Marfanův syndrom je dědičné onemocnění, které postihuje pojivovou tkáň, vlákna, které upevňují orgány a jiné struktury v těle. Tento syndrom nejčastěji postihuje srdce, oči, cévy a kostru.
Marfanův syndrom postihuje nastejno muže i ženy. Výskyt onemocnění není podmíněn etnickými nebo zeměpisnými faktory. Každý rodič s Marfanovým syndromem má 50% šanci, že jeho dítě zdědí onemocnění od rodiče. Syndrom se vyskytuje přibližně u jedné osoby z 5 000.
Marfanův syndrom způsobuje mutace v genu. Poškozený gen nevytváří potřebný protein pro pojivovou tkáň, které umožňuje pružnost a pevnost pro vazivo. Vazivo (pojivovou tkáň) se skládá z proteinů. Vzhledem k tomu, že pojivová tkáň se nachází všude v celém těle, Marfanův syndrom ovlivňuje různé části organismu. Onemocnění nemá vliv na inteligenci.
Přibližně 75% postižených zdědí onemocnění od rodiče, který má toto onemocnění. V 25% případů se onemocnění může objevit i u dětí zdravých rodičů.
Lidé s Marfanovým syndrom jsou obvykle vysocí a hubení s neúměrně dlouhýma rukama, nohama, ale i s dlouhými prsty na rukou a nohou. Klinické projevy mohou být mírné nebo těžké. Pokud jsou vážně postiženy srdce a cévy, stav může být život ohrožující.
Přítomnost projevů Marfanova syndromu již u novorozenců je spojena s těžším průběhem, narozdíl u pacientů, u kterých se onemocnění projeví později. Většina klinických příznaků je specifických pro stáří a některé příznaky se mohou projevit až pozdě v životě. Onemocnění se proto někdy diagnostikuje až pozdě v životě.
Nejvíce postižen je kostní systém a z orgánů je to zejména srdce, cévy, plíce a oči.
Diagnóza se stanoví na základě podrobné anamnézy, klinických projevů a dalších vyšetření. Vzhledem k různým nástupům projevů je diagnostika obtížná. Při určení diagnózy se využívajú následující vyšetření:
Neexistuje léčba, která by vyléčila Marfanův syndrom. Každý pacient je však pravidelně sledován u specialistů (podle postižených orgánů).
Pacienti každý rok absolvují vyšetření u očního lékaře, u kardiologa, který provede echokardiografii a dále u ortopeda, který sleduje vývoj kostry.
Žena s Marfanovým syndromem by si měla těhotenství24 vždy naplánovat, měla by ho konzultovat s odborníky. Největší riziko pro ženu je z hlediska kardiologického, čili na srdečně-cévním poškození.
Další riziko představuje děloha3, která je málo elastická, a proto může dojít k potratům13. Těhotná žena musí mít během těhotenství klid a měla by ležet na lůžku. Těhotenství je vždy rizikové a nejčastěji je ukončeno císařským řezem81.
Prognóza je závislá zejména na poškození srdečně-cévního systému a hlavně na rozšíření aorty. Díky lepším diagnostickým metodám, včasné diagnóze onemocnění, lepším operačním technikám je průměrný věk pacientů s Marfanovým syndromem přibližně 70 let.
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu