KočárkopediePorodnice Karlovy Vary
Porodnice Karlovy Vary poskytuje komplexní péči rodičkám s přirozeným porodem5 v termínu74, dále rodičkám s akutním či plánovaným císařským řezem81 a svou pomoc nabízí také ženám v rizikovém těhotenství.
Porodnice Karlovy Vary prošla v roce 2019 komplexní rekonstrukcí. Je vybavena zcela novým a moderním vybavením, které klade důraz na individualitu každé maminky a jejího porodu.
Před porodem
| ✅ | Prohlídka porodnice |
| ❌ | Předporodní kurzy |
| ✅ | Vlastní porodní plán |
| ❌ | Baby friendly nemocnice |
| ✅ | Oddělení rizikového a patologického těhotenství |
| ✅ | Konzultace a informace pro rodičky a tatínky |
Vybavení a možnosti porodnice
| ✅ | Standardní porodní sály/boxy |
| ❌ | Nadstandardní porodní sály/boxy a boxy |
| ✅ | Standardní pokoje pro šestinedělí |
| ❌ | Nadstandardní pokoje pro šestinedělí |
| ✅ | Doprovod k porodu |
| ❌ | Možnost ubytování doprovázející osoby |
| ❌ | Zamluvení konkrétního porodníka/operatéra/asistenta |
První, druhá a třetí doba porodní
| ✅ | Volba polohy při porodu |
| ✅ | Volný pohyb po oddělení při porodu |
| ✅ | Epidurální anestezie |
| ✅ | Jiné prostředky proti bolesti |
| ✅ | Císařský řez |
| ✅ | Dotepání pupečníku |
Novorozenec
| ✅ | Perinatologické centrum |
| ✅ | Bonding při porodu |
| ✅ | Rooming-in systém |
| ✅ | Laktační poradna při šestinedělí |
| ✅ | Dokrmování umělým mlékem v případě potřeby |
Prohlídka porodnice
Prohlídku porodnice je možné domluvit telefonicky a je uskutečněna v okamžiku, kdy jsou vhodné podmínky na porodním sále. Je také součástí předporodních kurzů. Více inforací zde.
Konzultace a informace pro rodičky a tatínky
Telefonní číslo na porodní sál je + 420 354 225 577. Na oddělení šestinedělí se dovoláte na čísle +420 354 225 235.
Předporodní kurzy
Předporodní kurzy6 nepořádá přímo porodnice Karlovy Vary, ale porodní asistentka Lada Macečková v Centru Rodinka.
Plný předporodní kurz je vhodný pro maminky od 25. týdne těhotenství26 a trvá 2 měsíce. Celkem obsahuje 9 lekcí, jednou týdně po 2 hodinách.
Dozvíte se vše o těhotenství, první i druhé době porodní, dýchání u porodu, šestinedělí10 a kojení. Součástí je také prohlídka porodnice a diskuze s lékařem porodníkem.
Pokud vám již do porodu nezbývá tolik času, domluvit si můžete individuální kurz. Zkrácen je na nejméně dvě dvouhodinová setkání, ve kterých zazní ty nejdůležitější informace, které jako nastávající maminka potřebujete.
Navštívit můžete také kurzy Těhotenské cvičení.9. Jsou určené všem maminkám od 12. týdne těhotenství22, kterým to dovoluje jejich zdravotní stav. Kurzy jsou zaměřené na zachování dobré fyzické kondice a podporu hladkého průběhu porodu.
Více informací o kurzech naleznete zde, případně na telefonním čísle +420 728 114 823 nebo na emailu lada@maceckova.cz.
Porodní sály
Porodní sál tvoří 3 pokoje pro první dobu porodní. Dva jsou jednolůžkové a jeden dvoulůžkový. Všechny pokoje jsou vybavené vlastním sociálním zařízením a televizí. Druhá doba porodní pak probíhá na porodních sálech. Ty jsou tři a všechny jsou vybavené vlastním sociálním zařízením.
Jeden z porodních pokojů má hydromasážní vanu.
Standardní pokoje
Oddělení šestinedělí má celkem 18 lůžek. Jsou rozdělena do jednoho čtyřlůžkového pokoje, který je pooperační, tří dvoulůžkových pokojů a osmi jednolůžkových pokojů. Všechny mají vlastní sociální zařízení a uzamykatelnou skříňku pro maminku. Jsou také vybaveny vším, co potřebujete k péči o novorozence. Návštěvní hodiny na oddělení jsou od 14 do 19 hodin.
Nadstandardní pokoje
Placené nadstandardní pokoje na oddělení nenajdete.
Doprovod k porodu
K porodu si samozřejmě můžete zvolit svůj vlastní doprovod137. Neplatí se za něj žádný poplatek.
Epidurální anestezie
Epidurální anestezie je v této nemocnici možná. Za službu se nehradí žádný poplatek.
Bonding po porodu
Bonding33 po porodu je samozřejmostí, pokud ho umožňuje zdravotní stav váš a miminka.
Co si přinést do porodnice
Doklady:
- občanský průkaz,
- průkaz pojištěnce,
- těhotenská průkazka,
- doklady o všech absolvovaných vyšetřeních.
Hygienické potřeby:
- hygienické potřeby podle svých zvyklostí.
Oblečení:
- přezůvky do vody.
- župan.
Pro miminko:
- pro miminko nezapomeňte nachystat věci, které budete potřebovat v den odjezdu z porodnice.
Poplatky spojené s porodem
| Služba | Poplatek (CZK) |
|---|---|
| Předporodní kurz | 500 Kč - 2 300 Kč/dle zvoleného rozsahu kurzu |
| Těhotenské cvičení | 80 Kč/1 hodina |
| Těhotenské cvičení | 350 Kč/5 hodin |
| Těhotenské cvičení | 600 Kč/10 hodin |
Adresa porodnice
Bezručova 1190/19, 360 0,
Karlovy Vary
Kontakty
Sekretariát: Marie Musilová,
- Telefon/E-mail: +420 354 225 231, marie.musilova2@kkn.cz
Primář: MUDr. Tomáš Semerádt,
- Telefon/E-mail: + 420 354 225 230, tomas.semeradt@kkn.cz
Vedoucí sestra: Eva Krewniaková,
- Telefon/E-mail: +420 354 225 241, eva.kurakova@kkn.cz
Ostatní kontakty
Kde co najít v porodnici
| Příjem Pavilon B | přízemí |
| Ambulance Pavilon B | přízemí |
| CTG vyšetření Pavilon B | přízemí |
| Porodní sály Pavilon B | přízemí |
| Operační sály Pavilon B | přízemí |
| Oddělení šestinedělí Pavilon A a B přízemí | |
| Primář kliniky Pavilon B | přízemí |
Použité zdroje
Hodnocení a zkušenosti s porodnicí Karlovy Vary
Průměrné hodnocení:
Teror - katastrofa
Jedním slovem katastrofa!
V téhle porodnici jsem byla naposledy, tak jak se k vám chovají jedním slovem šílené! Zachází s vámi jak z kusem hadru...V roce 2019 jsem čekala své první dítko, odcházela jsem na pravidelné kontroly do nemocnice - velmi bolestivé od doktorky nebo-li dvou doktorek - jedna mi udělala Hamiltonův hmat, ani mi o tom neřekla, při tom mě natrhla. Já po odjezdu domů z Karlových Varů ve 14:00 hodin trpěla bolestmi, které se nedaly vydržet, krvácela jsem a v 15:30 odjezd opět do porodnice. Zazvonila jsem, že jsem ve 40+1 a popsala jsem situaci, že krvácím. Přišla sestra getapačka, tak si pojďte dovnitř .... Tam na mě nalítl doktor Semerath, vrazil do mě znuděně dva prsty a řekl: Nic vám není, můžete domů. Já trvala na hospitalizaci, ale odmítli mě. Odjela jsem tudíž domů a ve 2:00 hodin ráno jsem jela zpět, že už se to opravdu nedá vydržet. Opět mě poslali domů, že mám poslíčky, přitom na monitoru jsem měla kontrakce po 5 minutách.
Malý se mi přestal hýbat. Ihned jsem odjela do Sokolovské nemocnice, kde mi museli syna ihned po porodu oživovat, protože byl malém udušený a já byla dohromady na 12 stehů zevnitř potrhaná díky doktorům ve Varech.
Už bych tam v životě nešla. Ohrozí vaše zdraví i zdraví dítěte, odmítají vás, nemají k vám žádný normální přístup, chovají se k vám, jak ke kusu hadru.
V téhle porodnici jsem byla naposledy, tak jak se k vám chovají jedním slovem šílené! Zachází s vámi jak z kusem hadru...V roce 2019 jsem čekala své první dítko, odcházela jsem na pravidelné kontroly do nemocnice - velmi bolestivé od doktorky nebo-li dvou doktorek - jedna mi udělala Hamiltonův hmat, ani mi o tom neřekla, při tom mě natrhla. Já po odjezdu domů z Karlových Varů ve 14:00 hodin trpěla bolestmi, které se nedaly vydržet, krvácela jsem a v 15:30 odjezd opět do porodnice. Zazvonila jsem, že jsem ve 40+1 a popsala jsem situaci, že krvácím. Přišla sestra getapačka, tak si pojďte dovnitř .... Tam na mě nalítl doktor Semerath, vrazil do mě znuděně dva prsty a řekl: Nic vám není, můžete domů. Já trvala na hospitalizaci, ale odmítli mě. Odjela jsem tudíž domů a ve 2:00 hodin ráno jsem jela zpět, že už se to opravdu nedá vydržet. Opět mě poslali domů, že mám poslíčky, přitom na monitoru jsem měla kontrakce po 5 minutách.
Malý se mi přestal hýbat. Ihned jsem odjela do Sokolovské nemocnice, kde mi museli syna ihned po porodu oživovat, protože byl malém udušený a já byla dohromady na 12 stehů zevnitř potrhaná díky doktorům ve Varech.
Už bych tam v životě nešla. Ohrozí vaše zdraví i zdraví dítěte, odmítají vás, nemají k vám žádný normální přístup, chovají se k vám, jak ke kusu hadru.
- Nic
- Úplně vše
Musela jsem rodit před domem v sanitce
Při mém druhém těhotenství jsem si vybrala porodnici v Karlových Varech, protože mi tam při návštěvách přišli všichni strašně moc milý, mladé hodné sestřičky, hodní a milý doktoři. V den, kdy jsem rodila podruhé jsem měla naprosto stejný průběh jako při prvním porodu. Kontrakce od 8:00 h jsem si poctivě zapisovala a v 10:00 h jsme vyjeli, že už je to tady. V 11:00 h jsme byli v porodnici zazvonili jsme, že už rodíme. Otevřela stará zamračená sestřička, že mám jít dovnitř, ale manžel, že musí zůstat na chodbě. Dala jsem jí průkazku, zprávy a ty mé zápisky kontrakcí. Zápisky mi vrátila, že to je nezajímá. Připojili mě na ozvy, a já se divila, jak je možné, že ten počítač nic neukazuje, když mám už tak silné kontrakce. Přišla jiná starší sestřička hrábla do mě a řekla, že to budou jen poslíčci. Přišla doktorka Pivovarníková a já se snažila nenaříkat bolestma a snažila jsem se usmívat. Hrábla do mě a řekla, že mám jen poslíčky. Řekla jsem jí, že mám stejný průběh jako u prvního porodu (žádné bolesti břicha ani tvrdnutí, jen silné bolesti do kříže v zádech), ale ji to nezajímalo. Řekla, že rodit budu nejdřív za 2 dny a poslala mě domů. Bylo zrovna 12:00h.
Nemohla jsem ani dojít k autu, manžel zuřil a chtěl jet do Sokolova, ale já chtěla jet domů, cítila jsem se potupně, že jsem tak hloupá a nepoznám poslíčky a jestliže tahle velká bolest jsou jen poslíčci, tak nevím, co budu dělat při porodu. Přijeli jsme domů, šla jsem do vany a má matka hned volala záchranku. Vůbec nevím, kdy a kde mi odtekla voda. Možná v té vaně. Přijela záchranka a já už tlačila. Dostali mě do sanitky před domem a syn byl na 2 zatlačení venku. Tak dlouho jsem zadržovala porod, že syn do mě už smolil. Syn se narodil přesně ve 14:30 h.
Má matka vše hned začala řešit přes lékařskou komoru, ale disciplinární řízení proti paní doktorce nebylo zahájeno pro nedostatek důkazů. Paní doktorka tvrdila, že jsem přišla s neurčitými bolestmi břicha a o porodu jsem ani nepípla. Jak to bývá ruka ruku myje a tak si vždy schovávejte všechny papíry, kdyby náhodou. Vše se uzavřelo letos a rodila jsem před dvěma roky. Řekli mi, ať jako důkaz předložím ty zápisky s kontrakcemi a ty po dvou letech vážně už nemám. Syn je na štěstí zdravý a já taky a to je pro nás nejdůležitější.
Nemohla jsem ani dojít k autu, manžel zuřil a chtěl jet do Sokolova, ale já chtěla jet domů, cítila jsem se potupně, že jsem tak hloupá a nepoznám poslíčky a jestliže tahle velká bolest jsou jen poslíčci, tak nevím, co budu dělat při porodu. Přijeli jsme domů, šla jsem do vany a má matka hned volala záchranku. Vůbec nevím, kdy a kde mi odtekla voda. Možná v té vaně. Přijela záchranka a já už tlačila. Dostali mě do sanitky před domem a syn byl na 2 zatlačení venku. Tak dlouho jsem zadržovala porod, že syn do mě už smolil. Syn se narodil přesně ve 14:30 h.
Má matka vše hned začala řešit přes lékařskou komoru, ale disciplinární řízení proti paní doktorce nebylo zahájeno pro nedostatek důkazů. Paní doktorka tvrdila, že jsem přišla s neurčitými bolestmi břicha a o porodu jsem ani nepípla. Jak to bývá ruka ruku myje a tak si vždy schovávejte všechny papíry, kdyby náhodou. Vše se uzavřelo letos a rodila jsem před dvěma roky. Řekli mi, ať jako důkaz předložím ty zápisky s kontrakcemi a ty po dvou letech vážně už nemám. Syn je na štěstí zdravý a já taky a to je pro nás nejdůležitější.
- Mladé sestřičky jsou moc milé.
Vyvolaný porod v 33tt
Můj druhý porod. První proběhl jinde, v termínu, bez komplikací, dítě zdravé jako řepa přesto mi ho ani neukázali, nic neřekli, hned odnesli, jen volali tatínka ať jde fotit.
Tentokrát jsem chtěla rodit úplně jinak.
V jiné porodnici, v doprovodu Duly, pokud možno bez lékařských intervencí, bez medikace. A hlavně až za dva měsíce..
Člověk plánuje, život mění.
V sobotu ráno mi praskla voda a mě se rozklepaly nohy. Na příjmu mě svým velmi empatickým přístupem uklidnila milá paní doktorka. Následovala hospitalizace, injekce kortikoidů na dovývin plic, druhá za 24 hodin. Stálé odběry a sledování zánětlivých parametrů. Jedním slovem perfektní péče a starostlivost jak po stránce zdravotní tak lidské. Vše vždy vysvětleno, prostor na otázky. Ležela jsem na porodním. Všechen personál špičkový. V úterý ráno už nebylo zbytí a byl nejvyšší čas porod vyvolat. Bála jsem se. Zbytečně. Po zavedení půlky tabletky se to rozjelo. Bylo to šílené, intenzivní ale nejkrásnější! Po poledni se prcek narodil.
Porodem mě provázela porodní asistentka Pajková a vedla mě naprosto skvěle. Hrozně mi pomohla a já na to nikdy nezapomenu. Přesto, že je maličký nedonošený, tak mi ho hned dali na břicho, nechali dotepat pupečník a já si ho hladila a koukala na něj. Nádhera!
Pak do inkubátoru a teď za ním chodím na JIP kojit, všichni jsou tu naprosto skvělí a Dr. Zajdová je Paní doktorka a Profesionálka s velkým P! Klobouk dolů před všemi sestřičkami, mají náročnou a zodpovědnou práci a přesto jsou stále usměvavé a ochotné kdykoliv pomoci a stále dokola odpovídat na pro ně tak stejné otázky.
Miminko se mi narodilo ve 33tt a i díky zdejší péči se mu vede úžasně:slight_smile:
Tentokrát jsem chtěla rodit úplně jinak.
V jiné porodnici, v doprovodu Duly, pokud možno bez lékařských intervencí, bez medikace. A hlavně až za dva měsíce..
Člověk plánuje, život mění.
V sobotu ráno mi praskla voda a mě se rozklepaly nohy. Na příjmu mě svým velmi empatickým přístupem uklidnila milá paní doktorka. Následovala hospitalizace, injekce kortikoidů na dovývin plic, druhá za 24 hodin. Stálé odběry a sledování zánětlivých parametrů. Jedním slovem perfektní péče a starostlivost jak po stránce zdravotní tak lidské. Vše vždy vysvětleno, prostor na otázky. Ležela jsem na porodním. Všechen personál špičkový. V úterý ráno už nebylo zbytí a byl nejvyšší čas porod vyvolat. Bála jsem se. Zbytečně. Po zavedení půlky tabletky se to rozjelo. Bylo to šílené, intenzivní ale nejkrásnější! Po poledni se prcek narodil.
Porodem mě provázela porodní asistentka Pajková a vedla mě naprosto skvěle. Hrozně mi pomohla a já na to nikdy nezapomenu. Přesto, že je maličký nedonošený, tak mi ho hned dali na břicho, nechali dotepat pupečník a já si ho hladila a koukala na něj. Nádhera!
Pak do inkubátoru a teď za ním chodím na JIP kojit, všichni jsou tu naprosto skvělí a Dr. Zajdová je Paní doktorka a Profesionálka s velkým P! Klobouk dolů před všemi sestřičkami, mají náročnou a zodpovědnou práci a přesto jsou stále usměvavé a ochotné kdykoliv pomoci a stále dokola odpovídat na pro ně tak stejné otázky.
Miminko se mi narodilo ve 33tt a i díky zdejší péči se mu vede úžasně:slight_smile:
Mohu jen doporučit!
Do Karlovarské porodnice jsem nastoupila na vyvolávaný porod 18.11.2016. Už hned na příjmu jsem byla spokojená, jelikož byli všichni příjemní. Jelikož jsem chtěla mít soukromí, objednala jsem si nadstandartní pokoje. Pokoj na "porodním" byl super. Velká vana, sprcha, kuchyňka - byla jsem nadšená, že se rodí přímo v tomto pokoji. Na starosti mě měla PA Jiřina Macáková, která byla úžasná. Po podání tablety nás neustále kontrolovala. Kontrakce přišly už po hodině, a to hned po minutěut. Na mojí žádost mi byl aplikován epidurál, který mi do 15 minut otevřel porodní cesty a mohlo se jít rodit. :-) PA byla při porodu šetrná a radila, jak mám dýchat a kdy tlačit. Dcera mi byla hned po porodu položena na břicho a nechaly jí dotepat pupečník. Během šití ji šli zvážit, změřit a hned mi byla přiložena k prsu. Na pokoji jsme byli cca 1,5h, kde jsem dostala ještě večeři.
Na šestinedělí jsme měly opět nadstandardní pokoj, který mohu jen doporučit. Své soukromí, klid, koupelna. Během pobytu byly všechny sestry sympatické a kdykoliv jsem potřebovala, tak mi pomohly. Je pravda, že každá byla jiná a já měla své favoritky. Ale nemůžu si na ně stěžovat. Co se týká paní doktorky Zejdové, neposlouchejte drby. Je to doktorka, která ví, co dělá a její péče při kontrole miminka je velice důsledná. Důsledně ji poslouchejte a bude spokojená jak ona, tak i vy. :-)
Za mě porodnici mohu jen doporučit!
Na šestinedělí jsme měly opět nadstandardní pokoj, který mohu jen doporučit. Své soukromí, klid, koupelna. Během pobytu byly všechny sestry sympatické a kdykoliv jsem potřebovala, tak mi pomohly. Je pravda, že každá byla jiná a já měla své favoritky. Ale nemůžu si na ně stěžovat. Co se týká paní doktorky Zejdové, neposlouchejte drby. Je to doktorka, která ví, co dělá a její péče při kontrole miminka je velice důsledná. Důsledně ji poslouchejte a bude spokojená jak ona, tak i vy. :-)
Za mě porodnici mohu jen doporučit!
2 lidé považují za užitečné
Prvorodička
Ráda bych se podělila o svou zkušenost prvorodičky v porodnici v Karlových Varech.
Z pravidelných kontrol v nemocnici jsme měli odhadovanou váhu maličkého 4200 gramů. Další problém byl, že nenaléhal hlavičkou.
Do nemocnice jsme dorazili ráno v jednu hodinu, když už jsem měla kontrakce pravidelně po třech minutách. Příjem byl příjemný. Sestřička mi slíbila, že pokud bych měla velké bolesti, mohu si říct o epidurál nebo jiné léky tišící bolesti. Také mi bylo řečeno, že pokud by maličký nenaléhal, udělají císař, abych se zbytečně netrápila a bylo vše v pořádku.
Bolesti se stupňovaly a já se stále pomalu otevírala. Po několika hodinách, pravidelných bolestech, jsem byla otevřena pouze na čtyři prsty. Následně nám doktorka praskla plodovku. Tím se bolesti znásobily. V ranních hodinách jsem požádala o léky na bolesti, protože jsem už nemohla a od bolesti jsem zvracela. Další postup byl takový, že jsem dostala infuzi, která znásobila bolest dvojnásobně. Maličký totiž stále nesestupoval dolů a já neměla ty správné bolesti. Pořád jsem ubrečená žádala o epidurál nebo o císaře. Na to paní doktorka zavolala primáře. Pan primář byl velice nepříjemný. Šťoural se ve mě bezohledně, a to i přesto, že mi tím vyvolal další šílenou kontrakci a já nedokázala ani ležet v klidu. Bolesti jsem se nakonec počůrala. Primář prohlásil, že to musím vydržet a odešel.
Po nějaké době jsme šli na sál. V kleče jsem musela tlačit, aby malý sestoupil dolů. Když jsem si lehla na lehátko, tak malý opět vystoupal nahoru. Najednou šlo vše rychle a řešilo se, zda zavolat primáře. Musela jsem tlačit a dvě sestřičky mi pomáhaly tím, že mi huply na břicho. Díky Bohu malý sestoupil dolů. Bohužel ale obličejíčkem napřed. Při další kontrakci byl venku.
Na novorozeneckém oddělení jsem zjistila, že mi malého museli oživovat. Měl slabé ozvy a byl přidušený. Nedokážu říct, jak jsem šťastná, že se rychle vzpamatoval a nemá následky. Cestu ven měl náročnou.
Na novorozenéckem oddělení jsem se úplně ztrácela v péči o malého. Jedna sestra řešila, že malý je studený, že ho mám víc obléct. Druhá mi skoro vynadala, že je přehrátý. Aby mi někdo radil s péčí o miminko, tak to se nestalo. Malého jsem kojila dlouho, protože mi usínal a neměla jsem mléko, pouze mlezivo. Byl pořád hladový a plakal. Sestřička mi opět vynadala, že 40 minut je dlouho, že mu zatěžuji žaludek. Každý večer byl proplakaný a já úplně vystresovaná. Žádná sestra mi nepomohla ani neporadila. Jako nezkušená jsem byla na vše sama. Po třech dnech jsme šli domů, a to i přesto, že jsme neměli rozjetou laktaci.
Myslím si, že i po tom všem, jsem byla poměrně v klidu a na nikoho nebyla nepříjemná. Snažila jsem se věci brát jak jsou. Poslední kapka ale byla, když jsem po šesti dnech zjistila, že ve mě při porodu zapomněli dva tampony. Cítila jsem šílený zápach a stupňovaly se bolesti spodku. Myslela jsem, že to je šitím. Dnes mi pomohly tampóny vyndat v Sokolovské nemocnici. Zde mi i poradili ve všem ohledně péče o miminko. Jak pomoci od bolesti bříška, jak kojit a přikrmovat, jak to je se stolicí atd..
Takže z mého pohledu péče ve Varské nemocnici je šílená, hrozná a v životě už mě do ní nikdo nedostane. Tak jak jsem doktorům důvěřovala a jela k nim rodit přes 30 km, tak mě strašně zklamali.
Děkuji Sokolovské nemocnici, kde jsou všichni ochotní, vstřícní a kde mi moc pomohli.
Z pravidelných kontrol v nemocnici jsme měli odhadovanou váhu maličkého 4200 gramů. Další problém byl, že nenaléhal hlavičkou.
Do nemocnice jsme dorazili ráno v jednu hodinu, když už jsem měla kontrakce pravidelně po třech minutách. Příjem byl příjemný. Sestřička mi slíbila, že pokud bych měla velké bolesti, mohu si říct o epidurál nebo jiné léky tišící bolesti. Také mi bylo řečeno, že pokud by maličký nenaléhal, udělají císař, abych se zbytečně netrápila a bylo vše v pořádku.
Bolesti se stupňovaly a já se stále pomalu otevírala. Po několika hodinách, pravidelných bolestech, jsem byla otevřena pouze na čtyři prsty. Následně nám doktorka praskla plodovku. Tím se bolesti znásobily. V ranních hodinách jsem požádala o léky na bolesti, protože jsem už nemohla a od bolesti jsem zvracela. Další postup byl takový, že jsem dostala infuzi, která znásobila bolest dvojnásobně. Maličký totiž stále nesestupoval dolů a já neměla ty správné bolesti. Pořád jsem ubrečená žádala o epidurál nebo o císaře. Na to paní doktorka zavolala primáře. Pan primář byl velice nepříjemný. Šťoural se ve mě bezohledně, a to i přesto, že mi tím vyvolal další šílenou kontrakci a já nedokázala ani ležet v klidu. Bolesti jsem se nakonec počůrala. Primář prohlásil, že to musím vydržet a odešel.
Po nějaké době jsme šli na sál. V kleče jsem musela tlačit, aby malý sestoupil dolů. Když jsem si lehla na lehátko, tak malý opět vystoupal nahoru. Najednou šlo vše rychle a řešilo se, zda zavolat primáře. Musela jsem tlačit a dvě sestřičky mi pomáhaly tím, že mi huply na břicho. Díky Bohu malý sestoupil dolů. Bohužel ale obličejíčkem napřed. Při další kontrakci byl venku.
Na novorozeneckém oddělení jsem zjistila, že mi malého museli oživovat. Měl slabé ozvy a byl přidušený. Nedokážu říct, jak jsem šťastná, že se rychle vzpamatoval a nemá následky. Cestu ven měl náročnou.
Na novorozenéckem oddělení jsem se úplně ztrácela v péči o malého. Jedna sestra řešila, že malý je studený, že ho mám víc obléct. Druhá mi skoro vynadala, že je přehrátý. Aby mi někdo radil s péčí o miminko, tak to se nestalo. Malého jsem kojila dlouho, protože mi usínal a neměla jsem mléko, pouze mlezivo. Byl pořád hladový a plakal. Sestřička mi opět vynadala, že 40 minut je dlouho, že mu zatěžuji žaludek. Každý večer byl proplakaný a já úplně vystresovaná. Žádná sestra mi nepomohla ani neporadila. Jako nezkušená jsem byla na vše sama. Po třech dnech jsme šli domů, a to i přesto, že jsme neměli rozjetou laktaci.
Myslím si, že i po tom všem, jsem byla poměrně v klidu a na nikoho nebyla nepříjemná. Snažila jsem se věci brát jak jsou. Poslední kapka ale byla, když jsem po šesti dnech zjistila, že ve mě při porodu zapomněli dva tampony. Cítila jsem šílený zápach a stupňovaly se bolesti spodku. Myslela jsem, že to je šitím. Dnes mi pomohly tampóny vyndat v Sokolovské nemocnici. Zde mi i poradili ve všem ohledně péče o miminko. Jak pomoci od bolesti bříška, jak kojit a přikrmovat, jak to je se stolicí atd..
Takže z mého pohledu péče ve Varské nemocnici je šílená, hrozná a v životě už mě do ní nikdo nedostane. Tak jak jsem doktorům důvěřovala a jela k nim rodit přes 30 km, tak mě strašně zklamali.
Děkuji Sokolovské nemocnici, kde jsou všichni ochotní, vstřícní a kde mi moc pomohli.
4 lidé považují za užitečné
Hrůza :-(
Před 14-ti dny byla kamarádka přijata na cs pro přenášení 9 dní a velké miminko - předpoklad přes 4kg, nastoupila ráno, přišla jiná doktorka a že se to zkusí přirozeně. No my si říkali, že přirozeně je vždy lepší než cs, no ale není. :-( Na sále při tlačení omdlela, měla 2x zástavu po půl hodině, rychle se provedl cs, aby vyndali malou, malá převezena letecky do Plzně a vedena v umělém spánku pro otok mozku. Stejně tak otok kamarádka, druhý den operace pro nezastavující se krvácení, uvedení do umělého spanku, po několika dnech testy na mozkovou aktivitu a byly negativní. Kamarádka v noci umřela. Malá se nedaří probudit, ale doufáme, že alespoň nějaký zázrak se stane a zůstane po ní malá naživu. Skoro 2 letý chlapeček přišel o maminku, matka o dceru, sestra o sestru a manžel o manželku. O kamarádech a blizkých příbuzných ani nemluvě. :-( Diagnóza? Embolie plodovou vodou, velice vzácný stav, přesto, kdyby ji udělali cs jak bylo domluveno, tak věříme, že se to nestane. :'(
Navíc dnes jsem se dozvěděla od další maminky, která rodila před týdnem, že paní po ní na porodním sále zůstala taktéž. :-( :-( Kolegyně manžela málem vykrvácela po cs, kdyby se náhodou v noci neprobudila v louži krve pro potřebu močení, tak.... Jako nevím, co se tam děje, ale sakra by se to mělo prověřit!
Jsme všichni velice zdrceni smrtí mladé zdravé maminky, která místo toho, aby dnes tlačila kočárek a radovala se ze svých dětí, byla vypravena na hřbitov. :-(
Navíc dnes jsem se dozvěděla od další maminky, která rodila před týdnem, že paní po ní na porodním sále zůstala taktéž. :-( :-( Kolegyně manžela málem vykrvácela po cs, kdyby se náhodou v noci neprobudila v louži krve pro potřebu močení, tak.... Jako nevím, co se tam děje, ale sakra by se to mělo prověřit!
Jsme všichni velice zdrceni smrtí mladé zdravé maminky, která místo toho, aby dnes tlačila kočárek a radovala se ze svých dětí, byla vypravena na hřbitov. :-(
Nevěrte pomluvám, KV je výborná porodnice....
Do KV jsem prvně nechtěla, věřila jsem pomluvám.......ale byla jsem míle překvapena vstřícnými přístupem jak sester tak doktoru. Velke plus je novorozenecka jip, kde jsme strávily s moji dcerou celkem 3 týdny.
Nemohu posoudit průběh přirozeného porodu ale při mém akutním CS vse jelo jak po masle. Anesteziolozka byla moc hodná a milá asi v mém věku a během operace mě uklidňovala a pořad něco povidala.....
Erudovane sestry na šestinedělí vše názorně ukážou, pořadí či vysvětlí. Tom stejně platí i o sestrách naproti na gynde.
Co se týče lekaru tak ne vzdy to bylo růžové, ale každý je nějaký a s tím musí člověk počítat.
A ještě velky strašák je dr.Zejdova už kvůli ní jsem do KV nechtěla.... A ve finále je to celkem milá ženská co své práci rozumi a zachránila už plno děti. Je svá a někdy až ostrá, ale myslím si, že vse se dá zkousnout.....třeba teď jsem měla problem s dětskou dr. ohledně očkování tak jsem ji zavolala a i po telefonu mi poradila....takže se nebojte☺
Pokud chcete kvalitní péči tak jděte do Varu. Jestli se mi ještě někdy postesti a budu znova těhotná rozhodne se do KV vrátím!
Nemohu posoudit průběh přirozeného porodu ale při mém akutním CS vse jelo jak po masle. Anesteziolozka byla moc hodná a milá asi v mém věku a během operace mě uklidňovala a pořad něco povidala.....
Erudovane sestry na šestinedělí vše názorně ukážou, pořadí či vysvětlí. Tom stejně platí i o sestrách naproti na gynde.
Co se týče lekaru tak ne vzdy to bylo růžové, ale každý je nějaký a s tím musí člověk počítat.
A ještě velky strašák je dr.Zejdova už kvůli ní jsem do KV nechtěla.... A ve finále je to celkem milá ženská co své práci rozumi a zachránila už plno děti. Je svá a někdy až ostrá, ale myslím si, že vse se dá zkousnout.....třeba teď jsem měla problem s dětskou dr. ohledně očkování tak jsem ji zavolala a i po telefonu mi poradila....takže se nebojte☺
Pokud chcete kvalitní péči tak jděte do Varu. Jestli se mi ještě někdy postesti a budu znova těhotná rozhodne se do KV vrátím!
Za mne rozhodně doporučuji
Musím říct, že jsem byla naprosto spokojená. Porodní asistentky byly skvělé. Moc mi pomáhaly. Na šestinedělí byly sestřičky také moc fajn a MUDr. Zejdová? Žádný strašák. Je kapacita ve svém oboru. Vše mile vysvětlila a malou perfektně vyšetřila. Absolutně si nemůžu stěžovat. Jestli budu ještě někdy rodit, tak jedině ve Varech. 😊
Za mě jasná volba
Porodnici v KKN rozhodně doporučuji! Oddělení novorozeneckého JIPu a šestinedělí je po celkové rekonstrukci, což je další plus. ;)
KKN byla jasnou volbou a nejenom kvůli dětskému JIPu (protože nikdy nevíte, co se může stát a za tu jistotu mi to stojí! - i když jsme JIP nepotřebovali). Pediatři jsou v KKN úžasní a zkušení a to i MUDr. Zejdová (to ona je většinou důvod, proč si maminky vyberou Ostrov)! Pokud vaše dítě pustí domů MUDr. Zejdová, máte 100 % jistotu, že je prcek v pořádku, protože je to jeden z nejvíce uznávaných pediatrů (a to, že neumí moc jednat s lidmi, ji ale vynahrazuje zkušenost).
Rodila jsem letos na jaře, kdy probíhala rekonstrukce celé budovy a ano, vrtání bylo někdy nepříjemné, ale rozhodně se dalo vydržet. Přístup na porodním sále i na šestinedělí úžasný (a konečně na každém pokoji je sociální vybavení). Počínaje gynekologem (gynekoložkou), přes porodní asistentky, ženské a dětské sestry a pediatry… Všichni milí, ochotní a usměvaví.
Nikdy se mi nestalo, když jsem ve 3 ráno zvonila na dětské (kvůli bolestem bříška u malého), že by se nějaká sestřička mračila nebo by mi dokonce vynadala. Ošetřující gynekoložka MUDr. Švejstilová je mladá a velmi pečlivá doktorka s každodenním úsměvem na rtech, který vám i přes bolesti či stres z kojení navodí úsměv.
Takže za mě jasná volba!
PS: nezapomeňte si vzít plenky Bella Happy 0 (ne 1, vážně 0 – můj syn měl 3,7 kg a 0 seděly perfektně!), abychom měly klid od Dr. Zejdové. ;)
KKN byla jasnou volbou a nejenom kvůli dětskému JIPu (protože nikdy nevíte, co se může stát a za tu jistotu mi to stojí! - i když jsme JIP nepotřebovali). Pediatři jsou v KKN úžasní a zkušení a to i MUDr. Zejdová (to ona je většinou důvod, proč si maminky vyberou Ostrov)! Pokud vaše dítě pustí domů MUDr. Zejdová, máte 100 % jistotu, že je prcek v pořádku, protože je to jeden z nejvíce uznávaných pediatrů (a to, že neumí moc jednat s lidmi, ji ale vynahrazuje zkušenost).
Rodila jsem letos na jaře, kdy probíhala rekonstrukce celé budovy a ano, vrtání bylo někdy nepříjemné, ale rozhodně se dalo vydržet. Přístup na porodním sále i na šestinedělí úžasný (a konečně na každém pokoji je sociální vybavení). Počínaje gynekologem (gynekoložkou), přes porodní asistentky, ženské a dětské sestry a pediatry… Všichni milí, ochotní a usměvaví.
Nikdy se mi nestalo, když jsem ve 3 ráno zvonila na dětské (kvůli bolestem bříška u malého), že by se nějaká sestřička mračila nebo by mi dokonce vynadala. Ošetřující gynekoložka MUDr. Švejstilová je mladá a velmi pečlivá doktorka s každodenním úsměvem na rtech, který vám i přes bolesti či stres z kojení navodí úsměv.
Takže za mě jasná volba!
PS: nezapomeňte si vzít plenky Bella Happy 0 (ne 1, vážně 0 – můj syn měl 3,7 kg a 0 seděly perfektně!), abychom měly klid od Dr. Zejdové. ;)
Nemohu doporučit - bohužel
Na porod (můj zatím první) jsem se velmi těšila. Souhlasím totiž s citátem, že je to snad jediné rande na slepo, kde potkáte lásku svého života. :)
Celé těhotenství bylo v pořádku a já se cítila se synem velmi v kontaktu, zvlášť poslední měsíce. Nečekaná a neopakovatelná zkušenost. V sobotu jsem manželovi řekla, ať si udělá čas, že malý "říká", že se rodit bude ve středu a ať si na víkend zařídí oslavu. V noci na středu jsem prodýchávala konttakce a odpočívala střídavě v posteli a ve vaně. Poslední dva měsíce jsem pracovala na uvolňování těla atd. a zajímalo mě, zda se to fakt projeví. Myslím, že ano. :) Příště jdu do toho opět.
Byla jsem k ránu celkem unavená, ale žádné větší bolesti. Kontrakce nepravidelné 10, 7 i 3 minuty. To mě mátlo. Kolem poledne mě proto hodně vylekalo, že cítím potřebu kontrakci i jakoby přitlačit. Máme porodnici asi 3 minuty od domu a hned jsme vyrazili. Nerada bych porodila doma. Na recepci mi rovnou půjčili vozík, když jsem se jim tam opřela a prodýchávala kontrakci. :)
Zato na příjmu přišla od PA sprcha - jakto, že se vezu? Nechápala jsem to, prostě se mi špatně chodilo. Vzala mě dovnitř a ať manžel počká, chtěla jsem být s ním, ale podvolila jsem se. Chápala jsem, že tam nejsem sama a může tam být i jiná maminka. Nebyl tam nikdo krom mě.
Moc jsme si tedy s PA nesedly, ale úplně jsem si to u ní "rozházela", když jsem ji ukázala sepsaná svoje porodní přání a chtěla je probrat. Ujišťovala jsem ji, že chápu, že se nic nedá naplánovat, nicméně ráda bych některé "rutinní" procedury vynechala a něco bych si přála jinak.
Přišel pan doktor Sychrava. Byla jsem otevřená na více než 8cm a byly dvě odpoledne. Jupí, za chvilku uvidím svoje miminko :) . Řekl mi, že píchneme vodu a jdeme na věc. Chtěla jsem počkat, protože jsem se potřebovala dostat zpátky do většího klidu a uvolnit se. Já ani malý jsme prostě ještě nebyli připraveni. Nebyl to pro něho problém. Zato PA mi dávala najevo, že jim to velmi komplikuji a ptala se mě, zda snad mám zdravotnické vzdělání.
Trochu to shrnu.
Už jsem se do pohody a klidu nedokázala dostat. Porodila jsem až za šest hodin, až když se vystřídala směna a další PA se na mě usmála a povzbudila mě. Nikdy bych neveřila, že to může tolik znamenat. Upřimně, cítila jsem jako "zradu", že mě první PA odmítla píchnout injekci na snížení otoku hrdla (že prý nesmi, mám počkat až přijde doktor ze sálu) a další PA mi řekla, že to klidně udělat mohla. Já i malý jsme se trápili dvě hodiny zbytečně a nemusel mít otlačenou hlavičku.
Jsem panu doktorovi vděčná, že PA nenechal udělat nástřih a věřil mi, že mám natrénováno (cvičení s Epinem) a že se mi velice špatně hojí jakékoliv rány a šití. PA by jinak nástřih udělala "pro jistotu". Neměla jsem jedinou trhlinku. Malý šel ven a já celá šťastná vztáhla ruce, že mi ho dají na břicho. Šmik a vzali ho pryč. Lekla jsem se, zda je tedy vše v pořádku a hned se ptala jaké má skóre. Měl 10ku. PA ze mě zatím tahala placentu, na kterou jsem chtěla počkat.
Syna přinesli zabaleného a nedovolili mi ho rozbalit a dát na sebe, i když jsem o to dvakrát prosila. Dost smutný. Prý bych ho tím ohrozila. Jako čím přesně ohrozila? Takže jasně, že se nepřisál a jen jsme na sebe koukali.
Za sebe shrnuji takto:
* Pokud jste rodička, která nemá komplikace a přeje si co možná nejvíc "přirozený" porod - opravdický bonding s miminkem, chce nechat dotepat pupečník, nechat vyjít placentu bez tahání a přejete si vyšetřit miminko na sobě bez odnášení atd. tak máte asi smůlu. Možná se to dá udělat za cenu hádek a dusna a na to já neměla.
* Porodní přání nikoho nezajímala, a to si jako "alternativní" maminka fakt nepřipadám.
* To, co psali na webu porodnice tedy nebyla pravda. Moje smůla, že jsem tomu věřila.
* Prostě si udělat "dobře" svoji práci tak jak ji mám za ta léta naučenou a hlavně žádné "novoty". Říkala jsem si, zda třeba vědí, jaká jsou doporučení WHO pro normální porod bez komplikací. Netuším.
Další porod zde určitě neplánuji.
Poznámka: V době kdy jsem rodila (02/2014) nebyla žádná z porodnic z Karlovarského kraje přihlášená do projektu Přirozený porod v porodnici (PPP), který odstartoval v roce 2012 ministr zdravotnictví. Přijde mi to škoda.
Celé těhotenství bylo v pořádku a já se cítila se synem velmi v kontaktu, zvlášť poslední měsíce. Nečekaná a neopakovatelná zkušenost. V sobotu jsem manželovi řekla, ať si udělá čas, že malý "říká", že se rodit bude ve středu a ať si na víkend zařídí oslavu. V noci na středu jsem prodýchávala konttakce a odpočívala střídavě v posteli a ve vaně. Poslední dva měsíce jsem pracovala na uvolňování těla atd. a zajímalo mě, zda se to fakt projeví. Myslím, že ano. :) Příště jdu do toho opět.
Byla jsem k ránu celkem unavená, ale žádné větší bolesti. Kontrakce nepravidelné 10, 7 i 3 minuty. To mě mátlo. Kolem poledne mě proto hodně vylekalo, že cítím potřebu kontrakci i jakoby přitlačit. Máme porodnici asi 3 minuty od domu a hned jsme vyrazili. Nerada bych porodila doma. Na recepci mi rovnou půjčili vozík, když jsem se jim tam opřela a prodýchávala kontrakci. :)
Zato na příjmu přišla od PA sprcha - jakto, že se vezu? Nechápala jsem to, prostě se mi špatně chodilo. Vzala mě dovnitř a ať manžel počká, chtěla jsem být s ním, ale podvolila jsem se. Chápala jsem, že tam nejsem sama a může tam být i jiná maminka. Nebyl tam nikdo krom mě.
Moc jsme si tedy s PA nesedly, ale úplně jsem si to u ní "rozházela", když jsem ji ukázala sepsaná svoje porodní přání a chtěla je probrat. Ujišťovala jsem ji, že chápu, že se nic nedá naplánovat, nicméně ráda bych některé "rutinní" procedury vynechala a něco bych si přála jinak.
Přišel pan doktor Sychrava. Byla jsem otevřená na více než 8cm a byly dvě odpoledne. Jupí, za chvilku uvidím svoje miminko :) . Řekl mi, že píchneme vodu a jdeme na věc. Chtěla jsem počkat, protože jsem se potřebovala dostat zpátky do většího klidu a uvolnit se. Já ani malý jsme prostě ještě nebyli připraveni. Nebyl to pro něho problém. Zato PA mi dávala najevo, že jim to velmi komplikuji a ptala se mě, zda snad mám zdravotnické vzdělání.
Trochu to shrnu.
Už jsem se do pohody a klidu nedokázala dostat. Porodila jsem až za šest hodin, až když se vystřídala směna a další PA se na mě usmála a povzbudila mě. Nikdy bych neveřila, že to může tolik znamenat. Upřimně, cítila jsem jako "zradu", že mě první PA odmítla píchnout injekci na snížení otoku hrdla (že prý nesmi, mám počkat až přijde doktor ze sálu) a další PA mi řekla, že to klidně udělat mohla. Já i malý jsme se trápili dvě hodiny zbytečně a nemusel mít otlačenou hlavičku.
Jsem panu doktorovi vděčná, že PA nenechal udělat nástřih a věřil mi, že mám natrénováno (cvičení s Epinem) a že se mi velice špatně hojí jakékoliv rány a šití. PA by jinak nástřih udělala "pro jistotu". Neměla jsem jedinou trhlinku. Malý šel ven a já celá šťastná vztáhla ruce, že mi ho dají na břicho. Šmik a vzali ho pryč. Lekla jsem se, zda je tedy vše v pořádku a hned se ptala jaké má skóre. Měl 10ku. PA ze mě zatím tahala placentu, na kterou jsem chtěla počkat.
Syna přinesli zabaleného a nedovolili mi ho rozbalit a dát na sebe, i když jsem o to dvakrát prosila. Dost smutný. Prý bych ho tím ohrozila. Jako čím přesně ohrozila? Takže jasně, že se nepřisál a jen jsme na sebe koukali.
Za sebe shrnuji takto:
* Pokud jste rodička, která nemá komplikace a přeje si co možná nejvíc "přirozený" porod - opravdický bonding s miminkem, chce nechat dotepat pupečník, nechat vyjít placentu bez tahání a přejete si vyšetřit miminko na sobě bez odnášení atd. tak máte asi smůlu. Možná se to dá udělat za cenu hádek a dusna a na to já neměla.
* Porodní přání nikoho nezajímala, a to si jako "alternativní" maminka fakt nepřipadám.
* To, co psali na webu porodnice tedy nebyla pravda. Moje smůla, že jsem tomu věřila.
* Prostě si udělat "dobře" svoji práci tak jak ji mám za ta léta naučenou a hlavně žádné "novoty". Říkala jsem si, zda třeba vědí, jaká jsou doporučení WHO pro normální porod bez komplikací. Netuším.
Další porod zde určitě neplánuji.
Poznámka: V době kdy jsem rodila (02/2014) nebyla žádná z porodnic z Karlovarského kraje přihlášená do projektu Přirozený porod v porodnici (PPP), který odstartoval v roce 2012 ministr zdravotnictví. Přijde mi to škoda.
1 člověk považuje za užitečné
1. porod císařem, 2. porod přirozený
V Karlových Varech jsem rodila obě moje děti a jsem za to ráda, nevolila bych jinak. U druhého porodu jsem se dokonce obávala, aby nepřišel dřív, protože bylo zavřeno kvůli malování a rekonstrukci, ale naštěstí se malá narodila na termín a já mohla v klidu zase do varské porodnice, kterou jsem již znala, mám důvěru k lékařům, které jsem potkávala již při návštěvách monitoru, měla jsem ji přiblíženou z předporodního kurzu už před 1. porodem a také důležitý fakt, že má JIP, jeden nikdy neví, co se může stát.
První porod, před kterým jsem absolvovala předporodní kurz vedený PA Ladou Macečkovou (vřele doporučuji), nakonec byl plánovaný císařský řez pro polohu KP. Což v téhle porodnici u prvorodiček upřednostňují a já byla jen ráda, neb jsem měla strach, kdyby se něco stalo miminku nebo mne.
Nástup jsem měla den předem (byla jsem 38tt+0), přijímala mě MUDr. Přikrylová - velmi příjemná doktorka. Během toho dne jsem šla na pokoj gynekologie, plus bylo, že měl vlastní wc s koupelnou, mínus, že jsme tam byly čtyři ženské, z toho ještě jedna maminka, která šla také na císaře. Byla jsem u primáře, v té době MUDr. Nesyba, který mi vysvětloval důvody a rizika přirozeného porodu KP, že lepší pro prvorodičku bude ten císař. Také na pokoj přišla antestezioložka a vysvětlovala možnosti anestezie a výhody, i když jsem měla strach, zvolila jsem spinální, touha vidět mimi hned na sále byla veliká, když už nemůžu rodit přirozeně, chci ho vidět co nejdříve to půjde. Večer jsem ještě dostala nějakou tabletu, která měla lehce pročistit, důkladný klystýr prý nebyl třeba. Bylo to v pohodě. Noc byla dlouhá a ráno se šlo na to, monitor, zavedení cévky - naprosto příšerný pocit, ale to bylo to nejmenší, velké obavy a zároveň těšení se na první miminko.
Vpíchnutí spinálu do zad nebylo nic příjemného, musela jsem se maximálně vyhrbit, což s tím břichem bylo docela náročné a dost mě to bolelo, docela trvalo, než se mi paní doktorka trefila, měla jsem chuť říct, ať mě nechají, že si lehnu a na vše kašlu :-D , nakonec se povedlo, stále jsem měla obavu, jestli nebudu cítit, až mě budou řezat a hle, ani jsem si nevšimla, že už začli a už jsem slyšela ten nádherný pláč našeho synka. Vzali ho nejprve očistit a pak mi ho zabaleného v plence přinesli ukázat, byl krásný, mrňavý a docela tmavý, já se zmohla jen na: "Ten je malinký". Byl to krásný pocit, doktor, který prováděl císaře, mi přišel říct jeho míry a přišla ta horší část, šití, bylo to docela nepříjemné, cítila jsem tlaky a trochu i bolení, trochu jsem zavzdechla au, tak mi ještě něco vpíchli, abych víc otupěla, ale byla jsem při vědomí a poslouchala jak se doktoři či sestry či kdo vše byl přítomen, baví o zimním výprodeji v Německu. ;-)
Ještě jsem zapomněla, že manžel nemohl být přítomen, tedy zrovna jsme měli období, kdy řádila chřipka (únor) a byl i zákaz otců u přirozených porodů, ale dostal se k vyfocení synka u měření a chvilku se mnou mohl na pokoj, pár minutek. Naštěstí druhý den zákaz návštěv padl.
Následujících 24 hodin jsem mohla jen ležet, dostávala jsem čípky a injekce na bolest, vše už si podrobně nepamatuji, malého mi vozily sestry ze šestinedělí k přiložení. Noc byla dlouhá, nemohla jsem zabrat. Druhý den po cvičení s fyzioterapeutkou, jsem za pomocí sestry šla do sprchy a na druhý pokoj. Ještě další dva dny měly malého u sebe sestry a vozily ho jen na kojení či na návštěvu, to jsem si pro něj odpoledne už došla sama.
Po celou dobu pobytu jsem měla jen dobré zkušenosti, sestřičky byly ochotné, vše vysvětlily, našly se tedy asi 2 starší z novorozeneckého, které byly příjemné méně, ale dalo se to vydržet. Dokonce jsem neměla ani problém s obávanou MUDr. Zejdovou, která má svůj ráznější přístup, je přísná i sestry s ní jsou zcela jiné, ale je to velká odbornice a profík na miminka, vždy je prohlédla velmi důkladně.
Ještě asi 3. den mě začala silně bolet hlava a bylo mi na zvracení, nemohla jsem nic sníst. Nejvíce to bylo, když jsem stála, když jsem ležela, bylo to lepší, když jsem vstala, měla jsem pocit, že mě mlátí do zad a do hlavy odspodu zad, dostala jsem ještě nějaké kapačky, tvrdili mi, že z narkozy to nemůže být, nevim, co byl důvod, jestli jen to nebyla ta tvrdá postel a že ten první den po císaři jsem musela ležet na rovném bez polštáře, na což nejsem zvyklá. Naštěstí po příjezdu domů vše zmizelo a já se cítila fajn. Bála jsem se, že bolest bude trvat a že nebudu schopná se postarat o malého.
Po 2 letech a 7 měsících mě čekal druhý porod, tentokrát byla dcerka hlavičkou dolů, takže to vypadalo a i tak dopadlo, na přirozený porod. Na monitory jsem chodila do rizikové poradny varské porodnice už od 32. tt, protože jsem byla hlídaná hlavně pro nízkou hladinu železa a 2 týdny před porodem jsem se ani nevyhla transfúzi krve, protože měli obavy, abych při porodu neprodělala velkou ztrátu a nebyl ještě malér.
Opět jsem měla možnost se často setkávat s MUDr. Přikrylovou. Sestřičky či PA bohužel jmenovitě neznám. Jediné, čeho jsem se obávala bylo, že jsem byla po císaři a nebyla mi důkladně kontrolována jizva, jestli je opravdu v pořádku a nehrozí její prasknutí. Bylo mi sděleno, že pokud nemám silné bolesti, při kterých bych se ohýbala k zemi, je jizva v pořádku a netřeba ji sledovat ultrazvukem, že od toho se již upouští, protože to není průkazné, že kde se zdála jizva slabá a udělali císaře, ukázalo se nakonec, že byla v pořádku a opačně, dokonce jsem neznala ani váhový odhad miminka, což jsem slyšela, že je někdy také kritérium pro vedení porodu po císaři. Poslední utz jsem měla z 32. tt, kdy byla malá větší než syn v té době a měla jsem obavu, aby nebyla moc veliká.
Na poslední poradnu jsem dorazila den před termínem, kdy tam byl mladý lékař. Při prohlídce jsem říkala, že bych už to měla ráda za sebou, díval se na mne při vyšetření, kdy ještě byl i čípek a nic se nedělo, opakoval to po mne a řekl, že to bude nepříjemné, bylo, ale nijak moc, dodnes nevim, jestli mi byl proveden hamilton nebo ne. V lékárně jsem si vyzvedla yal, neboť varská porodnice klasický klystýr neprovádí a jela domů s tím, že asi budu přenášet, čehož jsem se po císaři strašně obávala a případného vyvolávání porodu.
Večer, když jsem byla v pokojíku u usínajícího syna, mi začla odtékat voda, letěla jsem na wc a nutilo mě to i na velkou. Ale vody moc neodteklo a pak to i ustalo, povolala se babička na hlídání a celá nervózní jsem s manželem jela směr porodnice. Cítila jsem asi po 10 minutách slabší bolesti. Na příjmu byla PA Macečková a ještě jedna, měla jsem radost, že jsem na ni narazila, šla jsem na monitor, sepisovaly se papíry, manžel čekal na chodbě. Přišel lékař, ten samý co ráno a při vyšetření byl výsledek tentýž co ráno - ještě i čípek, nic se neděje, na monitoru žádné kontrakce, připadala jsem si, že si snad vymýšlím, neustálé otázky, zda-li to byla opravdu voda, popisovala jsem, že jsem byla na bobku, náhle to udělalo "rup", což jsem cítila i slyšela a voda začala téct, měla jsem mokré tepláky, s sebou jsem měla vložku, ale já blb si vzala alwaysku, takže test na plodovku nešel udělat. Šla jsem tedy na UTZ, kde bylo vidět, že ještě i voda je, doktor se ptal odkud jsem a chtěl mě poslat domů, nakonec zvážil, že tam opravdu je méně vody a tedy ať zůstanu, manžel, že může jet domů. Ani v tuto chvíli jsem neznala váhový odhad mimča.
PA mě vedly na pokoj s tím, že mám stejně jen poslíčky, L. Macečková mi napíchla na druhý pokus kanylu (po prvním mi zůstala modřina) a dala tabletku, po které se měly "poslíčky" uklidnit a já se mohla v klidu vyspat, abych nabrala síly na druhý den. Ptala jsem se, co se mnou bude, když se to nerozjede, tak prý by mi nějak pomohli. Odešla, já si dala sprchu a šla si lehnout a čekala, kdy že ty "poslíčky" ustanou. Ale vždy, když jsem zabrala, tak jsem s sebou škubla a začaly bolesti, stále se to opakovalo a já marně čekala, kdy že se prospím. Šla jsem zkusit sprchu, ale i po 10-ti minutovém tečení tekla stále studená, tak jsem to vzdala a šla si lehnout. Ležela jsem a zase dokola, zabrala jsem, hned vzhůru větší bolení a pomalu častější a častější, asi kolem 4.ráno jsem už nevydržela a zazvonila na PA, že to bolení už je častější a i víc to bolí, i když asi ne úplně, dala mi monitor, vyšetřila a ejhle na 4 cm, hurá, začíná se opravdu něco dít i na monitoru už byly kontrakce.
Byla jsem tam ještě s jednou maminkou, která poklidně spala a já se snažila ji nerušit, takže celou dobu jsem potichu funěla a křečovitě držela madla postele a při kontrakci špitala "k ... jedno slůvko, která asi nemohu napsat" to bolí. Ani jsem si neuvědomovala, že po celou dobu jsem vůbec necítila pohyby a od tohoto monitoru jsem byla neustále napojená, takže jsem ani nemohla vstát, při každé kontrakci jsem drtila rukama postel. V 6 hod mi PA aplikovala yal, vydržela jsem asi 15 minut a šla se vyprázdnit, což už moc nešlo, když jsem byla od večera už sama několikrát a že můžu zavolat manžela, že mě přestěhuje na jiný pokoj, abychom měli soukromí, po přestěhování už jsem byla kaput a že přijel manžel už jsem ani nevnímala. Mezitím bylo 7 hod a vystřídaly se směny a pomalu už šlo do finále, byla jsem vyšetřovaná a již mi bylo sděleno, že můžu přejít na sál, což jsem si myslela, že nedám, když to je ukrutná bolest už vleže, natož někam po svých dojít.
Po celou dobu jsem byla na monitoru napojená, takže jsem nemohla nic jiného dělat a přišlo mi, že kontrakce už chodí v kuse. Když jsem vstala, zjistila jsem, že je to příjemnější a kontrakce nebyly tak časté. U porodního křesla mě ještě nechala PA 2 kontrakce prodýchat, pak jsem vylezla a mohlo se tlačit. Zjistila jsem, že to je strašná úleva a není to již nic hrozného. Manžel byl se mnou. Nevím jak dlouho to trvalo, jestli 5-6 zatlačení než se maličká narodila, když jsem slyšela braní a cvaknutí nůžek, na jednu stranu jsem se těšila, že už to bude za mnou na druhou, kdybych věděla, že ještě 2 týdny budu mít problém si pomalu sednout či chodit, proklínala jsem se, že jsem si nepořídila epi-no ;-). Maličká mi byla ihned položená na břicho. Po odnesení v pořádku odešla placenta, pak přišlo na řadu šití, trvalo docela dlouho a dokonce jsem musela být ještě jednou umrtvena dole, protože už to přicházelo k sobě a to bylo jauva.
Ve finále tam byla mladičká MUDr., bohužel jsem zapomněla jméno, ale říkala jsem jí, že u ní jsem byla 2x na pohotovosti na začátku těhotenství s obavami, že potrácím a jak to dobře dopadlo. 2 hodiny jsem poté ležela za rohem sálu, po mne rodila další maminka. Byla jsem tam s manželem a maličkou, posílali jsme radostné zprávy. Až po delší době mi ji tedy nechali přiložit k prsu. Pak jsem byla převezená na pokoj, cestou rovnou přes sprchu, měla jsem trochu problém se vyčůrat, potřebovala jsem již před porodem a dlouho to ještě nešlo, nepomohla ani puštěná sprcha. Ve sprše se mi ještě trochu zamotala hlava, takže si nechaly nějaký čas malou sestry u sebe, abych si odpočinula.
Tentokrát byly všechny sestřičky zase moc vstřícné a milé, i když jsem byla druhorodička, spoustu věcí mi zase znovu vysvětlily, přeci jen miminka rychle rostou a člověk brzy zapomene, ráda jsem si vše znovu oživila v paměti.
Jen jsem měla menší problém s přichycením malé k prsu. U syna, i když byl po císaři, nebyl problém, plně jsem kojila a kojení vydrželo do 14-ti měsíců. Bohužel u dcerky, jak byla potíž v porodnici, kdy jsem se radovala, když vypila 20 ml, tak doma se mi zdálo, že se zlepšila, nakonec od 6 týdnů jsem musela začít přikrmovat UM, neboť nepřibírala, brečela už po hodině hlady, měla známky dehydratace, částečné kojení s UM jsme vydržely přesto do skoro 9-ti měsíců, i když je mi to líto.
Porodnice za tu dobu od porodu syna byla zrekonstruovaná, nový nábytek, nové postele, bylo čerstvě vymalováno (malují každý rok v létě), jediné mínus byla ta voda - trvalo strašně dlouho než začala téct teplá, i na koupel miminek se musela strašně dlouho odpouštět, ale prý rekonstruovali stoupačky a v té době ještě v patře nahoře rekonstrukce probíhala a prý to blblo.
Za velkou výhodu považuji možnost využití jejich vložek, které jsou k dispozici v neomezeném množství, taktéž jejich košil, že jsem si nemusela pořizovat několik kojících košil, protože při tom vedru, co tam mají, se propotí raz dva, takže neustále se tam doplňují a není problém si vzít čistou ráno i večer i během dne, dojde-li k zašpinění.
U císaře po dobu, kdy byl malý u sester, měl na sobě erární oblečení, aby se to nepletlo s vlastním, jinak musí mít mimča vlastní oblečení. Velkou výhodou jsou plenky Happy ve velikosti 0, což je uvedené pro mimča 0-2 kg, ale malá měla 3 400 g a ještě jí byla plenka velká.
Jinak si nemusíte brát župan nebo aspoň ne ten huňatý jako já, který mi zabral půl tašky, protože je tam strašné vedro, takže maximálně nějaký lehoučký. Z kosmetiky pro miminka je tam k dispozici vše.
Závěrem můžu říct, že i přes nějaké menší nedostatky, varskou porodnici určitě doporučuji.
První porod, před kterým jsem absolvovala předporodní kurz vedený PA Ladou Macečkovou (vřele doporučuji), nakonec byl plánovaný císařský řez pro polohu KP. Což v téhle porodnici u prvorodiček upřednostňují a já byla jen ráda, neb jsem měla strach, kdyby se něco stalo miminku nebo mne.
Nástup jsem měla den předem (byla jsem 38tt+0), přijímala mě MUDr. Přikrylová - velmi příjemná doktorka. Během toho dne jsem šla na pokoj gynekologie, plus bylo, že měl vlastní wc s koupelnou, mínus, že jsme tam byly čtyři ženské, z toho ještě jedna maminka, která šla také na císaře. Byla jsem u primáře, v té době MUDr. Nesyba, který mi vysvětloval důvody a rizika přirozeného porodu KP, že lepší pro prvorodičku bude ten císař. Také na pokoj přišla antestezioložka a vysvětlovala možnosti anestezie a výhody, i když jsem měla strach, zvolila jsem spinální, touha vidět mimi hned na sále byla veliká, když už nemůžu rodit přirozeně, chci ho vidět co nejdříve to půjde. Večer jsem ještě dostala nějakou tabletu, která měla lehce pročistit, důkladný klystýr prý nebyl třeba. Bylo to v pohodě. Noc byla dlouhá a ráno se šlo na to, monitor, zavedení cévky - naprosto příšerný pocit, ale to bylo to nejmenší, velké obavy a zároveň těšení se na první miminko.
Vpíchnutí spinálu do zad nebylo nic příjemného, musela jsem se maximálně vyhrbit, což s tím břichem bylo docela náročné a dost mě to bolelo, docela trvalo, než se mi paní doktorka trefila, měla jsem chuť říct, ať mě nechají, že si lehnu a na vše kašlu :-D , nakonec se povedlo, stále jsem měla obavu, jestli nebudu cítit, až mě budou řezat a hle, ani jsem si nevšimla, že už začli a už jsem slyšela ten nádherný pláč našeho synka. Vzali ho nejprve očistit a pak mi ho zabaleného v plence přinesli ukázat, byl krásný, mrňavý a docela tmavý, já se zmohla jen na: "Ten je malinký". Byl to krásný pocit, doktor, který prováděl císaře, mi přišel říct jeho míry a přišla ta horší část, šití, bylo to docela nepříjemné, cítila jsem tlaky a trochu i bolení, trochu jsem zavzdechla au, tak mi ještě něco vpíchli, abych víc otupěla, ale byla jsem při vědomí a poslouchala jak se doktoři či sestry či kdo vše byl přítomen, baví o zimním výprodeji v Německu. ;-)
Ještě jsem zapomněla, že manžel nemohl být přítomen, tedy zrovna jsme měli období, kdy řádila chřipka (únor) a byl i zákaz otců u přirozených porodů, ale dostal se k vyfocení synka u měření a chvilku se mnou mohl na pokoj, pár minutek. Naštěstí druhý den zákaz návštěv padl.
Následujících 24 hodin jsem mohla jen ležet, dostávala jsem čípky a injekce na bolest, vše už si podrobně nepamatuji, malého mi vozily sestry ze šestinedělí k přiložení. Noc byla dlouhá, nemohla jsem zabrat. Druhý den po cvičení s fyzioterapeutkou, jsem za pomocí sestry šla do sprchy a na druhý pokoj. Ještě další dva dny měly malého u sebe sestry a vozily ho jen na kojení či na návštěvu, to jsem si pro něj odpoledne už došla sama.
Po celou dobu pobytu jsem měla jen dobré zkušenosti, sestřičky byly ochotné, vše vysvětlily, našly se tedy asi 2 starší z novorozeneckého, které byly příjemné méně, ale dalo se to vydržet. Dokonce jsem neměla ani problém s obávanou MUDr. Zejdovou, která má svůj ráznější přístup, je přísná i sestry s ní jsou zcela jiné, ale je to velká odbornice a profík na miminka, vždy je prohlédla velmi důkladně.
Ještě asi 3. den mě začala silně bolet hlava a bylo mi na zvracení, nemohla jsem nic sníst. Nejvíce to bylo, když jsem stála, když jsem ležela, bylo to lepší, když jsem vstala, měla jsem pocit, že mě mlátí do zad a do hlavy odspodu zad, dostala jsem ještě nějaké kapačky, tvrdili mi, že z narkozy to nemůže být, nevim, co byl důvod, jestli jen to nebyla ta tvrdá postel a že ten první den po císaři jsem musela ležet na rovném bez polštáře, na což nejsem zvyklá. Naštěstí po příjezdu domů vše zmizelo a já se cítila fajn. Bála jsem se, že bolest bude trvat a že nebudu schopná se postarat o malého.
Po 2 letech a 7 měsících mě čekal druhý porod, tentokrát byla dcerka hlavičkou dolů, takže to vypadalo a i tak dopadlo, na přirozený porod. Na monitory jsem chodila do rizikové poradny varské porodnice už od 32. tt, protože jsem byla hlídaná hlavně pro nízkou hladinu železa a 2 týdny před porodem jsem se ani nevyhla transfúzi krve, protože měli obavy, abych při porodu neprodělala velkou ztrátu a nebyl ještě malér.
Opět jsem měla možnost se často setkávat s MUDr. Přikrylovou. Sestřičky či PA bohužel jmenovitě neznám. Jediné, čeho jsem se obávala bylo, že jsem byla po císaři a nebyla mi důkladně kontrolována jizva, jestli je opravdu v pořádku a nehrozí její prasknutí. Bylo mi sděleno, že pokud nemám silné bolesti, při kterých bych se ohýbala k zemi, je jizva v pořádku a netřeba ji sledovat ultrazvukem, že od toho se již upouští, protože to není průkazné, že kde se zdála jizva slabá a udělali císaře, ukázalo se nakonec, že byla v pořádku a opačně, dokonce jsem neznala ani váhový odhad miminka, což jsem slyšela, že je někdy také kritérium pro vedení porodu po císaři. Poslední utz jsem měla z 32. tt, kdy byla malá větší než syn v té době a měla jsem obavu, aby nebyla moc veliká.
Na poslední poradnu jsem dorazila den před termínem, kdy tam byl mladý lékař. Při prohlídce jsem říkala, že bych už to měla ráda za sebou, díval se na mne při vyšetření, kdy ještě byl i čípek a nic se nedělo, opakoval to po mne a řekl, že to bude nepříjemné, bylo, ale nijak moc, dodnes nevim, jestli mi byl proveden hamilton nebo ne. V lékárně jsem si vyzvedla yal, neboť varská porodnice klasický klystýr neprovádí a jela domů s tím, že asi budu přenášet, čehož jsem se po císaři strašně obávala a případného vyvolávání porodu.
Večer, když jsem byla v pokojíku u usínajícího syna, mi začla odtékat voda, letěla jsem na wc a nutilo mě to i na velkou. Ale vody moc neodteklo a pak to i ustalo, povolala se babička na hlídání a celá nervózní jsem s manželem jela směr porodnice. Cítila jsem asi po 10 minutách slabší bolesti. Na příjmu byla PA Macečková a ještě jedna, měla jsem radost, že jsem na ni narazila, šla jsem na monitor, sepisovaly se papíry, manžel čekal na chodbě. Přišel lékař, ten samý co ráno a při vyšetření byl výsledek tentýž co ráno - ještě i čípek, nic se neděje, na monitoru žádné kontrakce, připadala jsem si, že si snad vymýšlím, neustálé otázky, zda-li to byla opravdu voda, popisovala jsem, že jsem byla na bobku, náhle to udělalo "rup", což jsem cítila i slyšela a voda začala téct, měla jsem mokré tepláky, s sebou jsem měla vložku, ale já blb si vzala alwaysku, takže test na plodovku nešel udělat. Šla jsem tedy na UTZ, kde bylo vidět, že ještě i voda je, doktor se ptal odkud jsem a chtěl mě poslat domů, nakonec zvážil, že tam opravdu je méně vody a tedy ať zůstanu, manžel, že může jet domů. Ani v tuto chvíli jsem neznala váhový odhad mimča.
PA mě vedly na pokoj s tím, že mám stejně jen poslíčky, L. Macečková mi napíchla na druhý pokus kanylu (po prvním mi zůstala modřina) a dala tabletku, po které se měly "poslíčky" uklidnit a já se mohla v klidu vyspat, abych nabrala síly na druhý den. Ptala jsem se, co se mnou bude, když se to nerozjede, tak prý by mi nějak pomohli. Odešla, já si dala sprchu a šla si lehnout a čekala, kdy že ty "poslíčky" ustanou. Ale vždy, když jsem zabrala, tak jsem s sebou škubla a začaly bolesti, stále se to opakovalo a já marně čekala, kdy že se prospím. Šla jsem zkusit sprchu, ale i po 10-ti minutovém tečení tekla stále studená, tak jsem to vzdala a šla si lehnout. Ležela jsem a zase dokola, zabrala jsem, hned vzhůru větší bolení a pomalu častější a častější, asi kolem 4.ráno jsem už nevydržela a zazvonila na PA, že to bolení už je častější a i víc to bolí, i když asi ne úplně, dala mi monitor, vyšetřila a ejhle na 4 cm, hurá, začíná se opravdu něco dít i na monitoru už byly kontrakce.
Byla jsem tam ještě s jednou maminkou, která poklidně spala a já se snažila ji nerušit, takže celou dobu jsem potichu funěla a křečovitě držela madla postele a při kontrakci špitala "k ... jedno slůvko, která asi nemohu napsat" to bolí. Ani jsem si neuvědomovala, že po celou dobu jsem vůbec necítila pohyby a od tohoto monitoru jsem byla neustále napojená, takže jsem ani nemohla vstát, při každé kontrakci jsem drtila rukama postel. V 6 hod mi PA aplikovala yal, vydržela jsem asi 15 minut a šla se vyprázdnit, což už moc nešlo, když jsem byla od večera už sama několikrát a že můžu zavolat manžela, že mě přestěhuje na jiný pokoj, abychom měli soukromí, po přestěhování už jsem byla kaput a že přijel manžel už jsem ani nevnímala. Mezitím bylo 7 hod a vystřídaly se směny a pomalu už šlo do finále, byla jsem vyšetřovaná a již mi bylo sděleno, že můžu přejít na sál, což jsem si myslela, že nedám, když to je ukrutná bolest už vleže, natož někam po svých dojít.
Po celou dobu jsem byla na monitoru napojená, takže jsem nemohla nic jiného dělat a přišlo mi, že kontrakce už chodí v kuse. Když jsem vstala, zjistila jsem, že je to příjemnější a kontrakce nebyly tak časté. U porodního křesla mě ještě nechala PA 2 kontrakce prodýchat, pak jsem vylezla a mohlo se tlačit. Zjistila jsem, že to je strašná úleva a není to již nic hrozného. Manžel byl se mnou. Nevím jak dlouho to trvalo, jestli 5-6 zatlačení než se maličká narodila, když jsem slyšela braní a cvaknutí nůžek, na jednu stranu jsem se těšila, že už to bude za mnou na druhou, kdybych věděla, že ještě 2 týdny budu mít problém si pomalu sednout či chodit, proklínala jsem se, že jsem si nepořídila epi-no ;-). Maličká mi byla ihned položená na břicho. Po odnesení v pořádku odešla placenta, pak přišlo na řadu šití, trvalo docela dlouho a dokonce jsem musela být ještě jednou umrtvena dole, protože už to přicházelo k sobě a to bylo jauva.
Ve finále tam byla mladičká MUDr., bohužel jsem zapomněla jméno, ale říkala jsem jí, že u ní jsem byla 2x na pohotovosti na začátku těhotenství s obavami, že potrácím a jak to dobře dopadlo. 2 hodiny jsem poté ležela za rohem sálu, po mne rodila další maminka. Byla jsem tam s manželem a maličkou, posílali jsme radostné zprávy. Až po delší době mi ji tedy nechali přiložit k prsu. Pak jsem byla převezená na pokoj, cestou rovnou přes sprchu, měla jsem trochu problém se vyčůrat, potřebovala jsem již před porodem a dlouho to ještě nešlo, nepomohla ani puštěná sprcha. Ve sprše se mi ještě trochu zamotala hlava, takže si nechaly nějaký čas malou sestry u sebe, abych si odpočinula.
Tentokrát byly všechny sestřičky zase moc vstřícné a milé, i když jsem byla druhorodička, spoustu věcí mi zase znovu vysvětlily, přeci jen miminka rychle rostou a člověk brzy zapomene, ráda jsem si vše znovu oživila v paměti.
Jen jsem měla menší problém s přichycením malé k prsu. U syna, i když byl po císaři, nebyl problém, plně jsem kojila a kojení vydrželo do 14-ti měsíců. Bohužel u dcerky, jak byla potíž v porodnici, kdy jsem se radovala, když vypila 20 ml, tak doma se mi zdálo, že se zlepšila, nakonec od 6 týdnů jsem musela začít přikrmovat UM, neboť nepřibírala, brečela už po hodině hlady, měla známky dehydratace, částečné kojení s UM jsme vydržely přesto do skoro 9-ti měsíců, i když je mi to líto.
Porodnice za tu dobu od porodu syna byla zrekonstruovaná, nový nábytek, nové postele, bylo čerstvě vymalováno (malují každý rok v létě), jediné mínus byla ta voda - trvalo strašně dlouho než začala téct teplá, i na koupel miminek se musela strašně dlouho odpouštět, ale prý rekonstruovali stoupačky a v té době ještě v patře nahoře rekonstrukce probíhala a prý to blblo.
Za velkou výhodu považuji možnost využití jejich vložek, které jsou k dispozici v neomezeném množství, taktéž jejich košil, že jsem si nemusela pořizovat několik kojících košil, protože při tom vedru, co tam mají, se propotí raz dva, takže neustále se tam doplňují a není problém si vzít čistou ráno i večer i během dne, dojde-li k zašpinění.
U císaře po dobu, kdy byl malý u sester, měl na sobě erární oblečení, aby se to nepletlo s vlastním, jinak musí mít mimča vlastní oblečení. Velkou výhodou jsou plenky Happy ve velikosti 0, což je uvedené pro mimča 0-2 kg, ale malá měla 3 400 g a ještě jí byla plenka velká.
Jinak si nemusíte brát župan nebo aspoň ne ten huňatý jako já, který mi zabral půl tašky, protože je tam strašné vedro, takže maximálně nějaký lehoučký. Z kosmetiky pro miminka je tam k dispozici vše.
Závěrem můžu říct, že i přes nějaké menší nedostatky, varskou porodnici určitě doporučuji.
20.4.2013
Čekal mě můj druhý porod,pro Karlovarskou porodnici jsem se rozhodla právě proto, protože mají novorozenecký JIP. Prvního syna jsem rodila v Nemocnici v Ostrově a tam JIP nemají a to byl v mém případě velký problém.
Krátce po půlnoci mi odtekla plodová voda,vše se zdálo v pořádku tak jsme se s manželem vydali na cestu do porodnice.Na příjmu mě přijali dvě PA které se mnou sepsali vše potřebné a zavolali lékaře který mě vyšetřil.PA mě odvedli na pokoj i s manželem.Sice jsem měla kontrakce co pět minut,ale vůbec jsem se neotvírala k porodu.PA mě připojili na kontrolní monitor a co 30 min. mě chodili kontrolovat.Manžel byl celou dobu se mnou na pokoji.
Ráno před sedmou než se měnili služby opět přišla PA vyšetřila mě,zavedla klystýr,napojila mě na monitor.Kosti se pořád neroztahovaly (jako u prvního porodu) ale kontrakce se stupňovali tak mi byla nabídnuta injekce proti bolesti za kterou jsem byla moc ráda.Injekce jsem dostala nakonec tři.Neustále za mnou chodila PA kontrolovat situaci.V 10 dopoledne si mne lékař vyžádal na porodní sál,porod se táhl a kosti ne a ne od sebe.Na sále jsem pak byla do samého porodu a to do 15:27.Celou tu dobu se o mne starali,snažili se mi pomoci a dokonce doběhli i pro manžela který si odběhl koupit bagetu a dát si kávičku a málem porod nestihl.Porod v závěru byl už rychlí,ale zvládla jsem na manžela počkat,když on to se mnou vydržel těch 15 hodin v porodnici.U porodu mě nastřihli,takže po porodu placenty mě pan doktor zašil a čekali jsme i s naším synem než nás odvezou na šestinedělí.
Péče na šesti nedělí byla velice dobrá,všechny sestry byli ochotné mi kdykoli pomoci a laktační sestry byli také moc fajn a pomohli mi s kojením.
Téměř každá maminka má obavu s Mudr. Zajdové proto do Varské porodnice nechce.Já sama jsem byla velice spokojená.Je to opravdu dobrá lékařka.U prvního syna jsme měli nějaké zdravotní komplikace,na tomto základu si lékařka Zajdová vyžádala všechny lékařské zprávy prvního syna a našemu druhému synovi nechala udělat kompletní vyšetření zda je vše v pořádku.Jsem jí za to velice vděčná.
Závěr : v Karlovarské porodnici a poté na novorozeneckém o mne a mého syna bylo dobře postaráno.Proto tuto porodnici mohu a ráda doporučím.
Krátce po půlnoci mi odtekla plodová voda,vše se zdálo v pořádku tak jsme se s manželem vydali na cestu do porodnice.Na příjmu mě přijali dvě PA které se mnou sepsali vše potřebné a zavolali lékaře který mě vyšetřil.PA mě odvedli na pokoj i s manželem.Sice jsem měla kontrakce co pět minut,ale vůbec jsem se neotvírala k porodu.PA mě připojili na kontrolní monitor a co 30 min. mě chodili kontrolovat.Manžel byl celou dobu se mnou na pokoji.
Ráno před sedmou než se měnili služby opět přišla PA vyšetřila mě,zavedla klystýr,napojila mě na monitor.Kosti se pořád neroztahovaly (jako u prvního porodu) ale kontrakce se stupňovali tak mi byla nabídnuta injekce proti bolesti za kterou jsem byla moc ráda.Injekce jsem dostala nakonec tři.Neustále za mnou chodila PA kontrolovat situaci.V 10 dopoledne si mne lékař vyžádal na porodní sál,porod se táhl a kosti ne a ne od sebe.Na sále jsem pak byla do samého porodu a to do 15:27.Celou tu dobu se o mne starali,snažili se mi pomoci a dokonce doběhli i pro manžela který si odběhl koupit bagetu a dát si kávičku a málem porod nestihl.Porod v závěru byl už rychlí,ale zvládla jsem na manžela počkat,když on to se mnou vydržel těch 15 hodin v porodnici.U porodu mě nastřihli,takže po porodu placenty mě pan doktor zašil a čekali jsme i s naším synem než nás odvezou na šestinedělí.
Péče na šesti nedělí byla velice dobrá,všechny sestry byli ochotné mi kdykoli pomoci a laktační sestry byli také moc fajn a pomohli mi s kojením.
Téměř každá maminka má obavu s Mudr. Zajdové proto do Varské porodnice nechce.Já sama jsem byla velice spokojená.Je to opravdu dobrá lékařka.U prvního syna jsme měli nějaké zdravotní komplikace,na tomto základu si lékařka Zajdová vyžádala všechny lékařské zprávy prvního syna a našemu druhému synovi nechala udělat kompletní vyšetření zda je vše v pořádku.Jsem jí za to velice vděčná.
Závěr : v Karlovarské porodnici a poté na novorozeneckém o mne a mého syna bylo dobře postaráno.Proto tuto porodnici mohu a ráda doporučím.
Předčasný porod v 36tt
Pět týdnů před termínem porodu mi ráno o půl čtvrté začala odtékat plodová voda. Pravidelné kontrakce se začaly objevovat o půl sedmé, tak jsem, spolu s mužem, vyjela směr porodnice.
Na příjmu mě uvítala příjemná sestra, která zavolala hned k mému příjmu lékaře. Než dorazil, tak sepsala se mnou všechnu potřebnou dokumentaci. MUDr. dorazil, vyšetřil mě a řekl, že jsem otevřená na 3cm a že budu rodit nejdříve večer. Poslal mého muže domů a mě na předporodní pokoj. Na pokoj mě odvedla PA a během cesty mi řekla, že můžu být dlouho a často ve sprše, že velmi pomáhá. Ukázala mi zvonek s tím, ať zvoním, kdykoliv bude potřeba, a řekla, že mi za chvíli kolegyně přijde napíchnout kanylu, kdyby byla potřeba. Přišla žákyňka, z čehož jsem neměla vůbec radost a poprosila jsem, zda mi může žílu napíchnout sestra, že mám velmi špatné žíly a o to horší, když mi něco je...jako třeba kontrakce :-) Řekla, že umí dobře napichovat kanyly a tak jsem ustoupila. Dobře uměla možná něco jiného, ale napichovat žílu to určitě nebylo. Po pátém pokusu to (na můj výrazný popud) vzdala a zavolala mou PA. Ta se trefila napoprvé. PA mi řekla, že přijde za hodinu a půl, aby zjistila co a jak.
Přesně za hodinu a pl (v devět) jsem zvonila s tím, že cítím velký tlak na konečník. Vyšetřila mě, prozradila, že jsem otevřená na 8cm a ať zavolám muže. Volala jsem mu, byl doma asi 20 minut, s tím, aby přijel. Pak jsem s PA odešla na porodní sál. Přišel jiný MUDr, který mě vyšetřil a řekl, že na tlačení to není, že je potřeba ještě několika kontrakcí. Chodila jsem po porodním sále, mluvila se sestrami z novorozeneckého oddělení, které se přišly nachystat na příchod miminka.
Muž se objevil o půl desáté a byl po celou dobu se mnou. Když byl ten správný čas, řekl mi MUDr. a PA, že mám začít tlačit, do čehož se mi, kupodivu, vůbec nechtělo - měla jsem tendenci kontrakce nadále rozdýchávat :-D Nakonec jsem se odhodlala a začala tlačit. MUDr, přistoupil k nástřihu, který jsem vůbec necítila. Po celou dobu mě informoval, co dělá a co se děje. Malá se narodila asi na páté zatlačení. Nechala jsem si jí dát na břicho, ale pak jí museli odnést, aby se prohřála a aby jí dali kyslíkovou podporu, kterou potřebovala.
MUDr. mi pak pomohl tlakem na břicho porodit placentu, umrtvil mi místo nástřihu a zašil mě. Mimo malého píchnutí při opichu jsem necítila ze šití nic. Doktor byl neskutečně rychlý a citlivý.
Po porodu jsem zůstala 2 hodiny na sále, kam mi sestřičky přivezly k přiložení dceru. Byly u mě, aby mi jí pomohly přidržet (musela jsem kvůli silnému krvácení ležet jen na zádech), vše mi vysvětlily a se vším pomohly.
Na oddělení šestinedělí byly sestry také moc fajn a když některá neměla svůj den, tak jsem si řekla, že pro své dítě vydržím cokoliv a že mě stejně co nevidět pustí ;-)
Na porodnici v KV si nemůžu stěžovat a upřímně jí doporučuji. A jestli jste slyšely špatnou kritiku na jednu vyhlášenou paní doktorku, tak to berte tak, že jí chybí takt, ale je neskutečný odborník, co se neonatologie týká. A pak...v KV je, jako v jediné nemocnici v kraji, JIP pro novorozence.
Na příjmu mě uvítala příjemná sestra, která zavolala hned k mému příjmu lékaře. Než dorazil, tak sepsala se mnou všechnu potřebnou dokumentaci. MUDr. dorazil, vyšetřil mě a řekl, že jsem otevřená na 3cm a že budu rodit nejdříve večer. Poslal mého muže domů a mě na předporodní pokoj. Na pokoj mě odvedla PA a během cesty mi řekla, že můžu být dlouho a často ve sprše, že velmi pomáhá. Ukázala mi zvonek s tím, ať zvoním, kdykoliv bude potřeba, a řekla, že mi za chvíli kolegyně přijde napíchnout kanylu, kdyby byla potřeba. Přišla žákyňka, z čehož jsem neměla vůbec radost a poprosila jsem, zda mi může žílu napíchnout sestra, že mám velmi špatné žíly a o to horší, když mi něco je...jako třeba kontrakce :-) Řekla, že umí dobře napichovat kanyly a tak jsem ustoupila. Dobře uměla možná něco jiného, ale napichovat žílu to určitě nebylo. Po pátém pokusu to (na můj výrazný popud) vzdala a zavolala mou PA. Ta se trefila napoprvé. PA mi řekla, že přijde za hodinu a půl, aby zjistila co a jak.
Přesně za hodinu a pl (v devět) jsem zvonila s tím, že cítím velký tlak na konečník. Vyšetřila mě, prozradila, že jsem otevřená na 8cm a ať zavolám muže. Volala jsem mu, byl doma asi 20 minut, s tím, aby přijel. Pak jsem s PA odešla na porodní sál. Přišel jiný MUDr, který mě vyšetřil a řekl, že na tlačení to není, že je potřeba ještě několika kontrakcí. Chodila jsem po porodním sále, mluvila se sestrami z novorozeneckého oddělení, které se přišly nachystat na příchod miminka.
Muž se objevil o půl desáté a byl po celou dobu se mnou. Když byl ten správný čas, řekl mi MUDr. a PA, že mám začít tlačit, do čehož se mi, kupodivu, vůbec nechtělo - měla jsem tendenci kontrakce nadále rozdýchávat :-D Nakonec jsem se odhodlala a začala tlačit. MUDr, přistoupil k nástřihu, který jsem vůbec necítila. Po celou dobu mě informoval, co dělá a co se děje. Malá se narodila asi na páté zatlačení. Nechala jsem si jí dát na břicho, ale pak jí museli odnést, aby se prohřála a aby jí dali kyslíkovou podporu, kterou potřebovala.
MUDr. mi pak pomohl tlakem na břicho porodit placentu, umrtvil mi místo nástřihu a zašil mě. Mimo malého píchnutí při opichu jsem necítila ze šití nic. Doktor byl neskutečně rychlý a citlivý.
Po porodu jsem zůstala 2 hodiny na sále, kam mi sestřičky přivezly k přiložení dceru. Byly u mě, aby mi jí pomohly přidržet (musela jsem kvůli silnému krvácení ležet jen na zádech), vše mi vysvětlily a se vším pomohly.
Na oddělení šestinedělí byly sestry také moc fajn a když některá neměla svůj den, tak jsem si řekla, že pro své dítě vydržím cokoliv a že mě stejně co nevidět pustí ;-)
Na porodnici v KV si nemůžu stěžovat a upřímně jí doporučuji. A jestli jste slyšely špatnou kritiku na jednu vyhlášenou paní doktorku, tak to berte tak, že jí chybí takt, ale je neskutečný odborník, co se neonatologie týká. A pak...v KV je, jako v jediné nemocnici v kraji, JIP pro novorozence.
Vyvolávaný porod
Jelikož jsem byla už 10dní po termínu, nastoupila jsem v osm ráno do porodnice na vyvolání. Paní doktorka, porodní asistentka i sestřičky byly moc milé a vše bylo fajn. V půl desáté mi paní doktorka zavedla 1. tabletu ... během půl hodiny mi začaly kontrakce pravidelně po 5ti minutách. PA společně s paní Dr. mě chodily kontrolovat cca každé 2 až 3 hodiny. Vždycky se zeptaly, jak se citím, jestli si myslím že se to stupňuje nebo to stagnuje. Prostě projevovaly zájem. Radily mi, ať si vlezu klidně na půl hodinky do sprchy, že mi to pomůže. A opravdu to pomáhalo. Mezi druhou a třetí hodinou se paní doktorka střídala s panem doktorem, který byl taky moc příjemný. A po prohlídce mi zavedl další tabletu. Příšel se zeptat, jak se mi daří asi v šest hodin večer. Kontrakce byly stále po 5ti minutách, tak mě opět prohlédl a řekl, že se to buď do večera rozjede nebo že mi dají nějaké léky na spaní a porodím zítra. Že kdyby se něco dělo, mám hned zvonit.
Jako naschvál kontrakce během hodiny úplně vymizely. Tak jsem volala příteli, že může jít spát, že se dnes rodit asi nebude. Ale ať si s sebou do postele vezme mobil, co kdyby náhodou. V devět hodin večer z ničeho nic přišly šílené bolesti, které se opakovaly po 2 minutách. Musela jsem je rozdýchávat se slzami v očích. Při jedné kontrakci jsem cítila jakoby mě miminko hodně koplo a začala se mě téct voda. Odšourala jsem se do sprchy, kde jsem nechala odtéct zbytek vody, vzala si vložku a zazvonila jsem na PA. Když PA přišla, říkala jsem jí že mám bolesti po 2 minutách a že mi asi odtekla plodová voda. Bylo mi řečeno, že to byla jen hlenová zátka a že kdyby se to zhoršovalo mám zase zazvonit. Postel jsem měla celou mokrou, to nikoho nezajímalo. Ještě že jsem měla v cestovce jednorázovou podložku, jinak bych ležela v mokré posteli. Kontrakce se stupňovaly, co se týče bolesti a střídaly se jednou po 2 minutách, pak po minutě atd. Bolest byla taková, že jsem se 4x pozvracela.
Zvonila jsem proto opět na PA. Když přišla říkala jsem jí jak časté jsou kontrakce a že jsou tak bolestivé, že jsem několikrát zvracela. Na to mi bylo řečeno - "Vy jste prvorodička, že? No co jste jako čekala, porod bolí. To jste si o tom nic nepřečetla?" ... no chtělo se mi brečet, sprdla mě na dvě doby jako malou holku. Neprohlídla mě, nenapojila na monitor, nic. Po další nesnesitelné půlhodině jsem (i když se strachem) opět zvonila. Tentokrát mě teda aspoň napojila na monitor, kde mě v těch bolestech nechala ležet 45min !! Když se vrátila, koukla na křivku a řekla, že to nejsou pořádné kontrakce, tak už mi to nedalo a řekla jsem, že to mají asi rozbité protože já mám kontrakce jako blázen. Tak mi teda velice neochotně udělala klystýr. Skoro jsem s ním ani nedosla na pokoj, hned bylo vše venku a bolestí jsem šílela.
Naposledy jsem tedy zazvonila na PA, ta už přišla značně nasupěná, jakože co zase chci. Tak jsem si vyžádala kontrolu. Sáhla do mě, rychle ruku vytáhla a říká - "Jéé musíme honem na sál. Dvakrát zatlačíte a malá bude venku." Sbalila mi tašku a už jsme běžely na sál. Řekla mi, že přítel už to nestihne. A tašku i s mobilem mi hodila někam, nevím kam. Vylezla jsem si na křeslo a tlačila jsem. Bylo mi řečeno, že neumím tlačit správně, tak jsem si musela stoupnout před křeslo, chytit se ho a tlačit. Takhle mě nechala tlačit 15minut!! během té doby už tam přítel mohl být (!). Seděla jsem na bobku, brečela, tlačila a koukala jak ze mě kape krev.
Když už jsem řekla, že prostě nemůžu, vylezla jsem opět na křeslo a několikrát tlačila. Ale prostě to nešlo, hlavička už koukala, ale já už jsem opravdu neměla sílu. Přiběhla sestřička a tlačila mi rukou na břicho, trošku se to hnulo, ale pořád to nebylo ono. Tak si sestřička přistavila schůdky, stoupla si na ně a celou vahou těla na mě skočila, šup a malá byla venku :-). Na chvilku mi jí položily na břicho, přestřihly pupečník a potom jí odnesly na vážení, měření a tak dál.
Jelikož mě PA nenastřihla a tím jak malá doslova vyletěla, byla jsem roztržená až na vnitř.stranu stehna. Lila ze mě krev. Placentu ze mě prostě silou vytáhla, vůbec jsme nečekaly nějakých 15minut až začnou kontrakce, abych jí porodila (jak jsem se to dočetla v knížkách). Pan doktor byl u císaře, takže jsem hodinu(!) čekala na jeho příchod, aby mě zašil. Během té doby jsem ztratila přes 500ml krve. Šil mě přes 30minut, s umrtvením ale i tak to bolelo a ve výsledku to dělalo přes 30 stehů (au au au).
Když to shrnu, na porodní sál jsem šla ve 23:50 a malá se narodila v 00:22. Takže jsem rodila 32minut. Přítel by to krásně stihnul. Volala jsem mu ve čtyři hodiny ráno (v tu dobu jsem se teprve dostala na pokoj), chudák to zvedl a byl připravenej okamžitě vyjet. Místo toho jsem mu řekla - "Miláčku, máme holčičku." Chudák rozespalej to nejdřív ani nechápal, tak jsem mu musela všechno vysvětlit. Byl z toho všeho strašně smutnej, z toho jak mě zmasakrovali a že nemohl být v tu chvíli se mnou, že jsem na to byla sama. Ale byl šťastnej, že malá je v pořádku.
Suma sumárum moje zkušenost s porodnicí v Karlových Varech
- velice neochotná a nepříjemná PA
- přítel nemohl být se mnou na pokoji
- přítel neměl šanci dostat se k porodu
- nedostala jsem celý den najíst (co kdybych náhodou začala rodit)
- nenastřihli mě (i když měla malá porodní váhu skoro 4kila)
- dlouho jsem čekala na zašití, ztratila jsem velké množství krve
- nedostala jsem ani kapačku, nic
+ šití s anestezií
+ příjemná sestřička, bez které bych malou neporodila
+ velice příjemný personál na šestinedělí i na novorozeneckém oddělení
Jako naschvál kontrakce během hodiny úplně vymizely. Tak jsem volala příteli, že může jít spát, že se dnes rodit asi nebude. Ale ať si s sebou do postele vezme mobil, co kdyby náhodou. V devět hodin večer z ničeho nic přišly šílené bolesti, které se opakovaly po 2 minutách. Musela jsem je rozdýchávat se slzami v očích. Při jedné kontrakci jsem cítila jakoby mě miminko hodně koplo a začala se mě téct voda. Odšourala jsem se do sprchy, kde jsem nechala odtéct zbytek vody, vzala si vložku a zazvonila jsem na PA. Když PA přišla, říkala jsem jí že mám bolesti po 2 minutách a že mi asi odtekla plodová voda. Bylo mi řečeno, že to byla jen hlenová zátka a že kdyby se to zhoršovalo mám zase zazvonit. Postel jsem měla celou mokrou, to nikoho nezajímalo. Ještě že jsem měla v cestovce jednorázovou podložku, jinak bych ležela v mokré posteli. Kontrakce se stupňovaly, co se týče bolesti a střídaly se jednou po 2 minutách, pak po minutě atd. Bolest byla taková, že jsem se 4x pozvracela.
Zvonila jsem proto opět na PA. Když přišla říkala jsem jí jak časté jsou kontrakce a že jsou tak bolestivé, že jsem několikrát zvracela. Na to mi bylo řečeno - "Vy jste prvorodička, že? No co jste jako čekala, porod bolí. To jste si o tom nic nepřečetla?" ... no chtělo se mi brečet, sprdla mě na dvě doby jako malou holku. Neprohlídla mě, nenapojila na monitor, nic. Po další nesnesitelné půlhodině jsem (i když se strachem) opět zvonila. Tentokrát mě teda aspoň napojila na monitor, kde mě v těch bolestech nechala ležet 45min !! Když se vrátila, koukla na křivku a řekla, že to nejsou pořádné kontrakce, tak už mi to nedalo a řekla jsem, že to mají asi rozbité protože já mám kontrakce jako blázen. Tak mi teda velice neochotně udělala klystýr. Skoro jsem s ním ani nedosla na pokoj, hned bylo vše venku a bolestí jsem šílela.
Naposledy jsem tedy zazvonila na PA, ta už přišla značně nasupěná, jakože co zase chci. Tak jsem si vyžádala kontrolu. Sáhla do mě, rychle ruku vytáhla a říká - "Jéé musíme honem na sál. Dvakrát zatlačíte a malá bude venku." Sbalila mi tašku a už jsme běžely na sál. Řekla mi, že přítel už to nestihne. A tašku i s mobilem mi hodila někam, nevím kam. Vylezla jsem si na křeslo a tlačila jsem. Bylo mi řečeno, že neumím tlačit správně, tak jsem si musela stoupnout před křeslo, chytit se ho a tlačit. Takhle mě nechala tlačit 15minut!! během té doby už tam přítel mohl být (!). Seděla jsem na bobku, brečela, tlačila a koukala jak ze mě kape krev.
Když už jsem řekla, že prostě nemůžu, vylezla jsem opět na křeslo a několikrát tlačila. Ale prostě to nešlo, hlavička už koukala, ale já už jsem opravdu neměla sílu. Přiběhla sestřička a tlačila mi rukou na břicho, trošku se to hnulo, ale pořád to nebylo ono. Tak si sestřička přistavila schůdky, stoupla si na ně a celou vahou těla na mě skočila, šup a malá byla venku :-). Na chvilku mi jí položily na břicho, přestřihly pupečník a potom jí odnesly na vážení, měření a tak dál.
Jelikož mě PA nenastřihla a tím jak malá doslova vyletěla, byla jsem roztržená až na vnitř.stranu stehna. Lila ze mě krev. Placentu ze mě prostě silou vytáhla, vůbec jsme nečekaly nějakých 15minut až začnou kontrakce, abych jí porodila (jak jsem se to dočetla v knížkách). Pan doktor byl u císaře, takže jsem hodinu(!) čekala na jeho příchod, aby mě zašil. Během té doby jsem ztratila přes 500ml krve. Šil mě přes 30minut, s umrtvením ale i tak to bolelo a ve výsledku to dělalo přes 30 stehů (au au au).
Když to shrnu, na porodní sál jsem šla ve 23:50 a malá se narodila v 00:22. Takže jsem rodila 32minut. Přítel by to krásně stihnul. Volala jsem mu ve čtyři hodiny ráno (v tu dobu jsem se teprve dostala na pokoj), chudák to zvedl a byl připravenej okamžitě vyjet. Místo toho jsem mu řekla - "Miláčku, máme holčičku." Chudák rozespalej to nejdřív ani nechápal, tak jsem mu musela všechno vysvětlit. Byl z toho všeho strašně smutnej, z toho jak mě zmasakrovali a že nemohl být v tu chvíli se mnou, že jsem na to byla sama. Ale byl šťastnej, že malá je v pořádku.
Suma sumárum moje zkušenost s porodnicí v Karlových Varech
- velice neochotná a nepříjemná PA
- přítel nemohl být se mnou na pokoji
- přítel neměl šanci dostat se k porodu
- nedostala jsem celý den najíst (co kdybych náhodou začala rodit)
- nenastřihli mě (i když měla malá porodní váhu skoro 4kila)
- dlouho jsem čekala na zašití, ztratila jsem velké množství krve
- nedostala jsem ani kapačku, nic
+ šití s anestezií
+ příjemná sestřička, bez které bych malou neporodila
+ velice příjemný personál na šestinedělí i na novorozeneckém oddělení
1 člověk považuje za užitečné
Těhotenský newsletter
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu
Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce
