Med je hustá lepkavá tekutina vytvářená včelami jako jejich zásobárna potravy na zimu. Včely sbírají nektar z květů nebo sladké výměšky hmyzu (medovici), které částečně natráví, opakovaně vyvrhují, poté nechávají zahustit odpařením a ukládají do pláství.

Již od pradávna se med používá jako sladidlo⁷ i jako přírodní léčivo. Med divokých včel lidé sbírali již před více jak 8 tisíci lety, ve staročeských textech se setkáváme se strdím, medem zanesenými plástvemi volně žijících včel. Med má stejnou sladivost jako cukr (sacharóza) a jeho vůně a chuť jsou většině lidí příjemné. Ale lidé alergičtí na pyl⁴ a děti do jednoho roku by med neměli raději používat.

Med se z pláství získává několika způsoby. Nejšetrnější je vykapávání, ze zavěšených pláství volně vyteká med velmi vysoké kvality, ale vzhledem k nízké výtěžnosti je také velmi drahý. Stáčením, neboli odstřeďováním v medometu, se získává stále velmi hodnotný med. Vysokou výtěžnost má kombinace zahřívání a lisování, nicméně teploty nad 40°C med znehodnocují, poškozují.

Složení a vlastnosti medu

Složení medu značně závisí na lokalitě a roční době, na druzích rostlin, z kterých včely sbírají nektar z květů nebo medovici, tedy sladké výměšky na nich žijících druhů hmyzu (např. mšic). Medy obvykle obsahují nízké množství škodlivin, protože květy jsou reprodukčními částmi rostlin a proto jsou před znečištěním nejlépe chráněny. Hustota medu je přibližně 1,4kg/l.

Hlavními složkami medu jsou sacharidy, zejména jednoduché cukry (mono a disacharidy). 38% medu tvoří monosacharid fruktóza, 31% monosacharid glukóza), 1% disacharid sacharóza a 9% ostatní sacharidy (disacharid maltóza, oligosacharidy - rozpustná prebiotická vláknina). V medu se nalézá 14 až 18% vody.

Dále med obsahuje 0,2% minerálních látek (železo, zinek, vápník, hořčík, fosfor, draslík), stopová množství vitamínů (především B2, B3, kyselina pantothenovou - B5, B6, kyselinu listovou³⁷ - B9 a C), 0,17 až 1,17% organických kyselin (hlavně glukonové, ale lze v něm nalézt i kyseliny mravenčí, octovou, málsenou, citrónovou, mléčnou, propionovou, valerovou, kapronovou, palmitovou, sukcinovou, pyroglutamovou a další), 0,05 až 0,1% aminokyselin, antioxidanty a také různé pyly a spóry.

Druhy medu

Med může mít barvu od světle žluté, přes jantarovou až po tmavě hnědou. Podle prvotní suroviny, kterou včely sbírají, můžeme rozlišit tři hlavní kategorie medu.

• med květový: pochází z nektaru květů rostlin - lučních a polních bylin, keřů a stromů (podle převažujícího typu pak odlišujeme např. med jetelový, tymiánový, řepkový, lipový, akátový)
• med lesní: pochází z medovice, kterou nejčastěji produkují mšice živící se šťávami lesních dřevin, díky obsahu mízy dřevin má tento typ medu tmavou barvu
• med smíšený: obsahuje květový i lesní med

Kvalita medu

Kvalitní med se prakticky nekazí z důvodu vysokého obsahu cukrů, nízkého obsahu vody (pod 18%) a kyselosti (průměrné pH medu je 3,9, ale může se pohybovat v rozmezí 3,4 až 6,1), toto složení zabraňuje množení baktérií i kvasinek. Med může cukernatět, vznikají v něm krystalky glukózy, nejedná se o vadu medu, ale o jeho přirozenou vlastnost. Zcukernatělý med se ale obtížně vyndává z nádoby a špatně roztírá, proto si někteří lidé oblíbili pastovaný med, který byl podroben řízené krysalizaci a proto obsahuje pouze drobné krystalky glukózy, je poměrně světlý, matný a krémovitý. Zcukernatělý med taje při 40 až 50°C, ale již teploty nad 40 až 45°C ničí enzymy, vitamíny a jiné bioaktivní látky přítomné v medu. Tepelně neznehodnocený med obsahuje také antibakteriální látky.

Kvalita medu se posuzuje pomocí řady kritérií, sleduje se obsah pesticidů a těžkých kovů. Med může být starý nebo vystavený vysoké teplotě, takový pak má nižší aktivitu enzymu diastázy a obsahuje vyšší množství hydroxymethylfurfuralu, tato látka se v čerstvém a tepelně neznehodnoceném evropském medu téměř nevyskytuje, přirozeně se ale vyskytuje v medech z tropických oblastí. Medy se také často falšují, barví a nastavují řepným nebo třtinovým cukerným roztokem či obilným sirupem (např. levným kukuřičným), k jejich odhalení se používá stanovení enzymu beta-fruktofuranozidázy a porovnání obsahu izotopu uhlíku v cukrech a aminokyselinách přítomných v analyzovaném medu.

Použití medu

• jako sladidlo⁷ do čaje a jiných nápojů, do těst na sladké i slané pečivo,
• na namazání pečiva
• pro ochucení kaše²², ochucení hořcic, omáček a marinád,
• k výrobě medoviny (zkvašováním medu),
• při léčbě jizev, otoků, vředů a spálenin,
• na zanícené hrdlo, při kašli či laryngitidě
• k výrobě pleťových masek a jiné kosmetiky,
• na zjemnění drsných míst na pokožce,
• na akné
• při léčbě popraskaných rtů
• jako součást terapie kožních infekcí,
• s mandlovým nebo kravským mlékem¹ při nespavosti⁶,
• některé zdroje uvádějí i protirakovinné a prebiotické účinky syrového medu.

Med jako sladidlo

Med je rychlým zdrojem energie, po jeho snědení brzy následuje pocit hladu. Jedná se o tzv. prázdné kalorie, med obsahuje minimální množství dalších živin, vitamínů a minerálů. Navíc sladká chuť je návyková. Upřednostňována by měla být pestrá strava, kompletní potraviny (zelenina, ovoce, ořechy⁴ a semínka³, obilniny³, zdroje bílkovin), pokud chceme sladit, med je ale jedním z vhodnějších sladidel⁷.

Nadbytek jednoduchých cukrů (mono a disacharidů) vede k rozvoji inzulínové rezistence a následně diabetu 2. typu (cukrovky), zvyšuje riziko vzniku zubního kazu³, nadváhy a kardiovaskulárních onemocnění a teplem poškozený med také ohrožuje zdravou střevní mikroflóru, protože podporuje růst nežádoucích mikroorganismů, hlavně kvasinek⁵. Přitom zdravá a správně mikrobiologicky osídlená střeva jsou základním kamenem dobře fungujícího imunitního systému. Med tedy není možné doporučit k hojné, časté a pravidelné konzumaci komukoliv, dokonce ani lidem, kteří trpí nechutenstvím⁴ nebo potřebují přibrat, negativa konzumace sladkého převažují.

Med a děti

Dítěti do jednoho roku med nedáváme. Kromě jednoduchých cukrů (glukózy, fruktózy) totiž může obsahovat i Clostridium botulinum a pylové alergeny. Nikdy nevíte, z jakých všech rostlin med pochází. Dnes dostanete naprosto běžně koupit i směsné medy ze zemí EU i mimo EU.

U dětí starších jednoho roku je možné med používat. Ale jen občas a v malém množství a to z důvodů uvedených v kapitole Med jako sladidlo.

Více o medu na modrykonik.cz

• Diskuze: Kdy začít dávat na dudlík med?
• Diskuze: Může děťátko mladší jednoho roku tepelně upravený med?
• Diskuze: Včelí med. Máte tip na vaření a pečení?
• Skupina uživatelek: Zdravé stravování od miminek po dospělé

Použité zdroje

1. http://cs.wikipedia.org/wiki/Med
2. http://primar.sme.sk/c/7009361/co-mozno-neviete-o-mede.html
3. http://zena.atlas.sk/nie-je-med-ako-med/zdravie/vyziva/534995.html
4. https://web.archive.org/web/20161230171055/http://med.vcelarem.cz/druhy-medu
5. https://web.archive.org/web/20131024062914/http://www.pluska.sk/zena/zdravie/med-hoji-rany-zlepsu...
6. http://www.maminkam.cz/proc-se-kojencum-nema-davat-med
7. http://www.margit.cz/zdravy-talir
8. http://en.wikipedia.org/wiki/Honey
9. http://www.margit.cz/cukr-anebo-sladidla/
10. http://www.dtest.cz/clanek-3070/temer-polovina-medu-nevyhovuje-predpisum
11. http://hobby.idnes.cz/testy-odhalily-pancovany-med-djj-/hobby-domov.aspx?c=A120513_141005_hobby-d...