První porod, dle mého názoru, skončil díky propíchnutí plodových blan akutním císařem. Do té doby rychle postupující porod (otevřena na 8 cm během 2 hodin snesitelných bolestí) se zastavil, syn se vzpříčil v pánvi a nedokázal klesnout a dostat se do porodních cest (dalším velmi významným faktorem byla nevhodná poloha na zádech s monitorem na břiše... :-/).
Pro druhý porod jsem změnila porodnici a prosadila nepropichování plodových obalů. Porod šel tentokrát výrazně pomaleji, ovšem vzhledem k tomu, že jsem byla jen 17 měsíců po císařském řezu, jsem musela souhlasit s větším monitoringem a nakonec i po otevření na amniotomii (v podstatě až těsně před vypuzovací fází), nicméně i tak se, dle mého názoru, porod trochu utlumil, dcera nechtěla dorotovat a nebýt velmi zkušené porodní asistentky, pohodového lékaře a vstřícné porodnice, už bych asi jela znovu na sál. Nicméně se podařilo. ;-)
Třetí porod nabral grády - otevření na 2 cm za 4 hodiny, lážoplážo bolesti, takže všichni čekali, že to bude na dlouho. Dcera se rozhodla jinak a za dalších 50 minut měla otevřeno a tlačila se ven. Díky tomu nestihl nikdo řešit propichování vody, děťátko v pohodě dorotovalo, sestoupilo a na jednu kontrakci vylezlo ven. ;-)
Takže za mě určitě ne (pokud k tomu není nějaký závažný důvod).