunitního systému, který by množící buňky likvidoval.

Virus se nachází ve stádiu latence neboli klidové fázi, která provází infikovaného jedince po celý zbytek života. Může tak bez příznaků přetrvat celý život. Pokud se ale buňka osídlená EB virem dostane do prostředí, kde je dostatek vnějších signálů k její aktivaci a diferenciaci (zrání), virus se začne opět množit, dojde k jeho reaktivaci.

Virus EB nakazí další leukocyty, v nichž může i nadále dlouhodobě přetrvávat. Často k této reaktivaci dochází v prostředí zánětu, k němuž může dojít v důsledku jiné akutní infekce (například chřipky), nebo nejrůznějších chronických onemocnění, počínaje různými auto-imunitními poruchami a konče nádorovými onemocněními.

Běžně k takové reaktivaci infekce dochází v lymfatických uzlinách horních dýchacích cest, a proto je EB virus často vylučován do slin a slizničních sekretů, jimiž se může přenášet z člověka na člověka. K reaktivaci infekce dochází i u zcela zdravých lidí a není provázena žádnými příznaky onemocnění. Imunitní systém zdravého jedince je totiž vyškolen, aby rozpoznal ty buňky, ve kterých se EBV nachází a ihned je začal likvidovat. Pokud vám tedy imunitní systém funguje, nedojde k šíření nakažených buněk do celého organismu a neprojeví se u vás žádné příznaky onemocnění.

Popis obrázku: Na obrázku vidíte, kde se nosohltan nachází, tam dochází k prvotnímu množení EBV.

Pokud je činnost vašeho imunitního systému přechodně (například po chřipce) nebo chronicky (u starších lidí, nebo při podávání některých druhů léků) oslabena, má virus EB šanci se více množit a množství latentně infikovaných buněk v krvi stoupá. Na tuto situaci imunitní systém okamžitě reaguje tak, že se snaží se aktivovat další buňky, které dokážou infikované leukocyty zabíjet, produkuje protilátky proti různým virovým bílkovinám (antigenům) a celý systém se postupně opět dostane do rovnováhy.

Infekce EB virem (latentní infekce nebo reaktivace) sama o sobě ještě neznamená nemoc. EBV je kosmopolitní virus, který se šíří po celém světě, mezinárodní zdravotnická organizace (WHO) udává, že až 95% populace je tímto virem nakažená. Nicméně EBV člověku ve většině případů nijak výrazně neškodí.

Pokud se s EBV ale nesetkáte už v předškolním věku a poprvé se nakazíte jako teenager nebo dospělý, může u vás tento virus způsobit infekční mononukleózu. Příčinou onemocnění je paradoxně příliš bouřlivá reakce imunitního systému organismu na první kontakt s EBV. U malých dětí je totiž imunitní systém nezralý a jeho obranné reakce jsou při styku s infekcí mírnější.

S dospíváním se imunitní systém mění, posilují se jeho složky, které mají za úkol eliminovat z těla nežádoucí (poškozené, zmutované nebo virem infikované) buňky. Imunitní systém člověka si můžete představit jako síť složenou z mnoha prvků, které jsou navzájem na sobě závislé a vzájemně se ovlivňují. Pokud jsou některé z nich poškozeny v důsledku virové infekce, vede to k poruše celého systému a nějaký čas trvá, než je jeho rovnováha znovu obnovena. Proto je infekční mononukleóza často provázena dlouhým obdobím rekonvalescence, pro něž je typická nižší výkonnost organismu, zvýšená únava, zvýšená náchylnost k jiným infekcím nebo k alergickým reakcím.

Jak poznám, že mám mononukleózu?

Jak tedy poznáte, že se u vás tato nemoc objevila? Mononukleóza bývá bohužel často odhalena pozdě, a to proto, že její příznaky jsou shodné s jinými onemocněními, jako je například angína². Pokud u vás, ale příznaky přetrvávají víc jak týden, i přes klidový režim a léčbu, je třeba být na pozoru a pro jistotu vyhledat lékaře.

Níže najdete 4 nejčastější projevy mononukleózy.

Únava​​

Prvním signálem, že jste onemocněli je únava. Nejedná se ale o obyčejnou únavu spojenou s fyzickým výkonem například po sportu či dlouhé práci. Pokud vás postihla mononukleóza, budete pravděpodobně trpět dlouhotrvajícím vyčerpáním, které se velmi podobá tzv. únavovému syndromu. Můžete být natolik unavená, že pro vás bude problém dokonce i vstát a dojít si na toaletu. Nemocní si většinou stěžují, že nemají vůbec chuť a sílu cokoliv dělat.

Horečka​

Mononukleózu​ ​často provází horečka¹, někdy může být​ ​velmi​ ​vysoká.​ ​Samozřejmě je​ ​to individuální,​ ​ale​ ​můžete klidně naměřit ​až​​ ​​40°C​,​ ​hlavně​ pokud měříte ​večer. Pokud u vás vysoké teploty přetrvávají několik dní, je to jeden z ukazatelů, že se nejedná jen o „obyčejnou“ angínu, ale je třeba vyhledat lékaře.

Bolesti​ ​v​ ​krku

​​
Můžete mít také bolesti v krku¹, které ​se​ ​velmi​ ​podobají​ ​bolestem​ ​při​ ​onemocnění​ ​angínou.​ ​Pokud máte „knedlík“ v krku, špatně se vám polyká a obtížně dýchá, je to další ukazatel, že se zřejmě jedná o mononukleózu. Pokud se podíváte do zrcadla a vypláznete na sebe jazyk (jako u lékaře) je možné, že najdete bílý povlak nejen na jazyku, ale i na horním patře a na mandlích se můžou objevit bílé fleky připomínající afty.

Popis obrázku: Na obrázku vpravo vidíte, jak vypadají zdravé mandle, vpravo potom mandle člověka s mononukleózou

Zvětšení​ ​lymfatických​ ​uzlin​ ​​

Můžete si hmatem zjistit zvětšené a zduřelé krční uzliny. Jednoduše přiložte obě ruce na krk, tak aby se prsty dotýkaly krku těsně pod ušima a jemně prohmatejte. Někdy se mohou zvětšit i uzliny na jiných částech těla, viz obrázek.

Popis obrázku: Na obrázku jsou zeleně znázorněny uzliny, které mohou být při mononukleóze zvětšené

Kromě toho můžete trpět i jinými symptomy:

• Bolest hlavy⁵
• Bolest svalů
• Noční pocení
• Vyrážka ve formě flíčků či větších skvrnek

Mimo​ ​obvyklé​ ​příznaky​ ​se​ ​infekční​ ​mononukleóza​ ​může projevit ​zvětšením jater​ ​(​hepatomegalií​)​ ​a​ ​zvětšením​ ​sleziny​ ​(​splenomegalií). Pokud máte bolesti v levém podžebří, neotálejte s návštěvou lékaře. Ve výjimečných případech by mohlo dojít ke komplikacím, které jsou podrobněji popsané v kapitole níže.

Jak bude probíhat vyšetření u lékaře?

Jestliže máte podezření, že vás nepostihla jen obyčejná chřipka či angína, určitě neváhejte s návštěvou doktora.

Praktický lékař se vás bude ptát, jaké příznaky na sobě pozorujete a jak dlouho trvají, buďte na to tedy připraveni, ať na nic nezapomenete.

Prohlédne vám pohmatem uzliny na krku, v podpaží a na tříslech, změří teplotu, zkontroluje mandle a ústa. Případně může prohmatat levé podžebří, aby zkontroloval, zda nemáte zvětšenou slezinu.

Pokud jste ve věku 15-25 let, kdy je riziko nákazou nejvyšší, případně jste v posledních týdnech přišli do styku s někým, kdo mononukleózu má, pošle vás pan doktor s nejvyšší pravděpodobností na laboratorní vyšetření.

Základem je krevní obraz, kde se v určité fázi nemoci nachází změny typické pro infekční mononukleózu. Bílé krvinky jsou atypicky tvarované a někdy mohou připomínat i nález u zhoubného bujení krevních buněk při leukémii. Celkové množství bílých krvinek je zvýšené. Z dalších parametrů bývají zvýšené jaterní testy. Toto všechno jsou testy nespecifické, které pouze podporují diagnózu při určitých klinických projevech.

K potvrzení infekce EBV slouží sérologická identifikace protilátek proti EBV v krvi. Proti EBV se tvoří řada různých typů protilátek. Podle jejich aktuální hladiny lze rozlišit, v jaké fázi onemocnění se pacient zrovna nachází. Lze takto zjistit infekci prodělanou před řadou let.

Popis obrázku: Na obrázku lékařka pohmatem kontroluje stav krčních uzlin

Mám mononukleózu, co s tím?

Pokud výsledky testů potvrdí, že máte mononukleózu, neberte léčbu na lehkou váhu a připravte se na to, že budete muset “zvolnit tempo” a hlavně hodně odpočívat.

Na mononukleózu neexistuje žádný specifický lék², léčí se tedy pouze její symptomy. Jelikož je virového původu nemá smysl podávat antibiotika¹, naopak u mononukleózy hrozí alergická reakce na aminopenicilinová antibiotika, která se projeví výsevem nepříjemné vyrážky.

V akutní fázi, která trvá 1-2 týdny, je nejlepší léčebnou metodou klidový režim. Pijte dostatek tekutin a zvyšte příjem vitamínu C, nejlépe v přirozené formě (kiwi, citrony, pomeranče, jahody, šípky, atd.). Rozhodně nic nezkazíte silným kuřecím/slepičím vývarem.

Horečku snižujte antipyretiky. Nejvhodnější je běžný Paralen, Panadol, Paramax, Brufen, Ibalgin, Ibuprofen, Nurofen. Pokud se vám nedaří snížit teplotu léky, použijte fyzikální metody - zábaly, sprchu vlažnou vodou.

K dezinfekci sliznice a snížení bolestí v krku se použijte dezinfekční kloktadla a spreje nebo v ústech rozpustné tablety. Některá z nich obsahují i znecitlivující látku nebo antibakteriální složku, která brání množení bakterií. Nejlépe dostupné jsou tablety a pastilky Septofort, Neoseptolete, Coldrex, Hexoral, Neo-angin, Orofar, Septisan, Septolete, Strepsils, dále spreje Jox, Tantum verde a mnoho dalších.

Pokud máte zvýšené jaterní testy, lékař vám předepíše léky (Flavobion, Silygal, Simepar, Essentiale forte) podporující jejich hojení. Zároveň byste měli z jídelníčku vyloučit těžká tučná jídla a přepalované tuky a alkohol.

I po odeznění akutní fáze se doporučuje zvolnit a vyhnout se aerobním a kontaktním sportům. Rozhodně se poraďte nejprve s lékařem, než se zase začnete “potit” ve fitku.

Můžou nastat nějaké komplikace?

Ve výjimečných případech, pokud pacient nedodržuje klidový režim nebo tělo bojuje ještě s jinou nemocí, mohou nastat komplikace.

Poranění sleziny

V důsledku mononukleózy může dojít ke zduření a zvětšení sleziny, je proto potřeba, abyste byli na sebe opatrní. Rozhodně nezvedejte alespoň měsíc žádné těžké předměty a vyhněte se sportům, hrozí totiž, že si slezinu protrhnete. Pokud by k tomu došlo, museli byste okamžitě podstoupit chirurgický zákrok a prodloužili si tak léčbu o několik měsíců.

Poškození jater

Játra jsou během mononukleózy velmi náchylná. Mohou se u vás projevit zvýšené hodnoty jaterních testů, ve výjimečných případech můžete dostat žloutenku.

Potíže s dýcháním

Pokud dojde ke zvětšení uzlin na krku a kolem dýchací trubice, můžete mít problém s dýcháním. Zvětšené uzliny totiž tlačí na dýchací cesty a tím způsobují jejich zúžení, nebo až úplné uzavření. Pokud není na blízku odborná pomoc, může dojít k zadušení. Lékaři proto doporučují v případě, že jsou vaše uzliny velmi zduřelé a zvětšené, hospitalizaci v nemocnici, kde budete monitorováni.

Za jak dlouho budu zase fit?

U většiny pacientů odezní příznaky mononukleózy (při dodržování léčby) v rozmezí 2-4 týdnů. Nicméně váš organismus může potřebat až 6 měsíců, aby zase začal fungovat na “plné obrátky”.

Můžu se před mononukleźou nějak chránit?

V současné chvíli neexistuje proti mononukleózu nebo viru EB žádné účinné očkování². Vzhledem k tomu, že je tento virus “všudy-přítomný” a přenášet ho může i člověk, který o tom vůbec neví, je velmi těžké se kontaktu s tímto virem vyhnout.

Prevencí je tedy jen dodržování základních hygienických pravidel jako je časté mytí rukou a nesdílení lahví na pití, skleniček a příborů s ostatními.

Video: Mononukleóza

Více o infekční mononukleóze na modrykonik.cz

• Fórum: Mononukleoza v dospelosti
• Fórum: Mononukleóza u matky, může to chytnout roční dítě?

Použité zdroje

1. http://www.mononukleoza.net/infekcni-mononukleoza/
2. https://www.healthline.com/health/mononucleosis#overview1
3. https://www.webmd.com/a-to-z-guides/symptoms-of-mononucleosis
4. http://www.venerologie.cz/onemocneni/cytomegalovirus/
5. https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2005/05/05.pdf
6. http://www.spektrumzdravi.cz/academy/mononukleoza
7. http://www.alergieimunita.cz/2012/05/08/co-je-eb-virus-a-jaky-ma-vztah-k-lidskym-nemocem/
8. http://www.habanova.medikus.cz/o-nemocech/infekcni-mononukleoza-614

Použité zdroje obrázků

1. http://www.mydr.com.au/cancer-care/lymphatic-system
2. https://de.wikihow.com/Lymphknoten-überprüfen
3. https://www.symptomy.cz/anatomie/nosohltan