Respektující výchova je výchova¹ demokratická, není ani autoritářská, ale ani liberální (tzv. volná). Respektující výchova by měla ležet v rovnováze mezi těmito dvěma směry. Hranice jsou ve výchově nutné, ale velmi záleží na tom, jak je dítěti utváříte. Příliš liberální výchova pravděpodobně povede u dítěte k nízké schopnosti sebeovládání, příliš autoritativní výchovou rodiče riskují, že dítě bude stydlivé, nesebevědomé a bude mít o sobě pochybnosti, bude snáze podléhat autoritám nebo naopak bude silně autoritativní až agresivní. Výchovou získaná míra náchylnosti k poslušnosti často způsobuje zásadní rozdíly mezi tím, jestli se skutečně chováme správně nebo podle příkazu nějaké autority. Cílem výchovy je tedy v dítěti budovat zodpovědnost, ne poslušnost (nebo její opak vzpouru).

Video: Vychovávám děti jinak: Nechci být autoritou.

V respektujícím výchově je vztah mezi vychovávajícím a dítětem založen na jejich vzájemné důvěře, diskuzi a jasně daných pravidlech, jejichž dodržování je přiměřeně kontrolováno. Tato pravidla ale nemusí být striktní, ale přizpůsobují se konkrétní situaci, prostředí a také se postupně časem vyvíjejí. Rodiče potřebují nalézt rovnováhu mezi stanovením hranic a vyhověním potřebám a přáním dítěte. Je třeba si v případě problému ujasnit, jestli je teď důležitější moje potřeba nebo přání či potřeba nebo přání dítěte. Výchova by měla dítěti umožnit nabýt dostatečného sebevědomí a zároveň také schopnosti pracovat se svými emocemi, ovládat svůj hněv a řešit problémy konstruktivně, naučit se přesměrovat hněv k hledání řešení problému.

Prvním velmi náročným úsekem při výchově dítěte obvykle bývá období vzdoru⁷, kdy dítě začíná rozlišovat své potřeby od svých tužeb, začíná se sebeprosazovat, používat já chci, já nechci, já sám, hledá si rovnováhu mezi vyjadřováním sebe sama, svobodnou vůlí a sebeovládáním. V období vzdoru se u dítěte i několikrát za den dostavují záchvaty pláče či fňukání, výbuchy hněvu, trucování, vzdor. Obvykle se nejedná o projevy špatného charakteru, mocenský boj, nepřátelství vůči rodičům, nebo důsledek chybné výchovy, toto chování je průvodním jevem vzniku vlastního já dítěte. Druhým, pro rodiče velmi náročným, obdobím bývá puberta³.

Jak začít s respektující výchovou?

I pokud jste od malička dítě vychovávali autoritativně, nebo i liberálně, nikdy není pozdě přejít na výchovu respektující. Lepší začít později než vůbec. Změny ale nemusí být snadné, stanovujte si reálné cíle. Vnímejte, jak se chováte, snažte se uvědomovat si chyby a postupně pracujte na jejich odstraňování. Z minulých chyb a selhání nemějte pocit viny, ale zkuste je vnitřně přijmout, poučte se z nich. Zaměřte se na jednu dovednost a po jejím zvládnutí teprve přejdětě k další. Nové postupy zkoušejte nejprve v klidných situacích a s lidmi, se kterými máte dobré vztahy. Někdy je lepší chvíli mlčet, dát si pauzu, vše si promyslet a pak teprve jednat.

Co respektující výchova není?

Mezi nerespektující výchovné prostředky se řadí fyzické i psychické tresty a manipulační metody. Tyto aktivity rodičů totiž velmi pravděpodobně vedou u dítěte ke zvětšení projevů vzdoru nebo naopak k tomu, že dítě bude zakázané činnosti vykonávat tajně, či k tomu, že je sice nebude vykonávat pod hrozbou trestu vůbec, ale ne protože by se naučilo, že to není správné. Takovéto poslušné dítě se ve starším věku relativně snadno změní v neposlušné tak, že začne poslouchat jinou autoritu než rodiče (např. vůdce party, sekty).

• fyzické tresty všeho druhu
• odpíraní lásky, láska za odměnu: "Kdybys radši nebyla.", "Dám tě do dětského domova.", "Netul se pořád.", ""Pokud to neuděláš, nebudu tě mít rád.""
• separace, odpírání pozornosti: Co zase chceš?", "Nejsem tu jen pro tebe.", "Zavřu tě tady v pokoji, až se nebudeš vztekat, pak teprve přijď.", "Nezajímá mě to."
• rozkazy
• křik, nadávání
• vyhrožování: "Ještě jednou a nařežu ti.", "Za tohle nikam nejdeš!"
• popírání emocí: "Však se nic nestalo.", "Zas tolik to nebolelo.", "To není důležité."
• zahanbování, zesměšňování, obviňování: "Nechovej se jako malá.", "Kluci nebrečí.", "Jsi dost velká, abys ...", "Tak co, začneš se už ovládat?", "Neumíš to jinak?", "Zase jdeš pozdě.", "Ne abys to udělala jako minule."
• citové vydírání: "Za co mě trestáš?", "Jestli mě máš ráda, uděláš to.", "Budu z tebe mít infarkt.", "Přivedeš mě do blázince."
• škatulkování, nálepkování: "Jsi nešika.", "Jen překážíš.", "Na to jsi malá.", "To nezvládneš."
• srovnávání: "To sousedovic Anička ...", "Podívej se na Honzu, ten ..."
• sarkasmus: "To bylo teda od tebe "chytré"!"
• nadměrná kontrola: např. ještě před uběhnutím doby stanovené pro splnění úkolu
• kouskování požadavků: "A ještě tohle."
• proroctví: "Pozor, spadneš!", "Vyroste z tebe ..."
• litování: "Chudáčku můj."
• pochvala: "To je krásný obrázek."

Potřeby dětí

Lidské potřeby se podle důležitosti jejich uspokojení formálně uspořádávají do pyramidy. Její základnu tvoří fyziologické (biologické) potřeby, následuje potřeba bezpečí (tu atoritativní způsoby výchovy narušují, vyvolávájí naopak strach a nedůvěru), potřeba lásky a kontaktu¹⁷, potřeba sebeúcty a uznání, potřeba seberealizace a na špici pak stojí vyšší potřeby, jako je estetika, etika a duchovno. Důležitými potřebami dětí jsou i pohyb a volná hra s různě starými dětmi i dospělými.

Dospělí jsou někdy schopni uspokojení potřeb z vyšších pater upřednostnit před uspokojením potřeb z nižších pater. Ale čím menší dítě, tím má uspokojení základních potřeb výraznější vliv na jeho chování. Negativní chování dítěte se obvykle objevuje, když se potřebuje najíst nebo napít, či zajít na toaletu. Také je často "jen" vyjádřením touhy po pozornosti, pokud se mu ji nedaří v danou chvíli připoutat jiným způsobem.

Postupy respektující výchovy

Kontrola vlastních emocí

Je třeba oddělit své emoce od chování dítěte, nereagovat automaticky v rozčílení, ale až racionálně po zklidnění. Lidé v emocích nejednají rozumově, ale podle výchovou vštěpených vzorců chování, podle projevů svého vnitřního dítěte (popírají svá traumata, nechtějí si připusti své dávno nuceně potlačované emoce a mají proto problém s jejich přijetím u vlastního dítěte) či podle toho, jak čekají, že by to chtělo okolí. Navíc se projevy emocí, hlavně vzteku, snadno přenášejí na ostatní. Paleta možností k uklidnění emocí je velká, např. dýchání zhluboka, počítání v duchu do 10, vyjádření svých pocitů ("Mám chuť ti dát na zadek, ale neudělám to, protože ti nechci ubližovat.") a případně tyto agresivní pocity prožít ve své představivosti. Poté si ujasněte, co vám konkrétně na chování dítěte vadí, co mu opravdu chcete předat a soustřeďte se na něj. Pokud jste jednali ve vzteku, nadměrně autoritativně, nespravedlivě, dítěti se omluvte.

Rozpoznání emocí dítěte a respekt k nim

Potřeby a pocity dítěte mohou být ve stejnou chvíli velmi odlišné od našich. Nejde o to akceptovat všechny činy dítěte, ale všechny jeho pocity. Emoce jsou právem dítěte, nevhodné chování ale ne. Cílem je porozumět tomu, proč dítě neposlouchá - jestli byly opravdu uspokojeny jeho potřeby, rozumí pokynu nebo je zmatené, bojí se nebo po něm chceme v danou chvíli příliš.

Dítěti věnujte soustředěnou pozornost, navažte oční kontakt. Přílišné vyptávání se bývá spíše na škodu, obvykle více zjistíte, pokud použijete jen prostý popis situace či potvrzení emocí ("Zdáš se mi smutná.", "Vidím, že jsi rozčílená.", "To asi dost bolelo.", "Ano, moc si to přeješ.", Říkala jsi, že jste dnes psali diktát.") a poté jen nasloucháte a používáte komentáře jako "Hmm.", "Ano?" a "Chápu.".

Pomoci může, když dítěti umožníte jeho přání prožít alespoň v představách ("Kéž bych mohla ...") a pak po zklidnění dítěte nabídnete dostupnou alternativu, řešení situace.

Dosažení spolupráce

Respektující výchova má pro dosažení správného chování dítěte širokou škálu možností. Dítě oslovujte jménem, navažte oční kontakt, mluvte příjemným nebo alespoň věcným tónem. Problém popište jednoznačně a bez obviňování a nálepkování, poskytněte stručné informace, přiměřené požadavky formulujte jasně. Pomáhá věty začínat pozitivně, slovo ano má velkou moc. Používejte věty typu "Běž pomaleji a opatrně.", "Koukám, že si chceš podat sama hrneček, je to ale hodně vysoko.", "Vidím tady rozházené hračky.", "Pokud si nebudeš čistit zuby, mohly by se ti pokazit a bolet.", "Pomohlo by mi, kdybys ...". Splnění úkolu nekontrolujte ale dříve, než uplyne vyhrazená doba, poté pro připomenutí použijte např. krátká opozornění jako "Jano, hračky jsou stále rozházené na zemi.", "Toníku, pes.", "Lenko, nádobí.". Jedná-li se o opakované činnosti, je možné na předmět nebo v jeho blízkosti umístit vzkaz.

Pomáhá i pojmenovat svoje pocity a zároveň uznat pocity dítěte - "Ano, chceš, abych se ti teď věnovala. Co můžu udělat pro to, abych si mohla v klidu teď zatelefonovat?", "Ano, vím, že bys chtěl číst pohádku, co kdybych tohle dodělal, ty sis zatím prohlížel obrázky a pak se ti budu plně věnovat.", "Nelíbí se mi, když ...".

V případě zákazů se je snažte podávat v pozitivní formě. Nabízejte alternativy a vhodné chování ("Můžeš si koupit hračku, ale nanejvýš za ...", "Nejdřív si vyčistíš zuby nebo se vykoupeš?", "Kterou knížku budeme číst před spaním, chceš si ji vybrat?", "Uděláme to spolu nebo chceš sama?", "Prsty pryč z nosu.", "Gramofon pouštíme pouze společně."). Na rozhodnutí poskytněte dítěti dostatek času ("Až budeš připraven, dej mi vědět.", "Někdy je těžké se rozhodnout, když ...").

Jděte příkladem, děti se mnohem více učí tím, co děláte, než tím, co říkáte. Vaše činy proto nemají být v rozporu s tím, co povídáte. Pokud nejsou dostupné alternativy, dejte dítěti klidně jasný signál, kde je problém ("Žádný křik, tady musíme být potichu.", "Při přecházení silnice se držíme za ruce.").

Náprava chování dítěte

Vyjádřete nesouhlas s daným chováním a řekněte svá očekávání, např. "V obchodě chodíme klidně a mluvíme tiše.", nabídněte alternativy jako "Běháš tak daleko, že na tebe nevidím. Půjdeš vedle vozíku klidně nebo si do něj raději sedneš?". Navrhněte dítěti, které ruší, s čím vám může pomoct ("Pomohlo by mi, kdybys dávala nákup do košíku.").

Přirozený důsledek s proviněním přímo souvisí, obvykle je snahou, aby alespoň minimalizoval škody způsobené proviněním a vedl k nápravě chování. Nabídněte dítěti možnosti, jak problém zmírnit či řešit - "Rozlitou vodu utřeme.", "Zajdeš za panem Novákam sám nebo chceš, abych šel s tebou. Bylo by dobré se mu omluvit a to rozbité okno mu zaplatit. Mohl bys přispět ze svého kapesného nebo mu pomoct to okno odnést k přesklení. Nebo máš jiný návrh?", "Dnes se mnou do obchodu nejdeš, minule jsi tam pokřikovala a pobíhala, vezmu tě ale s sebou příště.", "Nářadí po sobě uklidíš nebo si ho nebudeš půjčovat vůbec.","Co s tím uděláme?" (všechny nápady zapište, společně proberte a poté jeden, schůdný pokud možno pro všechny, vyberte).

Trest je uměle vytvořený, s proviněním nesouvisí. Nese s sebou riziko, že ho dítě akceptuje jako poplatek, který je ochotné strpět, aby si mohlo dělat, co chce. Dítě také přebírá model chování, ve kterém je moc důležitější než správné chování, a používá ho. Nemůžete proto chtít po dítěti, aby ostatní nebilo, pokud mu sami dáváte na zadek.

Odměny jsou jen opakem trestu, jsou postaveny na libovůli toho, kdo odměňuje, dítěti berou vnitřní motivaci. Dítě dělá jen tolik, aby odměny dosáhlo, pokud je později odměna zrušena, o činnost často ztrácí zájem. V konečném důsledku odměny znamenají i morální problém, protože jejich vyšší formou jsou úplatky. Nepopisné pochvaly, jako je "Hezky jsi zazpívala.", nevyjadřují skutečný zájem. Dítě se ale díky odměnám a pochvalám může stát zavislým na hodnocení ostatních a manipulovatelným, sebehodnocení ustupuje do pozadí. V respektující výchově se proto raději používají pozitivní přirozené důsledky, zpětná vazba a konkrétní slovní ocenění.

Povzbuzení a podpora samostatnosti

Podporujte dítě v samostaném rozhodování, oceňujte jeho snahu, příliš se neptávejte, nespěchejte na odpovědi, podporujte ho v hledání odpovědí mimo domov ("Můžeme se zeptat ...", "Co zajít do knihovny?") a neberte mu naději ("Řekni mi o tom nápadu víc,", "Takže ty si přeješ být ...", "Aha, chceš to zkusit takto."). Dítě oceňujte popisem, projevujte zájem, použijte třeba věty typu "Vidím, že jsi dal všechny hračky do skříně.", "Namaloval jsi modrý autobus s pěti okny.", "Dojalo mě, jak jsi zpívala, hlavně ta třetí sloka se mi líbila.", "Všimla sis, že také není utřený prach, a udělala jsi to, to byl velký zápal do úklidu.".

Osvobození dítěte od nálepky

Často sami (i nevědomě) nebo vaše okolí dítě pasujete do nějaké role, zaškatulkujete ho a ono se, nepřekvapivě, tak chová dál. Nemusí být snadné ho této nálepky zbavit. Pokud se dítě podle staré nálepky chová, řekněte mu bez obviňování o svých pocitech a očekáváních ("Tento týden jsi přišla dvakrát pozdě."). Je třeba dítěti také ukázat jeho novou tvář, vyhledávat situace, kdy se podle nálepky nechová a dát mu o tom vědět, např. "Všiml jsem si, že se učíš matematiku už od svačiny, to je pořádná vytrvalost.", "Uklidila sis věci na kreslení do krabice, jen pod stolem zůstala jedna pastelka.". Takové situace lze i cíleně chystat a jejich vzniku napomoci, třeba tím, že dítě požádáte o pomoc právě s tou činností, kterou nedělá rádo nebo mu nejde. Zaměřte se na pozitivní vlastnosti a chování dítěte a mluvte o nich i před ostatními, když dítě poslouchá. Nepoužívejte ale ani kladné nálepkování ("Ty jsi hodná holčička". "Jako vždy jsi byla na písemku naučená."), to dítě nutí tuto roli hrát, vyvíjí na něj tlak, může mít obavy ze selhání.

Respektující výchova u batolat

Základem je mít trpělivost, netrestat fyzicky ani psychicky, udílet rozumné množství příkazů a zákazů, nechtít po dítěti příliš mnoho naráz nebo mít příliš náročné požadavky, ale mít jasná a jednoduchá pravidla a být důsledný. Potřebné bývá vysvětlovat věci stále dokola a přitom se chovat k dítěti konzistentně. Dítěti poskytujte vaši fyzickou i emocionální dostupnost, oporu a povzbuzení, uznávejte jeho emoce. I když z požadavku neustoupíte, je třeba chápat, že dítěti se to nemusí líbit a má na to právo. Jakmile je schopno vnímat, své stanovisko mu vysvětlete, zdůvodněte ho.

Za vhodné se považuje vážit si názoru dítěte, dát mu možnost výběru. Pokud je to možné, není to v rozporu s vašimi potřebami a okolním prostředím, dítěti vyhovte, např. mu podejte hrneček, ze kterého chce právě teď pít. Místo slov "musíš" a "nesmíš" se v respektující výchově nastavují batoleti hranice pomocí slov typu "jen společně", "pouze u stolu", "křehké", "používáme to na", "místo toho můžeme", "až doma", "je to nutné, protože".

Velmi pomahá nabídka alternativ - místo zakázané, nevhodné, nebezpečné činnosti děťátku předložte činnost podobnou, ale bezpečnou (např. házení kameny do vody, krájení měkké potraviny dětským příborovým nožem, patlání těsta z mouky a vody nebo plastelíny, přelévání vody z misky do misky naběračkou). Také lze dítěti nabídnout dvě, pro rodiče akceptovatelné, možnosti (např. místo "Jdi do postele." dítě zaměstnat výběrem z možností "Vyčistíš si nejdřív zuby nebo oblečeš pyžamo?").

Více informací o prvním negativistickém období naleznete ve článku Období vzdoru⁷.

Více o respektující výchově na modrykonik.cz

• Diskuze: Respektovat a být respektován. Líbí se Vám tato kniha?
• Diskuze: Nový druh výchovy - Nevýchova - Katka Králová
• Diskuze: Vychováváme kontaktním, respektujícím způsobem děti 2+
• Článek: Překládám pro vás články od Naomi Aldort
• Článek: Komunikační S.A.L.V.E.
• Článek: Jde to i bez plácnutí
• Článek: Pár triků, jak se vyhnout násilí ve chvíli, kdy nás svědí ruka
• Článek: Do nitra dětských emocí - výpisky
• Článek: 12 klíčů k důsledné výchově - výpisky
• Článek: Osvobození rodiče, osvobozené děti - A. Faber, E. Matlish
• Skupina uživatelek: Kontaktní rodičovství
• Skupina uživatelek: Respektovat a být respektován
• Skupina uživatelek: Nevýchova

Použité zdroje

1. http://cs.wikipedia.org/wiki/Styly_výchovy
2. Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Dobromila Nevolová, Tatjana Kopřivová: Respektovat a být respektován
3. Adele Faber, Elaine Mazlish: Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly
4. Naomi Aldort: Vychováváme děti a rosteme s nimi
5. Meredith F. Small: Naše děti, naše světy
6. Isabelle Filliozat: Do nitra dětských emocí
7. Jean Liedloff: Koncept kontinua