Předčasný porod je porod, který proběhne mezi 23.12 a 37. týdnem těhotenství30 (do 259 dnů od prvního dne poslední menstruace2 nebo do 245 dnů od oplodnění) a narodí se při něm dítě7 s hmotností54 nižší než 2500 g.
Rozhovor přednostou gynekologicko-porodnické kliniky JLF UK a UNM, doc. MUDr. Kamilem Biringerem, PhD.
V rozhovoru s přednostou gynekologicko-porodnické kliniky JLF UK a UNM, doc. MUDr. Kamilem Biringerem, PhD. najdete odpovědi na tyto otázky:
Nevynechejte další zajímavé video rozhovory s odborníky na YouTube kanálu Modrého koníka týkající se porodu:
🎞️ Vše, co potřebujete vědět o těhotenství
Výskyt předčasných porodů se trvale pohybuje mezi 7 - 10,6 %. I přesto, že diagnostické a terapeutické možnosti se zlepšují, předčasný porod se u nastávajících maminek objevuje stále více a jejich počet se nijak nesnižuje. Narůstá počet dětí narozených po umělém oplodnění24, počet dětí z vícečetných porodů a zvyšuje se průměrný věk matek nad 35 let.
Děti narozené předčasně mají méně času na vývoj v děloze3, proto často trpí závažnějšími zdravotními komplikacemi.
Předčasný porod má tři komponenty: aktivace plodových obalů, zrání hrdla dělohy a děložní kontrakce.
Předčasný porod má své rizikové faktory a příčiny, které se dělí na ty, jenž jsou a nebo nejsou ovlivnitelné ze strany matky. Další skupinu představují různé těhotenské komplikace13.
V 50% předčasných porodů se nedá určit přesná příčina. Předčasný porod má své prokázané příčiny, jako jsou:
Rozhodování porodníků se pohybuje na vážkách, kde jsou benefity, přínosy a kde jsou rizika. Ať už předčasného ukončení těhotenství, i za cenu předčasně narozeného dítěte nebo naopak, snažit se prodlužovat těhotenství do vyšších týdnů tak, aby lékaři minimalizovali jednak rizika z nedonošenosti dítěte, na druhé straně, aby nezvyšovaly jiná rizika, která jsou spojena s jinou úmrtností děťátek.
Pokud bychom optiku vnímání předčasného porodu zúžily na předčasný porod tak, jak je v současnosti vnímán, že ženě nastoupí předčasně kontrakce nebo odteče plodová voda, v takovém případě lze hovořit o nějakých základních příznacích nastupujícího předčasného porodu.
Nastupující předčasný porod může být symptomatický a nesymptomatický.
Jednou z příčin předčasného porodu je nedostatečnost funkce děložního čípku. Těhotná žena nemusí pociťovat nástup kontrakcí, nemusí mít vůbec žádné potíže, ale během pravidelných prenatálních poraden lékař zjistí, že děložní hrdlo nedostatečně plní svou roli, že dochází k jeho zkracování, jeho změknutí, či dokonce jeho otevírání. Mluvíme tehdy o progresi nálezu na vaginálních cestách, který v konečném důsledku může vést k tomu, že se děťátko může předčasně narodit.
Nástup kontrakcí v takovém případě je spíše sekundární, kdy se jen završí celý tento proces cervikální insuficienciae.
Někdy si ženy stěžují svému lékaři, že pociťují tvrdnutí břicha20 nebo přímo kontrakce, zejména ty, které již rodily a vědí, co ta daná kontrakce je. Některé ženy mohou pociťovat jen určitý lehký diskomfort, lehké tvrdnutí bříška. Podstatné v tomto případě je to, zda tato kontrakční činnost má účinek na porodní cesty, zda dochází ke zkracování a otevírání děložního čípku a k sestupování děťátka do porodních cest. Zohledňuje se, zda tento stav je kombinován i s jinou patologií, jako například odtok plodové vody.
Ne vždy musí být předčasný porod spojen s předčasným odtokem plodové vody. Nicméně, pokud nastane takový fenomén, že odteče plodová voda pod vlivem toho, že praskly plodové obaly, zvyšuje se výrazně riziko předčasného porodu. Už jen z toho pohledu, že končí přirozená funkce plodových obalů a proto nastává komunikace mezi dutinou dělohy a porodními cestami, kudy plodová voda odtéká.
Největší složkou plodové vody ve druhém a třetím trimestru je moč plodu. Plodová voda má tedy tendenci se dotvářet, pokud nejsou přítomny jiné faktory. Odtok plodové vody může být i dlouhodobý, pokud nedochází k progresi vaginálního nálezu.
Avšak tím, že plodové obaly jsou narušeny, dochází i k narušení přirozené bariéry, kterou biologicky vytvářejí vůči tzv. vzestupné infekci. V takovém případě existuje zvýšené riziko, že mikroorganismy, které jsou normálně přítomny u ženy v jejím poševním prostředí, se mohou dostat přes její cervikální kanál až přímo do dutiny děložní. Zde může docházet k jejich množení a následnému rozšíření z dutiny děložní až do plodové vody, na plodové obaly a v konečném důsledku se mohou ocitnout i v organismu plodu.
V takovém případě nastává zánětlivá reakce, které se lékaři snaží všemožně vyhnout, protože kombinace nedonošenosti dítěte a přítomné infekce podstatně zhoršuje poporodní stav dítěte, nebo může být zodpovědná za to, že tento stav nelze zvládnout a o takové dítko můžeme přijít.
Tendencí perinatologie a moderního porodnictví, tedy oborů sdružených, které hledí na matku a dítě jako na sdruženou jednotku během těhotenství, je aby těhotenství přirozeně trvalo, pokud je to množné, těch 40. týdnů.
Pokud je možné, tak by děťátko mělo zůstat v děloze, v tom nejpřirozenějším prostředí tak dlouho, jak se jen dá. Ale ne za cenu ohrožení jeho zdraví a života. Medicína proto vyvíjí kroky, aby byl děťátku umožněn pobyt v děloze co nejdéle. V případě, že to možné není, aby byl porod načasovaný na takovou dobu, aby byly minimalizovány rizika pro děťátko vyplývající z jeho nedonošenosti, nebo byla provedena nějaká intervence, zásah, či preventivní kroky, aby byly takového rizika potlačeny.
Způsobů je několik. Lékaři zohledňují při svém rozhodování i fakt, o který týden těhotenství jde. Čím je týden těhotenství nižší, čím je děťátko blíže k té pomyslné hranici 24. - 25. týden těhotenství, tím jsou pro něj rizika vyšší. Přičemž mluvíme o riziku přežití, ale i o kvalitě života. V rukou lékařů je vystihnout ten moment, aby vývin plodu, i v děloze i po něm, byl co nejoptimálnější.
Jednou z možností, jak zasáhnout do začínajícího porodu u symptomatických matek nebo u matek, které mají objektivizované činnosti dělohy, tedy jsou přítomny kontrakce, je snaha o jejich zastavení.
Lékaři mají k dispozici množství léků, které lze použít, ale ani jedno z léčiv není 100procentní. Navzdory snahám lékařů a agresivní léčbě, ve snaze vyhnout se kontrakcím, potlačit je, nemusí k tomu dojít.
Zde je možné využívat procesy tzv. akutní tokolýzy, což jsou léky, které jsou používány krátkodobě, v horizontu 1 - 2 dní, na silné, radikální potlačení kontrakcí, aby lékaři získali čas v případě, že jde o velmi nedonošené dítě a dali mu čas se na předčasný porod, který ho čeká, co nejlépe připravit.
Více se o tokolytikách můžete dočíst v hlavním článku na téma: Tokolytika.
Jednou s možností, která se kombinuje s akutní tokolýzou je použití tzv. kortikosteroidů.. Jsou to léky steroidní povahy, které jsou podávány matce v cyklu během 24 hodin, ve 2, 3 případně 4 dávkách, podle toho, jaké léčivo se používá. Cílem je nastartovat zrání děťátka, zejména jeho dýchacího systému, protože ten je nejdůležitější. Moment prvního nádechu je to první, s čím se setkává po tom, jak se změní jeho život z nitroděložního prostředí na mimoděložní. Je logické, že pokud se dítě nedokáže normálně nadechnout, je to velký problém. Kortikosteroidy mají nastartovat procesy, které v plicích děťátka vyvolávají vylučování a tvorbu tzv. surfaktantu - látky, která umožňuje nadechnutí se dítěte. Přičemž nemluvíme jen o prvním nádechu, ale aby byla i další ventilace možná a adekvátní. Nedostatek kyslíku totiž znamená distres dítěte s možným postižením periferních i centrálních orgánů, zejména mozku. A pokud jsou mozkové buňky poškozené nedostatkem kyslíku, nelze je obnovit v plné míře. V extrémních a závažných problémech mohou vést k tzv. neurologickému deficitu, k narušení vývoje dítěte s neurologické stránky, se všemi následky, které k tomu vedou, ať už psychickými, behaviorálními nebo fyzickými. V extrémních případech může dojít i k úmrtí.
O tomto tématu se v odborných kruzích vede živá diskuse, protože, i tyto léky mají mnoho nežádoucích účinků. V porodnictví platí odvěká zásada, že lék, který není indikován, tedy lék, na jehož použití nemáme pádný důvod, je lék kontraindikován, tedy se nemá používat. Protože může negativně působit jak na matku, tak i na nedonošené dítě, které je v dramatickém procesu vývinu. Toto citlivé období ovlivní celý život jedince.
V indikovaných případech se tedy používají antibiotika. Jednou z hlavních příčin předčasného porodu v dnešní době, je přítomnost infekce. Nástup kontrakcí může být první známkou probíhající infekce v děloze. Bakterie, které se dostávají do prostředí porodních cest a dutiny děložní, produkují různé biologicky aktivní látky, a tyto látky svým efektem mohou způsobit právě nástup kontrakcí, ale také předčasné dozrávání porodních cest, předčasné změknutí děložního čípku, jeho předčasné otevírání, jeho zkracování. A když se tento složitý mechanismus rozjede naplno, je velmi složité ho potlačit. Použití antibiotik může mít tedy do určité míry terapeutický efekt. Antibiotika nelze také bezhlavě podávat. Jejich účelem není jen léčba infekce v porodních cestách, protože, pokud je již naplno rozjetá, platí premise, že raději děťátko porodit předčasně, ale neinfekční, než to těhotenství zbytečně natahovat, a riskovat to, že se infekce stane nekontrolovatelnou a nezvládnutelnou V konečném důsledku se to děťátko narodí tak či tak, ale i s přítomnou infekcí, která zhorší celkovou poporodní péči i prognózu dítěte.
Lékaři postup léčby při předčasném porodu musí maximálně individualizovat. Přestože existují určité nadnárodní a mezinárodní doporučení, které vznikly na základě relevantních vědeckých studií, které pojednávají o případech v tisících, desetitisících, lékaři v konečném důsledku musí zohlednit mnoho individuálních faktorů a podle nich nastavit léčbu.
Někdy není ani čas, aby byla léčba zahájena a lékaři musí těhotenství přece jen předčasně ukončit a přistoupit k predčasnému porodu. Frekvence předčasných porodů v populaci se sice za poslední dekády let nijak nezměnila, nastaly však dvě velké změny. První je podstatné zlepšení péče o předčasně narozeného novorozence, kde udělala medicína obrovský skok. A druhou změnou je, že díky zlepšení postnatální péče o předčasně narozeného novorozence, si mohou porodníci dovolit být odvážnější. Spektrum předčasných porodů se jakoby rozštěpilo. Jednak jsou lékaři schopni těhotenství posunout podstatně vyš, do vyšších týdnů těhotenství a to opravdu o slušný čas, 4 - 5 týdnů, což velmi zlepšuje vyhlídky předčasně narozeného dítěte ... Na straně druhé, si uvědomují, že lékaři s novorozeneckých oddělení, dokáží už dnes zázraky. A tak mohou být odvážnější a přistoupí k ukončení těhotenství dříve, v týdnech, kdy bychom ještě k takovému kroku ještě za jiných okolností nepřistoupili.
Při předčasných porodech je tedy taková, že lékaři se snaží posunout těhotenství do nejvyšších možných týdnů těhotenství, tak blízko k termínu, jak se jen dá. Na straně druhé, pokud to situace vyžaduje, učiní opatření k tomu, aby děťátko čím dříve dozrálo, aby byly připraveny alespoň plíce, aby zastabilizovali hematoencefalickou bariéru, bariéru v mozku, protože mozek předčasně narozeného jedince je velmi náchylný na poškození, například při nedostatku kyslíku, při infekci a podobně.
Jakmile jsou tyto povinné kroky splněny, lékaři si mohou dovolit těhotenství ukončit. A doufat v to, že neonatologové udělají vše pro to, aby dítěti pomohli.
Maminka po porodu29 by měla počítat s tím, že v nemocnici stráví po porodu přibližně stejný čas, jako je doba, kterou mělo miminko zůstat ještě v bříšku.
Obecně platí, že předčasný porod musí být veden šetrně. Nedonošenci jsou náchylnější k porodním poranění a citlivější na nedostatek kyslíku.
Více se můžete dočíst v hlavním článku na téma: Porodní traumatismus novorozence3.
Čím dříve se dítě narodí, tím vyšší je riziko komplikací. Významnou roli hraje také porodní hmotnost. Některé problémy jsou patrné hned po narození, zatímco jiné se mohou objevit několik měsíců po narození.
Kůže nezralého novorozence4 je jemná, citlivá na tlak, chlad a teplo. Snadno dojde k popraskání. U jakkoli nezralého novorozence kůže po 14 dnech nabude struktury donošeného novorozence.
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu