Crohnova nemoc

Chronickým zánětem trávicího traktu je Crohnova nemoc, která napadá nejčastěji tenké střevo, dále střevo tlusté a ústní dutinu. Vzniku Crohnovy choroby může pomoci jakákoliv bakteriální nebo virová infekce. Nejčastěji se s Crohnovou nemocí setkávají více ženy mezi 20. a 40. rokem života. Důležitým aspektem pro šíření této nemoci je také průmyslová vyspělost země.

Crohnova choroba

Zdroj: Nejsport.cz

Prevence před tímto onemocněním

Před Crohnovou nemocí se nemohou lidé zatím nijak chránit, protože nebyl nalezen žádný spouštěcí faktor. Je pravděpodobné, že Crohnovu nemoc mohou způsobovat potraviny s velkým množstvím rafinovaných cukrů a bez vlákniny.

Nevhodné je také užívání antibiotik¹, nesteroidních antirevmatik (např. Brufen či Acylpyrin), hormonální antikoncepce³ nebo také kouření.

Objevuje-li se v rodině člověka již Crohnova nemoc, měl by být potencionální pacient vyšetřen na gastroenterologii, aby se zabránilo propuknutí této nemoci. Rozvinutí nemoci může člověk zabránit pouze sledováním příznaků a ty nepodceňovat.

Crohnova nemoc a její příznaky

Nemoc probíhá v chronických fázích, kdy se střídá období vzplanutí nemoci s obdobím bez obtíží.

Období vzplanutí

V tomto období dochází k mírnému nebo střednímu rozvoji Crohnovy nemoci. Nemocný se potýká s:
Crohnova nemoc a bolesti břicha

bolestmi břicha⁴
dlouhodobými průjmy¹
mírnými teplotami
nemocný se cítí slabý a unavený
nastává období hubnutí
objevuje se zvracení³ a křeče
zácpa³ a někdy se může objevit také krev ve stolici¹

Vyskytují-li se příznaky delší dobu, měl by pacient navštívit lékaře a podstoupit potřebná vyšetření. Nemusí se totiž jednat pouze o špatné stravování nebo zažívání.

Někteří pacienti se můžou během období vzplanutí setkat s příznaky objevujícími se na jiných částech těla. Takovými příznaky můžou být:

bolesti kloubů
ledvinové kameny
žlučové kameny
zánět duhovky
kožní onemocnění - tzv. erythema nodosum (zánět podkoží)

Vyšetření

Má-li lékař podezření na Crohnovu nemoc, měl by ji nejdříve odlišit od ulcerózní kolitidy, která má velmi podobné příznaky, avšak na rozdíl od Crohnovy nemoci nezasahuje tenké střevo. K určení typu onemocnění střev provede lékař pacientovi koloskopické vyšetření a rentgen.

Více o ulcerózní kolitidě se dočtete v samostatném článku: Ulcerózní kolitida.

Léčba

Důležitý při léčbě Crohnovy nemoci je čas, neboť i při období bez obtíží by měl pacient dodržovat dávkování předepsaných léků². Léčba se liší u každého pacienta v závislosti na rozsahu nemoci a její aktivní podobě.
Léky

Pacientovi se doporučuje klidový režim s tělesnou aktivitou dle stavu a zdraví pacienta. Pacient by měl omezit fyzicky náročnější aktivity a sporty. U závažnějších případů je pacientovi doporučena změna zaměstnání.

Objeví-li se u pacienta komplikace, je vhodné léčbu ukončit chirurgickým zákrokem během kterého je pacientovi odstraněna část zasažených střev.

Průběh Crohnovy nemoci není znám u žádného pacienta. U některých se může nemoc postupně zhoršovat, u některých zůstává stav stabilní s neznatelnou aktivitou, někteří pacienti se zcela uzdraví a u jiných se nemoc znovu objeví.

Stravování během Crohnovy nemoci

Součástí léčby je také změna jídelníčku¹ pacienta s dostatečným energetickým příjmem a se zastoupením důležitých nutričních složek. U závažnějších případů dochází k podávání potraviny sondou do tenkého střeva nebo nitrožilně. Během stravování by si měli pacienti s těžší formou nemoci dát pozor na nestrávené zbytky jídel (např. semínka, dužina citrusů apod.). Pro pacienta je také vhodné zjistit, které potraviny mu potíže zhoršují a snažit se jim vyvarovat.

Užívání alkoholu během Crohnovy nemoci

Má-li pacient diagnostikovanou Crohnovu nemoc či ulcerózní kolitidu, měl by se vzdát požívání alkoholických nápojů. Pití alkoholu způsobuje podráždění trávicí trubice, která může způsobit nevolnost⁸, zvracení³, průjem a krvácení. Nadměrné podráždění může dojít až k relapsu nemoci, tzn. znovuprojevení nemoci, která již byla v klidovém stavu.

Crohnova nemoc a alkohol

Důležité je množství cukru, které alkoholický nápoj obsahuje. Pokud má člověk potřebu dát si skleničku vína nebo malý panáček tvrdého alkoholu, je to daleko lepší než si dát sklenici piva nebo sladkého míchaného drinku.

Pozor by si měli pacienti také dávat na kombinaci léků a alkoholu. Některé léky v kombinaci s alkoholem mohou silně zatěžovat játra a proto není tato kombinace pro pacienta vhodná. Nejlepší cestou je poradit se s lékařem, zda si pacient může čas od času skleničku alkoholu dopřát.

Léky

U těžších typů nemoci jsou pacientovi ve vyšší dávce podávány kortikoidy, jejichž dávka se postupně snižuje. Kortikoidy mají velké množství nežádoucích účinků, proto nejsou pacientovi podávány během udržovacího období. Vhodné je doplňování imunosupresivy, které snižují dávku kortikoidů. Účinek užívání těchto léků se objeví až po 6 až 8 týdnech od počátku léčby.

V době udržovací se pacientům většinou podávají probiotika⁶, která pozitivně působí při léčbě střevních zánětů.

Crohn u dětí

U dětí v období puberty³ se může Crohnova nemoc objevit. Jejím charakteristickým rysem v tomto období je porucha růstu dítěte, se kterou má zkušenost zhruba 30 % dětí.

Crohnova nemoc v těhotenství

Crohnova nemoc může mít na početí, probíhající těhotenství²⁴ a vývoj plodu, negativní účinky. Mladé maminky patří k rizikovým skupinám pacientů a z toho důvodu Mezinárodní léková agentura rozlišuje 5 skupin léků, které se liší podle rizika pro těhotnou ženu¹ a stupně jejího těhotenství⁵:
Crohnova nemoc

A – studie u těhotných neprokázaly riziko poškození
B – studie na zvířatech neprokázaly riziko, ale kontrolované studie u žen nebyly provedeny
C – lék má prokazatelně škodlivý vliv na vývoj plodu u zvířat, ale nejsou dostupné spolehlivé údaje u lidí
D – u léku existují doklady rizika pro lidský plod, ale z důvodu nenahraditelnosti v kritických situacích může být podán
X – riziko jednoznačně převažuje nad prospěchem – tedy lék není v těhotenství vhodný za žádných okolností.

Těhotenství by měla žena plánovat až po několika měsících od ukončení léčby, neboť některé léky mohou působit ještě několik týdnů až měsíců po jejich ukončení užívání.

Více o Crohnově nemoci na modrykonik.cz

Diskuze: Těhotenství a porod s nemocí Crohn. jak proběhli?
Diskuze: Crohnova nemoc. Máte některá toto onemocnění?

Použité zdroje

Hodnocení a zkušenosti s crohnovou nemocí

Máš zkušenost s crohnovou nemocí?

Poděl se o ni a pomoz tak ostatním maminkám.

Napiš svou zkušenost

huckon • 3. led 2017

Zkušenosti z crohnem

Crohna mi našli před sedmi lety. Zřejmě to bylo naštěstí v počátku. Nasadily kortikoidy a užíval jsem solofalk 3x1 a začal jsem držet velkou dietu z vlastního rozhodnutí. Asi 14 dní jsem se prolíval heřmánkem. Solofalk jsem užíval dál. Potom jsem na doporučení známé navštívil lid. léčitelku. Připadalo mi to zbytečné vyhazovaní peněz z nejasným výsledkem. Ale poradila mi, abych zkusil užívat psyllium 5 dní a pak dát pauzu a pak znova. Musím jí poděkovat, protože od té doby mám po průjmech. Stojí to pár korun. Lepší je sypaný a vzít si ho hned ráno. Kapsle moc nezabírají.

ch_ika • 13. srp 2015

..a život jde dál!

Můj "boj" s Crohnovou chorobou začal v mých 13-ti letech. Stres, nedostatek jídla, nastupující puberta, dědičnost - vše vzalo za své a po dvou měsících lítání několikrát denně na wc a třech měsících v nemocnici jsem tuhle celoživotní nálepku dostala i já.

Jaká malá jsem s Crohnem opravdu bojovala. Vysoké dávky kortikoidů, velké množství léků, omezování se v jídle i pohybu, pití různých čajů od léčitelů, atd. Po několika letech se to ve mě zlomilo a já jsem si začla dělat co chci a můj přítel byl hodný celých devět let!!

Po devíti letech se přišlo na zúžené střevo a po několika pokusech biologické léčby (Humira) jsem podstoupila operaci (hemikolektomii) a znovu se nasadila biologická léčba, tentokrát Remicade. Zlepšení jsem pocítila ihned po první dávce.

Při těhotenství se pokračovalo v léčbě asi do 26. tt a pak mi byla léčba zcela vysazena a čekalo se na porod. Po znovu zahájení léčby se mi objevila bohužel alergická reakce a tak mi museli při každé další dávce dávat pro jistotu hydrocortizon.

Po pár měsících jsem úspěšně otěhotněla znovu, léčbu ukončili už v 16. tt, jelikož vše probíhalo v naprostém pořádku a porodila jsem krásné a zdravé dítě (císařským řezem).

Znovu zahájení léčby nastalo po šestinedělí a vše pokračuje v klidu až dodnes.:)

janinkafo • 3. lis 2014

Můj boj s Crohnem

Když jsem odmaturovala a začla chodit na vysokou, tak mě začlo čímdál víc bolet břicho ( nevěnovala jsem tomu pozornost). V srpnu 2010 jsem školu přerušila a nastoupila do práce a o měsíc později jsme s manželem odjeli na prodloužený víkend a já ho celý protrpěla v bolestech břicha a nahmatala jsem si tvrdou bouli na pravé straně břicha. Stále jsem však odmítala jít k dr, s tím, že to nic není a že nejsem žádná měkota a přece hned nepoběžím na vyšetření.

V červnu 2011 jsme odjeli do Turecka. Vrátili jsme se, já se vrátila do práce na zaskakující místo a celý měsíc byl teror. Byla jsem bílá jak stěna, jedla jsem minimálně, bylo mi na zvracení, chodila jsem skrčená v šílených bolestech, motala se mi hlava. V práci se mi holky v laborce snažily co nejvíc pomoct, když mě takhle viděly. Jednoho červencového rána jsem šla na záchod a záchodová mísa byla plná krve. Spanikařila jsem, řekla to manželovi a ten mě ihned odvezl na chirurgii. Prohlédli mě a odešla jsem s žádankou na kolonoskopii. Kolono proběhla 29.7 naprosto bezproblému. Byly mi zjištěny zánětlivé změny a poprvé jsem zaslechla o Crohnově nemoci. Napsali mi předběžně léky, dostala jsem žádanku na enteroklýzu a objednali mě na chíru na kontrolu o měsíc později.

Enteroklýzu jsem přežila (ano polykat tu sondu byl teda hnus, ale pak už se to dalo) a následovala ke konci srpna kontrola na chirurgii. Tehdy mi bylo oficiálně řečeno, že mám M.Crohn a vzhledem k závažnosti nálezu jsem byla za 14 dní objednána do GE poradny na interně. Stále jsem brala salofalk a vypadalo to, že zabírá.

Do února 2012 jsem měla relativně klid, ikdyž mi teda byly dány další léky - Imuran a Prednison. Jenže v únoru mi začlo být opět strašně zle, v práci jsem zase fungovala minimálně a když jsem se 29.2. v bolestech svalila z postele, manžel neváhal, naložil mě do auta a odvezl mě opět na chirurgii, jelikož jsme se báli, aby nešlo o slepáka. Ihned mě hospitalizovali, ale na slepáka to nevypadalo. Nechali si mě 3dny u nich na pozorování a pak mě předali na internu s tím, že spíš zlobí Crohn.

Během týdne na interně jsem podstoupila 2x kolonoskopii, rentgen plic, utz břicha. Při kolonoskopii mi toho moc nezjistili, protože se nebyli schopni pro zužení dostat do střeva. 9.3 jsem odcházela z nemocnice s neschopenkou a žádankou na magnetickou rezonanci (protože třetí kolono za sebou jsem už odmítla). 28.3 proběhla MRI a 30.3 následovala kontrola u mého doktora. Byli mi sděleny výsledky a navrhnuta operace. Řekla jsem ANO a za týden mi byla poslána pozvánka, že mám přijít, abychom se domluvili s chirurgem, jaký jsou možnosti. Měla jsem 13cm stenozu a byla mi doporučena operace. Sice jsme úplně spěchat nemuseli, ale bylo mi řečeno, že moc dlouho čekat nemůžeme, že se může stát, že jednoho dne bude stenoza tak velká, že neprojde potrava a já budu ohrožena na životě. Řekla jsem, že chci co nejdřív, přece jen jsem se měla za 2měsíce vdávat. Chirurg zavolal někomu a už jsem měla termín operace na 19.4.2012.

Den před a i ráno jsem byla naprosto v klidu, až se všichni divili. Pamatuji si, jak jsem oblblá jela na sál a jak mi říkali, že ted začnu usínat a ještě jsem zaslechla doktora jak říká, že si dopije kafíčko. V tu chvíli jsem začla usínat. Operace byla za 2hodiny hotova a já se při převozu na JIP začla probírat a měla jsem šílený bolesti. Pan doktor mě ještě ten den, ostatně on mě navštěvoval všech 5dnů na JIPce, navštívil a seznámil mě s průběhem. Na JIPce to bylo první dny v pohodě, druhý den jsem se snažila co nejvíc chodit, abych mohla být co nejdřív přeložená na normální oddělení. Jenže den před převozem mě začlo být zle, omdlévala jsem a strašně zvracela. Byla mi zjištěna nějaká bakterie a paní, co se mnou na pokoji byla, musela být převezena jinam a já zůstala v karanténě. Nakonec mě druhý den i s hromadou léků stejně převezli, ale i tam jsem měla první 2dny pokoj jen sama pro sebe. Po 8-mi dnech od operace jsem byla předána na internu, kde jsem ležela 4dny, dostala léky a byla poučena, co dál dělat. Domů jsem odešla s neschopenkou na měsíc a termínem další kontroly.

Od té doby to bylo v pohodě. V prosinci jsem otěhotněla a celý těhu bylo vše ok. Po porodu to první 2měsíce bylo taky bez všech léků, ale nakonec jsem na nich skončila znova a poslední 2-3měsíce mě opět trápí občasné bolesti břicha a bývá mi zle.

1 člověk považuje za užitečné

zahyna • 16. pro 2013

Já a on

Bylo to v dubnu 2010 co mi Crohna našli. Byla jsem u své obvodní s bolestí v pravém podbříšku a ona už mě nechtěla vzít, protože už nebrala pacienty. Ale nakonec mě vzala. Poslala mě do nemocnice na pohotovost s podezřením na zánět slepého střeva. Byla jsem přijatá k hospitalizaci a podstoupila CT vyšetření. Chodil za mnou indický specialista s tím, že mám zánět slepého střeva, ale na operaci to není. Po pár dnech přišel přimář oddělení s tím, že mám Crohnovu chorobu. Vůbec jsem nevěděla, co že to mám, protože mi to nebyl schopný nikdo vysvětlit :-(

Moje máma se ho pak ptala, jestli anémie s tím může souviset, protože jsem se s ní léčila asi tři roky a on řekl, že jo. Asi po týdnu mě propustili s tím, že mám dodržovat dietu a dojít si na gastro, aby mi udělali kolonoskopii, aby se Crohn potvrdil. Bohužel se tak stalo a bylo zjištěno že mám u střeva i absces. Bohužel mi praskl a mě hrozně bolelo břicho a měla jsem gynekologičké problémy. Můj tehdejší přítel to nechápal a tak jsme se rozešli, protože jsem se s ním nechtěla milovat. Ale vůbec mi to nevadí, protože mám jiného :-) Od té doby jsem měla s nemocí docela klid.

Bohužel v květnu 2012 se můj stav rapidně zhoršil a střevo se mi začalo zúžovat. Během pár týdnů jsem schodila asi 15 kg, vážila jsem 59 kg (po zhubnutí) a tak jsem musela do nemocnice na Homolce, kde mi zavedli sondu až do tenkého střeva, abych už nehubla a měla energii na operaci, na kterou jsem šla na konci května do ÚVN.
Vzali mi asi 30 cm tenkého střeva a odstranili píštěle, které mi srůstaly s dlouhou a já byla ráda, že jsem se vyhla stomii. Po operaci mi bylo fajn a já oslavila své 25. narozeniny s velkou parádou :-D

Bohužel pohoda moc dlouho nevydržela a v srpnu jsem byla na chíře znova. Udělala se mi u konečníku píštěl a v ní absces. Bolelo to tak, že jsem nemohla ani sedět, a tak jsem šla zase na operaci, kde mi do píštěle zavedli dren. Od tohodle martýria uběhl více než rok a já mezi tím byla šestkrát na operaci s drenem a v lednu mě čeká snad už poslední. Z léků beru Imuran a Humiru.

Bohužel zatím miminko mít nemůžu, ale hrozně se těším až mi to povolí :-)
A ten kdo vymyslel wc je bůh, ale když neni zbytí, tak i křoví je dobrý :-D
A řeknu vám, že nebýt mého přítele, tak jsem si to šla už hodit!

3 lidé považují za užitečné

kackaxno1 • 16. pro 2013

Můj příběh

V osmnácti letech jsem z ničeho nic začala mít bolesti v pravém podbřišku, ke kterým se postupně přidala i vysoká teplota, ale žádné průjmy, které obvykle tuhle nemoc provázejí. Po návštěvě pohotovosti mě lékařka vyprovodila s tím, že to nejspíš bude něco gynekologického, ale že nebude gynekologa budit a že mám jet domů a dojít si ráno ke svému lékaři.

Odtamtud už jsem putovala rovnou do nemocnice s podezřením na zánět vaječníku. Týden mě pozorovali na gynekologii a nakonec se rozhodli pro diagnostickou laparoskopii, po které jsem se probudila přesně v den mých osmnáctin. Zjistilo se pouze to, že mi chybí jeden vejcovod a že je klidně možné, že se to stalo při operaci apendixu v dětství a dále, že mám "něco" na střevech, ale nevědí co, a tak mě přeloží na internu, kde jsem ve velkých bolestech strávila další týden užíváním algifenu.

Nakonec mě akutně v pátek v noci převáželi rychlou sanitou do Prahy na Bulovku, protože jednomu lékaři svitlo, co by mi zřejmě mohlo být.

V Praze mi konečně určili diagnózu a tou byla Crohnova nemoc o které jsem do té doby neměla ani ponětí. Okamžite mi nasadili silná antibiotika, kortikoidy a další léky a já mohla po čtrnáctidení hospitalizaci konečně domů s vyhlídkou na operaci při které mi měli odstranit kus postiženého střeva, ale kterou se lékařka snažila oddálit až na letní prázdniny kvůli mé škole.

Bohužel za dva měsíce jsem byla s velkými bolestmi zpět a operaci už se dál oddalovat nepodařilo.

Probudila jsem se na JIP, kde mi bylo tak krásně, nic mě prozatím nebolelo, otevřenými okny na mě svítilo květnové sluníčko a já byla pořád v takovém polospánku. Pak mi přišla lékařka oznámit, že operace byla komplikovaná, odstanili mi během ní přes metr střeva a že to celé trvalo čtyři hodiny, protože v břiše byl velký zánět a píštěle. O několik dní později jsem se dozvěděla, že se uvidí, jak bude nemoc postupovat, ale že je možné, že mi nikdy nedovolí mít děti a pokud se k tomu rozhodnu, mělo by to být co nejdřív a v klidovém stádiu nemoci.

Tohle jsem se dozvěděla v osmnácti letech a byla to pro mě docela rána, byla jsem už tehdy se svým dnešním manželem a děti jsme samozřejmě plánovali.
Nemoc naštěstí ustoupila, čekaly mě jen občasné kontroly a užívání několika druhů léků, občasný průjem nebo lehká bolest břicha, ale nic nesnesitelného s čím by se nedalo žít.

O čtyři roky později jsme se s manželem vzali a začali se snažit o miminko. Jenže já pořád měla v hlavě toho strašáka, že možná nikdy nebudu mít děti, že mi chybí vejcovod a kdesi cosi. Po roce snažení jsme se obrátili na jeden CAR v Praze a tím začla naše cesta za vytouženým miminkem naplno. Nakonec se zadařilo po třech letech a na druhé IVF a pátý transfer embryí.

Od začátku jsem věděla, že mě kvůli nemoci čeká neschopenka celé těhotenství a nakonec plánovaný porod císařem, protože je možné, že mám někde v břiše píštěle, které by mohly při normálním porodu nadělat neplechu. V květnu 2011 se nám tak narodil syn Milánek a my byli nejšťastnější na světě.

Dětí jsme chtěli vždycky víc, a tak jsem osm měcíců po porodu vysadila antikoncepci s tím, že stejně přirozeně neotěhotním. Absolvovala jsem jeden transfer rozmražených embryí, pak naše třetí IVF a oboje bez úspěchu. Lékař mi tehdy řekl, že je u mě extrémně malá úspěšnost i přes IVF. Tak jsme všechno vzdali, začala jsem užívat bylinky a vitamíny a měsíc na to jsem nevěřícně zírala na pozitivní test. Verunka si nás našla sama :-)

Opět mě čekal porod sekcí a musím zaklepat, s nemocí žiju už skoro deset let, ale nijak výrazněji mě neomezuje, kromě rychlejšího trávení, díky kterému mám zmapované snad všechny záchodky v okolí :-)

Jinak funguju jako normální máma, v jídle se nijak neomezuji a nemoc absolutně neřeším :-)

5 lidí považuje za užitečné

radulinka001 • 16. pro 2013

Crohn... můj (ne)přítel na celý život

Léčím se s M. Crohn už 10 let. Z počátku jsem byla na běžné terapii (prednison, popřípadě Imuran a Pentsa), ale stále častěji se u mě objevovaly nové ataky, tak mi byla před cca třemi lety nabídnuta biologická léčba.

Z počátku jsem dostávala co dva měsíce infuze Remicade, na který jsem bohužel po tři-čtvrtě roce dostala alergickou reakci, tak jsem byla převedena na injekce Humiry. Během léčby u mě nedocházelo k závažnějším atakům, jen občas nějaké laboratorní zhoršení nebo mimostřevní projevy Crohna jako Erythema nodosum. A to buď vymizelo úplně samo nebo stačila krátká léčba kortikoidy v nízkých dávkách. K této nemoci se ke mně přidala ještě anémie, takže navíc ještě zobu železo.

A co se týče těhotenství, tak s otěhotněním u mě nebyl žádný problém. Víceméně to přišlo tak rychle, že v to jsem ani ve snu nevěřila a momentálně jsem ve 12.týdnu a je mi ponechána Humira a železo. Krom toho užívám jen běžné těhotenské vitamíny.

Co se týče střev tak se cítím dobře, ale ono se to špatně posuzuje díky nějakým těhotenským příznakům, ale výsledky krve a stolice mám lepší než před čtyřmi měsíci, kdy jsem těhotná ještě nebyla.

Těhotenství zatím probíhá naprosto fyziologický (doufám, že to nezakřiknu), ale říkal mi můj gastroenterolog, že kdyby došlo k nějakým potížím, musel by mi nasadit prednison a z toho mám trochu strach,ale věřím, že bude vše v pořádku.

Holkám podobně nemocným přeji hodně zdraví a hlavně zdravá děťátka. A jedna pozitivní zpráva na závěr. Dle statistik se M.Crohn u 80% nemocných po porodu úplně zklidní ;-)
Takže věřme v to, že vše bude OK x-)