Jestřabina lékařská (Galega officinalis, anglicky goat's rue) je vytrvalá bylina patřící do čeledi bobovité, vysoká 40 až 120cm, která roste v mírném podnebí. Pochází z jižní, jihovýchodní Evropy a Středního východu, dnes je ale rozšířena od Evropy až po střední Asii a také v Severní i Jižní Americe.
Jestřabina lékařská se pěstuje jako okrasná rostlina a dříve i jako pícnina. V přírodě se vyskytuje na loukách, rumištích, březích vodních toků a okrajích cest.
V tradičním bylinkářství (přírodní medicíně) se jestřabina lékařská používá při léčbě cukrovky2 (diabetes mellitus), tuberkulózy a ke zvýšení tvorby mateřského mléka7. Jestřabina lékařská má také antibakteriální a diuretické (močopudné) účinky.
V malém množství je poměrně bezpečná, ve velkém množství ale jedovatá. Používají se sušené listy a kvetoucí nať ve formě kapslí, odvaru (čaje) nebo alkoholového extraktu. Čerstvé listy a plody mohou být jedovaté, jejich použití je proto nevhodné.
Listy jestřabiny obsahují různé deriváty guanidinu, např. galegin, hydroxygalegin, biguanidin. Zkoumání biguanidinu vedlo k objevu léčiva metforminu, který se v současnosti bězně používá při inzulínové rezistenci, cukrovce a PCOS4.
Jestřabina lékařská významně snižuje hladinu cukru v krvi, u diabetiků i v menším množství může způsobit hypoglykémii. Pokud ji užívá kojící maminka ve větším než doporučeném množství, u miminka se může objevit nadměrná spavost, zvracení3, hypotonie a nedostatečná efektivita sání. Ve vysokém množství je jestřabina toxická, dochází je vzniku dýchacích problémů, otoku plic, hypoglykémii, snížení tlaku krve, paralýze až smrti.
Vyskytnout se mohou i alergické reakce6 vzhledem k zařazení do čeledi bobovité, tedy příbuznosti s luštěninami3 (sójou, arašídy), karobem1 a pískavicí řecké seno1.
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu