Odběr pupečníkové krve se provádí při porodu29 za účelem:
Při pojmu pupečníková krev mluvíme o krvi novorozence7, jež zůstává po odstřižení pupeční šňůry1 v placentě9 nebo přímo v pupečníku. Pupečníková krev chrání v děloze plod před škodlivými látkami, které mohou ohrozit plod.
Pupečníková krev slouží jako náhrada kostní dřeně zejména v případě leukémie, lymfomu, anémie nebo vrozené poruše imunity. Krev z pupečníku je bohatá na červené krvinky, bílé krvinky, plazmu, krevní destičky a také homeopatické kmenové buňky, ze kterých se vytvářejí jednotlivé buňky, které tvoří krev.
Pupečníková krev obsahuje nespočet buněk, které zajišťují (podobně jako kostní dřeň) obnovu krve. Ve srovnání s kostní dření, má slabší účinky díky nezralým buňkám.
Pupečníková krev použitá při transplantaci je tzv. imunitně nezralá, což způsobuje méně potransplantačních komplikací. Proto bývá pupečníková krev až druhou volbou po kostní dřeni.
V současnosti se pupečníková krev začíná využívat v oblastech pediatrie i dospělých pacientů při:
Pupečníková krev je určena pro cizí lidi odkázané na transplantaci krvetvorných kmenových buněk na celém světě. Dárcovství je dobrovolné a bezplatné. Krev dárkyně musí splnit přísná mezinárodní medicínská kritéria. Krev se vyšetří, otypizuje a dá se k dispozici do mezinárodní sítě dárců. Typické diagnózy pro dárcovskou banku jsou leukémie. U starších pacientů genetické poruchy krvetvorby, či metabolismu u mladších pacientů. Dárcovskou bankou pupečníkové krve v ČR je Banka pupečníkové krve ČR a to jako dárcovský neziskový projekt Ústavu hematologie a krevní transfúze v Praze.
Pupečníková krev z této banky je k dispozici jen pro děti, kterým byla odebrána a nebo jejich sourozence. Odběr pupečníkové krve a její uchování si hradí rodiče dítěte z vlastních finančních zdrojů. Rodinnou bankou v ČR je Cord Blood Center. Další institucí, která umožňuje rodičům skladovat pupečníkovou krev pro potřeby rodiny je Národní Centrum Tkání a Buněk, a.s..
I přes skeptičnost lékařů vůči účinkům pupečníkové krve, může rodička1 během porodu tuto krev darovat. Je tak poskytnuta naděje pacientům, pro které není možná transplantace kostní dřeně.
Odběr pupečníkové krve není vhodné v případech rizikových a či komplikovaných porodech.
Zákrok je bezbolestná záležitost jak pro rodičku, tak i pro novorozence. Nezasahuje do průběhu porodu. Odběr pupečníkové krve se provádí buď přímo z pupečníku nebo z placenty9. Na tento úkon se používají speciální jehly určené přímo k odběru pupečníkové krve.
Existuje několik metod, jak odběr pupečníkové krve3 provést. Nejčastěji se v praxi používá tzv. uzavřená technika, která je velmi podobná standardnímu postupu při odběru krve. Lékař provede napíchnutí žíly z pupečníkové šňůry pomocí jehly, která je připojena k vaku na odběr krve. Pupečníková krev poté proudí přes jehlu přímo do vaku (sáčku), jehož součástí je protisrážlivý roztok. Uzavřená technika umožňuje odběr zhruba 75 ml pupečníkové krve. Odebraná krev je následně převezena do laboratoře k provedené všech potřebných testů.
Štěpy kostní dřeně a štěpy pupečníkové krve se skladují stejným způsobem a to v kryobance, za pomoci tekutého dusíku, při teplotě - 196 °C (nebo v jeho páře).
Štěpy mohou být uskladněny až desítky let. Na uskladnění krve neexistuje lhůta expirace. Z praxe je známo, že mražené štěpy je možno transplantovat i po deseti letech.
Odběr je možný při fyziologickém porodu1 nebo i při vícplodoovém těhotenství. Když během porodu nenastanou komplikace, kdy je nutno věnovat se rodičce, odběr je možný zrealizovat.
Odběr pupečníkové krve není vhodný v případech rizikových a komplikovaných porodů:
Kmenové buňky jsou základní buňky, ze kterých se může vytvořit jakýkoliv typ buňky. Proto se o kmenových buňkách říká, že jsou nediferencované. Dokáži opravit poškozené buňky. Můžeme říci, že kmenové buňky představují univerzální zásobu náhradních dílů pro nejrůznější tkáně a orgány.
Typy kmeňových buněk
Kmenové buňky v pupečníkové krvi jsou velmi mladé a dokáží se dělit, rozmnožovat se. Během života se už nevyskytují v těle, proto se provádí odběr pupečníkové krve. Tyto buňky jsou nepoškozené a nejsou ovlivněné vnějšími vlivy životního prostředí.
Kmenové buňky z pupečníkové krve se zařazují mezi "hematopoetické kmenové buňky", ze kterých vznikají buňky kolující v krvi:
Některé studie naznačují, že kmenové buňky z pupečníkové krve mohou obsahovat i jiné typy kmenových buněk jako jsou hematopoetické. Tyto jiné typy buněk se potom mohou diferencovat do jiných tkání, např. do mozkového tkaniva. Vědecky to však není úplně potvrzeno, ale jakmile by se to potvrdilo, tak by se rozšířilo využití kmenových buněk, které by bylo následující:
Výzkumníci tedy zkoumají vliv kmenových buněk z pupečníkové krve na tyto nemoci: revmatoidní artritida, cukrovka, lupus, traumatické poškození mozku, skleróza, Alzheimerova choroba, Parkinsonova nemoc, mozková mrtvice, úrazy míchy, onemocnění při kterých se poškozuje srdce, obnovení kostního tkaniva a chrupavky.
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu