Kakaové boby jsou semena z plodů jihoamerického středně vysokého stromu kakaovníku pravého. Kakaovníky rostou ve stínu větších stromů, ke svému růstu potřebují stálé teplo a vlhko, pěstovat je tedy lze pouze v oblasti tropů - mezi 20. stupněm jižní a severní šířky, nejlépe se jim daří blíže k rovníku. Kakaovník může současně kvést a plodit, sběr plodů je tedy možný i více než 9 měsíců v roce. Z jednoho stromu se obvykle za rok sklidí pouze 50 až 60 plodů, kakaové boby proto patří mezi dražší zemědělské komodity.
V současnosti se pěstují kakaovníky tří odrůd - Forastero, Criollo a Trinitario. Z odrůdy Forastero se sklidí 95% světové produkce kakaových bobů. Nejkvalitnější je ale, především ve Venezuele pěstovaná, odrůda Criollo, z ní vyrobená čokoláda má nejjemnější a nejlepší chuť, na druhou stranu jsou tyto kakaovníky méně odolné vůči nepříznivému počasí a chorobám a mají nižší výtěžnost, jejich kakaové boby jdou tedy nejdražší. Třetí odrůda, Trinitario, je kříženec předchozích dvou odrůd, její pěstování není příliš rozšířeno.
Kakaové boby se používají k výrobě kakaové hmoty, kakaového másla, kakaového prášku (kakaa) a čokolády. Na výrobu jednoho kilogramu vysokoprocentní hořké čokolády je třeba až 800 kakaových bobů, jeden strom jich obsahuje 30 až 50.
Každé semeno, kakaový bob, má na svém povrchu slupku a dohromady jsou semena obalena dužninou plodu. Kakaové boby a výrobky z nich, pokud možno neslazené nebo jen málo slazené přirozenými sladidly, můžeme kvůli obsahu histaminu3 zkusit do stravy dětí opatrně zařadit10 přibližně od jednoho roku věku.
Kakaovník pravý pochází z tropických pralesů v okolí pramenů jihoamerických řek Amazonka a Orinoko, tedy z oblasti dnešní Kolumbie, Venezuely, Ekvádoru, východního Peru a západní Brazílie. Konzumace kakaových bobů je prokázána již z doby před 2500 lety, předtím se pila zkvašená šťáva ze šťavnaté dužniny plodů kakaovníku obsahující okolo 5% alkoholu. Kakaovníky byly pěstovány již Aztéky v Mexiku a Máyi na Yucatánu, kakaové boby nechali fermentovat, upražili je, rozemleli a smíchali s kořením a horkou vodou (někdy se přidávala i kukuřičná mouka) a vypili. Tento nápoj byl ale výsadou bohatých a vysoce postavených vůdců. Vysušené kakaové boby byly používány jako platidlo.
Po objevení Ameriky byly kakaové boby dováženy i do Evropy, kde se stal horký nápoj z najemno rozemletých kakaových bobů a cukru pochoutkou bohaté šlechty. V roce 1828 v Holandsku Conrad van Houten vynalezl kakaový lis, díky kterému bylo možno rychle a snadno oddělit z kakaové hmoty (na pastu rozemletých sušených kakaových bobů) kakaové máslo a jako vedlejší produkt vznikl kakaový prášek. Tím se otevřeli možnosti pro výrobu tabulkové čokolády. Později ten samý člověk vynalezl i proces alkalizace kakaa, potlačil tak jeho přirozenou kyselost a hořkost a obliba kakaa a čokolády tak ještě vzrostla. Ke konci 19. století se ve Švýcarsku začala vyrábět mléčná čokoláda, skládající se z kakaového másla, kakaové hmoty, cukru a sušeného mléka1.
Postupně se pěstování kakaovníků rozšířilo do celé tropické oblasti a kakaové boby se tak staly dostupnějšími a jejich cena poklesla. Při sklizni a prvotním zpracování je však stále potřeba vysokého podílu ruční práce a z jednoho stromu se sklidí poměrně málo kakaových bobů, jejich cena se proto drží v porovnání s jinými plodinami poměrně vysoko.
Nejvíce kakaových bobů se dnes vypěstuje v západní Africe (asi 70% světové produkce), mezi největší producenty patří Pobřeží slonoviny, Indonésie, Ghana, Nigérie, Kamerun, Brazílie, Ekvádor, Mexiko, Dominikánská republika a Peru.
Zralé plody kakaovníků se ze stromů sklízejí ručně, zpravidla se odsekávají mačetou. Boby uvnitř plodů obsahují více než 50% vody, rychle se proto kazí a musí se co nejdříve zpracovat. Plody se rozsekají mačetou a bílá kakaová semena pokrytá slupkami a obalená kousky dužniny se ve velkých hromadách nechají fermentovat.
Nejprve mikroorganismy přítomné na dužnině (hlavně kvasinky) rozkládají sacharidy dužniny na alkohol. Po asi dvou dnech se kakaové boby provzdušní a nastupují bakterie octového a mléčného kvašení. Vznikajícím teplem roste teplota ke 40 až 50 °C, alkohol a sacharidy jsou mikroorganismy přeměňovány na kyselinu octovou a další organické kyseliny. Tyto kyseliny a další vedlejší produkty fermentace pronikají přes slupky dovnitř kakaových bobů, kde dále reagují. Po 4 až 6 dnech je většina dužniny rozložena. Během procesu fermentace se enzymatickými reakcemi mění sacharidy a bílkoviny uvnitř kakaových bobů a také se rozkládají antinutriční látky, oxaláty a fytáty, které brání vstřebávání minerálů. Kakaové máslo (tuk) fermentací ovlivněn není.
Fermentované kakaové boby se poté, většinou na slunci, 5 až 14 dnů suší. Jejich vlhkost klesne pod 8%, obvykle na 7 až 7,5%. Vysušené kakaové boby jsou hnědé a již se nekazí a jsou vhodné i k dálkovému transportu a obchodování.
Nakonec se kakaové boby praží při teplotě do 120 °C po dobu 15 až 60 minut. Obsah vody v kakaových bobech se sníží pod 2%, z jejich povrchu se odrolí tenká slupka. Teprve nyní získávají kakaové boby svou charakteristickou chuť a vůni. Pokud je cílem zachovat kakaové boby raw (živé, tepelně neupravené, obsahující aktivní enzymy), pak se mohou dosušit při teplotách do 40 °C, nepražené kakaové boby ale nemusí být raw, pokud sice nebyly upraženy, ale byly sušeny při teplotách nad 40 °C. Dosušené nebo pražené kakaové boby se drtí a melou na kakaovou hmotu, která se používá k další výrobě nebo se z ní lisuje či nechává vykapat kakaové máslo a jako vedlejší produkt se získává kakaový prášek.
Kakaová hmota se skládá z přibližně 50 až 57% kakaového tuku (kakaového másla), 17% sacharidů, 11 až 13% bílkovin, 4 až 13% flavonoidů, 1 až 2% vody, minerálů, organických kyselin, vitamínů, alkaloidů a řady dalších organických látek. Kakaové boby, kakaová hmota a kakaový prášek mohou způsobovat alergické projevy6 (reakce na kakaové bílkoviny), z důvodu vyššího obsahu histaminu je jejich vyšší konzumace nevhodná při histaminové intoleranci3.
Kakaové boby, kakaová hmota a kakaový prášek obsahují malé množství alkaloidů se stimulačními účinky - kofeinu (přibližně 0,2%, čajové lístky a kávové boby obsahují kofeinu zhruba desetkrát více), theobrominu a theofylinu. Nabuzující efekt konzumace kakaových bobů je tedy velmi nízký. Theobromin a theofylin mají antiastmatické3 účinky. Theobromin je jedovatý pro psy a kočky.
Svým složením kakaové boby působí proti rozvoji kardiovaskulárních a zánětlivých onemocnění, v případě konzumace čokolády je ale třeba brát v úvahu opačné působení přidaného cukru. Kakaové boby mohou pomáhat proti rakovině, vysokému tlaku krve, trombóze a inzulínové rezistenci (předstupni cukrovky2 2. typu). Kakaové boby obsahují poměrně vysoké množství hořčíku a díky jemu a obsahu dopaminu, serotoninu a aminokyseliny tryptofanu blahodárně působí na nervovou soustavu, zlepšují náladu, jejich konzumace může snižovat stres a projevy depresí nebo chronického únavového syndromu. V kakaových bobech je přítomno i významné množství manganu, železa, zinku, draslíku a mědi.
Kakaové boby, kakaová hmota a kakaový prášek obsahují velmi vysoké množství polyfenolů, převážně flavonoidů flavanolů (hlavně epikatechinu, katechinu a polymerů proanthokyanidinů). Epikatechin se velmi dobře vstřebává v tenkém střevě, proanthokyanidiny se rozkládají působením střevní mikroflóry a vzniklé metabolity jsou absorbovány v tlustém střevě. Flavonoidy jsou známy svými silnými antioxidačními účinky, ničením volných radikálů.
Tyto látky se působením vyšších teplot ničí, při teplotách nad 70 °C se epikatechin začíná rozkládat a měnit na katechin, při teplotách vyšších než 120 °C je tato reakce již velmi významná. Vzájemný poměr katechinu a epikatechinu je tedy indikátorem procesů použitých při zpracování kakaových bobů. Při alkalizaci kakaa a kakaové hmoty (výrobě holandského kakaa) se ve značné míře ničí katechin i epikatechin. Jelikož je ale původní obsah flavonoidů v kakaových bobech značný, proto je i holandské kakao jejich cenným zdrojem. Nejvíce flavonoidů je ale v raw (do 40 °C zpracovaných) kakaových bobech, raw kakau a raw vysokoprocentní čokoládě.
Kakaové máslo je velmi stabilní, vůči oxidaci odolný tuk2 získaný lisováním nebo vykapáním z kakakové hmoty. Lze ho uchovávat 2 až 5 let při pokojové teplotě. Kakaové máslo je světle žluté až zlatožluté, má jemnou čokoládovou chuť a vůni. Neobsahuje flavonoidy a ani kofein, theobromin a theofylin. Mastné kyseliny kakaového másla jsou z 57 až 64% z nasycené, 24 až 37% tvoří kyselina stearová, 24 až 30% kyselina palmitová, 0 až 4% kyselina myristová, 1% kyselina arachidonová a 0 až 1% kyselina laurová. Zbytek jsou nenasycené omega-9 mastné kyseliny (29 až 38% kyselina olejová, 0 až 2% kyselina palmitoolejová), omega-6 mastné kyseliny (0 až 4% kyselina linolová) a omega-3 mastné kyseliny (0 až 1% kyselina alfa-linolenová).
Při pokojevé teplotě je kakaové máslo tuhé, při teplotě lidského těla taje. Má speciální vlastnosti při tuhnutí a tání, proto se nevyužívá jen v potravinářství pro výrobu čokolády, dezertů, cukrovinek a polev, ale je i cennou kosmetickou surovinou na výrobu krémů, mastí, balzámů na rty, mýdel apod. Kakaové máslo může obsahovat více než 6 typů krystalů tajících při různých teplotách. Nejběžnější jsou formy α (taje při 17 °C), β (poměrně stabilní forma, žádoucí v čokoládě, taje při 35 až 37 °C), β' (taje při 26 °C) a γ (taje při 23 °C). Při přehřátí kakaového másla vznikají méně stabilní formy krystalů tající při nižších teplotách, které ale po delší době postupně přejdou do stabilní β formy.
Kakao je světlehnědý nahořklý mírně kyselý prášek, který zbyde po vylisování či vykapání kakaového másla z kakaové hmoty. Obsahuje okolo 55 až 60% sacharidů, 20% bílkovin, 10% flavonoidů, 10 až 15% tuku, prodává se ale i odtučněné kakao. V kakau nalezneme také kofein, theobromin, theofylin, mangan, hořčík, železo, zinek, draslík a měď. Prodává se raw kakao (živé, obsahuje aktivní enzymy, v kterémkoliv bodě procesu zpracování nebylo překročeno 40 °C), nepražené kakao, kakao z pražených bobů a kakao holandského typu.
Jako holandské kakao se označuje kakaový prášek alkalizovaný působením uhličitanu draselného nebo sodného. Holandské kakao je jemně nahořklé, neutrální až mírně zásadité, má jemnější chuť a je tmavší. Na druhou stranu obsahuje výrazně méně flavonoidů než neupravené kakao, přesto je ale jejich dobrým zdrojem.
Proces výroby čokolády není jednoduchá záležitost. Při výrobě hořké čokolády se kakaová hmota se smíchá s kakaovým máslem, cukrem nebo jiným sladidlem7 (např. medem1, agávovým sirupem, rýžovým sirupem, maltitolem, laktitolem) a případně také s emulgátorem (slunečnicovým nebo sójovým lecitinem či polyglycerylpolyricinoleátem) a ochucovadly, obvykle s pravou vanilkou nebo vanilinem, ale používá se i skořice, chilli a jiné druhy koření. Do jiných druhů čokolády se přidávají další přísady - sušené mléko do mléčné, žádná kakaová hmota, kakaové máslo a sušené mléko do bílé.
Hmota pro výrobu čokolády se poté míchá a válcuje, aby vznikly co nejmenší částice, konšuje (desítky hodin se šlehá a provzdušňuje při určité teplotě), aby byla na jazyku ještě jemnější, a nakonec temperuje, čili nechává řízeně krystalizovat, aby došlo ke vzniku malinkých a stabilních krystalů kakaového másla, což ovlivňuje texturu čokolády a její rozpouštění v ústech.
Temperování probíhá tak, že se čokoláda nejprve zahřeje na 45 °C, kdy roztají všechny typy krystalů kakaového másla, poté se zchladí na 27 °C a utvoří se velké množství zárodečných β a β' krystalů. Nakonec se čokoláda opatrně zahřeje na 31 °C, krystaly β' roztajou a jak čokoláda chladne, tvoří se převážně jen drobné β krystaly. Správně temperovaná hotová čokoláda je při pokojové teplotě tuhá, hladká, lesklá a na jazyku se rozplývá. Čokoláda by se měla skladovat při teplotách mezi 15 a 24 °C, jinak mění svou texturu a šedne, při nižších teplotách se objevují krystalky cukru, po působení vyšších teplot se při chladnutí tvoří velké krystaly kakaového másla.
V Evropské unii hořká čokoláda musí obsahovat alespoň 35% kakaové sušiny (z toho 18% kakaového másla), mléčná čokoláda alespoň 25% kakaové sušiny a více než 14% mléčné sušiny, bílá čokoláda neobsahuje žádnou kakaovou hmotu, ale obsahuje sušené mléko (14 a více % mléčné sušiny) a více kakaového másla (minimálně 20%). Nejkvalitnější druhy neochucené hořké čokolády mají obsah kakakové sušiny nad 60%, nejvíce ceněny bývají druhy obsahující okolo 75% kakaové sušiny. Používá se do nich nerafinovaný třtinový cukr a pravá vanilka, často neobsahují ani emulgátory a jsou podrobeny delšímu válcování a konšování.
Čokoláda se může kromě koření ochucovat i lískovými oříšky, mandlemi a jinými ořechy4, semínky3, pomerančovou kůrou, sušeným nebo kandovaným ovocem, karamelem, rýžovými křupinkami, mořskou solí či plnit krémovými náplněmi nebo nugátem. Čokoláda se používá se k výrobě pralinek, čokoládových polev, zmrzlin, sladkého pečiva a různých dezertů.
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu