Adenomyóza (také nazývána vnitřní endometrióza) je prorůstání děložní sliznice do svalu dělohy. Poprvé byla popsána v roce 1860. Je běžnou benigní děložní abnormalitou.
Ve většině studií se vědci pokoušeli odhadnout incidenci adenomyózy na základě histologických vyšetření dělohy získaných při hysterektomii2 z různých příčin, takže skutečně přesný odhad incidence tohoto onemocnění v běžné populaci nemáme. Výskyt závisí také na tom, jak pečlivě patolog po adenomyóze pátrá. Incidence uváděna v literatuře se pohybuje mezi 8,8% až 61,5%.
Lékař diagnózu tradičně stanovuje až retrospektivně nebo je tato diagnóza náhodným nálezem patologa vyšetřujícího dělohu po hysterektomii.
V diagnostice adenomyózy se uplatňuje transvaginální ultrasonografie, biopsie jehlou a magnetická rezonance. Problémem těchto metod je, že zdaleka nejsou perfektní. Jejich senzitivita a specificita se v jednotlivých studiích významně liší, přičemž uvedené diagnostické metody často nedokáží odlišit myomy od adenomyózy.
Většina (80%) případů adenomyózy se vyskytuje u žen ve věku 40 až 50 let. Pevně definovaný soubor příznaků, podle kterých by se jasně stanovila diagnóza, neexistuje.
Ve skutečnosti většina žen žádné příznaky nemá. Klasické příznaky jsou popisovány následující triádou: zvětšením dělohy, pánevní bolestí a silným abnormálním menstruačním krvácením2. Závažnost příznaků koreluje s rozsahem onemocnění. Přítomnost triády příznaků však neznamená automaticky adenomyózu, může jít i o jiné onemocnění.
Pokud se tyto symptomy vyskytnou, vedou k předběžnému stanovení předoperační diagnózy a jsou často indikací k hysterektomii.
Definitivní léčbu adenomyózy představuje hysterektomie.
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu