Kozí mléko má obrovský potenciál využití - osvědčilo se nejen v kosmetickém odvětví, ale také jako dietní potravina, která přináší opravdu mnohá pozitiva. A to nejen ve stravě dospělých, nýbrž speciálně upravené ve formě náhradních kojeneckých mlék (mléčných formulí) také ve stravě batolat a kojenců. O vhodnosti podávání kozího mléka kojencům se v minulosti vedly debaty, které ukončily až jednoznačně pozitivní výsledky uskutečněných klinických studií. Kozí mléko se nejen ve světě, ale již také u nás, s úspěchem používá v náhradní kojenecké výživě, počáteční i pokračovací, na základě Směrnice Komise Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) 2013/46/EU, kterou bylo kozí mléko doplněno na stejnou úroveň jako mléko kravské. Kojenecká výživa na bázi kozího mléka se v praxi velmi osvědčila u dětí až do tří let věku, samozřejmostí však zůstává, že pro miminko je nejvhodnější potravou mateřské mléko. Pokud však z jakéhokoliv důvodu není kojení možné, je velmi důležité vybrat pro dítě vhodnou náhradní výživu. Nejnovější vědecké poznatky a zjištění přichází s tím, že kozí mléko může být v tomto směru velmi přínosné, protože je lehce stravitelné a svým složením se více blíží mateřskému mléku než mléko kravské.
Panel expertů Evropské společnosti pro bezpečnost potravin (EFSA), který v roce 2012 konstatoval, že proteiny kozího mléka jsou vhodným zdrojem bílkovin pro základní i pokračovací umělá mléka v souladu se směrnicí 2006/141/EC, se mimo jiné opíral o závěry novozélandské dvojitě zaslepené studie, v rámci které byli novorozenci v průběhu 72 hodin od porodu randomizováni k výživě mlékem s kravskou či kozí mléčnou bílkovinou, a to po dobu celkem 168 dnů (n = 72). Ukázalo se zde totiž, že oba typy umělých mlék vedou ke srovnatelnému váhovému přírůstku; u kravského mléka byla častěji zaznamenána zácpa v podobě tužší konzistence stolice. K obdobným závěrům dospěli i autoři recentnější studie (n = 976), ve které byl váhový přírůstek srovnatelný u mateřského, kozího i kravského mléka, přičemž charakteristika stolic se mateřskému mléku více blížila při užití kozího mléka. U kravského mléka i zde autoři poukazují na zácpu a tudíž na nižší frekvenci vyprazdňování.
Mléčný tuk, který je obsažen v kozím mléce, je rozptýlen ve formě malých tukových částeček, které se svou velikostí blíží velikosti částeček, globulí, přítomných v mléčném tuku v mateřském mléce. Kozí mléko není třeba homogenizovat (jako je tomu u kravského mléka), hovoříme o tom, že kozí mléko je přirozeně homogenizované. Již zmíněná velikost tukových částic hraje velkou roli ve stravitelnosti mléka - kozí mléko je lépe stravitelné než mléko kravské.
Tak co, už chápete, proč má kozí mléko tak dlouhou tradici využití? Jeho skvělých vlastností si byl vědom i Hippokrates či královna Kleopatra, která jej využívala při péči o svou krásu (a že byla svou krásou opravdu pověstná).
Kozí mléko je produktem mléčných žláz kozy domácí a je primárně určeno a uzpůsobeno pro růst a zdravý vývoj kůzlat, ale může být i součástí lidské stravy, ať již ve formě mléka jako takového nebo druhotných mléčných výrobků. V současnosti tvoří kozí mléko 2 % světové produkce živočišných druhů mléka.
Koza má žaludek složený ze čtyř částí. Kůzle během krmení mlékem od matky zdvojnásobí svoji hmotnost během několika týdnů a během této doby jsou budovány hlavně kosti a svaly. Lidé ale mají žaludek jednoduchý, patří mezi druhy, pro které je fyziologický a žádoucí nepřetržitý těsný fyzický kontakt17 s kojeným70 mládětem. Kojenec zdvojnásobí svoji hmotnost během několika měsíců. Místo živin pro budování svalů a kostí potřebuje spíše živiny pro vývoj mozku a tomu je podřízeno složení mléka jeho matky.
Kozí mléko se začalo stávat součástí lidské stravy při domestikaci zvířat v oblasti Blízkého východu v neolitu, v době 10000 až 8000 let před naším letopočtem. Kozy a jiná zvířata byla chována z počátku na maso. V Evropě, severní Africe a západní Asii po roce 5000 před naším letopočtem začal převládat kočovně pastevecký a zemědělský způsob života. Ve východní a jihovýchodní Asii, Americe a Austrálii zůstali lidé především lovci a sběrači a konzumace mléka nebyla příliš rozšířená.
Kozí mléko se až do poměrně nedávné doby pilo jedině čerstvé a pouze tehdy, když koza měla kůzle, které mléko sálo, mléko bylo určené ale především právě pro toto kůzle a nebylo tedy k dispozici každý den a ve velké míře. Je pravděpodobné, že výjimečně bylo použito i místo mateřského mléka, ale hlavním způsobem bylo využití ostatních kojících žen, ať již v rámci rodiny nebo později i profesionálních kojných.
Konzumace kozího mléka pravděpodobně není tolik rozšířená jako konzumace kravského mléka, protože kozy mají vzhledem ke své velikosti nižší dojivost a jsou mnohem náchylnější na kvalitu stravy než krávy. Dojivost kozy se obvykle pohybuje mezi 2,7 až 3,6 l za den. Největšími světovými producenty kozího mléka jsou Indie, Bangladéš, Pákistán, Mali, Francie, Somálsko, Španělsko, Řecko, Turecko a Nigérie. Kozí mléko není třeba homogenizovat, protože kapénky jeho tuku jsou malé a dobře emulgované a při skladovaní se tedy na mléce netvoří tzv. smetanová zátka. V současnosti se kozí mléko v západních zemích konzumuje převážně pasterizované, ve formě kozích mléčných výrobků (másla, jogurtů a sýrů) nebo jako součást kojenecké mléčné výživy.
Obsah jednotlivých složek kozího mléka závisí na druhu kozy (mnohem více než v případě kravského mléka), fázi laktace, klimatu a počasí a také na složení krmiva. Kozí mléko má velmi mnoho genetických variant struktury bílkovin, nejvíce rozdílů je ve struktuře alfa-s1-kaseinu a tím i v jeho alergenicitě. Tím lze pravděpodobně vysvětlit různé výsledky studií i praktické zkušenosti z konzumací kozího mléka u alergiků na bílkovinu kravského mléka15, kde může být kozí mléko dobře snášeno, nicméně z důvodu zkřížené reaktivity na kravský kasein nemusí být snášeno žádné mléko. Ve studii publikované v Biotechnol. Biochem. v roce 2006 Tomotake popisuje v přímém elektroforetickém srovnání vzorků kozího a kravského mléka rozdílný podíl αS1 kaseinu, hlavního alergenu kravského mléka: 3,9 % v kozím a 33,7 % v kravském mléce. Nižší množství αS1 kaseinu v kozím mléce je dle Restaniho (1999) a Webbera (1989) předpokladem pro nižší alergizující potenciál kozího mléka.
Surové kozí mléko dále obsahuje živé bílé krvinky, buňky mléčné žlázy, viry a baktérie (obsahuje jak ty prospěšné, tak může obsahovat i ty patogenní – proto je nutná pasterizace mléka!), volné aminokyseliny, nukleosidy, polyaminy, močovinu a nukleotidy.
Nukleotidů obsahuje kozí mléko dokonce až 10 x více než kravské mléko. Nukleotidy jsou přítomny v mateřském mléku a jsou pro novorozence a kojence velmi důležité. Podílejí se na zajištění růstu, správné funkce a na vývoji mozku, dále trávicího a imunitního systému.
Malým dětem nepodáváme surové kozí mléko, ani surové kravské mléko. Volíme vhodnější variantu v podobě pokračovacích kojeneckých mlék, která již jsou k dispozici i na bázi kozího mléka. Tato mléka jsou určena pro starší kojence a batolata, od ukončeného 6. měsíce do 3 let věku. Někdy se označují jako junior mléka. Nejsou již určená jako jediná výživa (na rozdíl od počátečních kojeneckých mlék) a mají se podávat až od okamžiku, kdy dítě dostává alespoň jeden příkrm. Takto zpracované kozí mléko si zachovává veškeré výhody naturálního kozího mléka a z nutričního hlediska je pro děti podstatně vhodnější.
Častou chybou matek je, že dětem od 1 roku věku podávají na pití surové kravské mléko nebo odtučněné kravské mléko. Není to vhodné z důvodu vyššího obsahu bílkovin, rovněž chybí esenciální mastné kyseliny a vitamíny rozpustné v tucích. Vyšší obsah bílkovin pak zbytečně zatěžuje ledviny dítěte, mohou chybět vitamíny A, D, E a K a esenciální mastné kyseliny. Také neupravené kozí mléko je z důvodu vyššího obsahu bílkovin, tuků a minerálů vhodné u dětí až do 3 let nahradit pokračovacím kojeneckým mlékem na bázi kozího mléka s vyváženým složením, přesně koncipovaným s ohledem na věk a nutriční aspekty dítěte daného věku.
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu