Proč je důležité znát před porodem polohu plodu a kdy se děťátko zvykne otočit hlavičkou dolů? Pokud se právě nacházíš poblíž cílové rovinky těhotenství a obáváš se, zda právě uložení děťátka ve tvém bříšku nezkomplikuje průběh přirozeného porodu, pak je tento článek přesně pro tebe.
Co je „poloha plodu“?
V podstatě se pod tímto výrazem rozumí uložení nebo umístění plodu v děloze. Poloha plodu je pod drobnohledem lékařů až ve třetím trimestru, přesněji od 30. týdne těhotenství. Jelikož může být nestálá a proměnlivá, pečlivě se monitoruje až do porodu.
V prvním a druhém trimestru má totiž miminko v děloze nesmírně mnoho místa, důsledkem čehož se může jeho poloha měnit doslova ze dne na den. Jakmile se však těhotenství pomalu blíží ke konci a žena překročí práh třetího trimestru, prostoru pro pohyb děťátka je stále méně.
I z toho důvodu má smysl věnovat jeho poloze pozornost a v závislosti na ní například naplánovat způsob porodu, který může být následující:
Přirozený vaginální porod, kdy hlavička miminka naléhá k pánvi matky.
Vaginální porod koncem pánevním, kdy se jako první část porodí zadeček či nohy miminka.
Císařský řez, pro který se lékaři rozhodnou, je-li děťátko například v šikmé a příčné poloze nebo v poloze koncem pánevním, která je pro rodičku vyhodnocena jako velké riziko.
V případě, že má na začátku třetího trimestru miminko tzv. miminko. nepříznivou polohu, tedy jinou, než je poloha hlavičkou dolů směrem k pánvi, neznamená to, že je o jeho umístění definitivně rozhodnuto. Stále se může přetočit hlávkou dolů a známé jsou i případy, kdy se miminko otočilo do tvz. fyziologické polohy například i den před plánovaným císařským řezem. 🙂
Při určování polohy plodu je rozhodující tzn. os dělohy, kterou si můžeš představit jako svislou čáru směřující od tvé hrudi až po pánev. Poloha miminka, respektive jeho tělíčko od hlávky až po pánev, zase tvoří další osu, která může s osou dělohy vytvářet několik úhlů, v závislosti na tom, jakou polohu děťátko zaujme.
Ideálem je, jsou-li na konci třetího trimestru obě osy v jedné rovině, tedy se stanou rovnoběžnými, přičemž hlavička naléhá k pánvi matky.
Postavení, držení a naléhání plodu
Pokud je řeč o poloze dítěte, neměli bychom zapomínat ani na další aspekty, které se jeho polohy týkají. Jmenovitě jde o postavení plodu, držení plodu a naléhání plodu.
Postavení plodu V rámci každé polohy plodu se rozlišuje i postavení plodu, při kterém je, laicky řečeno, směrodatné postavení zad dítěte k přední straně dělohy. Bere se zde v úvahu například to, zda je dítě otočeno tváří směrem k zádům matky nebo k její břišní stěně.
Držení plodu Zkoumá se držení těla plodu těsně před porodem, tedy jak mu k tělíčku přiléhají končetiny, jak má ohnutá záda a jakým způsobem je schouleno do tvaru vajíčka tak, aby v děloze zabíralo co nejméně místa.
Naléhání plodu Při naléhání plodu se popisuje způsob, jakým hlavička děťátka (nebo jiná část jeho tělíčka) přiléhá k vnitřní brance děložního čípku, respektive k pánevnímu vchodu do porodních cest.
Polohy plodu
Uložení dítěte v děloze lze rozdělit na tzv. dělohu. fyziologický a patologický soubor poloh, jejichž důsledkem se lze rozhodnout, jak se bude vést porod.
Fyziologické polohy plodu
Za fyziologické polohy se považují ty, u nichž jsou osy dělohy a dítěte v jedné linii, tedy se nekříží a nevytváří mezi sebou úhel. Patří mezi ně:
1. Poloha podélná hlavičkou
Podélná poloha hlavičkou dolů je nejčastější polohou, při které se vede přirozený vaginální porod. Děťátko má hlavičku u pánevního vchodu do porodních cest a nožičky jsou zase u hrudníku matky. Při vaginálním porodu se tedy jako první tlačí ven hlavička.
Při této poloze dále rozlišujeme přední nebo zadní postavení plodu:
Přední postavení v podélné poloze hlavičkou – tvář děťátka je otočená k zádům matky. Jedná se o nejideálnější postavení, protože tělíčko miminka je v nejpříznivější poloze pro přechod porodními cestami.
Zadní postavení v podélné poloze hlavičkou – tvář děťátka je otočená k břichu matky.
Pokud se během těhotenství nebo na straně těhotné ženy nevyskytly žádné jiné komplikace, podélná poloha hlavičkou vede k přirozenému porodu a není zde indikace k císařskému řezu.
2. Podélná poloha koncem pánevním
Podélná poloha koncem pánevním je protějškem k výše zmíněné poloze miminka. Pokud je děťátko v této poloze, znamená to, že nožičkami nebo zadečkem směřuje ke děložnímu čípku, přičemž jeho hlavička se nachází ve vrchní části dělohy.
Některé porodnice provádějí tzv. obrat vnějšími hmaty, 1 který se volí právě při poloze koncem pánevním. Jedná se o manuální přetočení miminka hlavičkou dolů přes břišní stěnu matky.
Způsob, jakým se bude vést porod při této poloze, je poměrně nejistý a do hry vstupují další faktory, například i držení plodu – tedy to, zda naléhá k pánvi nožkami nebo zadečkem. Nelze tedy obecně určit, jak se miminko narodí, protože lékaři mohou zvolit buď císařský řez, nebo porod koncem pánevním, který s sebou vždy přináší jistou míru rizika.
Patologické polohy plodu
Laicky by se dalo říci, že za patologické polohy plodu se považují ty, u nichž nelze provést přirozený vaginální porod, ale vedou k rozhodnutí provést císařský řez. Osa dělohy a osa dítěte se v jednom bodě protínají a vytvářejí buď kolmý, ostrý, nebo tupý úhel.
1. Příčná poloha
V příčné poloze děťátko zaujme pozici, během které má hlavičku i nožky po bocích matky. Lze tedy říci, že se v děloze jakoby „vzpříčilo“ ak pánevnímu vchodu nesměřují ani jeho hlavička, ani nohy či hýždě. Případně si tuto polohu můžeš představit tak, že miminko ve tvém bříšku leží a není ve svislé poloze.
Osa dělohy a osa děťátka při příčné poloze vytvářejí pravý úhel. V závislosti na tom, na které straně má děťátko hlavičku, se rozlišuje i jeho postavení:
Postavení vlevo – hlavička miminka směřuje k levému boku matky.
Postavení vpravo – hlavička miminka směřuje k pravému boku matky.
Pokud je děťátko v příčné poloze, lékaři rozhodnou o porodu císařský řezem. Vaginální porod v tomto případě není možný.
V případě, že se chceš dozvědět více o příčné poloze plodu v děloze, přečti si náš samostatný článek
Šikmá poloha
Dalo by se říci, že šikmá poloha je kombinací podélné a příčné polohy. Osa dělohy a osa miminka vytvářejí buď ostrý, nebo tupý úhel.
Děťátko tedy může být hlavičkou více nakloněno k pánvi, ale rovněž ik vrchní části dělohy, přičemž k pánevnímu vchodu většinou přiléhá svým trupům. Tuto polohu si lze představit tak, že miminko je v jakémsi polosedě nebo v pololehu, přičemž nožky má buď ve vyvýšené poloze, nebo směřují dolů.
Stejně jako u příčné polohy, ani v tomto případě není možné vést vaginální porod. Šikmá poloha děťátka je vždy indikací k císařskému řezu.
Co rozhoduje o poloze plodu?
S určitostí předpovědět, zda a kdy se miminko otočí hlavičkou dolů, opravdu není možné. Sice se vedou dohady o tom, jaké faktory o jeho poloze rozhodují, stále se však o ně nelze relevantně opřít a považovat je za směrodatné. Jde například o postavení placenty, množství plodové vody nebo délku pupeční šňůry – u těchto faktorů je skutečně obtížné předpovědět, kdy a v jaké míře mohou přispívat k nestandardní poloze děťátka.
Výjimkou je situace, kdy má žena vrozenou vývojovou vadu dělohy, jejímž důsledkem je tento orgán rozdělen přepážkou. Pokud se tato vada objeví ještě před těhotenstvím, lékaři s téměř stoprocentní pravděpodobností vědí, že přetočení miminka hlavičkou dolů nebude možné, respektive, že šance, že by se tak stalo, je nesmírně malá.
Tato vývojová vada dělohy je však velmi raritní a v praxi se s ní gynekologové či porodníci setkávají jen výjimečně.
Samozřejmostí je, že na polohu dítěte svým způsobem ovlivňuje i týden těhotenství, ve kterém se narodí – u předčasných porodů 6 se zvyšuje míra patologických poloh, protože dítě nemá dostatek času na přetočení hlavičkou dolů.
Video: Vše, co potřebuješ vědět o fyziologickém porodu