Poloha plodu koncem pánevním je poloha36 fyziologická, tedy vlastně normální, i když při porodu ne obvyklá poloha. Kolem 30.týdne těhotenství27 se v této poloze nachází až 25% miminek. Na začátku 37. týdne30 toto číslo postupně klesne na 3-4% miminek, která takto zůstávají do porodu29.
Ne všechna miminka, která v této pozici zůstanou, se narodí přirozeným porodem koncem pánevním. Přestože většina dětí, které se nacházejí v poloze koncem pánevním, by se mohla a měla narodit normálně, volí v dnešní době velká část porodnic automaticky porod císařským řezem. Je zde totiž větší obava možných komplikací a takovýto porod je často řazen mezi porody rizikové. Takto klesá dostatek lékařů a porodních asistentek, kteří by měli s vaginálním porodem koncem pánevním zkušenosti a počet císařských řezů narůstá. I v porodnicích, kde provádějí vaginální porody29 koncem pánevním, jsou nastavena kritéria pro jejich provedení (např. velikost plodu) a každý takovýto porod je detailně monitorován, obvykle je do něj zasahováno a tedy se nejedná o přirozený porod.
Existuje více poloh koncem pánevním, které se liší hlavně uspořádáním končetin miminka. Jednotlivé polohy36 ovlivňují i samotný porod. Některé jsou pro přirozený porod vhodnější, než jiné, u kterých se volí spíše císařský řez81. V některých případech se lze pokusit o obrat miminka vnějšími hmaty16 do polohy podélné hlavičkou v 37. týdnu těhotenství.
Přirozený porod5 se nejčastěji provádí u polohy úplné a řitní. U ostatních bývá volen císařský řez.
Nejčastější komplikace jsou vyhřeznutí pupečníku při odtoku plodové vody, nadměrné přestávky mezi kontrakcemi po porodu hýždí, vztyčení ruček plodu, stažení porodnické branky před porodem hlavičky, možné poranění plodu při jeho vybavení z pánve , ale i poškození plodu nedostatkem kyslíku – proto je tento porod označen za porod rizikový.
Porody KP obvykle vede lékař, tzn. že i přes (ne vždy dostatečnou) snahu respektovat přání maminek, mají tyto porody jasněji daný průběh. Také se při nich častěji provádí některé lékařské zákroky, které by maminky u normálního přirozeně postupujícího porodu pravděpodobně nepodstoupily, nebo by je odmítly, jako je např. nástřih hráze, podání oxytocinu, nucení polohy při porodu, tlačení na povel. Obvykle se proto nejedná o přirozený porod.
Pro správné sestoupení a dorotování miminka bude rodičce pravděpodobně doporučena v první době porodní poloha na boku. Podle polohy miminka to bude bok, o který má opřená zádička. Miminko je také častěji kontrolováno, což přináší pro někoho nepříjemné „ležení“ na monitoru6. Pro tento typ porodu je vhodné co nejpozdější protržení plodového obalu6 a odtok plodové vody2. Nelze ho tedy protrhnout „jen“ pro urychlení otevírání porodních cest, jak to bývá (obvykle stejně nevhodným) zvykem u porodů hlavičkou.
Samotná druhá doba porodní pak představuje nejvíc lékařských zásahů. Před samotným tlačením je velice často proveden preventivní nástřih hráze19, aby se o ni hlavička nezasekla. Také často bývá v tuto chvíli podáván oxytocin pro zajištění nepřetržitých kontrakcí během tlačení a násladně pro porod placenty. Při porodu bývá prosazována poloha na zádech11 v porodním křesle, kvůli jednoduššímu přístupu lékaře, nicméně pro průběh porodu je tato poloha jedna z nejméně vhodných.
U samotného porodu má hlavní slovo lékař, který rodičce říká kdy a jak tlačit a kontroluje správný průběh. Kromě porodníka je přítomen i neonatolog, který miminko hned po narození zkontroluje. Miminko tak bývá po porodu odnášeno mimo porodní box a k mamince se vrací, je-li vše v pořádku, až po zkontrolování a očištění. Nicméně okamžité položení takto narozeného novorozence mamince na břicho33, pokud je miminko v pořádku, je samozřejmě možné a mělo by být preferováno.
Podle zahraničních porodních asistentek, které mají velké zkušenosti s přirozenými porody koncem pánevním, jsou právě lékařsky vedené porody koncem pánevním s řadou zásahů a použitím medikace právě tím, co tyto porody ukazuje jako rizikovou a pro ženu nepříjemnou záležitost. Pokud nad přirozeným porodem koncem pánevním žena uvažuje, pravděpodobně bude obtízně hledat lékaře, která by dnes s takovým porodem měl zkušenosti. Ale i mezi porodními asistentkami je jen velmi málo dostatečně zkušených. Pokud se porod samovolně nerozbíhá či nepostupuje, tělo maminky i miminko dávají porodní asistentce signál, že je k tomu nějaký důvod. Miminko obvykle není ve stresu a je čas připravit těhotnou ženu k císařskému řezu.
Je potřeba se připravit na to, že je při přirozeném porodu5 koncem pánevním zcela vyloučeno jakékoli jeho vyvolávání, urychlování, zásahy do porodu a podávání léků (včetně třetí doby porodní - porodu placenty). Rodící žena může svobodné pít a jíst, na jídlo ale obvykle nemívá chuť. Může si svobodně volit polohu, nicméně během porodu koncem pánevním se za méně vhodné považují polohy na zádech, v polesedu, ve dřepu, kleku a ve stoje. Preferována bývá poloha va všech čtyřech. Žena při porodu koncem pánevním ještě více než při přirozeném porodu záhlavím potřebuje klidné a příjemné prostředí a silnou empatickou podporu, nebýt zbytečně rušena. Tyto podmínky jsou vlastně vyvrcholením těhotenského hnízdicího instinktu3. Rodička sama určuje, podle svých instinktů, průběh porodu, k tomu jí mohou napomáhat techniky hypnoporodu2.
Jakmile zadeček miminka dosáhne hráze, teprve tehdy se má zvažovat nutnost nástřihu hráze a podle potřeby jej během kontrakce provést. Tělíčkem miminka se nemá rotovat, ani za něj tahat. Je třeba ho pouze podpírat a čekat (za současného monitorování srdeční činnosti miminka poslechem), až vyklouzne samo, i když to může trvat relativně dlouho. Poslední se objevuje hlavička, je možné ji jemně dvěma prsty směřovat bradičkou k hrudníčku. Některá miminka narozená přirozeně koncem pánevním sice mají dobré Apgar skóre a srdeční tep, ale mohou mít obtíže s dýcháním. Je tedy třeba mít připravený dýchací přístroj, většinou postačí jeho krátkodobé použítí, aby se miminko adaptovalo a začalo dýchat naprosto samo.
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu