Kravské mléko je produktem mléčných žláz krav (tura domácího), je určeno a uzpůsobeno pro růst a zdravý vývoj telat, ale může být i součástí lidské stravy, ať již ve formě mléka1 jako takového nebo ve formě mléčných výrobků. Používá se i k výrobě většiny produkované mléčné kojenecké výživy, tzv. umělého mléka49. V současnosti tvoří kravské mléko 85 % světové produkce živočišných druhů mléka.
Tur má žaludek složený ze čtyř částí, je třeba, aby tele klidně stálo, když se kráva pase, tele zdvojnásobí svou hmotnost během několika týdnů a během této doby jsou budovány hlavně kosti a svaly. Lidé ale mají žaludek jednoduchý, patří mezi druhy, pro které je fyziologický a žádoucí nepřetržitý těsný fyzický kontakt17 s kojeným70 mládětem, kojenec zdvojnásobí svoji hmotnost během několika měcíců, místo živin pro budování svalů a kostí potřebuje spíše živiny pro vývoj mozku a tomu je podřízeno složení mléka jeho matky.
Neupravené kravské mléko je tedy pro výživu kojenců naprosto nevhodné, protože na rozdíl od mateřského mléka7 má kravské mléko výrazně vyšší podíl pro lidi obtížně stravitelné bílkoviny kaseinu, obsahuje příliš mnoho bílkovin (třikrát více než mateřské mléko) a minerálních látek, obsahuje málo polynenasycených mastných kyselin s dlouhým řetězcem, cukrů, prebiotické rozpustné vlákniny (oligosacharidů), probiotických baktérií6 a železa a neobsahuje nukleotidy. Z kravského mléka se špatně vstřebává železo, zinek, měď, mangan i selen. Kojené70 dětí ke svému zdravému vývoji při pestré stravě nepotřebují kravské mléko v jakékoliv podobě (ani jako mléčné výrobky a ani jako umělé mléko v mléčných kaších22).
Kravské mléko se začalo stávat součástí lidské stravy při domestikaci zvířat v neolitu, v době 10000 až 5000 let před naším letopočtem, krávy a jiná zvířata byla chována z počátku na maso. V Evropě, severní Africe a západní Asii po roce 5000 před naším letopočtem začal převládat kočovně pastevecký a zemědělský způsob života. Ve východní a jihovýchodní Asii, Americe a Austrálii zůstali lidé především lovci a sběrači a k rozšíření konzumace mléka zde došlo až v posledních 500 letech, při zakládání kolonií evropských států.
Nicméně ani pro evropské zemědelce nebyl chov krav levnou záležitostí. Mléko se tedy až do poměrně nedávné doby pilo jedině čerstvé a pouze tehdy, když kráva měla tele, které mléko sálo, mléko bylo určené ale především právě pro toto tele a nebylo tedy k dispozici každý den a ve velké míře. Je pravděpodobné, že výjimečně bylo použito i místo mateřského mléka, ale hlavním způsobem bylo využití ostatních kojicích žen, ať již v rámci rodiny nebo později i profesionálních kojných.
V současných objemech se kravské mléko začalo konzumovat až v období průmyslové revoluce. Ve druhé polovině 19. století došlo k prudkému rozvoji měst, industrializaci zemědělství a vzniku železniční sítě. Začaly se mnohem více používat skleněné lahve a byla objevena pasterizace, transport a uchování mléka tedy přestaly být problémovou záležitostí, produkce kravského mléka během 19. století narostla několikanásobně. Nejvíce pak konzumace kravského mléka narostla po 50. letech 20. století, kdy došlo k rozmachu velkochovů krav a začala se používat automatická dojicí zařízení a lehčí obaly na mléko, např. povoskované kartonové krabice a polyethylenové sáčky.
Většinu krav v Evropě, severní Americe a Austrálii tvoří plemena produkující tzv. A1 mléko (holštýnský a fríský skot), betakasein jejich mléka se liší jen jedinou aminokyselinou od betakaseinu starších plemen krav, která produkují tzv. A2 mléko (Jersey, Guernsey, asijské a africké druhy krav a také kozy a ovce), k této genetické změně došlo přibližně v období 5000 let před naším letopočtem.
Obrovského navýšení dojivosti na současnou úroveň bylo dosaženo šlechtěním krav, úpravou krmiva (kukuřice, sója), intenzivním dojením a především rychlým cyklem oplodňování krávy, kdy je tele 2 až tři dny po porodu odstaveno a kráva je za 2 až 3 měsíce znovu oplodněna. V České republice je současná denní dojivost jedné krávy 20,5 l, v roce 1989 byla kolem 10 l. Aktuální česká spotřeba mléka je přibližně 200l/osoba/rok, dále 7kg jogurtů a 7kg sýrů.
Obsah jednotlivých složek kravského mléka závisí na druhu krávy (ale méně než v případě kozího mléka1), fázi laktace, klimatu a počasí a také na složení krmiva.
Kravské mléko je vhodné pouze pro některé lidi, a to pouze při přiměřené konzumaci kvalitního mléka a mléčných výrobků.
Přiměřenou konzumací se obvykle myslí dvě/tři porce týdně až maximálně jedna, dvě porce denně, ne mléko a mléčné výrobky každý den i k několika jídlům (mléko, jeho složky a mléčné výrobky jsou obsaženy v řadě potravinářských produktů). Za nejvhodnější formu konzumace kravského mléka jsou považovány zakysané mléčné výrobky (např. jogurt, zakysaná smetana, kefír, kysané podmáslí) a tvrdé sýry (tedy sýry typu starý čedar, vyzrálá gouda, parmezán apod.), obsahují nejméně laktózy a jsou lépe stravitelné, vzniká v nich kyselina mléčná, která má antibakteriální vlastnosti a zvyšuje vstřebatelnost vápníku, železa a mléčných bílkovin, při zrání sýrů dochází i k částečnému stěpení mléčných bílkovin.
Nejzdravější je mléko plnotučné a od krav volně pasených (více vitamínů, vhodnější složení mléčného tuku), nejlépe nehomogenizované a syrové nebo šetrně pasterizované. Při pasterizaci dochází ke zničení jak patogenních, tak i prospěšných baktérií, snížení množství některých vitamínů (B a C), zničení enzymů a změnám některých bílkovin. Laktoferin přítomný v syrovém mléce obsahuje jak železo, tak zlepšuje i jeho vstřebávání. Homogenizace je obviňována z narušení trávení mléčného tuku. U dětí žijících na farmách, přicházejících do kontaktu s hospodářskými zvířaty a pijících syrové (nehomogenizované a nepasterizované) mléko byl zaznamenán nižší výskyt astmatu3 a alergií.
Jisté je, že kravské mléko obsahuje všechny esenciální aminokyseliny, velký podíl plnohodnotných bílkovin a tuků, je zdrojem vápníku a vitamínů D a K2. Na druhou stranu ale neobsahuje železo a snižuje významně jeho vstřebatelnost ze stravy a navíc může způsobovat řadu zdravotních potíží a chorob a nebyl prokázán vliv jeho konzumace na prevenci osteoporózy. O genetické přizpůsobenosti lidí ke konzumaci kravského mléka v současné velké míře a úpravě (míchání mléka od různých krav při velkoprodukci, homogenizace a pasterizace nebo UHT, vyšší podíl výrobků obsahujících hlavně kasein, tedy tvarohu a sýrů, přidávání mléka a jeho složek, či sušeného mléka do řady potravin) lze velmi pochybovat.
Ve vyspělých zemích je obvykle doporučována velmi vysoká konzumace kravského mléka a mléčných výrobků, ale nebyly prokázány žádné zdravotní benefity z toho plynoucí. Současné výzkumy naopak naznačují, že tato doporučení jsou spíše výsledkem lobby mlékárenského průmyslu a řada vyspělých zemí na základě nových poznatků snižuje doporučené denní dávky vápníku. Relativně nízký příjem vápníku (z ryb a rostlinných zdrojů) a mizivá konzumace mléčných výrobků jsou obvyklé v Asii a přesto je zde výskyt osteoporózy malý. Vstřebatelnost vápníku z kravského mléka je totiž stejná nebo i nižší než vstřebatelnost vápníků z tmavé listové zeleniny, která neobsahuje kyselinu šťavelovou, existuje i spousta jiných potravin bohatých na vápník.
Mléko a mléčné výrobky (kromě másla, zakysaných mléčných výrobků a tvrdých sýrů) podporují růst kvasinek5, mohou být také příčinou častých zánětů močových cest7, podporují rozvoj atopického ekzému24 i alergií, senné rýmy, astmatu a autoimunitních onemocnění. Velké množství kojenců a batolat (5% a dle některých zdrojů až 10%) trpí alergií na živočišná mléka, v dospělosti se tato alergie vyskytuje přibližně u 0,1% lidí. Přibližně u třetiny kojenců stojí bílkoviny kravského mléka za kojeneckou kolikou25. Značná část starších dětí a dospělých má intoleranci laktózy3. Celosvětově se jedná o 75% dospělých, ale rozšířenost intolerance laktózy se liší dle národnosti. Trpí jí 90 až 100% Asiatů, 70 až 90 % černochů a indiánů, ale jen asi 2 až 20 % Evropanů (čím severněji, tím menší výskyt intolerance laktózy). Při histaminové intoleranci3 mohou vadit zrající a plíšňové sýry a zakysané mléčné výrobky.
Vysoká konzumace kravského mléka a mléčných výrobků je podezřelá z vlivu na rozvoj Parkinsonovy choroby, Crohnovy choroby, kardiovaskulárních onemocnění, rakoviny prostaty, rakoviny vaječníků, akné a cukrovky 2. typu, je ale třeba provést více studií. Výsledky dříve provedených studií se značně liší, hlavně dle zadavatele studie, sledovaných parametrů a podle celkového složení stravy zkoumaných osob. Existuje přibližně 50 genetických variant kravského mléka. Možné rozporuplné závěry studií může pomoci vysvětlit např. i teorie A1 a A2 mléka. Většinu krav v Evropě, severní Americe a Austrálii tvoří plemena produkující tzv. A1 mléko (holštýnský a fríský skot), beta-kasein jejich mléka se liší jen jedinou aminokyselinou od beta-kaseinu starších plemen krav, která produkují tzv. A2 mléko (Jersey, Guernsey, asijské a africké druhy krav a také kozy a ovce), k této genetické změně došlo přibližně v období 5000 let před naším letopočtem. Beta-kasein A2 mléka tvoří silnou vazbu s malou bílkovinou beta-casomorfinem-7 (ta má účinky podobné opiátům), ale beta-kasein A1 mléka tuto vazbu tvoří pouze slabou, může mít také vyšší alergenní potenciál a může být příčinou produkce hlenu v dýchací či trávicí soustavě, kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky (diabetes mellitus) 2. typu, autizmu3 či schizofrenie. V mateřském mléce7 se vyskytuje pouze A2 typ beta-kaseinu, kozí mléko1 obvykle také obsahuje tento typ kaseinu.
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu