Rozdíl mezi ergonomickým nosítkem a klokankou je zásadní v jejich vlivu na motorický vývoj dítěte8.
Klokanky1, obdobně jako pasivní chodítka a hopsadla18, mají totiž negativní vliv na vývoj pohybového aparátu dítěte, protože není zajištěna ergonomická poloha dítěte. V klokance je dítě prakticky zavěšeno za rozkrok, nemá podsazený zadeček, zádíčka dokulata a páteř podepřenou po celé délce, dochází tak k její neúměrné zátěži. Dítě se naopak prohýbá do luku, obvykle mají klokanky i nedostatečnou oporu hlavičky dítěte a dochází k zapažování ručiček. Nožičky dítěte nejsou podepřeny od kolínka ke kolínku a nejsou tak v abdukční poloze, nejsou pokrčené v kolenou a doširoka roztažené od sebe, ale místo toho visí rovně dolů, dochází k nadměrnému namáhání kyčelních kloubů a může být ohrožena i budoucí plodnost - u holčiček nemusí proběhnout správný vývoj pánve, u chlapečků dochází ke stlačování varlat. Navíc se pravidelným opakováním nevhodné činnosti fixují špatné pohybové vzorce, může se zpomalit až zablokovat motorický vývoj a následkem bývají v pozdějším věku skoliózy, bolesti zad či hlavy, dýchací obtíže (kvůli zablokovaným žebrům), problémy s kyčlemi, pánví.
Dalším důvodem nevhodnosti klokanek pro nošení dětí je to, že je v nich návodem povoleno nosit dítě čelem od sebe, kdy není možné nejen zajistit ergonomickou polohu, ale má to i negativa pro psychickou pohodu dítěte, protože, když je přesyceno vjemy, není schopno se od sledování okolích ruchů odpoutat, nemá možnost se podívat do obličeje nosiče a nebo se schoulit a tváří přitisknout na tělo nosiče a tak okolí odfiltrovat a případně usnout. Dítě umístěné v klokance čelem od nosiče usíná až totálním psychickým a fyzickým vyčerpáním, navíc poté není možné zajistit hlavičku spícího dítěte v pohodlné pozici.
Dále mívají klokanky nedostatečné možnosti dotažení popruhů a nedostatečnou tloušťku polstrování popruhů, některé postrádají bederní pás, čili levnější typy nebývají pohodlné ani pro nosiče.
Ergonomická nosítka6 jsou od klokanek odlišná, při správném použití nadměrně nepřetěžují nebo jednostranně nezatěžují páteř a kyčle dítěte. I v ergonomickém nosítku ale zásadně nosíme dítě čelem k nosiči. Dítě musí být podepřeno mezi nožičkami materiálem nosítka od kolínka ke kolínku, musí mít zakulacená zádíčka a podsazený zadeček a kolínka výš než zadeček. Pro dosažení těto polohy miminko chytneme pod kolínky a zatlačíme mírně nahoru, až jsou nožičky se zadečkem do tvaru písmene M.
Důležitým bodem je i pevné dotažení nosítka, aby jeho materiál dobře podpíral zádíčka dítě a hmotnost dítěte tak byla rozložena po celé délce jeho páteře. Při správném dotažení se bříško, hruď i ramena miminka dotýkají těla nosiče a nedochází ke zvýšenému tahu popruhů nosítka za ramena nosiče. V případě nejmenších nebo spících dětí je hlavička položena na nosičově těla a dle potřeby zajistěna.
Malá miminka ale nožičky široce do tvaru písmene M okolo těla nosiče rozevřít nedokážou, zaujímají fyziologickou polohu s nožičkami pokrčenými a přitaženými k bříšku (jako žabička), nožičky jsou položeny mezi tělem miminka a nosiče a zůstávají tak uvnitř úvazu šátku nebo novorozenecké vložky ergonomického nosítka. Ovšem u novorozenců a několikatýdenních kojenců je vhodnější využít šátek3, protože tělo miminka obepíná těsněji a lépe tak fixuje jeho polohu.