Vejcovody, z latiny tuba uterina nebo oviductus, jsou dvě úzké, duté, ohebné trubice z hladké svaloviny uložené v břišní dutině.
Každý vejcovod, o délce asi 11 cm a šířce 0,5 cm, spojuje dělohu3 a vaječníky. Úkolem vejcovodů ve vašem těle je, že vedou po ovulaci6 vajíčko z vaječníků do dělohy. Místem, na kterém dochází ke splynutí vajíčka a spermie a tím k oplození a vzniku nového života, jsou právě vejcovody, které do dělohy dopraví vajíčko již oplozené.
Popis obrázku: Umístění vejcovodů a jejich poloha vůči pohlavním orgánům na ženském těle
Popis obrázku: Podrobný popis všech částí vejcovodů i s latinskými názvy
Nálevka (na obrázku pod číslem 2, střapatý výběžek úplně vpravo) se otevírá do pánevní dutiny. Je to první místo, kde začíná kontakt s nově vzniklým zralým vajíčkem. Její okraje jsou opatřeny třásněmi (fimbriae), které přisedají na povrch vaječníku. Při ovulaci, když se z vaječníku uvolní vajíčko, ho třásně zachytí a přesunou do vejcovodu.
Rozšířený úsek vejcovodu (na obrázku pod číslem 3) je nejdelší část vejcovodu. V ampulle se vajíčko potkává se spermií a právě zde dochází k oplození.
Zúžený úsek (na obrázku pod číslem 4) je krátký úsek vejcovodu před jeho vyústěním do dělohy.
Stěna vejcovodu je tvořena hladkou svalovinou, uvnitř se nachází sliznice, která zvláště v ampulle tvoří podélné, členitě větvené řasy. Vejcovod vystýlají také řasinkové a sekreční buňky.
Řasinkové buňky jsou opatřené řasinkami, které neustále kmitají směrem k děloze a tak posouvají vajíčko nebo zygotu.
Sekreční buňky vylučují látky, které vyživují vajíčko nebo zygotu a umožňují kapacitaci spermií, proces, kdy spermie „nabírají sílu“ k samotnému oplození.
“Nabírání síly” odborněji řečeno znamená, že mění své proteinové složení, aby byly schopné proniknout skrz zonu pellucidu, bez čehož by tento děj nebyl možný.
Vejcovody, stejně jako ostatní orgány v lidském těle, jsou ohroženy řadou nemocí. Vaše vejcovody mohou postihnout srůsty, které bývají důsledkem různých zánětů v oblasti podbřišku a ženských orgánů, a neprůchodnost vejcovodů. Obě tyto nemoci mohou vést k neplodnosti. Některé z nemocí, jako například vzácná rakovina vejcovodů, jsou nemoci velmi závažné.
Nejlepší prevencí proti nemocem vejcovodů jsou pravidelné gynekologické prohlídky a celoživotní zvýšená vnímavost k vašemu tělu a menstruačnímu cyklu2. Pokud budete dobře znát průběh celého vašeho menstruačního cyklu napříč měsícem, dokážete během všech životních fází a životních situací lépe vnímat všechny události a podchytit tak nesprávné fungování a případná onemocnění včas.
Na to, že jsou vaše vejcovody nemocné, přijdete pravděpodobně až v okamžiku, kdy se snažíte o miminko1 a delší dobu nejste úspěšní. Neprůchodné vejcovody jsou jednou z nejčastějších příčin ženské neplodnosti8. Naštěstí v moderní medicíně je neprůchodnost jednoho nebo i obou vaječníků již poměrně snadno léčitelná překážka v plodnosti.
Neprůchodnosti vejcovodů většinou vznikají po prodělaném zánětů vejcovodů a nebo vaječníků, infekci dělohy, vlivem srůstů a nebo endometriózy. Neprůchodné mohou být oba vejcovody, ale také pouze jeden. Neprůchodnost nemusí být úplná, ale jen částečná, která brání průchodu jen z několika procent.
Mezi první vyšetření v případě, že máte potíže s otěhotněním a zamíříte na kliniku léčící neplodnost, patří právě vyšetření průchodnosti vejcovodů.
Jedna z prvotních a nejjednodušších technik na vyšetření vejcovodů je tzv. Kymoinsuflace. Pomocí kanyly, úzké trubičky, lékař zavádí do děložní dutiny oxid uhličitý (plyn, kteří dělá například bublinky v limonádě) a fonendoskopem (poslouchátko, které lékaři používají při poslechu i srdce nebo plic při běžných prohlídkách), který přikládá na vaše břicho poslouchá, zda oxid vejcovody projde až k vaječníkům. Pokud totiž plyn dojde až k cíli, ozve se známý šumivý zvuk.
Pokud jsou vaše vejcovody průchodné, vedlejším účinkem doputování bublinek až do cíle, do dutiny břišní, může být podráždění bránice, což se přeneseně projeví několikaminutovou ostrou bodavou bolestí v rameni.
Další možností, jak průchodnost ověřit, je tzv. Hysterosalpingografie. Při tomto vyšetření se do břišní dutiny také zavádí kanyla, ale tentokrát v sobě vede kontrastní látku. Po malé chvíli po zavedení látky vám bude proveden rentgen a ze snímku bude zřetelné, kam až kontrastní látka došla. Výhodou tohoto vyšetření je, že se zároveň pořídí i snímek dělohy osvětlené kontrastní látkou a je tak možné vyšetřit v jednom kroku víc možných příčin onemocnění.
Odměnou za absolvování vyšetření vám bude úleva, že nacházíte možnou příčinu vaší neplodnosti.
V případě, že jsou vejcovody v pořádku, můžete se vrhnout na další možnosti a brzy odhalit příčinu vaší překážky v touze po miminku.
I v případě odhalení nějakého srůstu při vyšetření je možné se radovat - znáte příčinu a její léčba je obvykle snadná a rychlá.
Léčba3, kterou vám lékař doporučuje, se odvíjí od míry poškození nebo srůstu v místě vejcovodu. Menší srůsty se řeší drobnou, laparoskopickou operací4.
K laparoskopii, tedy operaci, během níž jsou několika otvory v blízkosti místa, které lékař léčí, zavedeny drobnými otvory lékařské nástroje a kamera, přes niž lékař na monitoru místo operace sleduje, se může také provádět i jako vyšetřovací metoda.
K laparoskopii jako k vyšetření lékaři obvykle přistupují v případech, kdy je třeba vyšetřit i dělohu. V tom případě je volba vyšetření tímto způsobem pro vás výhodná - při jedné narkóze absolvujete všechna vyšetření které potřebujete, ušetříte si hospitalizaci a zároveň se dozvíte více informací najednou.
Drobné srůsty lze laparoskopicky ihned vyřešit. V případě většího poškození vejcovodů se obvykle přichází k metodě umělého oplodnění24 formou IVF5.
I pokud vám bude zjištěno tak velké poškození a zneprůchodnění, není třeba smutnit. Umělé oplodnění je v případě, že je neprůchodnost jedinou příčinou vaší neplodnosti, velmi úspěšným řešením a cesta k miminku se s touto možností otevírá dokořán.
Popis obrázku: Znázornění laparoskopické operace a vedení nástrojů během ní
Mimoděložní těhotenství je závažný a život ohrožující stav, kdy se zárodek miminka uhnízdí mimo děložní dutinu, nejčastěji právě ve vejcovodu (95-98%), případně ve vaječníku nebo v břišní dutině a vzácně v oblasti rohů dělohy nebo v děložním hrdle.
Takovéto těhotenství se projevuje standardně - menstruace se nedostaví, těhotenský test je pozitivní. To, že je miminko uhnízděné mimo dělohu se pozná až při prvním ultrazvukovém vyšetření.
Více se o mimoděložním těhotenství můžete dočíst v hlavním článku na téma: Mimoděložní těhotenství22
Popis obrázku: Grafické znázornění mimoděložního těhotenství, kdy se oplodněné vajíčko uhnízdilo ve vejcovodu
Endometrióza je onemocnění žen, kdy se ložiska děložní sliznice nacházejí mimo dělohu. Endometrióza je nejčastější gynekologickou nemocí v reprodukčním věku ženy a také může být příčinou neplodnosti. Pokud trpíte na bolestivou menstruaci5, bolestmi v podbřišku2 nebo bolestí při pohlavním styku, můžete trpět endometriózou. Vyšetření pro potvrzení této diagnózy i její léčba jsou podobné jako v případě neprůchodnosti vejcovodů.
Více se o endometrióze můžete dočíst v hlavním článku na téma: Endometrióza6
Dalším onemocněním, které postihuje vejcovody a způsobuje následné potíže s otěhotněním, je zánět vejcovodů. Zánět se může do vejcovodu rozšířit i z vaginální infekce - vyvolává šíření bakterií na dělohu, vejcovody a vaječníky, a tak vzniká zánět vejcovodů. Celkově se potom toto onemocnění označuje jako pánevní zánětlivé onemocnění. Za tímto onemocněním stojí hlavně bakterie přenášené pohlavním stykem anebo infekce slepého, tlustého střeva.
Hlavním příznakem zánětu vejcovodů je bolest v podbřišku. Pokud je infekcí zasažena i děloha, můžete i krvácet mimo menstruační cyklus. Zánět doprovází často také teplota a výtok z pochvy7.
Potíže s plodností však často přináší i zánět, který je mírný, protože mu nevěnujete pozornost a neléčíte ho. Drobnou bolest si například vysvětlíte jako bolest, kterou cítíte během ovulace či menstruace a zánět ani nemusíte objevit. Bohužel právě z těchto neléčených potíží vznikají zmíněné srůsty a následná neplodnost. Proto byste v případě, že máte i menší potíže a podezření na možnost zánětu, měla vždy vyhledat lékaře a situaci řešit.
Zánět vejcovodů se léčí pomocí antibiotik1. Jelikož ho způsobuje bakterie, která bývá i příčinou pohlavních chorob, je třeba léčit i vašeho partnera.
Popis obrázku: Věnujte pozornost déle přetrvávající bolesti podbřišku či potížím během cyklu, pravidelnými kontrolami a vyšetřeními u gynekologa můžete předejít závažným potížím nejen s možností přirozeně počít dítě
Chronickým se zánět stává v případech, kdy o něm nevíte a neléčíte ho, nebo se i po antibiotické léčbě neustále navrací.
Při chronickém zánětu pociťujete bedrové bolesti, křížové bolesti, trpíte zácpou3 a nepravidelnou menstruací. Důsledkem dlouhodobé zánětu vejcovodů je díky vznikajícím srůstům a jizvení tkáně, kdy dochází k proliferaci (zhušťování) sliznice a zahuštění řas, neplodnost.
Vyléčit toto onemocnění lze především antibiotiky, se kterými se léčba začíná a v případě, že není opakovaně úspěšná, přistoupí se k metodě chirurgického odstranění zánětu. K operaci dochází laparoskopicky a z vejcovodů se během ní odstraní hnis a srůsty. Doléčování probíhá dalšími antibiotiky.
Operační řešení je sice nepříjemná situace, ale pokud jsou vaše potíže vleklé a stále se vracející, může být operace trvalým řešením vašich potíží a osvobozením od časté bolesti a strachu z dalšího návratu nemoci.
V případě, že na záněty trpíte, je dobré k problému přistupovat krom klasické antibiotické léčby celostně. Dbát na větší hygienu, často měnit spodní prádlo, pokud nechcete otěhotnět, používat při sexu kondom. Myslete také na to, že bakterie způsobující zánět jsou pohlavně přenosné a nakazit tak můžete i svého partnera.
Je pro něj typická bolest v podbřišku, teplota až horečka1, zvracení3 a celková únava, slabost, nevolnost, zácpa nebo průjem1, bolest při močení, hnisavý a (nebo) zapáchající výtok z pochvy a nebo krvácení mimo menstruační dny. Je-li zánět způsoben bakteriemi, léčí se pomocí příslušných antibiotik.
Pokud máte byť jeden z těchto příznaků, ihned vyhledejte lékaře. Zvláště pokud vaše potíže doprovází vyšší teplota nebo horečka, komplikace po takovém zánětu mohou být velmi vážné. S léčbou je potřebné začít okamžitě při zjištění zánětu a nebo jeho příznaků.
Toto vzácné onemocnění o sobě ve vašem těle nemusí dát dlouho znát a bývá bez příznaků tak dlouho, až je zachyceno ve svém pokročilém stadiu, kdy už se projevuje fyzickými příznaky.
Podle statistik, které lékaři vedou při léčbě žen postižených touto rakovinou, postihuje ženy kolem 50-ti let, ženy po menopauze2 a nebo ženy, které užívaly léky na neplodnost. Svou roli hraje také kouření a alkohol. Většinou však ale ani lékaři nejsou schopni zjistit, zda nádor vzniká primárně ve vejcovodech a rychle se šíří, nebo se jedná o metastázu z jiného ženského orgánu - děloha, prso, děložní čípek.
Rakovina vejcovodů často postihuje i okolní orgány v těle a mezi její příznaky patří pobolívání břicha, podbřišku, pálení žáhy, či nadýmání nebo nevolnost. Pokročilé stadium rakoviny vejcovodů s sebou nese pocity tlaku v břiše, větší objem břicha, bolesti břišní stěny, časté močení, zácpu, nechutenství, zvracení a v některých případech i dýchací potíže. Pokud takovými potížemi trpíte, je dobré navštívit svého lékaře. Samozřejmě to neznamená, že trpíte rakovinou, ale věnujte těmto potížím pozornost. Začít můžete i u lékaře praktického, požádat o kompletní vyšetření, a následně podle výsledků krevních testů vyhledat další, odborné lékaře.
Odstranění rakoviny, tedy nádoru, probíhá buď chirurgicky (operativně) anebo chemoterapií injekční, či v tabletkové formě.
U operace jde hlavně o odstranění maximálního možného množství nádorových buněk a zároveň stanovení přesného rozsahu rakoviny v těle. Při operaci se zároveň často přistupuje i k odstranění vaječníků, vejcovodů, dělohy i slepého střeva a pořídí se odběr vzorku mízních uzlin.
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu