Pokud nemůžete dlouhodobě počít dítě a hledáte příčinu, mezi prvotní testy, které bude absolvovat váš muž, bude odběr spermatu a z něj prováděný spermiogram. Mikroaglutinační test je jeden z imunologických testů, který se z odebraného vzorku spermatu provádí.
Test dokáže odhalit množství protilátek, které by mohly zabraňovat oplodnění. K jeho provedení se používá nejen mužovo sperma, ale i váš cervikální hlen, jehož vzorek vám lékař odebere v období ovulace6.
Mikroaglutinační test zjišťuje přítomnost protilátek proti spermiím v cervikálním hlenu, které by mohly bránit oplodnění vajíčka. Pokud hlen neobsahuje protilátky, tak se v něm spermie volně pohybují svým charakteristickým pohybem a jejich cesta k vajíčku je tak snadná.
V případě, že se v hlenu protilátky nacházejí, spermie se shlukují k sobě a cesta vejcovodem až k vajíčku je pak pro spermie těžká až zcela nesnadná. Některé protilátky také mohou spermie přímo usmrtit a zlikvidovat. Protilátky tak mohou přímo zabraňovat oplodnění.
Mikroaglutinační test se provádí také na vzorku samotných spermií a pomocí něj je možné objevit i protilátky, které se v mužově spermatu tvoří. Takové protilátky pak způsobují, že se spermie napadají navzájem, poškozují se nebo zcela zahubují. V takovém případě mohou způsobit neplodnost, i když je počet spermií v mužově ejakulátu dostatečný.
Muži, kteří prodělali zánět varlat, zranění, chirurgický zákrok na varlatech nebo mají potíže s cévním zásobením v oblasti šourku, mohou tvorbou protilátek trpět více.
Popis obrázku: Iilustrační snímek spermií putujících k vajíčku
Mikroaglutinační test vám bude nabídnut vaším gynekologem, který po příčinách vaší neplodnosti8 pátrá. Lékař k němu potřebuje vzorek vašeho cervikálního hlenu. Ten se odebírá jako při běžné gynekologické prohlídce, zcela nebolestivě, pouze sejmutím drobným nástrojem ze stěny vaší pochvy. K tomuto vyšetření je ideální období okolo ovulace, kdy je cervikální hlen nejhojnější. K provedení testu je také třeba odběr spermií od muže, který se snaží stát budoucím otcem vašeho dítěte.
V laboratoři poté pomocí enzymu z ananasu (bromelin) váš odebraný vzorek ovulačního děložního hlenu rozdělí do zkumavky s několika komůrkami. Jednotlivé části se pak smísí se spermiemi a překryjí parafínovým olejem. Obsahy komůrek poté po dvou hodinách hodnotí laborantka pod mikroskopem. Přítomnost protilátek v hlenu se pak při mnohonásobném zvětšení pod mikroskopem dá pozorovat na spermiích, které se nemohou pohybovat a shlukují se k sobě.
Pomocí pozorování shlukování spermií dokáže laborant také hodnotit, která protilátková aktivita převažuje. Pokud se k sobě spermie shlukují hlavičkami, jedná se spíš o protilátky proti hlavičkám spermie, které brání proniknutí k samotnému vajíčku. Pokud jsou shluknuté bičíky, jedná se o protilátky proti nim, a protilátky zde způsobují, že omezují jejich pohyb a tím možnost k vajíčku doputovat a oplodnit ho. Mohou se vyskytnout i oba typy protilátek.
Shluky spermií jsou živé, ale nejsou tak rychlé, aby se k vajíčku dostaly. Spermie jsou tedy oplodnění schopné, ale to, že se vlivem protilátek nepřirozeně shlukují, jim zabraňuje ve správné cestě k vajíčku.
V případě, že mikroaglutinační test přítomnost protilátek potvrdí, je možné tento nepříznivý stav léčit. K léčbě se používají kortikoidy, terapie trvá několik týdnů, během níž muž léky užívá. Úspěšnost léčby bývá vysoká a k početí může dojít přirozenou cestou. V případě, že léčba není úspěšná, otěhotnění přirozenou cestou zůstává stále malé. Pokud jsou ale mužovy spermie jinak pohyblivé a zdravé, pomocí využití metod umělého oplodnění je možné snadno počít.
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu