Chřipka nebo influenza je infekční onemocnění způsobené RNA virem z rodu Orthomyxoviridae.
Je vysoce nakažlivá, šíří se v sezónních vlnách a nese s sebou značné ekonomické ztráty kvůli výdajům na léčbu a ztrátě produktivity. Klinický obraz chřipky je velmi podobný jiným zimním chorobám, které způsobuje velké množství jiných virů a bakterií. Chřipku lze spolehlivě diagnostikovat pomocí výtěru z nosu.
Rozhovor s praktickou lékařkou, Mudr. Andreou Kosecovou.
V rozhovoru s Mudr. Andreou Kosecovou najdete odpovědo na tyto otázky:
Na povrchu virové částice se nacházejí virové antigeny a podle toho je možné rozlišit několik subtypů chřipky.
Nejrozšířenějším subtypem chřipky je H1N1. Může se stát, že pokud 2 různé subtypy chřipky napadnou tutéž buňku hostitele, dochází k tzv. antigenovému zlomu, to znamená k výměně genetické informace a tím pádem může vzniknout nový typ viru, s novými vlastnostmi a s novými schopnostmi, a to je právě příčinou pandemií.
Známe tři typy virů chřipky označované A, B, C.
Pramenem nákazy je člověk. Virus se šíří zejména vzduchem, při kašli a při kýchání, zejména v prvních dvou dnech onemocnění. Přenáší se kapénkovou formou - kontaktem s nakaženou osobou. Vzácně také pomocí kontaminovaných předmětů, které osoba použila. Inkubační doba je od několika hodin až po tři dny. V dýchacích cestách se virus rychle množí. Nakažený člověk je nejvíce infekční na začátku svého onemocnění. Postupně, jak se léčí, jeho infekčnost klesá.
Chřipka se šíří především v zimě, pravděpodobně kvůli oslabení těla chladem a kvůli nedostatku slunečního záření a následnému poklesu množství vitamínu D v těle. Na severní polokouli tedy bývají chřipkové epidemie obvykle od prosince do února, na jižní polokouli od června do srpna.
Chřipka většinou probíhá jako náhle propukající onemocnění horních cest dýchacích. Mezi první příznaky patří třes, návaly horka, únava, bolest hlavy, slabé závratě, bolesti svalů a kloubů, hlavně rukou a nohou, bolest za očima. Později se často přidává suchý dráždivý kašel a horečka1, škrábání v krku, někdy i zácpa nebo zvracení, rýma, pálení za hrudní kostí, zánět spojivek. Následně příznaky v průběhu 3 až 5 dní odeznívají. Při nekomplikovaném průběhu chřipka trvá 5 - 7 dní a není nutná návštěva lékaře. Únava může přetrvávat déle. Do dvou týdnů od propuknutí chřipky lze očekávat úplné uzdravení. Onemocnět mohou lidé jakéhokoliv věku. Horší průběh bývá u kojenců, astmatiků3 a u seniorů.
Nejčastější komplikací chřipky je zápal plic. Buď samotný virus chřipky vyvolává tzv. primární nebo virový zápal plic nebo již během probíhajícího chřipkového onemocnění se přidruží bakteriální superinfekce a vznikne bakteriální zánět plic. Klinicky to pacient může zpozorovat tak, že po přechodném zlepšení zdravotního stavu dojde k jeho opětovnému zhoršení. U pacienta se objeví teplota a stane se výrazně zahleněným. Má hnisavý purulentní sekret z nosu, mohou se mu zapálit oční spojivky, objevit se herpes na rtech a začne vykašlávat. Ne suché, jako na začátku onemocnění, ale při této bakteriální superinfekci je vykašlávání hlenové, hnisavé, purulentní.
Tyto bakteriální komplikace chřipky (laryngotracheobronchitidy, záněty středního ucha, dutin, ...) jsou časté u kojenců, které nedokážou smrkat a vykašlávat.
U starších lidí způsobují komplikace právě přidružená chronická onemocnění, která se ve vyšším věku častěji vyskytují. Samotná chřipka může tyto chronické onemocnění zhoršit nebo zdekompenzovat. U ležících imobilních pacientů je stejný problém jako u kojence.
Mezi možné komplikace onemocnění chřipky patří již zmíněná pneumonie - zápal plic, zánět středního ucha, dutin, průdušek nebo i onemocnění srdce (zánět srdečního svalu - myokarditida, zánět osrdečníku - perikarditida). Vzácněji může chřipka způsobit i onemocnění nervového systému. V praxi se lékaři nejčastěji setkávají s obrnou obličejového nervu. Pacienta bolí jedna polovina obličeje, nedokáže s ní plnohodnotně pohybovat. Mohou to být však i jiné neurologické komplikace než polyradikuloneuritidy a encefalitidy.
Chřipka by se v žádném případě neměla prochodit. Nekomplikovaný průběh chřipky se léčí pouze symptomaticky. Důležitý je zvýšený příjem tekutin, vitamínů, podávání antipyretik a klid na lůžku. Je možné dýchací cesty a dutiny uvolňovat pomocí inhalace solných roztoků nebo aromaterapií (lze využít éterické oleje eukalyptus, tymián), použití nosních kapek, pití teplých nápojů.
Při chřipce se doporučuje, pokud možno nesráží teplotu dříve než je to nezbytné. Horečka1 je obranný mechanismus těla.
Chřipku je vždy třeba vyležet. A i když pominou příznaky onemocnění, je třeba dodržet 14denní rekonvalescenci, aby mělo tělo dostatek času nabrat své síly zpět.
V případě potřeby se horečka snižuje běžnými antipyretiky. Případný kašel se tlumí běžnými antitusiky.
V případě komplikací chřipky bakteriální superinfekcí, jako například bakteriální zánět plic, zánět horních cest dýchacích (hrtanu a průdušek - laryngotracheobronchitida), zánět dutin, středního ucha, je třeba vyhledat pomoc lékaře, který zahájí diagnostiku bakteriální infekce. Udělá kultivační vyšetření z hrdla a nosu (výtěry), krevní vyšetření (krevní obraz, CRP, ...), které umožní rozlišit virovou a bakteriální superinfekci a může nasadit v případě potřeby i antibiotika.
Je třeba poznamenat, že antibiotika se nikdy nepředepisují jako prevence před komplikacemi chřipky, ale jako jejich důsledek.
Imunitnímu systému lze pomoci v boji s chřipkou pomocí některých prostředků:
Samozřejmě, ideální stav je, kdyby těhotná nebo kojící žena byla zdravá a na chřipku by neonemocněla. Pokud se tak stane, nejdůležitější je dodržování klidového režimu od okamžiku, jak žena pociťuje, že "na ni něco leze". Doporučuje se zvýšit příjem vitaminu C a chřipku jednoduše vyležet.
V případě komplikací (pokud onemocnění trvá déle, objeví se horečky, je zahlenění, ..) je nutné vyhledat lékaře. Lékař zhodnotí zdravotní stav pacientky a v případě potřeby jí naordinuje antibiotika, která jsou bezpečná i pro těhotné a kojící ženy.
Vždy je třeba vybírat léky, které jsou vhodné pro těhotné a kojící ženy. Například antypiretika na bázi paracetamolu, antitusika na bylinných základech a podobně.
Nejúčinnějším způsobem, jak zabránit šíření chřipky, je vakcinace. Aby byla vakcína úspěšná, musí obsahovat povrchové antigeny aktuálních kmenů. Proto WHO každoročně určuje aktuální složení. Je vhodná pro každého.
Někteří lidé se mylně domnívají, že loňské očkování je dostatečnou ochranou v další chřipkové sezóně. Není to však pravda. Stejně je mýtem i to, že očkování chrání před prochladnutím obecně. A tak, pokud jedince trápí i přes očkování nějaké respirační onemocnění, není za tím, neúčinnost vakcíny. Jednoduše se nachladil nebo má jeho infekce jiného původce, jako je virus chřipky.
Možnou komplikací očkování je, pokud se pacient dá očkovat tehdy, pokud už jeho imunitní systém bojuje s chřipkou nebo nějakým jiným onemocněním. Člověk by měl jít na očkování zdravý. Samozřejmě, někdy prostě nevíme, zda v sobě už nějaký virus nemáme. Pokud náhodou dojde k takové situaci, skutečně se může stát, že se po očkování zhorší zdravotní stav pacienta. Imunitní systém se musí s vakcínou po imunitní stránce vypořádat. To znamená, že pokud jedinec do pár dní po očkování onemocní, nevyvolalo to očkování jako takové. Svědčí to o tom, že v době očkování již pacient nebyl zdravý, jeho imunitní systém už bojoval s nějakým onemocněním. To se však ještě nestihlo projevit příznaky navenek, které by člověka mohly upozornit, že není momentálně vhodné očkování podstoupit.
Článek po odborné stránce zkontrolovala:
MUDr. Andrea Kosecová
všeobecný lékař pro dospělé
www.kosecova.sk
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu