Humorální imunita

Každý den na nás útočí mnoho vnějších organismů, které se snaží vniknout do našeho těla a způsobit infekce a různé další nemoci. I když my si ničeho nevšimneme, naše tělo proti těmto původcům nemoci bojuje. Mluvíme o imunitě, což je obranná schopnost našeho organismu tyto škůdce likvidovat. Imunitu si můžeme rozdělit na specifickou a nespecifickou.

Nespecifická imunita

Nespecifická imunita² (často nazývaná také vrozená nebo přirozená) bojuje proti infekci v první linii a slouží jako „ostražitý“ strážce v případě napadení těla. Je to velmi rychlá odpověď organismu, když se do těla snaží dostat škodlivá látka. Za každé situace bude reakce přirozené imunity stejná, tato imunita nemá schopnost paměti. Takže není schopná svou reakci přizpůsobovat podle toho, s jakým škůdcem se tělo setkává.

Součástí naší přirozené imunity je sliznice a kůže - ty tvoří složku bariérovou, dále je to složka buněčná, tu tvoří rozsáhlá skupina buněk (např. bílé krvinky). Poslední, třetí, je právě humorální, neboli látková, kterou si podrobněji rozebereme.

Komplement

Komplement je skupina asi 30 různých proteinů (=bílkovin), které jsou zodpovědné za velkou spoustu dějů:

Chemotaxi, což znamená, že jsou schopné přivést imunitní buňky do místa poškození nebo zánětu organismu,
Opsonizaci, což znamená, že skupina bílkovin dokáže označit špatné patogeny (půvoce nemocí), které mají být zničeny.
Dále je to podpora zánětu v těle, protože ten umožňuje imunitním buňkám lepší možnost fungování a patogenům, ohrožující naše zdraví, naopak ztěžuje podmínky existence.
V neposlední řadě je také zodpovědný za rozklad původců nemocí.

Do komplementu se řadí složky C1-C9, dále faktory D, P, B, inhibitory a aktivátory, látky, které jednotlivé složky komplementu inhibují = blokují a aktivují = spouští. Komplement se aktivuje kaskádovitě. C1 se při působení aktivátorů rozštěpí na C1a a C1b, C1b pak působí na C2, to se zas rozdělí, atd. Složky jako je například C1a, C2a, atd, pak mají funkce již výše zmíněné.

Jako každá imunitní reakce, i funkce komplementu musí být v organismu přísně regulovaná, jinak je organismus ohrožený přehnanou reakcí k vlastnímu tělu. V případě nedostatku C1-inhibitoru vzniká hereditární angioedém, to je geneticky podmíněná imunodeficience, to znamená nedostatečná funkčnost imunitního systému, kterou máme už od narození, a která může být až život ohrožující. Pacientovi hrozí riziko udušení při otoku hrtanu. V případě nedokonalé funkce komplementu je tělo náchylné k různým infekcím.

Při zánětu, při mechanickém poškození jako je třeba úraz nebo i chirurgický výkon, nebo při nádorovém bujení, se zvyšuje v našem těle koncentrace určitých proteinů - reaktantů až o 25 %. Mají za úkol zprostředkovat okamžitou reakci našeho organismu, zvýšit počet bílých krvinek v okolí napadeného místa a bránit se, zejména dokud nezačne naše tělo produkovat protilátky. Obvykle jsou tyto proteiny vytvářeny v játrech. Zajímavé je, že v malém rozsahu k této reakci dochází i při fyzické aktivitě, porodu nebo infarktu srdečního svalu. Také se jejich hodnoty liší, zda jde o muže nebo ženu, nebo podle věku pacienta. Dělí se na pozitivní reaktanty, kterých se při reakci organismu produkuje víc než obvykle a na negativní, které se naopak produkují v menším množství, než by se za normální situace mělo. A jaká je jejich funkce? Podílejí se hlavně jako modulátory imunitní reakce a opsoniny, tedy složky imunity, které označují cizorodé látky, které mají být zlikvidované fagocytózou.

Nejznámnějším proteinem akutní fáze je CRP = C-reaktivní protein, jehož hladina se stanovuje při rozlišení, zda se jedná o infekci bakteriální nebo virovou. Normálně se jeho hodnota pohybuje do 8 mg/l, do 40-60 mg/l jde o virovou infekci, na 60 mg/l o bakteriální. Také se může jeho sledováním hodnotí určovat, zda je léčba efektivní a zánět ustupuje nebo je nutné léčbu pozměnit a zvýšit dávku léčiva.

Proces srážení krve

Do humorální imunity se řadí i celý proces hemostázy, srážení krve a následně rozklad vzniklé sraženiny. Hemostáza je velmi složitý soubor dějů, na kterém se účastní velké množství buněk a látek, aby zastavily krvácení. Následuje několik fází za sebou. Vznikají sraženiny, které jsou sice žádoucí, protože se zastavuje krvácení, ale i ty je následně nutné rozložit, aby se pak krevní oběh obnovil a nikde mu nic nepřekáželo.

Více si o hemostáze můžete přečíst v samostatném článku na téma: Hemostáza.

Interferony: Obrana proti virům

Interferony jsou skupina proteinů, které se podílejí hlavně na obraně proti virům. Svým působením ovlivňují všechny okolní buňky. Cílem je vytvořit antivirové prostředí. Mezi nejvýznamnější patří interferon alfa, beta a gama. Pro zajímavost, interferon beta se využívá pří léčbě roztroušené sklerózy, která je způsobena viry.

Specifická imunita

Tato část imunity má oproti nespecifické pomalejší nástup, ale zase čeká na antigen (struktura na povrchu cizorodých látek, které vnikly do těla), který už zná a na který je připravena a dokáže ho proto zničit efektivněji. Během života se vyvíjí, zlepšuje a síla její odpovědi se zesiluje. Můžeme si to představit tak, že když se setkáme s nějakou infekcí poprvé, naše tělo na ní začne reagovat až po několik dnech. Pokud pak onemocníme znova tou samou, naše tělo zareaguje rychleji a specifická odpověď se může spustit už po několika hodinách. Tomu se říká imunitní paměť. Na ní je například založeno očkování.

Zase to ale nesmíme brát doslovně, jsou samozřejmě výjimky, které tuto schopnost imunity obchází. Také není možné přesně oddělit specifickou od nespecifické, protože spolu úzce spolupracují, jejich funkce jsou na sobě závislé a navazují na sebe.

Protilátky

Protilátky, odborně nazývané jako imunoglobuliny (odtud zkratka Ig.), jsou bílkoviny se specifickou strukturou, které se váží na konkrétní cizorodou látku a likvidují ji. Dále také mají tyto funkce:

rozpoznání a označení cizorodých látek, které mají být zničeny,
aktivace komplementu (tedy výše zmíněných 30 bílkovin),
neutralizace toxinů (látek pro tělo nebezpečné a jedovaté) a alergické nebo parazitární reakce (pod tím si představte reakci těla např. na přítomnost tasemnice ve střevech).

Protilátky jsou produkovány B-lymfocyty, často za pomoci Th2 lymfocytů. Dělí se do několika tříd (IgG, IgM, IgA, IgE, IgD), podle toho na které reakce se specifikují a jaké mají funkce.

Humorální imunita -chemická struktura imunoglobulinu
Popis obrázku: Chemická struktura imunoglobulinu

Cytokiny regulují imunitní reakci těla

Jako poslední si představíme cytokiny. To je extrémně rozsáhlá skupina molekul, které mezi sebou komunikují a mají vliv na růst buněk, dělení, jejich odlišení a také na zánět v těle a imunitu. Zároveň slouží jako základní regulační mechanismy, aby imunitní odpověď, nebyla příliš agresivní a nepoškozovala tak i vlastní tělo nebo naopak aby byla dostatečně silná, aby dokázala odstranit všechny cizorodé organismy nebo celý rozsah poškození.

Dělí se do mnoha skupin, do interleukinů, které upravují hlavně funkci bílých krvinek, dále do chemotaktinů, které mají za úkol chemotaxi, “natáhnutí” imunitních buněk do místa poškození. Pak jsou takové, které podporují zánět a takové, které působí naopak protizánětlivě. Také se podílí na protinádorové imunitě, konkrétně TNFalfa a beta. (TNF = tumor nekrotizující faktor).