Hroznový cukr

Hroznový cukr, nebo také glukóza či dextróza, je společně s fruktózou a galaktózou jedním ze tří monosacharidů (nejjednodušších cukrů), které se vstřebávají ze stravy přímo do krve, děje se tak již za dvě minuty po snědení potraviny. Maltodextrin (polyglukóza) je oligosacharid tvořený 3 až 17 jednotkami glukózy, na kterou se v těle rychle rozkládá. Hladina glukózy v krvi se označuje jako glykémie, nízká pak jako hypoglykémie, vysoká jako hyperglykémie. Při vysoké hladině glukózy v krvi se její nadbytek působením inzulínu ukládá ve svalech a játrech ve formě glykogenu, jakmile jsou doplněny zásoby glykogenu, energie se začne ukládat ve formě tuků. Při nízké hladině glukózy se naopak glykogen štěpí, jsou-li jeho zásoby vyčerpány, začínají se štěpit tuky. Glukóza je jediným zdrojem energie pro mozkové buňky a červené krvinky, využívají ji ale všechny orgány.

Poprvé byla glukóza izolována roku 1747 z rozinek, v čisté formě se jedná o bílou krystalickou látku. Hroznový cukr se může vyrábět krystalizací z rostlinných šťáv (obvykle z vinných hroznů), ale obvyklejším postupem je kyselá nebo enzymatická hydrolýza škrobu, např. bramborového. K dostání je hroznový cukr práškový (např. Glukopur) nebo ve formě různě ochucených, případně vitamíny obohacených, bonbónů, pastilek či lízátek.

Hroznový cukr

Glukóza se přirozeně vyskytuje v organismech rostlin (je produktem fotosyntézy, ukládá se především v plodech) i živočichů (v mase, krvi). Je součástí složitějších sacharidů, např. sacharózy (běžného cukru), laktózy (mléčného cukru), maltózy, škrobů a glykogenu. Bohatými přírodními zdroji hroznového cukru jsou vinné hrozny a med, vyskytuje se i v jiných druzích ovoce, v cukrové třtině a v menším množství také v obilninách, ořeších, luštěninách, houbách a zelenině.

Přírodní zdroje hroznového cukru

Hroznový cukr v lidské stravě

Hroznový cukr je rychlým zdrojem energie, po jeho snědení brzy následuje pocit hladu. Jedná se také o tzv. prázdné kalorie, protože hroznový cukr nedodává žádné další živiny, vitamíny a minerály. Navíc sladká chuť je návyková. Obsah energie má hroznový cukr stejný jako běžný cukr (sacharóza), ale je méně sladivý než sacharóza, na dosažení stejného pocitu sladkosti je ho tedy potřeba více. Upřednostňována by měla být pestrá strava, kompletní potraviny (zelenina, ovoce, ořechy⁴ a semínka³, obilniny³, zdroje bílkovin), případně přirozená sladidla⁷, jako je např. med¹, slad, rýžový sirup, javorový sirup, datlový sirup, stévie.

Nadbytek jednoduchých cukrů, tedy i hroznového cukru, vede k rozvoji inzulínové rezistence a následně diabetu 2. typu² (cukrovky), zvyšuje riziko vzniku zubního kazu³, nadváhy a kardiovaskulárních onemocnění a také ohrožuje zdravou střevní mikroflóru, protože podporuje růst nežádoucích mikroorganismů, hlavně kvasinek⁵. Přitom zdravá a správně mikrobiologicky osídlená střeva jsou základním kamenem dobře fungujícího imunitního systému. Dítěti do jednoho roku proto nedáváme sladkosti a do příkrmů nepoužíváme žádná sladidla (včetně hroznového cukru). Glukóza je obsažena i v některých dětských instantních čajích, ty nelze považovat za nejvhodnější jak pro kojence, tak i pro starší děti.

Hroznový cukr je možné používat u diabetiků jako první pomoc při hypoglykémii. Může rychle dodat energii při porodu²⁹, pokud se žena z nějakého důvodu nemůže najíst, při vrcholovém sportu či intenzivní duševní aktivitě. Není ale možné ho doporučit k častější nebo pravidelné konzumaci komukoliv, dokonce ani lidem, kteří trpí nechutenstvím⁴ nebo potřebují přibrat, negativa konzumace sladkého převažují.

Hroznový cukr a děti

Dítěti minimálně do jednoho roku proto nedáváme sladkosti a do příkrmů nepoužíváme žádná sladidla⁷, samozřejmě včetně hroznového cukru a maltodextrinu, který se v těle poměrně rychle štěpí na glukózu. Děti minimálně do půl roku ale netvoří pro štěpení maltodextrinu dostatek enzymů, jeho příjem pak může vést ke nadměrnému zatížení trávicí soustavy, nadýmání a kolice²⁵. Hroznový cukr nebo maltodextrin jsou obsaženy v některých značkách kojeneckých kaší²², kojeneckých sušenek, dětských instantních čajů apod. Tyto potraviny jsou tedy pro kojence nevhodné a nepříliš vhodné jsou i pro starší dět. Sladká chuť je vysoce návyková, kojenecké a batolecí období má na budoucí stravovací návyky a nastavení metabolizmu nejzásadnější vliv a proto se snažíme stravu příliš nesladit ani starším dětem, na mlsání preferujeme ovoce. Příjem sladidel dětem sice omezujeme, nicméně z nich neděláme věc zakázanou, o to lákavějšími by se stala, na druhou stranu je ale sladkosti nepoužíváme ani jako odměnu.