Klokánkování je standardizovaná metoda, využívaná v péči o předčasně narozené děti20. Bezprostřední kontakt mezi novorozencem7 a matkou (případně otcem) kůži na kůži zajišťuje tzv. bonding33, cílem je bližší vztah matky (otce) s dítětem. Poskytuje dítěti pocit jistoty, který prožívalo v děloze matky, protože dítě slyší matčin hlas a tlukot jejího srdce. Tato metoda pomáhá také nastartovat laktaci a úspěšně tak předčasně narozené dítě kojit10. Klokánkování pomáhá i stabilizovat stav předčasně narozeného miminka, udržovat ideální teplotu jeho těla, krevní tlak a hladinu cukru v krvi, snižuje pravděpodobnost bradykardie (příliš nízkého srdečního tepu) a apnoe (vynechání dechu delšího než 20s). Klokánkování dokonce pomáhá nejen miminku, ale i mamince - zlepšuje její psychický stav, zvyšuje sebevědomí při péči o dítě.
Metoda byla v 80. letech 20. století zavedena do praxe v porodním centru nemocnice v Bogotě, v Kolumbii. Tento způsob, 24 hodinový "pobyt" novorozence na matčině těle kůže na kůži v prvních dnech po porodu29, nahrazoval tehdy malou dostupnost inkubátorů. Metoda se rozšířila především v dalších rozvojových zemích (Jižní Amerika, Asie, Afrika), ale později pronikla i do vyspělých zemí (Evropa, USA, Kanada). Při klokánkování je dítě umístěno vertikálně na těle matky, tam bývá přikryto např. dekou nebo může být zajištěno elastickým šátkem1. Klokankovat lze, ze zdravotního hlediska, obvykle i miminko napojené na plicní ventilaci a jiné přístroje, samozřejmě ve spolupráci se zdravotnickým personálem nemocnice.
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu