Cukrovka, nebo-li diabetes mellitus je chronické nemocnění spojené s výskytem nadměrného množství cukrů v krvi člověka (tzv. hyperglykémií), které v poslední době zaznamenalo obrovský nárůst. V současné době je v České republice přes 800 000 diabetiků. Vzniká z nedostatku inzulinu, jeho nedostatečného účinku nebo obojího. Cukrovkou můžou onemocnět ženy i muži v jakémkoliv věku.
Inzulin je enzym, který produkují Langerhansovy ostrůvky slinivky břišní neboli pankreatu. Pankreas je zodpovědný za trávení tuků, bílkovin a právě dodávání buňkám glukózy. Aby to bylo pochopitelné: Když přijímáme sacharidy (brambory, vločky, rýže, ovoce..), naše tělo je rozloží na nejmenší možné částečky, aby pro něj bylo co nejlehčí je strávit, což je právě glukóza. Ta pak proudí v krvi a je dodávána k orgánům, které ji potřebují. Nejvíce glukózy spotřebuje mozek. Ale samozřejmě i ostatní buňky našeho těla potřebují energii, kterou budou využívat ke své funkci, například buňky svalové. A inzulín je zodpovědný za přenos glukózy do buněk, aby ho mohly využít. Když je ho nedostatek, glukóza zůstává v krvi, proto je tedy jako hlavní příznak cukrovky vysoká hladina krevního cukru, neboli hyperglykémie.
Není to ale jediný příznak. Další velmi významná je tzv. glykosurie. Naše ledviny jsou zodpovědné za vylučování moči, která obsahuje odpadní látky. Moč vzniká tak, že se filtruje krev. V krvi se ale vyskytují i látky, které tělo nechce vylučovat, například ionty jako je sodík, draslík nebo bílkoviny. Jeden z těch, které nechce vylučovat, je právě i glukóza. Pokud je tedy zvýšená hladina glukózy v krvi, naše tělo se bude chtít “očistit” od toho nadbytku a bude glukózu vylučovat, proto tedy další příznak cukrovky bývá glukóza v moči, tzv. glykosurie.
A v neposlední řadě, glukóza je látka, která “za sebou táhne vodu”. Představte si, když sníte hodně sladkého ovoce, máte žízeň. Stejně tak to pak působí v ledvinách. Když se vylučuje glukóza močí, vylučuje s sebou i vodu a pacientovi pak hrozí dehydratace. Často se onemocnění cukrovkou projeví právě tak, že pacient je schopný vypít obrovské množství vody. A když hodně vypije, musí ze sebe pak hodně vyloučit, tomu se odborně říká polyurie.
Pokud pacientovo tělo není schopné využívat glukózu, je také možné, že začne být unavený, začne hubnout a přestane mít chuť k jídlu, jak lékaři říkají, pacient neprospívá.
Normální hladina v glukózy v krvi by se měla pohybovat mezi 3,3-5,6 mmol/l. O cukrovce se hovoří tehdy, je-li hladina cukrů přes 7 mmol/l nalačno. Pokud je zvýšená hladina, měly by se vykonat testy, zda se jedná přímo o cukrovku nebo “jen” o porušenou glukózovou toleranci. To znamená, že se glukóza jen pomaleji využívá, ale nakonec využije.
Tento typ se nejčastěji vyskytuje v dětství, proto se mu také může říkat juvenilní typ diabetu. Vzniká nejčastěji na autoimunitním podkladě, to znamená, že buňky vlastního těla proti Langerhansovým ostrůvkům bojují, až je zničí. Ve výsledku je buď snížená produkce inzulínu, nebo jsou buňky už úplně zničené a neprodukuje se žádný.
Onemocnět diabetem prvního typu může úplně každý, bez ohledu na životní styl, pohyb nebo genetiku. Samozřejmě pokud máte v rodině tento typ cukrovky, je zvýšená pravděpodobnost, že vaše dítko onemocní také, ale může onemocnět i bez této predispozice. Bohužel není žádná možnost, jak této nemoci předcházet.
Cukrovka prvního typu se projevuje zvýšenou žíznivostí, častou potřebou na záchod, i noční počůrávání. Dále hubnutí, nechuť k jídlu, zvracením a celkovou slabostí a únavou.
Tento typ se velmi často vyskytuje u dospělých lidí. Vzniká proto, že se buď už Langerhansovy buňky v pankreatu vyčerpaly, takže už nejsou schopny produkovat další inzulín anebo si buňky, které by glukózu měly přijímat, vybudovaly rezistenci. K tomu může dojít například proto, že se člověk glukózou “přetěžuje”, takže se buňky obrní, protože další cukr už nepotřebují.
Velmi často se tedy vyskytuje u obézních lidí. Obezita s sebou často nese i vysoký krevní tlak nebo zvýšenou hladinu cholesterolu. Samozřejmě není vyloučen výskyt ani u dětí, velmi často jsou děti obézní, hlavně díky nedostatečnému pohybu a nesprávné životosprávě.
Tento typ se projevuje podobně jako typ první, časté močení, zvýšená žiznivost, únava a slabost. Naštěstí tomuto onemocnění se dá dobře předcházet a to zdravým životním stylem1 a pohybem. Toto doporučení se obecně dává většině nemocem, protože to opravdu má velký vliv.
Další typem cukrovky je těhotenská cukrovka.
Více se o těhotenské cukrovce dočtete v hlavním článku na téma: Těhotenská cukrovka29.
Zajímá-li vás článek o těhotenství žen s cukrovkou, přejděte na samostatný článek: Těhotenství diabetiček3.
Léčba není rozdílná pro jednotlivé typy cukrovky, oba typy musí dodržovat dietu a pravidelný pohyb. Cukrovkáři si musí pravidelně aplikovat inzulín, který se píchá do paže, stehna nebo břicha 3krát až 6krát denně. Součástí pravidelné výbavy by měl být také glukometr na pravidelné měření krve.
Dieta by měla obsahovat 5 až 6 menších chodů denně a neměla by se překročit denní dávka 30 g cukru. Denní příjem kalorií by měl být 1800kcal. Lidé by se měli vyhýbat výrobkům slazených sacharózou, omezit příjem cukrů a tuků. Zvýšen by měl být příjem vlákniny. Ke konzumaci je vhodné rybí nebo drůbeží maso a výrobky označené jako DIA. Příjem bílkovin by měl být také omezen, a sice na 1 g bílkoviny na 1 kg váhy denně. Pohyb se doporučuje přibližně 4x týdně aerobní aktivity na minimálně 30 minut. Ovšem i toto je individuální, děti jsou většinou schopné toho přes den naběhat více, zatímco vytížený pracující dospělý člověk bude rád, když zvládne nějaký ten pohyb aspoň 2x týdně.
Komplikací je bohužel celá řada. Na prvním místě je hyperglykémie, tedy neschopnost využívat glukózu, glykosurie a polyurie. S tím se váže riziko dehydratace, které v extrémním vygradovaném případě může být až smrtelné.
Mezi ty akutní řadíme diabetické kóma, které může vznikat buď z nedostatku anebo velkého přebytku glukózy v krvi.
Jako hypoglykémii, tedy sníženou hladinu cukru v krvi, označujeme stav, kdy je hodnota menší než 3 mmol/l. Nejčastěji to vzniká při agresivnější léčbě inzulínem, tedy hodně glukózy přestoupí do buněk a v krvi jí zbyde málo. Tento efekt může mít i delší čas bez jídla, zvýšená fyzická aktivita nebo konzumace alkoholu. Pokud ale hladina glukózy bude pořád klesat, může to mít vliv i na mozek, který je přísunu glukózy závislý a bez ní není schopen fungovat. Může se to projevit jako neurologické potíže, zmatenost, dvojité vidění, podrážděnost až kóma, které může být smrtelné. První pomoc při takovém stavu je podání kostky cukru, ideálně rovnou do žíly.
Opak oproti hypoglykémii je hyperglykémie, tedy zvýšená hladina cukru v krvi. Jako hyperglykémie se bere stav nad 7 mmol/l. K tomu může docházet opět při dietní chybě, když pacient sní více než by měl, nebo když si zapomene píchnout inzulin. Opět hladina cukru může stoupat do nebeských hodnot (třeba kolem 50 mmol/l), až přivede pacienta do kómatu, které může být také smrtelné. Léčba zahrnuje podání inzulinu.
Do chronických komplikací patří celá řada nemocí, které diabetes urychluje. Samozřejmě se mohou vyskytnout i nezávisle na cukrovce.
Například diabetická angiopatie, což znamená, že diabetik má zvýšené riziko zvýšeného krevního tlaku a aterosklerózy, tedy ukládání tuků do stěn cév a jejich následná ztráta pohyblivosti a dostatečné funkce proudění krve.
Dále diabetická neuropatie, tedy snížená citlivost na končetinách, hlavně nohách. Typicky se označuje jako diabetická noha.
Většině pacientům také selhávají ledviny a to z toho důvodu, že vysoká hladina glukózy v krvi působí na filtrační membrány v ledvinách (viz. výše) a ty se ztlušťují. Tím pádem nejsou schopny filtrovat odpadní látky a zadržovat v těle látky potřebné. Spolu s hypertenzí pak ještě způsobují “odumírání” buněk ledvin. Nejčastějším důvodem selhávání ledvin je právě cukrovka.
Další významnou komplikací je zvýšená náchylnost k infekcím. Diabetes je nemoc, která zasahuje do přirozené obranyschopnosti organismu, takže pacient snáz onemocní dalšími nemocemi. Toto je spojené i s horším hojením ran.
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu