KočárkopedieCísařský řez
Císařský řez je operační provedení porodu29 a u nás se vykonává jen v indikovaných případech. Důvody (indikace) císařského řezu jsou ohrožení zdraví nebo života matky nebo dítěte7, případně obou současně.
Video: "Porodní bolesti a dostupné metody jejich tlumení".
Rozhovor s přednostou kliniky SZU, Doc. MUDr. Igorom Rusňákom, PhD.
Historie císařského řezu
Císařský řez byl prováděn už v dávné minulosti. V 7.století před naším letopočtem byl v Římě vydán rozkaz, že mrtvá těhotná žena nemůže být pochována dříve, než se jí z těla vybere plod. V minulosti byla téměř 100% úmrtnost matek po císařském řezu a to z důvodu infekcí. Po zavedení správných zásad týkajících se čistoty a správné hygieny při operacích, při objevení antibiotik a krevních skupin, se úmrtnost matek po provedeném císařském řezu výrazně snížila.
Frekvence a výskyt
V USA je císařský řez29 nejčastější vykonávanou operací, protože až 20-24% porodů se provádí císařským řezem. V Evropě je to přibližně 15%. Světová zdravotnická organizace WHO doporučuje, aby procentuální vyjádření vykonaných císařských řezů nedosáhlo v jednotlivých krajinách více jak 10-15%. WHO taktéž doporučuje, aby se počet sekcí pohyboval kolem spodní hrace, tj. 10% vzhledem ke všem porodům.
Důvodem vyššího procenta císařkých řezů je nedostatečně klidné, neempatické a nepodporující prostředí při porodu (více se dozvíte ve článcích Instinkt hnízdění během těhotenství3 a Hypnoporod2), narušování přirozeného průběhu porodu5 různými vyšetřeními a zákroky (např. vyvoláváním85 či urychlováním porodu, podáním medikace, nevhodným používání kardiotokografu6, propíchnutím vaku blan6, nucením poloh během porodu11) a vykonání císařského řezu na požádání matky, která trpí nadměrným strachem z vaginálního porodu, tehdy jde o psychosociální indikaci.
Dělení císařských řezů
Císařských řezů (sekcí) existují defacto dva druhy a sice plánovaný a neplánovaný císařský řez.
Primární císařský řez je sekcí plánovanou, kdy už v průběhu samotného těhotenství lékař rozhodne, že porod bude veden císařským řezem (nepravidelná poloha plodu36). Císařský řez může být plánovaný (před nástupem kontrakcí), kdy jsou předem známé překážky vaginálního porodu29 a pokud je riziko vaginálního porodu pro matku a/nebo pro dítě vyšší než u císařského řezu. Může se k němu přistoupit až po nástupu kontrakcí. Je to zpravidla důsledek komplikací porodu a vyžaduje se rychlé jednání v zájmu ochrany matky a/nebo dítěte.
Sekundární císařský řez je sekcí neplánovou, akutní a rozhoduje se o něm v případě, kdy nastanou vážná ohrožení plodu a nebo matky (hypoxie plodu).
Kdy je "císař" lékařem doporučen?
Lékař musí znát anamnézu těhotné ženy a jejího probíhajícího těhotenství a na jejich základě nejlépe určí, kdy a v jakých případech má být sekce provedena. Císařský řez se tedy nejčastěji provádí v případech, kdy je:
- poloha plodu koncem pánevním36
- hypoxie plodu - plod trpí nedostatkem kyslíku v děloze, proto je potřebné co nejrychleji ukončit graviditu císařským řezem
- nepoměr mezi hlavičkou dítěte a rozměrem pánve ženy (úzká pánev)
- placenta praevia17
- vícečetné těhotenství
- abrupce placenty1 - odloučení placenty
- herpes5 u matky
- první těhotenství u žen s vyšším věkem
- stav po mimoděložním těhotenství22
- poruchy růstu plodu
- schizofrenie matky
- obezita
- nádorové onemocnění u matky
- Rh inkompatibilta
V poslední době přibývá mnoho vysoko rizikových rodiček, které jsou po různých vážných onemocněních a vážných operacích, jako je např. výměna chlopní na srdci, transplantace ledvin atd. Lékař by měl mít proto pochopení i pro tyto ženy, protože i ony touží po dítěti a to i přesto, že je pro ně těhotenství velmi rizikovou záležitostí.
Předoperační příprava
Císařský řez13 je operací, takže jako před jakoukoli jinou operací, je i v tomto případě potřebná příprava.
- nastávající mamince se vysvětlí její zdravotní stav a stav miminka. Taktéž se jí vysvětlí i důvody, proč lékaři přistupují k vykonání císařského řezu a jaké mohou nastat komplikace. Následně maminka podepíše informovaný souhlas, že o všem byla poučena a vše jí bylo řádně vysvětleno.
- Mamince se provedou základní laboratorní vyšetření krve a moči
- Natočí se jí EKG
- Léčí se a zároveň stabilizuje cukrovka2, vysoký krevní tlak a léčba infekce
- K trombóze se přistupuje zodpovědně a předchází se jejímu vzniku i v těchto případech, jako je císařský řez.
- Provede se klystýr15 neboli jinak klyzma
- Vyholí se ochlupení
- Sestry provedou elastickou bandáž dolních končetin, která se dělá jako prevence proti vzniku sraženin
- Vydezinfikuje se operační pole
- Připraví se i anesteziolog - vybere se vhodný druh anestézie. Císařský řez může probíhat v celkové anestézii a nebo v epidurální anestézii22. Při epidurální anestézii je rodička při plném vědomí, vše slyší, mluví mluvit, avšak necítí dolní část svého těla.
Průběh císařského řezu
Operační tým je sestaven z operujícího lékaře, asistenta a instrumentářky, která podáva operační nástroje. Anesteziolog je zodpovědný za anestézii a tým doplňuje i dětský lékař. Aby se mohl císařský rez začít, musí být splněna jedna podmínka - velká část hlavičky nesmí být fixována a sestoupená hluboko v pánvi.
Poloha rodičky na operačním stole během císařského řezu
Poloha rodičky na zádech může vyvolat pokles krevního tlaku. Císařský řez proto požaduje upravenou pozici rodičky tak, že je operační stůl obvykle vyvýšen o 10-30% a je nakloněn mírně na levou stranu.
5 fází provedení císařského řezu
- Otevření břišní dutiny - lapatomie
- Otevření dělohy - hysterotomie
- Vybrání plodu (dítěte)
- Vybrání placenty9
- Šití ran
Otevření břišní dutiny
Císařský řez si vyžaduje otevření břišní dutiny rodičky řezem. Řez je většinou veden příčně asi 3-5 cm nad stydkou kostí na horní straně ochupení. Řez nesmí být příliš jemný, ani příliš hluboký. Jsou však situace, kdy je nutné zvolit řez podélný, vedený ve směru pupek-stydká kost.
Otevření dělohy
Po otevření břišní dutiny je nutné vytáhnout dítě z dělohy. Obvyklý řez pro otevření děložní dutiny je veden příčně v její spodní části, protože do budoucna umožňuje u dalšího těhotenství26 porod vedený vaginálně. Lékař si před nařezáním dělohy nahmatá velikost hlavičky. Podle velikosti hlavičky provede vhodný řez. Při velkém řezu může dojít k masivnímu krvácení. Při otevření dělohy se využívají následující řezy:
- korporální - podélný řez v horní části dělohy směrem od pupíku nahoru. Provádí se u příčné polohy plodu, je tu ale vyšší riziko praknutí dělohy u dalšího těhotenství.
- cervikokorporální řez - podélný řez v dolní části dělohy směrem od pupíku dolů. Provádí se také u příčné polohy plodu, ale je spojen s menším rizikem komplikací než korporální řez.
- malý příčný řez na horní straně ochlupení
- poloobloučkovitý řez - ve tvaru U nad ochlupením
- řez v tvaru písmene S - provádí se u velkých plodů
- obrácený řez - ve tvaru převráceného písmene T
Po vyjmutí dítěte z dělohy je dítě ošetřené novorozeneckým lékářem3. V případě, že je stav dítěte dobrý, je možný i první kontakt dítěte s matkou33 (i pokud je rodička1 v celkové anestezii22, samopřisátí27 je totiž plně v režii miminka, pouze ho na těle matky musí přidržovat tatínek nebo někdo ze zdravotníků).
Vybrání plodu
Během této fáze lékař odebere z dělohy plod. Po vybrání dítěte z dělohy je dítě ošetřeno novorozeneckým lékaře. V případě, že je stav dítěte dobrý a rodička není v celkové anestézii, je možný i první kontakt dítěte s matkou.
Tato fáze je spojena s možnými následujícími komplikacemi:
- malý řez
- hlavička je už v pánevním vchodu
- různé příčně a šikmé polohy plodu
- větší počet plodů
Pozn.: V některých porodnických zařízeních probíhá první kontakt s dítětem, tedy bonding - kontakt kůže na kůži, i pokud je vykonán císařský řez a to hned po vyjmutí dítěte z dělohy. Dítě je matce umístěno mimo operační pole, tedy někde v oblasti mezi krkem a prsy tak, aby lékaři operační pole zůstalo volné a mohl dokončit operaci.
Vybrání placenty
Po vybrání plodu se obvykle nečeká na samovolné odloučení placenty. Placenta se s plodovými obaly odebere hned po vybrání plodu. I v tomto se císařský řez liší od vaginálního porodu, u kterého se placenta rodí.
Šití ran
Nejprve se sešívá řez na děloze. Potom se sešije pobřišnice, což je blána, která pokrývá břišní orgány. Po vyčištění břišní stěny se sešije i samotná břišní stěna.
Dělení operačních metod
- konzervativní metody- to jsou takové metody, u kterých je zachována děloha. Tímto způsobem se provádí většina císařských řezů.
- radikální metody- u těchto metod se odstraní část a nebo celá děloha.
Pooperační péče
Císařský řez si vyžaduje důkladnější péči po a proto je po operaci pacientka sledována na lůžku minimálně dvě hodiny. Pokud je to alespoň trochu možné, tak se novorozenec přinese k matce a probíhá tzv. bonding33 - první vytváření vztahu mezi matkou a dítětem v kontaktu kůži na kůži, ideální je nechat miminko dospět k samopřisátí5 a pak ho nechat se poprvé nakojit27. V případě potřeby může maminku při bondingu zastoupit i tatínek. Matka je po císařském řezu minimálně dva dny na lůžku v nemocnici. V případě dobrého hojení rány je matka v průběhu 3-5 dní propuštěna z nemocnice.
Možná rizika a komplikace císařského řezu
- Rizika anesteziologická: komplikace vlivem podaných léčiv a přípravků. Tyto látky jsou pro organismus zátěží. Možná je také alergická reakce na podané látky.
- Rizika operace: velká ztráta krve, odstranění dělohy2, poranění okolních orgánů v malé pánvi u jejich netypického umístění, embólie plicní tepny, porucha krevní srážlivosti, vznik žilní trombózy.
- Pooperační rizika: infekce rány a břišní dutiny, krvácení v pooperačním období, embólie plicní tepny, případně další.
- Pozdější rizika výkonu: vytvoření srůstů v břišní dutině, chronické bolesti v oblasti pánve, komplikované hojení rány. U dalšího těhotenství možnost protrhnutí dělohy v místě rány. Další porod končí častěji císařským řezem.
- Rizika pro kojení: podání léků proti bolesti zvyšuje pravděpodobnost opožděného nástupu laktace. Krátký a opožděný kontakt kůži na kůži narušuje bonding33 a snižuje pravděpodobnost správného přisátí5 miminka a může narušit i samotnou tvorbu mateřského mléka7.
Použité zdroje
- Karlovarská krajská nemocnice a.s: Informovaný souhlas pacienta o výkoně
- http://www.wikiskripta.eu/index.php/Císařský_řez
- http://www.levret.cz/texty/knihy/_files/technika-cisarskeho-rezu.pdf
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Císařský_řez
- Antonín Doležal, Porodnícke operace. Praha: Grada publishing, 2007.
Hodnocení a zkušenosti s císařským řezem
Dvě dětičky a dva císařské řezy
Syn (narozen květen 2011) si bazének vypustil sám a rozjely se mi kontrakce. Neotvírala jsem se, a tak mně dali nějakou injekci, která vše utlumila, a ať si odpočinu, že další den budu rodit. Spát jsem nemohla. Slíbili, že mě budou hlídat a že přijde někdo brzy ráno. Musela jsem se připomenout, nebylo mi nejlíp. Strávila jsem hodinu a půl na monitoru, kde mi pak konečně oznámili, že jdu na akutního císaře a že Mareček musí okamžitě ven. Byl 26 hodin bez plodové vody! Najednou se nepočkalo ani 10 minut na manžela. Celková anestezie ve srovnání s tou lokální, byla pro mě šílená. Nebyla jsem nikdy na operaci a ani v narkóze, takže po probuzení jsem se cítila jako po mejdanu, kde jsem měla snad všechny drogy a alkohol dohromady. Byla jsem oteklá, bolavá a mimo. Hrozný zážitek. Ale druhý den už jsem vstala a třetí den jsem šla na normální pokoj.
U druhého miminka, dcerky (srpen, 2016) jsem volila porodnici v jiném městě, a protože se moje tělo vůbec nepřipravovalo na porod, naplánoval mi lékař císaře. Se smíšenými pocity, že nikdy nepoznám přirozený porod a že budu znovu vyřízená z narkózy, jsem nastoupila do porodnice. Volila jsem lokální anestezii i s možnými riziky. Poprvé se napíchnutí nepovedlo. Následkem toho jsem pak později brečela bolestmi s napíchnutým nervem někde, ale i tak to stálo za to. Byla jsem při vědomí. Cítila jsem vše, slyšela jsem svou holčičku plakat. Možná i nadechnout se. Otřeli mi ji o tvář. Bylo to úžasné. Bylo mi úžasně.
Pak bych mohla jít tancovat, kdybych cítila nohy. Když vše přišlo k sobě, cítila jsem bolest něčeho skříplého u lopatky po prvním vpichu. Tekly mi slzy, nemůžete se hnout, takže stále ve stejné poloze ležíte. Léky do kapačky nepomáhaly. Pak to odeznělo. Druhý den jsem vstala, odpoledne jsme už byly s Vendulkou samy na pokoji. Čtvrtý den jsme šly domů. Bez otoků, bez hrozných stavů, vše jsem naplno cítila a uvědomovala si. Také v noci po mém císaři dovezli maminku po akutním císaři jako jsem byla poprvé já. Byla úplně mimo, křičela a plakala bolestmi, mumlala... takto jsem vypadala poprvé také...to vím jistě.
U druhého miminka, dcerky (srpen, 2016) jsem volila porodnici v jiném městě, a protože se moje tělo vůbec nepřipravovalo na porod, naplánoval mi lékař císaře. Se smíšenými pocity, že nikdy nepoznám přirozený porod a že budu znovu vyřízená z narkózy, jsem nastoupila do porodnice. Volila jsem lokální anestezii i s možnými riziky. Poprvé se napíchnutí nepovedlo. Následkem toho jsem pak později brečela bolestmi s napíchnutým nervem někde, ale i tak to stálo za to. Byla jsem při vědomí. Cítila jsem vše, slyšela jsem svou holčičku plakat. Možná i nadechnout se. Otřeli mi ji o tvář. Bylo to úžasné. Bylo mi úžasně.
Pak bych mohla jít tancovat, kdybych cítila nohy. Když vše přišlo k sobě, cítila jsem bolest něčeho skříplého u lopatky po prvním vpichu. Tekly mi slzy, nemůžete se hnout, takže stále ve stejné poloze ležíte. Léky do kapačky nepomáhaly. Pak to odeznělo. Druhý den jsem vstala, odpoledne jsme už byly s Vendulkou samy na pokoji. Čtvrtý den jsme šly domů. Bez otoků, bez hrozných stavů, vše jsem naplno cítila a uvědomovala si. Také v noci po mém císaři dovezli maminku po akutním císaři jako jsem byla poprvé já. Byla úplně mimo, křičela a plakala bolestmi, mumlala... takto jsem vypadala poprvé také...to vím jistě.
1 člověk považuje za užitečné
Císař
V 37tt nastaly komplikace, a sice že jsem měla velmi vysoký tlak, močovinu v krvi, bílkovinu v moči. Hospitalizovali mě na gyn. odd. nemocnice Hořovice. Můj stav se nelepšil, začali mi dávat prášky na tlak. Dále jsem vlivem stresu měla opar, okamžitě mi začali dávat léky proti oparům. Napíchli mi hořčík a už se to se mnou vezlo. Syn byl naprosto v pořádku. Dali mi na výběr, váš stav se nelepší, bílkovina je vysoká. Tlak také. Buď vám to vyvoláme nebo císař. Ale když budeme čekat při vyvolávání se stav může zhoršit, tak jsem šla cestou císaře. Celá rozklepaná jsem už po klistýru a zavedení cévky šla na sál. Tam mi píchli epidurál (spinální), udělalo se mi neskutečně zle, pak mi píchli efedrin a něco na tlak. Tak se mi udělalo lépe. Potřeli mě žlutou dezinfekcí, okolo běhalo dost lidí, každý měl na starost něco jiného. Přišel tam dětský doktor a sestra.
Pak do mě řízli a začalo vytahování. Bylo to neskutečně nepříjemné - jak napíchnutí do zad tak vytahování. Bylo to ale rychlé. Pamatuji si jak jsem viděla mého syna ještě od mázku a pak už mi jej ukazovali, plakal, tak jsem mu řekla jeho jménem. Okamžitě mě poznal a přestal plakat.
Pak si pamatuji, že mi vysávali zbytek materiálu z dělohy, to jsem upadla do jakéhosi spánku a pak mě probudili a vezli do pokoje JIP. Tam jsem ležela 24 hodin. Ke konci jsem se pokoušela sama vstát. Ale šlo to jen do polosedu. Měla jsem drény. Byla jsem neskutečně zfetovaná ze všech těch chemických látek. Měla jsem neskutečný hlad. V podstatě jsem byla mimo. Malého mi nosili k prsu. Ten nebyl absolutně připravený sát. Cítil ze mě chemii a já neměla mléko. Měla jsem dva pokusy na to dojít do sprchy. Pak jsem byla odvedena na pokoj šestinedělí. Po pár dnech mi vytáhli drény, bylo to neskutečně bolestivé. Nemohla jsem se pořádně narovnat, ani kojit. Manžel za mnou chodil den co den.
Vpich do zad mě bolí dodnes. Břicho okolo jizvy necítím. Tlak mám už v normě. Syn je zdravý.
O dalším dítěti budu asi hodně přemýšlet...
Pak do mě řízli a začalo vytahování. Bylo to neskutečně nepříjemné - jak napíchnutí do zad tak vytahování. Bylo to ale rychlé. Pamatuji si jak jsem viděla mého syna ještě od mázku a pak už mi jej ukazovali, plakal, tak jsem mu řekla jeho jménem. Okamžitě mě poznal a přestal plakat.
Pak si pamatuji, že mi vysávali zbytek materiálu z dělohy, to jsem upadla do jakéhosi spánku a pak mě probudili a vezli do pokoje JIP. Tam jsem ležela 24 hodin. Ke konci jsem se pokoušela sama vstát. Ale šlo to jen do polosedu. Měla jsem drény. Byla jsem neskutečně zfetovaná ze všech těch chemických látek. Měla jsem neskutečný hlad. V podstatě jsem byla mimo. Malého mi nosili k prsu. Ten nebyl absolutně připravený sát. Cítil ze mě chemii a já neměla mléko. Měla jsem dva pokusy na to dojít do sprchy. Pak jsem byla odvedena na pokoj šestinedělí. Po pár dnech mi vytáhli drény, bylo to neskutečně bolestivé. Nemohla jsem se pořádně narovnat, ani kojit. Manžel za mnou chodil den co den.
Vpich do zad mě bolí dodnes. Břicho okolo jizvy necítím. Tlak mám už v normě. Syn je zdravý.
O dalším dítěti budu asi hodně přemýšlet...
1 člověk považuje za užitečné
Akutní cs s částečným uspáním
Z důvodu náhlé preeklampsie mi v den prasknutí plodové vody oznámili, že bude lepší rodit sekcí, než čekat rozběhnutí porodu, který by nemusel vůbec dopadnout dobře. Souhlasila jsem.
Dostala jsem na výběr, zda částečnou či lokální anestezii. Přála jsem si spíš úplnou, abych nebyla přítomna dění na sále (a špunty do uší mi nechtěli dát :-) ), ale nakonec mě přesvědčili, že je bezpečnější lokální.
Píchnutí do páteře bylo nepříjemné jen z důvodu, že jsem se bála, co to se mnou udělá. Od momentu tohoto vpichu do cca minuty a půl byla malá venku. U hlavy mi stál anesteziolog, který mě upozornil na tlak, který přijde u vyndání miminka z břicha. Pak mi řekli, že mě budou přes půl hodiny šít. Přibližně po té půl hodině ke mě pustili manžela s novorozeňátkem. Díky nim jsem přežila další půl hodinu šití. Nic mě nebolelo. Jen přiznám, že jsem byla ze všeho vykulená.
Po došití mi přiložili dítě k prsu, pak nás vyfotili a jela jsem na dospávací pokoj. Tam jsem byla dvě hodiny, kdy mi po 15-ti minutách měřili tlak a byla u mě milá sestřička, která mi pouštěla hudbu, aby mi to rychle uteklo. Musím uznat, že to byly dvě nejdelší hodiny mého života a docela to bolelo. Dostala jsme totiž oxytocinovou injekci na stáhnutí dělohy.
Po těch dvou hodinách mě převezli na pokoj "se zvýšenou ostrahou", dali mi do kapačky něco proti bolesti a já dlouhých 9 hodin necítila žádnou bolest. Spát jsem nemohla, asi z adrenalinu.
Po 12-ti hodinách mě odvedli do sprchy, vyndali kanylu ze zad a dostala jsem polštář.
Po dalších 6-ti hodinách mě vzali znovu do sprchy. Od té doby jsem mohla vstávat jak jsem chtěla.
Druhý den byl pro mě horší než ten první. Břicho bolelo. Velká úleva přišla s vyndáním cévky a drénů. Už třetí den po císaři jsem byla schopná ohnout se pro spadlý kapesník na zem. Jen zvedání z postele jsem lépe zvládla až čtvrtý den. Po týdnu mi vyndali stehy.
Za mě to nebyla vůbec žádná hrůza, čekala jsem to mnohem horší. Nejhorší byly ty dvě dospávací hodiny těsně po porodu a vyndání drénů. :-)
Dostala jsem na výběr, zda částečnou či lokální anestezii. Přála jsem si spíš úplnou, abych nebyla přítomna dění na sále (a špunty do uší mi nechtěli dát :-) ), ale nakonec mě přesvědčili, že je bezpečnější lokální.
Píchnutí do páteře bylo nepříjemné jen z důvodu, že jsem se bála, co to se mnou udělá. Od momentu tohoto vpichu do cca minuty a půl byla malá venku. U hlavy mi stál anesteziolog, který mě upozornil na tlak, který přijde u vyndání miminka z břicha. Pak mi řekli, že mě budou přes půl hodiny šít. Přibližně po té půl hodině ke mě pustili manžela s novorozeňátkem. Díky nim jsem přežila další půl hodinu šití. Nic mě nebolelo. Jen přiznám, že jsem byla ze všeho vykulená.
Po došití mi přiložili dítě k prsu, pak nás vyfotili a jela jsem na dospávací pokoj. Tam jsem byla dvě hodiny, kdy mi po 15-ti minutách měřili tlak a byla u mě milá sestřička, která mi pouštěla hudbu, aby mi to rychle uteklo. Musím uznat, že to byly dvě nejdelší hodiny mého života a docela to bolelo. Dostala jsme totiž oxytocinovou injekci na stáhnutí dělohy.
Po těch dvou hodinách mě převezli na pokoj "se zvýšenou ostrahou", dali mi do kapačky něco proti bolesti a já dlouhých 9 hodin necítila žádnou bolest. Spát jsem nemohla, asi z adrenalinu.
Po 12-ti hodinách mě odvedli do sprchy, vyndali kanylu ze zad a dostala jsem polštář.
Po dalších 6-ti hodinách mě vzali znovu do sprchy. Od té doby jsem mohla vstávat jak jsem chtěla.
Druhý den byl pro mě horší než ten první. Břicho bolelo. Velká úleva přišla s vyndáním cévky a drénů. Už třetí den po císaři jsem byla schopná ohnout se pro spadlý kapesník na zem. Jen zvedání z postele jsem lépe zvládla až čtvrtý den. Po týdnu mi vyndali stehy.
Za mě to nebyla vůbec žádná hrůza, čekala jsem to mnohem horší. Nejhorší byly ty dvě dospávací hodiny těsně po porodu a vyndání drénů. :-)
1 člověk považuje za užitečné
Už nikdy
V noci jednoho dne mě začalo pravidelně pobolívat břicho. Jeli jsme tedy do porodnice a tam zjistili, že se vlastně nic neděje. Protože jsem už 7 dní přenášela, začali mi porod vyvolávat. Dostala jsem v osm hodin ráno dva prostaglandinové čípky. V poledne další dva. Celý den jsem prozvracela, bolesti byly šílené. Bohužel jsem se neotevírala a večer (po 18-ti hodinách) jsem byla jen na 4 cm. I přesto mě přesunuli na porodní sál, kde mi udělali klistýr, píchli vodu, zavedli epidural a pustili oxytocin. Po 10-ti hodinách dalšího trápení začala hrozit hypoxie plodu, tak mě převezli na operační sál, kde proběhla sekce.
Za mě bylo vyvolávání naprosto zbytečné, neměla jsem ani podepsaný souhlas k indukci. Respektive ne vyvolávání, ale takové dlouhé trápení. Zůstala jsem totiž otevřená na 5 cm.
Za mě bylo vyvolávání naprosto zbytečné, neměla jsem ani podepsaný souhlas k indukci. Respektive ne vyvolávání, ale takové dlouhé trápení. Zůstala jsem totiž otevřená na 5 cm.
1 člověk považuje za užitečné
Císařský řez
Když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, zamotala se mi hlava a ikdyž sem věděla, že na to budu sama, těšila jsem se. Těhotenství bylo namáhavé a těšila jsem se na porod. Žádné předporodní kurzy jsem neabsolvovala a ikdyž sem se hrozně bála, říkala jsem si, že to je přirozené a že když to zvládlo (snad miliardy žen a v horších podmínkách), zvládnu to i já.
1 člověk považuje za užitečné
Doufám, že už nikdy
Do nemocnice jsem nastoupila s tím, že mi druhý den budou ve 39+0 vyvolávat porod, protože malý je cca o 3 týdny menší. Moje výborná doktorka z rizikové poradny mi vše vysvětlila, byly jsme domluvené, celou dobu chápala, že je malý asi po mě, jinak tedy ale, že je u malého vše v pořádku.
Druhý den ráno při vizitě bylo ale vše jinak. Velká vizita - milion doktorů u mého lůžka začlo mluvit jen a pouze o rizicích a negativech porodu (mám astma, prvorodička, těhotenská cukrovka, malý plod) - nevěděla jsem, kde mi hlava stojí, co vlastně říkají - jen má paní doktorka se s nimi hádala - tak jsem nepochopila vůbec nic. Za chvíli mě volali na vyšetřovnu a doktor mi sdělil, že vlastně vůbec neví, proč malý neprosperuje a Bůh ví, co s ním bude, tak raději uděláme císařský řez.
Na sál jsem dovibrovala, jak jsem měla strach, tam nepříjemný sanitář (přístup alá Fakt nesnáším svojí práci), naštěstí výborná anestezioložka, která měla pochopení pro můj strach. Nechala jsem si dát jen částečnou anestezii a bylo mi z ní zle. Zvracela jsem i na sále, i následně na pokoji. Při přendavání z operačního stolu mě sanitář položil nohy a vršek mu tak nějak upadnul, takže mi neustále krvácelo u drenu.
Druhý den jsem vstala celkem v pohodě, až jsem byla překvapená a i hojení jizvy je v pohodě. Jen doufám, že již něco podboného ale nezažiju. Přístup byl fakt hrozný.
Druhý den ráno při vizitě bylo ale vše jinak. Velká vizita - milion doktorů u mého lůžka začlo mluvit jen a pouze o rizicích a negativech porodu (mám astma, prvorodička, těhotenská cukrovka, malý plod) - nevěděla jsem, kde mi hlava stojí, co vlastně říkají - jen má paní doktorka se s nimi hádala - tak jsem nepochopila vůbec nic. Za chvíli mě volali na vyšetřovnu a doktor mi sdělil, že vlastně vůbec neví, proč malý neprosperuje a Bůh ví, co s ním bude, tak raději uděláme císařský řez.
Na sál jsem dovibrovala, jak jsem měla strach, tam nepříjemný sanitář (přístup alá Fakt nesnáším svojí práci), naštěstí výborná anestezioložka, která měla pochopení pro můj strach. Nechala jsem si dát jen částečnou anestezii a bylo mi z ní zle. Zvracela jsem i na sále, i následně na pokoji. Při přendavání z operačního stolu mě sanitář položil nohy a vršek mu tak nějak upadnul, takže mi neustále krvácelo u drenu.
Druhý den jsem vstala celkem v pohodě, až jsem byla překvapená a i hojení jizvy je v pohodě. Jen doufám, že již něco podboného ale nezažiju. Přístup byl fakt hrozný.
Plánovaná sekce - pro mě žádná tragédie
Protože jsem i před otěhotněním trpěla na genitální opary, v těhotenství jsem byla "sledovaná" a sekce nade mnou visela od začátku.
Několikrát během těhotenství infekce i proběhla, a vzhledem k tomu, že plod byl navíc uložen koncem pánevním a ne se otočit, mi lékaři v rizikové poradně dali asi 14 dní před TP termín CS. Nijak zvlášť mi to nevadilo, naopak by se dalo říct, že mi to svým způsobem vyhovovalo, nikdy v životě jsem si vlastně nepředstavovala, že budu rodit, takže to pro mě nebylo ani žádné zklamání. :-N Zvláštním způsobem mě uklidňovalo vědomí, že vím přesný termín (že by mohlo přijít něco dřív jsem si prostě nepřipouštěla) a byla jsem v pohodě.
Asi dva dny před termínem jsem začala cítit trochu poslíčky, ale dalo se to vydržet. Vpich při částečné anestezii nepříjemný byl, ale vlastní operace proběhla rychle, téměř bez komplikací, měla jsem jen malou dechovou krizi, nemohla jsem se jakoby nadechnout a začala panikařit, ale "něco" mi píchli (mám to dost v mlze) a bylo zas dobře. Cítila jsem pouze silné "tahání" a pak už slyšela jen pláč. Synka mi vlastně jen ukázali a odnesli umýt atd. Ten den jsem strávila na JIP bez něj, ale druhý den už mi ho přivezli a začala jsem celkem úspěšně kojit. Zotavila jsem se (fyzicky) celkem brzo, přičítám to jednak celkem dobré svalové kondici (před otěhotněním jsem chodila pravidelně cvičit, břišní svaly i pánevní dno jsem měla zpevněné jako nikdy v životě :-D) a jednak užívaným homeopatikům.
Žádná traumata z nevydařeného porodu nemám, jsem ráda, že všechno proběhlo v klidu, bez komplikací a bylo o nás v nemocnici postaráno.
Několikrát během těhotenství infekce i proběhla, a vzhledem k tomu, že plod byl navíc uložen koncem pánevním a ne se otočit, mi lékaři v rizikové poradně dali asi 14 dní před TP termín CS. Nijak zvlášť mi to nevadilo, naopak by se dalo říct, že mi to svým způsobem vyhovovalo, nikdy v životě jsem si vlastně nepředstavovala, že budu rodit, takže to pro mě nebylo ani žádné zklamání. :-N Zvláštním způsobem mě uklidňovalo vědomí, že vím přesný termín (že by mohlo přijít něco dřív jsem si prostě nepřipouštěla) a byla jsem v pohodě.
Asi dva dny před termínem jsem začala cítit trochu poslíčky, ale dalo se to vydržet. Vpich při částečné anestezii nepříjemný byl, ale vlastní operace proběhla rychle, téměř bez komplikací, měla jsem jen malou dechovou krizi, nemohla jsem se jakoby nadechnout a začala panikařit, ale "něco" mi píchli (mám to dost v mlze) a bylo zas dobře. Cítila jsem pouze silné "tahání" a pak už slyšela jen pláč. Synka mi vlastně jen ukázali a odnesli umýt atd. Ten den jsem strávila na JIP bez něj, ale druhý den už mi ho přivezli a začala jsem celkem úspěšně kojit. Zotavila jsem se (fyzicky) celkem brzo, přičítám to jednak celkem dobré svalové kondici (před otěhotněním jsem chodila pravidelně cvičit, břišní svaly i pánevní dno jsem měla zpevněné jako nikdy v životě :-D) a jednak užívaným homeopatikům.
Žádná traumata z nevydařeného porodu nemám, jsem ráda, že všechno proběhlo v klidu, bez komplikací a bylo o nás v nemocnici postaráno.
5 lidí považuje za užitečné
2 x plánovaný cs - porodnice Šumperk
Oba císaře plánované z mých zdravotních důvodů.
První syn šel 38+1myslím, necelé 2900g a 46cm a řekli mi, že jdu na ten císař pozdě, že mě měl gyndař poslat dřív, tak nevím, kde je pravda. Na oddělení vše supr, sestřičky milé a vstřícné. Na oddělení panoval klid. Co mě ale vyvedlo z míry bylo to, že jsem po císaři měla obrovské bolesti, jako by mi měl prasknout močák. Musela jsem i zvonit na setřičky, a to normálně něco vydržím. Na moje stížnosti mi jen chabě sdělily, že to je normální, že to je z katetru. Vzhledem k tomu, že jsem v minulosti už 7 jiných operací podstoupila, tak jsem věděla, že potíž není v katetru, přesto mě odbily. Potom, co jsem už takhle ,,otravovala,, celý den a byla odpolední vizita, se při vizitě zjistilo, že od rána nepřibila v pytlíku na moč ani kapka (podotýkám, že po CS mě donutily během pár hodin vypít 3L tekutin). Nakonec zjistily, že jak mě přenášely ze sálu na postel, tak mě položily zadkem na tu hadičku, kterou to protéká a ta se zacpala. Jak ji z podemě vytáhly, začal se pytlík plnit tak rychle, že jeho objem na to, co jsem měla v sobě, ani nestačil a museli ho hned měnit. Musím říct, že toto byla velmi krutá zkušenost, měla jsem pocit jako by to šití mělo prasknout - rok2012.
Druhý cs byl 2015 opět v Šumperku, rodila jsem ve 40tt, 2 dny před termínem mi praskla plodovka, takže se jelo dřív, tentokrát si nikdo nemyslel, že rodím pozdě - zajímavé. Syn 3200g a 50cm.
Bohužel zkušenost s oddělením tentokrát špatná, sestřičky protivné, neochotné, chovaly se nadřazeně. Na chodbě neskutečnej kravál, nepoužívaly kliku, prostě šly a třískly dveřma tak jako jsem to neviděla snad ještě nikde, natož na porodním. Ve 3 ráno jsem běžně slyšela jejich chichotání a koketování s lékaři, běžně je v těchto hodinách chodily navštěvovat lékaři z jiného patra a měli tam mejdan. Syn z toho měl trauma ještě doma, byl lekavý, nespavý jelikož neuměl spát, když ho tam co 5 minut budily rány, hodně plakal. Vzhledem k tomu, že syn to tam špatně snášel, chtěla jsem odejít domů 3. den po porodu na vlastní žádost - odmítli mě pustit.
Shrnutí porodu: Nástup laktace u obou cs během 24hodin, úplné rozjetí 3. den u obou.
Bolest u 1.cs - první den šílená, hned druhý den ráno mě hnali do sprchy, ale musím říct, že se mi po té sprše ulevilo.
Bolest u 2. cs - znatelně horší jak po tom prvním, ani druhý den jsem se nemohla zvednout, sprcha se musela odložit až na další den, a to jsem teda trpěla fest.
Jizva tentokrát hrbolatá a škaredá, ztratila jsem kolem místa šití cit, začalo mi přes ni viset břicho.
První syn šel 38+1myslím, necelé 2900g a 46cm a řekli mi, že jdu na ten císař pozdě, že mě měl gyndař poslat dřív, tak nevím, kde je pravda. Na oddělení vše supr, sestřičky milé a vstřícné. Na oddělení panoval klid. Co mě ale vyvedlo z míry bylo to, že jsem po císaři měla obrovské bolesti, jako by mi měl prasknout močák. Musela jsem i zvonit na setřičky, a to normálně něco vydržím. Na moje stížnosti mi jen chabě sdělily, že to je normální, že to je z katetru. Vzhledem k tomu, že jsem v minulosti už 7 jiných operací podstoupila, tak jsem věděla, že potíž není v katetru, přesto mě odbily. Potom, co jsem už takhle ,,otravovala,, celý den a byla odpolední vizita, se při vizitě zjistilo, že od rána nepřibila v pytlíku na moč ani kapka (podotýkám, že po CS mě donutily během pár hodin vypít 3L tekutin). Nakonec zjistily, že jak mě přenášely ze sálu na postel, tak mě položily zadkem na tu hadičku, kterou to protéká a ta se zacpala. Jak ji z podemě vytáhly, začal se pytlík plnit tak rychle, že jeho objem na to, co jsem měla v sobě, ani nestačil a museli ho hned měnit. Musím říct, že toto byla velmi krutá zkušenost, měla jsem pocit jako by to šití mělo prasknout - rok2012.
Druhý cs byl 2015 opět v Šumperku, rodila jsem ve 40tt, 2 dny před termínem mi praskla plodovka, takže se jelo dřív, tentokrát si nikdo nemyslel, že rodím pozdě - zajímavé. Syn 3200g a 50cm.
Bohužel zkušenost s oddělením tentokrát špatná, sestřičky protivné, neochotné, chovaly se nadřazeně. Na chodbě neskutečnej kravál, nepoužívaly kliku, prostě šly a třískly dveřma tak jako jsem to neviděla snad ještě nikde, natož na porodním. Ve 3 ráno jsem běžně slyšela jejich chichotání a koketování s lékaři, běžně je v těchto hodinách chodily navštěvovat lékaři z jiného patra a měli tam mejdan. Syn z toho měl trauma ještě doma, byl lekavý, nespavý jelikož neuměl spát, když ho tam co 5 minut budily rány, hodně plakal. Vzhledem k tomu, že syn to tam špatně snášel, chtěla jsem odejít domů 3. den po porodu na vlastní žádost - odmítli mě pustit.
Shrnutí porodu: Nástup laktace u obou cs během 24hodin, úplné rozjetí 3. den u obou.
Bolest u 1.cs - první den šílená, hned druhý den ráno mě hnali do sprchy, ale musím říct, že se mi po té sprše ulevilo.
Bolest u 2. cs - znatelně horší jak po tom prvním, ani druhý den jsem se nemohla zvednout, sprcha se musela odložit až na další den, a to jsem teda trpěla fest.
Jizva tentokrát hrbolatá a škaredá, ztratila jsem kolem místa šití cit, začalo mi přes ni viset břicho.
Jsem už tak trošku jako jehelníček
Mám za sebou dva.
První neplánovaný, udělaný z toho důvodu, že se syn začal dusit. Po hodinách falešných kontrakcí, které absolutně nedělaly co měly, natož abych se otvírala, jsem za něj byla ráda. Bohužel probuzení na JIP, bez dítěte, bylo strašné. Co je s dítětem? "Nevím, od toho tu nejsem" - byla odpověď sestry. Nevěděla jsem, zda je dítě v pořádku, nikdo se neobtěžoval to zjišťovat. Za pár hodin ho přivezly. Dodneška ve mě hlodá červíček, zda je to fakt moje dítě. Já nevím, kdyby mi přivezli úplně jiné, jakou mám šanci to zjistit? Díky tomu všemu mi po porodu bylo úzko. Císař oproti tomu hodnotím ok. Anestezii jsem už zažila při laparoskopii a toto bylo naprosto srovnatelné. I bolestmi první den. Od druhého dne už jsem dobře fungovala.
Druhý, již plánovaný řez, byl skvělý. Miminko jsem měla možnost vidět, zažít jeho pláč. Nádhera, naprostá hormonová euforie. Hojení opět bez potíží, zdálo se mi, že jsem měla větší bolesti. Prý to u druhého císaře bývá, tak nevím, ale do třetího už nepůjdu. :-)
První neplánovaný, udělaný z toho důvodu, že se syn začal dusit. Po hodinách falešných kontrakcí, které absolutně nedělaly co měly, natož abych se otvírala, jsem za něj byla ráda. Bohužel probuzení na JIP, bez dítěte, bylo strašné. Co je s dítětem? "Nevím, od toho tu nejsem" - byla odpověď sestry. Nevěděla jsem, zda je dítě v pořádku, nikdo se neobtěžoval to zjišťovat. Za pár hodin ho přivezly. Dodneška ve mě hlodá červíček, zda je to fakt moje dítě. Já nevím, kdyby mi přivezli úplně jiné, jakou mám šanci to zjistit? Díky tomu všemu mi po porodu bylo úzko. Císař oproti tomu hodnotím ok. Anestezii jsem už zažila při laparoskopii a toto bylo naprosto srovnatelné. I bolestmi první den. Od druhého dne už jsem dobře fungovala.
Druhý, již plánovaný řez, byl skvělý. Miminko jsem měla možnost vidět, zažít jeho pláč. Nádhera, naprostá hormonová euforie. Hojení opět bez potíží, zdálo se mi, že jsem měla větší bolesti. Prý to u druhého císaře bývá, tak nevím, ale do třetího už nepůjdu. :-)
Akutní CS +PPKP
Už ve 32tt mi na screningu řekli, že zřejmě budu rodit císařem, kvůli příčné poloze koncem pánevním. Bylo mi to sice líto, ale věřila jsem, že je ještě čas na otočení. ;-)
Jenže moje malá se rozhodla jít na svět dříve, tak už jsme nic nestihly. CS jako takový byl rychlovka. Jediné, co mi bylo hodně nepříjemné, bylo následné šití, to bylo fakt šílený. Měla jsem pocit (nebo to bylo skutečně, co já vím), že mě při tom nadzvedávali z operačního lůžka, jak hodně to tahalo.
Rekonvalescence probíhala rychle, ač jsem tomu nevěřila. První 2 dny jsem ale myslela, že je po mě. :-D:-D:-D
Jenže moje malá se rozhodla jít na svět dříve, tak už jsme nic nestihly. CS jako takový byl rychlovka. Jediné, co mi bylo hodně nepříjemné, bylo následné šití, to bylo fakt šílený. Měla jsem pocit (nebo to bylo skutečně, co já vím), že mě při tom nadzvedávali z operačního lůžka, jak hodně to tahalo.
Rekonvalescence probíhala rychle, ač jsem tomu nevěřila. První 2 dny jsem ale myslela, že je po mě. :-D:-D:-D
1 člověk považuje za užitečné
Dvě sc, třetí mě čeká
Ahoj. Jsem už po dvou sc a třetí mě čeká.
První jsem měla v roce 2010, celé těhotenství probíhalo v pohodě, ale když se blížil termín porodu, všichni už byli nervózní. Po kontrole v poradně bylo taky vše dobré, malý byl hlavičkou dolů, takže jsem čekala, že budu rodit v termínu a malý se narodí normálně. Ale synovi se na svět moc nechtělo, takže paní doktorka řekla, že pokud se do týdne nic nezmění, tak nastoupím do nemocnice. Po týdnu jsem tedy nastoupila a vše bylo špatné. Po prohlídce mi pan doktor oznámil, že se syn otočil do příčné polohy. Bylo jedenáct dopoledne, když jsem byla už po kontrole, a pan doktor usoudi, že počká, jestli se syn otočí do správné polohy. Bohužel, po další prohlídce v 16h mi pan doktor oznámil, že se otočil ještě víc napřič a že budu muset na císařský řez. V 16h15m jsem tedy šla na sál a pak už si nic nepamatuji.
Druhý císařský řez přišel v roce 2015, v únoru. Celé těhotenství probíhalo taktéž v pořádku, ale ke konci už to bylo dlouhé. Po natočení monitoru a prohlídce bylo vše v pořádku, ale přes noc bylo vše špatné. Ráno jsem normálně vstala, ale zjistila jsem, že mi odchází hlenová zátka, a tak jsme vyrazili do nemocnice. Paní doktorka mě ještě poslala na předoperační odběry, kdyby to bylo potřeba, a skutečně jsem musela na sc. Jako kdyby to paní doktorka tušila. Při příchodu na příjem mi natočili monitor a jasně se ukázalo, že vše je špatně. Neměla jsem žádné kontrakce, ale dcera, kterou jsem si vymodlila, měla špatné srdeční ozvy. Na monitoru jsem byla dvě hodiny, protože přede mnou byly na sále dva plánované císaře. Po příchodu paní doktorky a zhlédnuti monitoru paní doktorka usoudila, že budu muset na akutní sc, která přišla za pět minut dvanáct. Dcera měla pravý uzel na pupečníku a ještě dvakrát omotanou kolem krku. Kdybych do nemocnice nešla, tak bychom o naši malou přišli. Nikomu nedoporučuji epidurál, měla jsem strašnou zimnicí a ještě alergickou reakci na léky. Nejlepší je vše zaspat a nic si nepamatovat. Po příjezdu na jip jsem se ptala sestry, jestli bych mohla vidět dceru, a ta mi oznámila, že dceru museli dát do inkubátoru. Takže jsem ji ten den viděla až večer, ale jen na chvilku. Malou nám zachránili a je moc kouzelná.
První jsem měla v roce 2010, celé těhotenství probíhalo v pohodě, ale když se blížil termín porodu, všichni už byli nervózní. Po kontrole v poradně bylo taky vše dobré, malý byl hlavičkou dolů, takže jsem čekala, že budu rodit v termínu a malý se narodí normálně. Ale synovi se na svět moc nechtělo, takže paní doktorka řekla, že pokud se do týdne nic nezmění, tak nastoupím do nemocnice. Po týdnu jsem tedy nastoupila a vše bylo špatné. Po prohlídce mi pan doktor oznámil, že se syn otočil do příčné polohy. Bylo jedenáct dopoledne, když jsem byla už po kontrole, a pan doktor usoudi, že počká, jestli se syn otočí do správné polohy. Bohužel, po další prohlídce v 16h mi pan doktor oznámil, že se otočil ještě víc napřič a že budu muset na císařský řez. V 16h15m jsem tedy šla na sál a pak už si nic nepamatuji.
Druhý císařský řez přišel v roce 2015, v únoru. Celé těhotenství probíhalo taktéž v pořádku, ale ke konci už to bylo dlouhé. Po natočení monitoru a prohlídce bylo vše v pořádku, ale přes noc bylo vše špatné. Ráno jsem normálně vstala, ale zjistila jsem, že mi odchází hlenová zátka, a tak jsme vyrazili do nemocnice. Paní doktorka mě ještě poslala na předoperační odběry, kdyby to bylo potřeba, a skutečně jsem musela na sc. Jako kdyby to paní doktorka tušila. Při příchodu na příjem mi natočili monitor a jasně se ukázalo, že vše je špatně. Neměla jsem žádné kontrakce, ale dcera, kterou jsem si vymodlila, měla špatné srdeční ozvy. Na monitoru jsem byla dvě hodiny, protože přede mnou byly na sále dva plánované císaře. Po příchodu paní doktorky a zhlédnuti monitoru paní doktorka usoudila, že budu muset na akutní sc, která přišla za pět minut dvanáct. Dcera měla pravý uzel na pupečníku a ještě dvakrát omotanou kolem krku. Kdybych do nemocnice nešla, tak bychom o naši malou přišli. Nikomu nedoporučuji epidurál, měla jsem strašnou zimnicí a ještě alergickou reakci na léky. Nejlepší je vše zaspat a nic si nepamatovat. Po příjezdu na jip jsem se ptala sestry, jestli bych mohla vidět dceru, a ta mi oznámila, že dceru museli dát do inkubátoru. Takže jsem ji ten den viděla až večer, ale jen na chvilku. Malou nám zachránili a je moc kouzelná.
1 člověk považuje za užitečné
Akutní CS - obličejová poloha
Já jsem rodila akutním císařským řezem kvůli nepostupujícímu porodu. Dcerka se na poslední chvíli rozhodla, že půjde na svět obličejem místo vrchem hlavičky, a tak nebylo zbytí a došlo na císařský řez.
Vzhledem k tomu, že jsem v první fázi porodu (kdy to vypadalo, že to půjde přirozeně) měla Entonox a ne napíchnutý epidural, jsem chtěla celkovou narkózu. Stejně to šlo všechno tak ráz na ráz, že jsem neměla čas ani přemýšlet a něco si vymýšlet. Jediné, co jsem chtěla, ať porodím zdravé a živé dítě a bylo mi úplně jedno jak.
Do konce života budu šťastná za to, že jsem měla celkovou narkózu, protože kdybych moji Dorinku viděla ihned po porodu, tak bych se zcela jistě psychicky zhroutila.
Tím, že šla obličejem napřed a trápily jsme se tak docela dlouho, jí vznikly naprosto šílené otoky v obličeji. Poté, co mi ji vytáhli, tak si lékaři i PA mysleli, že je postižená, jak, chuděrka, vypadala. Naštěstí jsem ji viděla až několik hodin po porodu, kdy už jsem ležela na JIP a žádné otoky neměla. Doma, když mi pak manžel ukazoval fotky bezprostředně po narození, tak jsem nevěřila, že to je ta moje nádherná dcera.
Vzhledem k tomu, že jsem v první fázi porodu (kdy to vypadalo, že to půjde přirozeně) měla Entonox a ne napíchnutý epidural, jsem chtěla celkovou narkózu. Stejně to šlo všechno tak ráz na ráz, že jsem neměla čas ani přemýšlet a něco si vymýšlet. Jediné, co jsem chtěla, ať porodím zdravé a živé dítě a bylo mi úplně jedno jak.
Do konce života budu šťastná za to, že jsem měla celkovou narkózu, protože kdybych moji Dorinku viděla ihned po porodu, tak bych se zcela jistě psychicky zhroutila.
Tím, že šla obličejem napřed a trápily jsme se tak docela dlouho, jí vznikly naprosto šílené otoky v obličeji. Poté, co mi ji vytáhli, tak si lékaři i PA mysleli, že je postižená, jak, chuděrka, vypadala. Naštěstí jsem ji viděla až několik hodin po porodu, kdy už jsem ležela na JIP a žádné otoky neměla. Doma, když mi pak manžel ukazoval fotky bezprostředně po narození, tak jsem nevěřila, že to je ta moje nádherná dcera.
1 člověk považuje za užitečné
Akutní císařský řez jsem rychle rozchodila
Porod jsem měla vyvolávaný a nakonec musel skončit sekcí pro špatné ozvy. Sekci jsem měla pod celkovou narkozou. Malý se narodil ve 14:58 a druhý den ráno jsem vstávala z postele. Neskutečně to bolelo, ale víc mě bolelo, že jsem nemohla mít malého u sebe. Tak jsem se snažila, aby mi ho co nejdřív mohli dát. Doktor se dokonce divil, že jsem tak čiperná. :-) Sice to bolí, ale chce to chodit. Potom je to lepší. Pátý den jsem šla domů a bolesti byly minimální. Dokonce jsem ani jednou nepotřebovala léky na tlumení bolestí. Rok po porodu mám krásnou jizvu, ale když jsem nastydlá, tak mě stále bolí.
Akutní císařský řez
Císařským řezem jsem rodila v r. 2013 v pražském Podolí - porod mi vyvolávali 11 dní po termínu, bolesti začaly po tabletě velmi brzy, asi 3 hodiny po zavedení a já jsem téměř za 5 hodin byla přípravena rodit, otevřená na 8cm, jenže v tu chvíli, kdy jsem začínala mít nucení na tlačení dcerky, malé začaly klesat srdeční ozvy a po vyšetření lékařem bylo konstatováno, že malá je stále nahoře v porodních cestách a šup akutně na sál.
Byla jsem v celkové narkóze a popravdě řečeno to pro mě bylo vysvobození, jelikož kontrakce jely téměř nepřetržitě. Po porodu jsem byla nakonec i ráda za císařský řez, jelikož dcerka měla 4,2kg a 52cm. :-)
Pooperační rekonvalescence mi nějak hrozná nepřišla. Ano, ten první den po zákroku se mi hodně špatně vstávalo, motala se mi navíc po narkóze hlava, ale sestra mě odvedla do sprchy, kde mi se vším pomohla. Hodně mě ty první dny motivovalo se o malou starat, takže moje bolístky šly tak nějak stranou. :-)
Nyní jsem skoro dva roky po porodu a bohužel s jizvou jsem měla loni problém takový, že mi objevili lékaři na utz uvnitř defekt po celé děložní stěně a musela jsem jít na laparoskopické znovusešití jizvy.
Nyní už plánujeme další dítě a já si popravdě řečeno příště přeji plánovanou sekci s epidurální anestezií, jelikož se bojím, jak by se jizva chovala u klasického porodu a zároveň bych ráda miminko hned viděla. :-N
Byla jsem v celkové narkóze a popravdě řečeno to pro mě bylo vysvobození, jelikož kontrakce jely téměř nepřetržitě. Po porodu jsem byla nakonec i ráda za císařský řez, jelikož dcerka měla 4,2kg a 52cm. :-)
Pooperační rekonvalescence mi nějak hrozná nepřišla. Ano, ten první den po zákroku se mi hodně špatně vstávalo, motala se mi navíc po narkóze hlava, ale sestra mě odvedla do sprchy, kde mi se vším pomohla. Hodně mě ty první dny motivovalo se o malou starat, takže moje bolístky šly tak nějak stranou. :-)
Nyní jsem skoro dva roky po porodu a bohužel s jizvou jsem měla loni problém takový, že mi objevili lékaři na utz uvnitř defekt po celé děložní stěně a musela jsem jít na laparoskopické znovusešití jizvy.
Nyní už plánujeme další dítě a já si popravdě řečeno příště přeji plánovanou sekci s epidurální anestezií, jelikož se bojím, jak by se jizva chovala u klasického porodu a zároveň bych ráda miminko hned viděla. :-N
2 lidé považují za užitečné
Plánovaný císařský řez
Již před otěhotněním jsem měla (od ortopedů) naplánované, že případné těhotenství bude ukončeno císařským řezem.
Na termínu porodu jsem se domluvila se svým gynekologem tak, aby operaci mohl provádět přímo on. Termín porodu jsem měla v sobotu 31.5., operace byla naplánovaná den předem, na pátek 30.5. Ve čtvrtek odpoledne jsem nastoupila do porodnice. Ještě večer jsem se sama oholila (sestra jen zkontrolovala, že je to v pořádku), brzy ráno jsem dostala klystýr (nebylo to tak hrozné, jak jsem se bála).
Ráno pro mě přijeli, obvázali mi nohy proti embolii, zavedli cévku a tradá na sál. Tak mi zavedli epiduralní anestezii (to bylo docela nepříjemné). Napojili mě na různé monitory a pak se šlo na věc. Nic jsem necítila. Malá byla hned venku (tak do 5ti minut). Manžel tam byl celou dobu se mnou. Seděl mi u hlavy a občas i koukl lékařům pod ruce. Když malou vytáhli, tak se šel hned podívat na vážení, otírání a pak mi ji v náručí přinesl ukázat. Během doby, kdy mě zašívali, tak mi malou přiložili k prsu, ale ona hodně křičela, takže moc sát nechtěla... Šití trvalo cca půl hodinky.
Malou dali manželovi do takové té pojízdné postýlky a šli společně na pokoj, já jsem tam přijela tak minutu po nich, a protože byl manžel celou dobu u mě, tak nás všechny tři nechali o samotě na pokoji. Manžel malou držel v náručí, ukazoval mi ji, já jsem ležela a koukala na ně. Za chvilku přišyi sestry, malou zkusily přiložit k prsu, chvilku mi ji nechaly a po cca 20ti minutách si pro ni opět přišly. Manželovi ukázaly přebalování, zavinování atd.
Jizva i břicho mě hodně bolely, celý operační den jsem jen ležela, nad ránem se mě sestra snažila vytáhnout z postele a po injekci proti bolesti jsem i zkoušela vstát, ale moc to nešlo. Ráno už jsem prostě musela, takže jsem hoooodně pomaloučku vstala a došla do sprchy. Motala se mi hlava, břicho mě tahalo, nohy se mi třepaly. V sobotu jsem byla schopná z postele vstát jen hodně pomaličku a troufla jsem si na to tak 3x. V noci jsem už musela, protože manžel šel na noc domů a o malou jsem se musela postarat sama. V neděli už to bylo o moc lepší. Vstávání už mi nedělalo tolik problémy a hlavně během odpoledne se začalo tvořit mléko, takže malá už nebyla tolik hladová a přestala konečně křičet, což mělo obrovský vliv na psychiku.
Během pondělí už jsem byla jako rybička, pořád jsem se usmívala, až doktoři nechtěli věřit, že jsem po císaři. Než koukli do papírů (že jsem teprve 3. den po operaci), tak mě chtěli i pustit domů, nakonec mě pustili v úterý, tj. 4. den po operaci.
Jizva byla cítit ještě tak 2 týdny, první týden mi ještě dělalo problémy vstávání, po cca měsíci už jsem o jizvě ani nevěděla.
Na termínu porodu jsem se domluvila se svým gynekologem tak, aby operaci mohl provádět přímo on. Termín porodu jsem měla v sobotu 31.5., operace byla naplánovaná den předem, na pátek 30.5. Ve čtvrtek odpoledne jsem nastoupila do porodnice. Ještě večer jsem se sama oholila (sestra jen zkontrolovala, že je to v pořádku), brzy ráno jsem dostala klystýr (nebylo to tak hrozné, jak jsem se bála).
Ráno pro mě přijeli, obvázali mi nohy proti embolii, zavedli cévku a tradá na sál. Tak mi zavedli epiduralní anestezii (to bylo docela nepříjemné). Napojili mě na různé monitory a pak se šlo na věc. Nic jsem necítila. Malá byla hned venku (tak do 5ti minut). Manžel tam byl celou dobu se mnou. Seděl mi u hlavy a občas i koukl lékařům pod ruce. Když malou vytáhli, tak se šel hned podívat na vážení, otírání a pak mi ji v náručí přinesl ukázat. Během doby, kdy mě zašívali, tak mi malou přiložili k prsu, ale ona hodně křičela, takže moc sát nechtěla... Šití trvalo cca půl hodinky.
Malou dali manželovi do takové té pojízdné postýlky a šli společně na pokoj, já jsem tam přijela tak minutu po nich, a protože byl manžel celou dobu u mě, tak nás všechny tři nechali o samotě na pokoji. Manžel malou držel v náručí, ukazoval mi ji, já jsem ležela a koukala na ně. Za chvilku přišyi sestry, malou zkusily přiložit k prsu, chvilku mi ji nechaly a po cca 20ti minutách si pro ni opět přišly. Manželovi ukázaly přebalování, zavinování atd.
Jizva i břicho mě hodně bolely, celý operační den jsem jen ležela, nad ránem se mě sestra snažila vytáhnout z postele a po injekci proti bolesti jsem i zkoušela vstát, ale moc to nešlo. Ráno už jsem prostě musela, takže jsem hoooodně pomaloučku vstala a došla do sprchy. Motala se mi hlava, břicho mě tahalo, nohy se mi třepaly. V sobotu jsem byla schopná z postele vstát jen hodně pomaličku a troufla jsem si na to tak 3x. V noci jsem už musela, protože manžel šel na noc domů a o malou jsem se musela postarat sama. V neděli už to bylo o moc lepší. Vstávání už mi nedělalo tolik problémy a hlavně během odpoledne se začalo tvořit mléko, takže malá už nebyla tolik hladová a přestala konečně křičet, což mělo obrovský vliv na psychiku.
Během pondělí už jsem byla jako rybička, pořád jsem se usmívala, až doktoři nechtěli věřit, že jsem po císaři. Než koukli do papírů (že jsem teprve 3. den po operaci), tak mě chtěli i pustit domů, nakonec mě pustili v úterý, tj. 4. den po operaci.
Jizva byla cítit ještě tak 2 týdny, první týden mi ještě dělalo problémy vstávání, po cca měsíci už jsem o jizvě ani nevěděla.
Bohužel sekce
Při kontrole v nemocnici mi bylo oznámeno, že je dítě moc velké, že mě můj gynekolog poslal na monitory pozdě. Byla jsem smutná. Odhad byl 4,5kg.
Chtěla jsem přirozený porod, tak jsme se domluvili na vyvolávaný porod ihned další den ráno. V noci odcházela zátka, kontrakce byly slabé ale pravidelné (nevěděla jsem, jak mají být silné). Jeli jsme brzy ráno do porodnice (kolem třetí ráno).
V porodnici mi řekli, že je to slabé, ale jelikož bych stejně přijela za pár hodin na vyvolávačku, tak si mě tam nechají.
Po devíti hodinách jsem musela na sekci, protože dcera nechtěla sestupovat. Já jsem připravená byla. Sekce proběhla dobře, byla jsem při vědomí.
Po sekci to bylo hrozné. Ta bolest, jeden den na JIP, druhý den vstát a šup šup. Byla to makačka. Pak nám dali děti na pokoj a starej se. Nemohla jsem ani vstát z postele. No popravdě doufám, že druhý porod císařem nebude, protože to opravdu bylo bolestivé !! ;-(
Chtěla jsem přirozený porod, tak jsme se domluvili na vyvolávaný porod ihned další den ráno. V noci odcházela zátka, kontrakce byly slabé ale pravidelné (nevěděla jsem, jak mají být silné). Jeli jsme brzy ráno do porodnice (kolem třetí ráno).
V porodnici mi řekli, že je to slabé, ale jelikož bych stejně přijela za pár hodin na vyvolávačku, tak si mě tam nechají.
Po devíti hodinách jsem musela na sekci, protože dcera nechtěla sestupovat. Já jsem připravená byla. Sekce proběhla dobře, byla jsem při vědomí.
Po sekci to bylo hrozné. Ta bolest, jeden den na JIP, druhý den vstát a šup šup. Byla to makačka. Pak nám dali děti na pokoj a starej se. Nemohla jsem ani vstát z postele. No popravdě doufám, že druhý porod císařem nebude, protože to opravdu bylo bolestivé !! ;-(
1 člověk považuje za užitečné
Akutní sekce
Na porod jsem se vždy moc těšila, chtěla jsem si své miminko porodit přirozenou cestou. Jenže osud tomu tak chtěl, že porod nepostupoval /zůstala jsem otevřena na 3,5cm/ tak jsem šla na sál. Už jsem se nemohla dočkat, až mě uspí a vše skončí. Kontrakce co 3 minuty od pul 1 až do 12:35.
Po sekci mě břicho sice bolelo, ale je třeba hodně chodit. Manžel, když další den přišel na návštěvu, tak nechtěl věřit, že jsem po operaci. Čekal úplného lazara :-D . Sice jsem musela mít zatnuté zuby, ale vše jsem zvládla bez analgetik. :-)
Po sekci mě břicho sice bolelo, ale je třeba hodně chodit. Manžel, když další den přišel na návštěvu, tak nechtěl věřit, že jsem po operaci. Čekal úplného lazara :-D . Sice jsem musela mít zatnuté zuby, ale vše jsem zvládla bez analgetik. :-)
1 člověk považuje za užitečné
Akutní císařský řez po 4 dnech porodu
Ze zdravotních důvodů jsem měla vyvolávaný porod. Po 4 dnech vyvolávaného porodu, kdy porod nepostupoval (měla jsem píchnutou plodovku a otevřená jsem byla na 8 cm), se porod zasekl a i přes vysoké dávky oxytocinu se nic nedělo. Dýchala jsem přes kyslíkovou masku, syn měl horší ozvy, v 15:00 bylo rozhodnuto, kvůli hrozícímu udušení malého musím na sál. Dostala jsem kapačku na zmírnění kontrakcí, tlačení ale zastavit nešlo.
Byl mi navržen císař v úplné narkóze nebo v epidurálu, který jsem měla napíchnutý. Rozhodla jsem se pro epidurál. Během pár minut jsem podepsala papíry, že souhlasím, že do mě říznou, zřízenec mi ovázal nohy gázou a jelo se. S manželem jsme se za plentou bavili a usmívali jsme se, že už to bude za námi, mezitím mě řezali a vytahovali syna. Vše jsem naplno cítila, tahy, tlaky, ale nebolelo to.
Syn se narodil přesně v 15:30, měl 3800 g a 52 cm, pupeční šňůru měl 2x omotanou kolem krku (proto šel asi do porodních cest šikmo a dostal se do neporoditelné polohy), apgar měl 9-9-10.
Na císaře vzpomínám ráda, první vstávání z postele bylo trošku těžší a první dny jsem byla nemotorná, ale 4. den jsem byla propuštěna domů. Syna jsem měla od druhého od rána už pořád u sebe. Jizva mě bolela cca 14 dní.
Byl mi navržen císař v úplné narkóze nebo v epidurálu, který jsem měla napíchnutý. Rozhodla jsem se pro epidurál. Během pár minut jsem podepsala papíry, že souhlasím, že do mě říznou, zřízenec mi ovázal nohy gázou a jelo se. S manželem jsme se za plentou bavili a usmívali jsme se, že už to bude za námi, mezitím mě řezali a vytahovali syna. Vše jsem naplno cítila, tahy, tlaky, ale nebolelo to.
Syn se narodil přesně v 15:30, měl 3800 g a 52 cm, pupeční šňůru měl 2x omotanou kolem krku (proto šel asi do porodních cest šikmo a dostal se do neporoditelné polohy), apgar měl 9-9-10.
Na císaře vzpomínám ráda, první vstávání z postele bylo trošku těžší a první dny jsem byla nemotorná, ale 4. den jsem byla propuštěna domů. Syna jsem měla od druhého od rána už pořád u sebe. Jizva mě bolela cca 14 dní.
1 člověk považuje za užitečné
Plánovaný CS
Měla jsem císařský řez kvůli poloze KP. Anestezii jsem měla celkovou. Nedokážu si představit, že bych tam ležela při vědomí a oni by se bavili ve stylu: "Sestři, podejte mi skalpel."// "Pane doktore, tady teče nějak moc té krve." :-D Vendelínka mi přivezl manžel hned jak jsem se probudila na pooperačním. Probuzení bylo děsné, hrozně to bolelo. Ale druhý den už bylo fajn. Bolelo to pak už jen při smíchu. Celkově jsem se po CS dala rychle dohromady. :-)
2 lidé považují za užitečné
Nakonec císařský řez
Nastoupila jsem do porodnice týden po termínu porodu s tím, že je malý otočený hlavičkou tak, jak má být. Takže jsem vůbec nepočítala s porodem sekcí.
Ale po hodinách nesestupování do pánve, a jak jsem se ani neotvírala a bolesti byly po pěti minutách, že se nedalo ani spát, a vlastně téměř po 36 hodinách bez příjmu potravy, kdyby náhodou se porod rozjel... se doktor rozhodl pro porod sekcí. Nejprve mi v půl šesté ráno píchli plodovou vodu - byla žlutá. To už jsem si říkala, že to není dobré, pak nastaly kontrakce snad každou minutu. Ale syn byl stále moc vysoko, proto hned na operační sál v mrákotách jsem podepsala nějaký souhlas, dodnes netuším, co jsem podepsala, a pouze mi znecitlivěli spodní část těla spinální analgezií. Toho jsem se bála nejvíce, na druhou stranu jsem za toto rozhodnutí ráda, protože po pár tlacích v břiše (nic jiného jsem necítila), jsem malého na malý okamžik viděla a hned ho šli ošetřit před manželem, který se mohl kochat a fotit ten náš malý uzlíček.
Jakmile jsem malého uviděla, spadl mi kámen ze srdce a asi jsem upadla do bezvědomí vyčerpáním, protože si už pak nepamatuji nic, až když jsem se probudila na pokoji s kapačkou v žíle a právě mi porodní asistentka přinesla syna na první kojení. :-) Jinak první den po porodu byl strašný. Měla jsem cévku a nebyla jsem schopná se postavit na nohy, jak jsem byla bez síly. Druhý den už to s pomocí asistentky šlo, ale opět se mi motala hlava ve sprše, tak jsem to zkoušela, až večer mi to samotné šlo. Jizva dost bolela, ale rehabilitační sestry byly skvělé, ukázaly mi spoustu cviků pro lepší rekonvalescenci a také, jak jizvu promazávat před i po vyndání stehů. Kýchání a smích ale pro mě byla cca 14 dní muka na ntou, protože sebemenší větší pohyb s břichem, znamenal ukrutnou bolest.. Ale pohled na mého syna hned bolest smazal. :-)
Ale po hodinách nesestupování do pánve, a jak jsem se ani neotvírala a bolesti byly po pěti minutách, že se nedalo ani spát, a vlastně téměř po 36 hodinách bez příjmu potravy, kdyby náhodou se porod rozjel... se doktor rozhodl pro porod sekcí. Nejprve mi v půl šesté ráno píchli plodovou vodu - byla žlutá. To už jsem si říkala, že to není dobré, pak nastaly kontrakce snad každou minutu. Ale syn byl stále moc vysoko, proto hned na operační sál v mrákotách jsem podepsala nějaký souhlas, dodnes netuším, co jsem podepsala, a pouze mi znecitlivěli spodní část těla spinální analgezií. Toho jsem se bála nejvíce, na druhou stranu jsem za toto rozhodnutí ráda, protože po pár tlacích v břiše (nic jiného jsem necítila), jsem malého na malý okamžik viděla a hned ho šli ošetřit před manželem, který se mohl kochat a fotit ten náš malý uzlíček.
Jakmile jsem malého uviděla, spadl mi kámen ze srdce a asi jsem upadla do bezvědomí vyčerpáním, protože si už pak nepamatuji nic, až když jsem se probudila na pokoji s kapačkou v žíle a právě mi porodní asistentka přinesla syna na první kojení. :-) Jinak první den po porodu byl strašný. Měla jsem cévku a nebyla jsem schopná se postavit na nohy, jak jsem byla bez síly. Druhý den už to s pomocí asistentky šlo, ale opět se mi motala hlava ve sprše, tak jsem to zkoušela, až večer mi to samotné šlo. Jizva dost bolela, ale rehabilitační sestry byly skvělé, ukázaly mi spoustu cviků pro lepší rekonvalescenci a také, jak jizvu promazávat před i po vyndání stehů. Kýchání a smích ale pro mě byla cca 14 dní muka na ntou, protože sebemenší větší pohyb s břichem, znamenal ukrutnou bolest.. Ale pohled na mého syna hned bolest smazal. :-)
1 člověk považuje za užitečné
Neplánovaný císařský řez!
Celé těhotenství probíhalo v pořádku. Žádné nevolnosti, únava, natékání nohou nebo změny nálad. Někdy kolem 34tt se malá otočila a vše se krásně připravovalo na porod.
Rodit jsem začala 40+5tt, v klidu jsme se oblékli a jeli do porodnice. Doktor mě vyšetřoval asi 2,5 hodiny. Úplně nakonec mi provedl utz a prohlásil, že nastává možnost si vybrat, jak budu rodit, protože jde malá koncem pánevním. Což tedy znamenalo, že se otočila zpět.
No, zeptala jsem se, co doporučuje. Začal mi vysvětlovat, že jelikož jsem prvorodička a nemám zkušenosti, tak mi spontální porod nedoporučuje. Navíc prohlásil, že jelikož jde hlavička nakonec, tak ani nemusí vyjít ven! Tak jsem řekla, že chci to, co je bezpečnější pro dítě.
Tak jsme šli na to. Sestra mi ovázala nohy, zavedla cévku, napojila kapačku a ať si dojdu na sál. Na sále mě doslova ukřižovali. :-D Polili mě dezinfekcí a já nestihla napočítat do tří a spala jsem. Probudila jsem se ještě na sále a cítila tlak jak mi zašívají břicho. V tom se na mě rychle podívala sestra a prohlásila máte holčičku! Usla jsem znovu.
Probudila jsem se na pokoji a myslela jsem si, že umírám, tak moc to bolelo! Ještě ten den mě donutili vstát z postele a projít se po pokoji. Chválili mě jak jsem šikovná, že to vůbec nikdo nečekal. Druhý den jsem trénovala a sedala jsem a třetí den ráno už jsem mohla jít na normální pokoj. Břicho mě pořád bolelo, ale nedala jsem se. Šestý den mě pustili domů a já už jsem se mohla normálně pohybovat. Samozřejmě vstát z postele byl pořád trošku problém, ale zvládala jsem to.
No, abych to shrnula, těšila jsem se na porod, a bohužel jsem musela rodit takhle, ale nebylo to tak hrozné, jak jsem si myslela. Jizva je miniaturní a vůbec nevím že jí mám. :-) Jen ještě dodám, že je to řez nad ochlupením. Takže je vlastně schovaný pod kalhotkami.
Co bych udělala jinak? Nic, protože bych si vždy vybrala variantu, co je lepší pro miminko. :-)
Rodit jsem začala 40+5tt, v klidu jsme se oblékli a jeli do porodnice. Doktor mě vyšetřoval asi 2,5 hodiny. Úplně nakonec mi provedl utz a prohlásil, že nastává možnost si vybrat, jak budu rodit, protože jde malá koncem pánevním. Což tedy znamenalo, že se otočila zpět.
No, zeptala jsem se, co doporučuje. Začal mi vysvětlovat, že jelikož jsem prvorodička a nemám zkušenosti, tak mi spontální porod nedoporučuje. Navíc prohlásil, že jelikož jde hlavička nakonec, tak ani nemusí vyjít ven! Tak jsem řekla, že chci to, co je bezpečnější pro dítě.
Tak jsme šli na to. Sestra mi ovázala nohy, zavedla cévku, napojila kapačku a ať si dojdu na sál. Na sále mě doslova ukřižovali. :-D Polili mě dezinfekcí a já nestihla napočítat do tří a spala jsem. Probudila jsem se ještě na sále a cítila tlak jak mi zašívají břicho. V tom se na mě rychle podívala sestra a prohlásila máte holčičku! Usla jsem znovu.
Probudila jsem se na pokoji a myslela jsem si, že umírám, tak moc to bolelo! Ještě ten den mě donutili vstát z postele a projít se po pokoji. Chválili mě jak jsem šikovná, že to vůbec nikdo nečekal. Druhý den jsem trénovala a sedala jsem a třetí den ráno už jsem mohla jít na normální pokoj. Břicho mě pořád bolelo, ale nedala jsem se. Šestý den mě pustili domů a já už jsem se mohla normálně pohybovat. Samozřejmě vstát z postele byl pořád trošku problém, ale zvládala jsem to.
No, abych to shrnula, těšila jsem se na porod, a bohužel jsem musela rodit takhle, ale nebylo to tak hrozné, jak jsem si myslela. Jizva je miniaturní a vůbec nevím že jí mám. :-) Jen ještě dodám, že je to řez nad ochlupením. Takže je vlastně schovaný pod kalhotkami.
Co bych udělala jinak? Nic, protože bych si vždy vybrala variantu, co je lepší pro miminko. :-)
2 lidé považují za užitečné
První těhotenství CS
V roce 2012 jsem podstoupila císařský řez. Dcera byla KP a už se neotočila. CS byl plánovaný, ale dcera se rozhodla přijít na svět dříve. První mi praskla voda a už jsme jeli.
Od sestřičky na gynekologii jsem byla poučena, že kdyby něco takového nastalo, musím okamžitě jet do porodnice, aby dcera nesestoupila do porodních cest. Žádné kontrakce jsem neměla. V porodnici to byla rychlovka. Byla jsem v Břeclavi a operoval mě primář Bambas. Vše proběhlo v pořádku, žádné komplikace nebyly. Pokud nepočítám rekonvalescenci. Ta byla hrozná. Připadala jsem si naprosto k ničemu. A nejhorší pro mě bylo, že u mě nemohla být dcera. Hned po operaci mi ji přiložili, pak odvezli, pak přivezli na pokoj a zase odvezli a dovezli až ráno..... Takže jsem vůbec nepoznala jaké to je, když miminko leží u tebe na prsou... A to je to, co mě nejvíc mrzí, a to i teď po dvou a půl letech od porodu.
Od sestřičky na gynekologii jsem byla poučena, že kdyby něco takového nastalo, musím okamžitě jet do porodnice, aby dcera nesestoupila do porodních cest. Žádné kontrakce jsem neměla. V porodnici to byla rychlovka. Byla jsem v Břeclavi a operoval mě primář Bambas. Vše proběhlo v pořádku, žádné komplikace nebyly. Pokud nepočítám rekonvalescenci. Ta byla hrozná. Připadala jsem si naprosto k ničemu. A nejhorší pro mě bylo, že u mě nemohla být dcera. Hned po operaci mi ji přiložili, pak odvezli, pak přivezli na pokoj a zase odvezli a dovezli až ráno..... Takže jsem vůbec nepoznala jaké to je, když miminko leží u tebe na prsou... A to je to, co mě nejvíc mrzí, a to i teď po dvou a půl letech od porodu.
Císařský řez - problém
V roce 1990 jsem podstoupila nucený císařský řez v porodnici v Brandýse nad Labem. Byla jsem přijata k normálnímu porodu, ale poté nastaly komplikace cca po dvou hodinách. Lékaři potom na rychlo zvolili císařský řez a to na chodbě. Ještě jsem zaslechla, jak říkají, že musí zachránit jednoho z nás. Mne probrali až druhý den odpoledne, napojenou na různé hadičky atd. Vůbec mi nikdo neřekl jak jsem na tom, co se stalo, zda je dítě zdravé a ani jsem nevěděla, zda je to chlapec či holčička.
Když manžel volal jak jsem na tom, bylo mu sděleno, že porod proběhl v pořádku a jsme zdraví. Po pěti dnech i mě s miminkem přeložili na gynekologii, kde jsem ležela na samostatném pokoji, kde byla jen postel, postýlka a váha. Po dalších třech dnech jsem dostala teploty, silný zánět přímo do jizvy, která je dlouhá od pupíku až pod podbřišek, což dělá cca 18 cm. Díky jedné zdravotní sestře, které šlo o zdraví maminek, mi bylo sděleno, že ten zánět je pouze z hniloby, co je na zdech v pokojích a venku na omítce.
Po čtrnácti dnech po porodu mi tedy museli jizvu rozpárat, ostříhat a znovu sešívat, a to pouze pod lokalním umrtvením. I přes veškerou péči jsem se synem strávila na oddělení gynekologie čtyři týdny a poté jsem na vlastní žádost a s psychickými problémy byla propuštěna domů.
Ještě dvacet let po porodu mi stále lezly stehy a jizva mi stále dělá problém v tom, že ji mám téměř stále zanícenou, citlivou a dost bolavou. Od té doby mám trauma jít i na koupaliště, jít si třeba jen lehnout na trávu a trochu se opálit. Vím, že musím poděkovat týmu lékařů, kteří zachránili život mému synovi i mě, ale mrzí mě, že i po mé žádosti na plastiku břicha mi tato žádost nebyla uznána.
Když manžel volal jak jsem na tom, bylo mu sděleno, že porod proběhl v pořádku a jsme zdraví. Po pěti dnech i mě s miminkem přeložili na gynekologii, kde jsem ležela na samostatném pokoji, kde byla jen postel, postýlka a váha. Po dalších třech dnech jsem dostala teploty, silný zánět přímo do jizvy, která je dlouhá od pupíku až pod podbřišek, což dělá cca 18 cm. Díky jedné zdravotní sestře, které šlo o zdraví maminek, mi bylo sděleno, že ten zánět je pouze z hniloby, co je na zdech v pokojích a venku na omítce.
Po čtrnácti dnech po porodu mi tedy museli jizvu rozpárat, ostříhat a znovu sešívat, a to pouze pod lokalním umrtvením. I přes veškerou péči jsem se synem strávila na oddělení gynekologie čtyři týdny a poté jsem na vlastní žádost a s psychickými problémy byla propuštěna domů.
Ještě dvacet let po porodu mi stále lezly stehy a jizva mi stále dělá problém v tom, že ji mám téměř stále zanícenou, citlivou a dost bolavou. Od té doby mám trauma jít i na koupaliště, jít si třeba jen lehnout na trávu a trochu se opálit. Vím, že musím poděkovat týmu lékařů, kteří zachránili život mému synovi i mě, ale mrzí mě, že i po mé žádosti na plastiku břicha mi tato žádost nebyla uznána.
Plánovaná sekce dvojčat
Ve 38+3tt jsem přišla do porodnice na plánovanou indukci, ale kvuli příčné poloze plodu B mi byl doporučen císar. Odebrali mi krev a umistili mě na pokoj, kde jsem čekala na stanovenou hodinu operace. Anestezioložka mi na základě výsledků krve doporučila celkovou anestezii. Před operací mi porodní asistentka zavedla cévku do močové trubice, vyholila podbříšek a zavedla kanylu do ruky. Pak mě odvezli na operační sál, nasadili masku a vic nevim.
Probudili mne na JIPce, byla mi příšerná zima a byla jsem úplně mimo. Ani nevím, kolik bylo hodin. Sestry mi chodily vyměňovat infuze a někdy v noci mi přinesly na kojení první dvojče. Štěstím jsem se rozbrečela.
Druhý den ráno jsem musela vstát z postele, odvezli mne na šestinedělí a musela jsem normálně fungovat. Vím, že to je běžná praxe, ale já jsem na to nebyla připravená, neskutečně mě bolelo břicho, měa jsem problémy s dýcháním a otékaly mi nohy. Připadala jsem si strašně. Kvůli dětem jsem ráda, že jsem rodila císařem a že se děti narodily zdravé, ale pooperační bolesti mě paralizovaly a břicho mne bolelo ještě zhruba rok po porodu.
Probudili mne na JIPce, byla mi příšerná zima a byla jsem úplně mimo. Ani nevím, kolik bylo hodin. Sestry mi chodily vyměňovat infuze a někdy v noci mi přinesly na kojení první dvojče. Štěstím jsem se rozbrečela.
Druhý den ráno jsem musela vstát z postele, odvezli mne na šestinedělí a musela jsem normálně fungovat. Vím, že to je běžná praxe, ale já jsem na to nebyla připravená, neskutečně mě bolelo břicho, měa jsem problémy s dýcháním a otékaly mi nohy. Připadala jsem si strašně. Kvůli dětem jsem ráda, že jsem rodila císařem a že se děti narodily zdravé, ale pooperační bolesti mě paralizovaly a břicho mne bolelo ještě zhruba rok po porodu.
Překvapení
Měla jsem naprosto bezproblémové těhotenství. Tedy až na jeden den v nemocnici na pozorování, kvůli možné preekampsii. Celou dobu jsem všem tvrdila, že mám Syndrom bílého pláště, ale nikdo mě neposlouchal, až když hodný doktor Malina si se mnou před měřením tlaku asi půl hodinky povídal o psech, tak jsem měla tlak ukázkový, bílkovina v moči také žádná, tak mě pustili domů.
Ve 39+2 začali poslíci, tvrdnutí a podobně, já v pohodě, na porod jsem se těšila, nevyděsil mě ani You Tube. :-)
39+3 už to začalo být celkem nepříjemné, myslím, že se dalo mluvit o kontrakcích, každých 10 minut stah, některé jsem už prodýchávala, ale pořád se nezkracovaly, tak jsem byla doma, fungovala jsem normálně, jen jsem začala být nevyspalá. To byla neděle.
Celé pondělí bolesti sílily, ale byly stále nepravidelné, tu 5 min, tu 10 .. tak jsem stále čekala. Uběhla další noc, kdy jsem se snažila alespoň chvilku spát, ale jak jsem zabrala, tak přišla kontrakce. Pak už jsem se vydýchávala u sloupu co máme v kuchyni, za asistence nejlepšího porodního asistenta našeho Komíška. :-) Střídavě jsem psala na Koně, a uvažovala, jestli už jet, nebo ne.
V úterý ráno už to začal být mazec, tak si říkám, že asi pojedeme. Na Vinohrady jsme dorazili kolem 7 ráno, verdikt zněl otevřená na 3!!! COŽE? Jenom??? No tak jsem poslala přítele do práce, protože podle lékaže si tam ještě trochu pobudu. No a v tu chvíli se ozval můj Syndrom. Tělo si řeklo, že rodit se nebude. Do toho vedle rodila dívčina obrovské dítě, takže byla slyšet po celém patře a já byla asi 3 metry od ní... Takže nastal další blok. Do toho přišly další rodičky, celkem nás čekalo 7 a pak prý i 9. :-( Takto to bylo asi 3 hodiny, na chvíli se kontra zase rozjely, pak ustaly, já si mezi tím četla Hunger Games na čtečce, aby mi to utíkalo, a když mi chtěli píchnout Oxytocin, nejdřív píchli vodu, byla už zakalená, tak jsem šla ještě na monitor, a v tom to začalo.
Miminku se nedaří, musíme okamžitě na sál. V tu chvíli jsem se rozbrečela a mám vše jako v mlze. Vím, že za mnou přišel přítel - telepatie zafungovala, protože jsem ani nevěděla, kde mám telefon. Ale přítel to v práci nemohl vydržet, tak přijel (stihl to akorát, když mě připravovali), a pak už si pamatuju jen probuzení, bolest a to, že tam byl přítel a ukazoval mi prcka na foťáku. Pak jsem zase usnula. Po těch pár dnech jsem byla fakt hodně unavená. Bobeš měl 2,60 kg a 48 cm, AS 9-10-10.
Večer mi přinesli Bobeše na první kojení, z toho si také moc nepamatuju, naštěstí hodná sestřička mi ten první kontakt vyfotila na mobil. :-) Každopádně Bobeš byl savec a mě se už začalo spouštět mlezivo.
Druhý den ráno vstávat, sprcha a čekání, až se uvolní šestinedělí. Bohužel se neuvolnilo, tak jsem strávila ještě den a noc na JIP, prcka jsem viděla dvakrát. To už jsem podle vážení kojila 10ml.
Musím říct, že jsem snad i byla ráda, že můžu odpočívat, pilně jsem trénovala vstávání, chůzi a ostatní dovednosti. A hlavně spala. :-)
Další den už jsem šla na normální pokoj s Bobešem. Byl naprosto hodné dítě, jen jedl a spal, já mléka měla tolik, že jsem zásobovala ještě jednu maminku na pokoji. Bohužel se objevila komplikace ve střevech, asi se tam udělala nějaká klička, nebo co, to ani nevím, ale najednou mě začalo strašně bolet břicho, volala jsem doktora a přímo na pokoji mi udělali takový hodně nepřijemný a intimní zákrok, ale pomohl a vše bylo v pořádku.
Další den už jsme šli domů.
Neberu to jako nějaké trauma, jsem moc ráda, že je vše v pořádku, jizva se zahojila skvěle, vidět není a nezlobí, jen mám méně citlivé břicho. Dokonce jsem se při propouštění dozvěděla, že jsem si mohla říci o čípky na bolest, což jsem ani nevěděla, takže mít je, tak je to naprosto v pohodě. Tedy ty první dva dny asi ne, ale výron v kotníku mě bolel víc. :-)
Akutní císař byl sice šok, ale jak jsem psala, hodně za něj asi může moje psychika, mám paniku z lékařů. Proto bych opravdu přivítala porodní domy, kde by bylo prostředí intimnější a ne že se 5 holek bude prát o jeden záchod a sprchu. :-(
Ve 39+2 začali poslíci, tvrdnutí a podobně, já v pohodě, na porod jsem se těšila, nevyděsil mě ani You Tube. :-)
39+3 už to začalo být celkem nepříjemné, myslím, že se dalo mluvit o kontrakcích, každých 10 minut stah, některé jsem už prodýchávala, ale pořád se nezkracovaly, tak jsem byla doma, fungovala jsem normálně, jen jsem začala být nevyspalá. To byla neděle.
Celé pondělí bolesti sílily, ale byly stále nepravidelné, tu 5 min, tu 10 .. tak jsem stále čekala. Uběhla další noc, kdy jsem se snažila alespoň chvilku spát, ale jak jsem zabrala, tak přišla kontrakce. Pak už jsem se vydýchávala u sloupu co máme v kuchyni, za asistence nejlepšího porodního asistenta našeho Komíška. :-) Střídavě jsem psala na Koně, a uvažovala, jestli už jet, nebo ne.
V úterý ráno už to začal být mazec, tak si říkám, že asi pojedeme. Na Vinohrady jsme dorazili kolem 7 ráno, verdikt zněl otevřená na 3!!! COŽE? Jenom??? No tak jsem poslala přítele do práce, protože podle lékaže si tam ještě trochu pobudu. No a v tu chvíli se ozval můj Syndrom. Tělo si řeklo, že rodit se nebude. Do toho vedle rodila dívčina obrovské dítě, takže byla slyšet po celém patře a já byla asi 3 metry od ní... Takže nastal další blok. Do toho přišly další rodičky, celkem nás čekalo 7 a pak prý i 9. :-( Takto to bylo asi 3 hodiny, na chvíli se kontra zase rozjely, pak ustaly, já si mezi tím četla Hunger Games na čtečce, aby mi to utíkalo, a když mi chtěli píchnout Oxytocin, nejdřív píchli vodu, byla už zakalená, tak jsem šla ještě na monitor, a v tom to začalo.
Miminku se nedaří, musíme okamžitě na sál. V tu chvíli jsem se rozbrečela a mám vše jako v mlze. Vím, že za mnou přišel přítel - telepatie zafungovala, protože jsem ani nevěděla, kde mám telefon. Ale přítel to v práci nemohl vydržet, tak přijel (stihl to akorát, když mě připravovali), a pak už si pamatuju jen probuzení, bolest a to, že tam byl přítel a ukazoval mi prcka na foťáku. Pak jsem zase usnula. Po těch pár dnech jsem byla fakt hodně unavená. Bobeš měl 2,60 kg a 48 cm, AS 9-10-10.
Večer mi přinesli Bobeše na první kojení, z toho si také moc nepamatuju, naštěstí hodná sestřička mi ten první kontakt vyfotila na mobil. :-) Každopádně Bobeš byl savec a mě se už začalo spouštět mlezivo.
Druhý den ráno vstávat, sprcha a čekání, až se uvolní šestinedělí. Bohužel se neuvolnilo, tak jsem strávila ještě den a noc na JIP, prcka jsem viděla dvakrát. To už jsem podle vážení kojila 10ml.
Musím říct, že jsem snad i byla ráda, že můžu odpočívat, pilně jsem trénovala vstávání, chůzi a ostatní dovednosti. A hlavně spala. :-)
Další den už jsem šla na normální pokoj s Bobešem. Byl naprosto hodné dítě, jen jedl a spal, já mléka měla tolik, že jsem zásobovala ještě jednu maminku na pokoji. Bohužel se objevila komplikace ve střevech, asi se tam udělala nějaká klička, nebo co, to ani nevím, ale najednou mě začalo strašně bolet břicho, volala jsem doktora a přímo na pokoji mi udělali takový hodně nepřijemný a intimní zákrok, ale pomohl a vše bylo v pořádku.
Další den už jsme šli domů.
Neberu to jako nějaké trauma, jsem moc ráda, že je vše v pořádku, jizva se zahojila skvěle, vidět není a nezlobí, jen mám méně citlivé břicho. Dokonce jsem se při propouštění dozvěděla, že jsem si mohla říci o čípky na bolest, což jsem ani nevěděla, takže mít je, tak je to naprosto v pohodě. Tedy ty první dva dny asi ne, ale výron v kotníku mě bolel víc. :-)
Akutní císař byl sice šok, ale jak jsem psala, hodně za něj asi může moje psychika, mám paniku z lékařů. Proto bych opravdu přivítala porodní domy, kde by bylo prostředí intimnější a ne že se 5 holek bude prát o jeden záchod a sprchu. :-(
Porod skončil císařským řezem
Malý bohužel nechtěl sestoupit do pánve, tak musel přijít na svět císařským řezem. Teoreticky jsem věděla, jak tento porod probíhá, protože taťka pracuje ve zdravotnictví. Občas mi anestezioložka přidržovala ramena k operačnímu stolu a cítila jsem silné tahání. Operatéři mluvili šeptem, takže jsem neměla přehled, co se právě děje. Akorát v jeden moment zakřičel jeden na druhého "pozor močák", tak to jsem se vyděsila.
Syna jsem bohužel viděla jen krátkou chvíli a potom ho odnesli na ošetření, kde byl s manželem. Po operaci jsem díky lékům žádnou fyzickou bolest necítila, ale bohužel psychická bolest z odloučení od miminka byla u mě veliká. I když jsem byla po operaci vzhůru, tak mi malého přinesli na první kojení až po dlouhých 6 hodinách. Ráno jsem vstala a byla převezena na šestinedělí.
První den po císaři jsem měla velké bolesti, chodila celá zkroucená a každý pohyb byl pro mě peklo. Naštěstí druhý den už mi bylo o 70% lépe. Potom jsem cítila bolest pouze při vstávání z postele. Na vytáhnutí stehů jsem šla za 10 dní od operace. Celkově pro mě bylo na císařském řezu nejhorší odloučení od dítěte - i když jsem měla pouze spinální anestezii a zdravotní stav syna byl zcela v pořádku.
Syna jsem bohužel viděla jen krátkou chvíli a potom ho odnesli na ošetření, kde byl s manželem. Po operaci jsem díky lékům žádnou fyzickou bolest necítila, ale bohužel psychická bolest z odloučení od miminka byla u mě veliká. I když jsem byla po operaci vzhůru, tak mi malého přinesli na první kojení až po dlouhých 6 hodinách. Ráno jsem vstala a byla převezena na šestinedělí.
První den po císaři jsem měla velké bolesti, chodila celá zkroucená a každý pohyb byl pro mě peklo. Naštěstí druhý den už mi bylo o 70% lépe. Potom jsem cítila bolest pouze při vstávání z postele. Na vytáhnutí stehů jsem šla za 10 dní od operace. Celkově pro mě bylo na císařském řezu nejhorší odloučení od dítěte - i když jsem měla pouze spinální anestezii a zdravotní stav syna byl zcela v pořádku.
Sekce
Kubík se narodil plánovaným císařem z důvodu polohy koncem pánevním. Dodnes lituju toho, že jsem nemohla zažít ty společné první chvilky, očichávání, hlazení, seznamování. Přinesli mi ho na pokoj několik hodin po sekci a to jsme si o něj museli říct. Sestra ho neobratně nutila k přisátí, což si chudák asi zapamatoval a pak vše bojkotoval. :-(
Tehdy jsem byla ráda za císaře. Měla jsem strach, že je Kubík omotaný pupeční šňůrou, a proto se nemohl otočit. Teď brečím pokaždé když čtu o přirozeném porodu. Mléko se mi spustilo až po čtyřech dnech, Kubík byl strašně uřvané miminko, nechtěl u mě být. Myslím, že kdyby mohl přijít na svět sám přirozeně, mohlo být všechno jinak. Ale kdo ví...
Tehdy jsem byla ráda za císaře. Měla jsem strach, že je Kubík omotaný pupeční šňůrou, a proto se nemohl otočit. Teď brečím pokaždé když čtu o přirozeném porodu. Mléko se mi spustilo až po čtyřech dnech, Kubík byl strašně uřvané miminko, nechtěl u mě být. Myslím, že kdyby mohl přijít na svět sám přirozeně, mohlo být všechno jinak. Ale kdo ví...
Snad už nikdy
Možnost císaře jsem si za celé těhotenství nepřipouštěla. Tuto možnost mi poprvé nadhodil pan doktor na kontrole ozev v porodnici asi týden pře porodem. Velký plod, já úzkou pánev, hlavička dítěte o dva týdny větší a moje mamka měla císaře pro nepostupující porod. Rodila jsem skoro 10hodin. Všechno šlo rychle. Do porodnice jsem dojela otevřená na 6 cm. Během následujících pár hodin jsem byla otevřená na 10 cm, čípek spotřebovaný. Všechno nachystané.
Jenomže naše princezna pořád moc vysoko. Dostala jsem rady, jak podpořit její sestup. Bohužel i po dvou hodinách žádná změna a začaly padat ozvy. Verdikt zněl okamžitě na sál. Malou vytáhli 9:07. V 9:15 ji měl na novorozeneckém už manžel a v 11:07 mi ji přinesl na JIPku. Dny po císaři byly strašné. Alespoň pro mě. Všechno mě bolelo a psychyský dopad byl asi nejhorší. Nezvládla jsem porodit svoje dítě a nezvládnu se o něj teď ani postarat, ani malou nakojit...
To byly myšlenky, které se mi honily hlavou. Nemohla jsem se rozkojit... Jizva mě bolela dlouho a to jsem už v porodnici třeba i dvě hodiny chodila s malou po chodbě. Doufám, že druhé dítě konečně porodím přirozeně. Protože tohle už prostě znovu zažít nechci!!
Jenomže naše princezna pořád moc vysoko. Dostala jsem rady, jak podpořit její sestup. Bohužel i po dvou hodinách žádná změna a začaly padat ozvy. Verdikt zněl okamžitě na sál. Malou vytáhli 9:07. V 9:15 ji měl na novorozeneckém už manžel a v 11:07 mi ji přinesl na JIPku. Dny po císaři byly strašné. Alespoň pro mě. Všechno mě bolelo a psychyský dopad byl asi nejhorší. Nezvládla jsem porodit svoje dítě a nezvládnu se o něj teď ani postarat, ani malou nakojit...
To byly myšlenky, které se mi honily hlavou. Nemohla jsem se rozkojit... Jizva mě bolela dlouho a to jsem už v porodnici třeba i dvě hodiny chodila s malou po chodbě. Doufám, že druhé dítě konečně porodím přirozeně. Protože tohle už prostě znovu zažít nechci!!
Akutní císař
Po dlouhém ležení v nemocnici, z ničeho nic, po ultrazvuku, my bylo sděleno, že se musí ukončit těhotenství. Po téhle větě jsem absolutně nechápala jako co??? Já nevěděla, co to znamená, propadla jsem šílené histerii, ukončit.
Sestřičky mě vycévkovaly, to mě nevadilo, na to jsem byla zvyklá, potom oholit, pro mě šílený, ještě, že jen břicho a šlo se na sál, hned prostě rychlovka. Jediný, co jsem chtěla bylo to, že jsem chtěla umřít, nic mě nezajímalo, nic, bála jsem se, že to děti nezvládnou, byla jsem šílený slaboch, nikdo se mě neptal a byla jsem ráda, že to tak provedli, celková narkóza. Ale co bylo potom.
Bylo mi šíleně špatně, pořád jsem jen zvracela, myslím, že dva dny určitě, byla jsem slabá, omdlívala jsem. Děti jsem neviděla, až pátý den, bylo na čerty.
Zootavování po císaři bylo pro mě hrozné, ale jinak to nešlo.
Sestřičky mě vycévkovaly, to mě nevadilo, na to jsem byla zvyklá, potom oholit, pro mě šílený, ještě, že jen břicho a šlo se na sál, hned prostě rychlovka. Jediný, co jsem chtěla bylo to, že jsem chtěla umřít, nic mě nezajímalo, nic, bála jsem se, že to děti nezvládnou, byla jsem šílený slaboch, nikdo se mě neptal a byla jsem ráda, že to tak provedli, celková narkóza. Ale co bylo potom.
Bylo mi šíleně špatně, pořád jsem jen zvracela, myslím, že dva dny určitě, byla jsem slabá, omdlívala jsem. Děti jsem neviděla, až pátý den, bylo na čerty.
Zootavování po císaři bylo pro mě hrozné, ale jinak to nešlo.
Císařský řez
Obě děti mám císařem.
První akutním, bylo to děs, po 12 hodinách šílených kontrakcí se malý dusil, tak jsme frčeli na sál, narodil se našedlý uječený chlapeček s modřinou kolem krku od pupečníku, kterého jsem jen letmo zahlídla a pak jsem ho viděla až za 12 hodin. Já byla ještě dobré dva týdny nepoužitelná a bez čípků na bolest byh nepřežila. Nemohla jsem unést ani prcka, i když neměl ani 3 kila.
Druhý císař byl plánovaný z důvodu polohy KP a předchozího císaře a oproti prvnímu císaři to byla pohoda. Druhý den jsem byla čipera, o malou jsem se starala v pohodě a 5. den po porodu jsme šli na první procházku s kočárem.
První akutním, bylo to děs, po 12 hodinách šílených kontrakcí se malý dusil, tak jsme frčeli na sál, narodil se našedlý uječený chlapeček s modřinou kolem krku od pupečníku, kterého jsem jen letmo zahlídla a pak jsem ho viděla až za 12 hodin. Já byla ještě dobré dva týdny nepoužitelná a bez čípků na bolest byh nepřežila. Nemohla jsem unést ani prcka, i když neměl ani 3 kila.
Druhý císař byl plánovaný z důvodu polohy KP a předchozího císaře a oproti prvnímu císaři to byla pohoda. Druhý den jsem byla čipera, o malou jsem se starala v pohodě a 5. den po porodu jsme šli na první procházku s kočárem.
Musela jsem na císaře
Celé těhotenství jsem se děsila toho dne až to přijde. Jsem posera. :-)
Na začátku 8. měsíce jsem se začla pídit po tom, jak to je s tím porodem, když jsem před 4 lety prodělala operaci očí. No a dopátrala jsem se k tomu, že CS je nutný. Trochu zklamaná, ale byla to nakonec úleva, že nebudu muset hlídat poslíčky, pak následně stahy.
Večer jsem byla hospitalizovaná. Byla to první noc, od začátku roku, co jsem nebyla se svým mužem. Ale ráno se přeci uvidíme.
V 8 mě odveli na předsálí, sestřička mi zavedla kanylu a cévku, dostala jsem klyzma. Mezitím přijel manžel a v 9 mě vedl sálový sanitář na sál. Tam bylo lidí :-D. Až mě to překvapilo. Sedla jsem si na stůl, paní doktorka mi napíchla epidurál (2x), pak jsem si lehla, připoutali mě k lehátku. Odesinfikovali mi břicho, řízli a pak už jsem jen slyšela, jak to naše miminko brečí. Sestřička mi ho ukázala, přiložila, já si ho pohladila a hned ho nesla na vážení a ukázat manželovi.
Odvezli mě na pokoj a asi za 2 hodiny jsem dostala Honzíka k sobě, bylo to krásné, protože s námi byl i manžel.
Na začátku 8. měsíce jsem se začla pídit po tom, jak to je s tím porodem, když jsem před 4 lety prodělala operaci očí. No a dopátrala jsem se k tomu, že CS je nutný. Trochu zklamaná, ale byla to nakonec úleva, že nebudu muset hlídat poslíčky, pak následně stahy.
Večer jsem byla hospitalizovaná. Byla to první noc, od začátku roku, co jsem nebyla se svým mužem. Ale ráno se přeci uvidíme.
V 8 mě odveli na předsálí, sestřička mi zavedla kanylu a cévku, dostala jsem klyzma. Mezitím přijel manžel a v 9 mě vedl sálový sanitář na sál. Tam bylo lidí :-D. Až mě to překvapilo. Sedla jsem si na stůl, paní doktorka mi napíchla epidurál (2x), pak jsem si lehla, připoutali mě k lehátku. Odesinfikovali mi břicho, řízli a pak už jsem jen slyšela, jak to naše miminko brečí. Sestřička mi ho ukázala, přiložila, já si ho pohladila a hned ho nesla na vážení a ukázat manželovi.
Odvezli mě na pokoj a asi za 2 hodiny jsem dostala Honzíka k sobě, bylo to krásné, protože s námi byl i manžel.
1 člověk považuje za užitečné
Neplánovaný císařský řez
Termín porodu jsem měla 21.1.2014. Jelikož se nic nekonalo a malá se na svět nechystala (podle mě nebyla ještě připravená, i když váhově už ano :-) ), tak jsem chodila na monitory a kontroly už do porodnice. Doktorka mi na posledním monitoru 25.1. (sobota) řekla, že mi udělá Hamiltonův hmat a že by se to mělo postupně rozjet a pokud ne, tak za 4 dny už na vyvolání.
Jenže ono se to rozjelo už v sobotu, protože mi paní doktorka praskla při H hmatu plodovou vodu. V té chvíli to byl šok. Bylo 10:30 a já vysvětlovala příteli (teď manželi), že už tady musím zůstat, že už jako rodíme. :-)
Začaly mi slabé poslíčky, voda stále tekla velkým proudem a porodní asistentka mi říkala, že určitě do večera budu mít své miminko u sebe. Do večera, kdy už kontrakce byly i po 3 minutách a nic se nedělo, jsem poslala manžela domů, ať se prospí a že mu zavolám. Nedalo se spát, dostala jsem tabletku na vyvolání, která nepomohla. V noci mi sestra dala klystýr, že tomu pomůžeme. Chodila jsem co chvíli do sprchy, abych se uvolnila a bolest trochu utlumila, ale bohužel nic.
Ráno přijel manžel a to mi sestra dávala druhou tabletku. Jenže jsem už byla hrozně slabá. V noci jsem nespala. Kontrakce jsem měla po minutě a otevřená jsem byla na 6 cm. Kolem půl 11 druhého dne mi přišel píchnout doktor epidurál, že se tím jako aspoň trochu prospím. Já ho nechtěla, ale byla jsem tak vyčerpaná, že mi to už bylo jedno. Třikrát musel píchat, než napíchnul správné místo. Na půl hodinky jsem se trochu prospala, a v tom přišla sestra, že mi dá oxytocin a zkusíme to znovu.
Kontrakce začaly zase strašně sílit a nutila mě tlačit. V 15 hodin už chodil na kontrolu i doktor a pořád říkal, že je strašně vysoko, že se jako nic neděje. Proto se rozhodlo, že se udělá císařský řez. Malá už byla dlouho bez vody, já slabá a hlavně jsem se přestala otevírat. Začal kolotoč podepisování různých papírů, souhlasů a podobně. Nikdy jsem nechtěla císařský řez, ale v tu chvíli jsem se bála hlavně o to maličké bezbranné miminko. Zapojili mi, co bylo potřeba, na sál jsem dokonce musela dojít sama a už to jelo. Chtěla jsem jen částečné umrtvení, abych mohla svoji holčičku vidět co nejdřív a manžela, aby tam byl se mnou.
Malá se narodila přesně v 16:25 v neděli 26.1.2014 po 30 hodinách od prasknutí vody. Co mě nejvíc mrzí je, že jsem si ji nemohla hned pochovat. Jen mi ji ukázali a odvezli pryč. Viděla jsem ji asi až po 6 hodinách, kdy mi ji dovezli ukázat a zkusit přiložit.
Bolest jizvy byla strašná, ale už ráno jsem se dostala s pomocí do sprchy a dokonce došla i sama na pokoj šestinedělí. Chtěla jsem být co nejdřív pro ni v pohodě. Takže jsem se snažila si vše podat a donést sama. Dostala jsem ji na pokoj až v úterý. Bylo to neskutečný mít ten uzlíček u sebe. Já už bych mohla jít i podle doktorů domů ve středu, ale kvůli malé jsme šly až ve čtvrtek.
Jizvu po císaři mám asi 15 cm velikou a je tak hrozně nízko, že není pod prádlem ani vidět. Je krásně slabounká.
Pro další těhotenství mám určitě strach, jestli se to nebude náhodou znovu opakovat. Nebo jestli to konečně bude přirozený porod.
Jenže ono se to rozjelo už v sobotu, protože mi paní doktorka praskla při H hmatu plodovou vodu. V té chvíli to byl šok. Bylo 10:30 a já vysvětlovala příteli (teď manželi), že už tady musím zůstat, že už jako rodíme. :-)
Začaly mi slabé poslíčky, voda stále tekla velkým proudem a porodní asistentka mi říkala, že určitě do večera budu mít své miminko u sebe. Do večera, kdy už kontrakce byly i po 3 minutách a nic se nedělo, jsem poslala manžela domů, ať se prospí a že mu zavolám. Nedalo se spát, dostala jsem tabletku na vyvolání, která nepomohla. V noci mi sestra dala klystýr, že tomu pomůžeme. Chodila jsem co chvíli do sprchy, abych se uvolnila a bolest trochu utlumila, ale bohužel nic.
Ráno přijel manžel a to mi sestra dávala druhou tabletku. Jenže jsem už byla hrozně slabá. V noci jsem nespala. Kontrakce jsem měla po minutě a otevřená jsem byla na 6 cm. Kolem půl 11 druhého dne mi přišel píchnout doktor epidurál, že se tím jako aspoň trochu prospím. Já ho nechtěla, ale byla jsem tak vyčerpaná, že mi to už bylo jedno. Třikrát musel píchat, než napíchnul správné místo. Na půl hodinky jsem se trochu prospala, a v tom přišla sestra, že mi dá oxytocin a zkusíme to znovu.
Kontrakce začaly zase strašně sílit a nutila mě tlačit. V 15 hodin už chodil na kontrolu i doktor a pořád říkal, že je strašně vysoko, že se jako nic neděje. Proto se rozhodlo, že se udělá císařský řez. Malá už byla dlouho bez vody, já slabá a hlavně jsem se přestala otevírat. Začal kolotoč podepisování různých papírů, souhlasů a podobně. Nikdy jsem nechtěla císařský řez, ale v tu chvíli jsem se bála hlavně o to maličké bezbranné miminko. Zapojili mi, co bylo potřeba, na sál jsem dokonce musela dojít sama a už to jelo. Chtěla jsem jen částečné umrtvení, abych mohla svoji holčičku vidět co nejdřív a manžela, aby tam byl se mnou.
Malá se narodila přesně v 16:25 v neděli 26.1.2014 po 30 hodinách od prasknutí vody. Co mě nejvíc mrzí je, že jsem si ji nemohla hned pochovat. Jen mi ji ukázali a odvezli pryč. Viděla jsem ji asi až po 6 hodinách, kdy mi ji dovezli ukázat a zkusit přiložit.
Bolest jizvy byla strašná, ale už ráno jsem se dostala s pomocí do sprchy a dokonce došla i sama na pokoj šestinedělí. Chtěla jsem být co nejdřív pro ni v pohodě. Takže jsem se snažila si vše podat a donést sama. Dostala jsem ji na pokoj až v úterý. Bylo to neskutečný mít ten uzlíček u sebe. Já už bych mohla jít i podle doktorů domů ve středu, ale kvůli malé jsme šly až ve čtvrtek.
Jizvu po císaři mám asi 15 cm velikou a je tak hrozně nízko, že není pod prádlem ani vidět. Je krásně slabounká.
Pro další těhotenství mám určitě strach, jestli se to nebude náhodou znovu opakovat. Nebo jestli to konečně bude přirozený porod.
Císař aneb neporodní typ
Můj první porod byl vyvolávaný, 10 dní po termínu jsem nastoupila do porodnice, kde se mi snažili porod všemožně 6 dní vyvolat. Nakonec nějaká kontrakce byla + mi píchli vodu. Na sále jsem měla bolesti takové divné, mezi kontrakcemi, které byly po minutě, jsem usínala, otevřená na 3 cm a víc ani ťuk. :-( Poté začali mimču padat ozvy a lékař se rozhodl ukončit porod císařským řezem. Vzhledem k množství léků, co jsem měla v sobě si moc nepamatuju. Rekonvalescence byla strašná, myslela jsem, že to nezvládnu. :-( Nemohla jsem se pohnout, natož vstát, ale musela jsem. Každým dnem to ale bylo o kousek lepší.
Druhý porod jsem měla také vyvolávaný, ale jen 3 dny, poté mi praskla voda a nastaly kontrakce, ovšem moc nevedly k porodu. :-( I tak mi zavedli další tabletu a bylo zle, reakce těla byla až nepřiměřená, takže mi hned píchli injekci na zklidnění a já usínala uprostřed slova vysílená po 13 hod kontrakcí co 5 min. :-/ Nakonec jsem se dostala na sál, kde se díky bohu vystřídala směna a doktorka po 16 hod, kdy jsem se neotvírala víc než na 3 cm doporučila císaře. Já ho s díky přijala a najednou začal strach, nebyla jsem nadopovaná léky, takže si pamatuju naprosto vše. Nicméně druhý císař byl (co se týká rekonvalescence) lepší. Nebýt nedostatku železa, až jsem nemohla pořádně dýchat, bylo by to super :)
Stojím si za tím, že pokud je císař plánován, je rekonvalescence lepší, než když je proveden po x hodinách v naprostém vyčerpání.
Druhý porod jsem měla také vyvolávaný, ale jen 3 dny, poté mi praskla voda a nastaly kontrakce, ovšem moc nevedly k porodu. :-( I tak mi zavedli další tabletu a bylo zle, reakce těla byla až nepřiměřená, takže mi hned píchli injekci na zklidnění a já usínala uprostřed slova vysílená po 13 hod kontrakcí co 5 min. :-/ Nakonec jsem se dostala na sál, kde se díky bohu vystřídala směna a doktorka po 16 hod, kdy jsem se neotvírala víc než na 3 cm doporučila císaře. Já ho s díky přijala a najednou začal strach, nebyla jsem nadopovaná léky, takže si pamatuju naprosto vše. Nicméně druhý císař byl (co se týká rekonvalescence) lepší. Nebýt nedostatku železa, až jsem nemohla pořádně dýchat, bylo by to super :)
Stojím si za tím, že pokud je císař plánován, je rekonvalescence lepší, než když je proveden po x hodinách v naprostém vyčerpání.
Sekce, která nemusela být
Ke konci těhotenství jsem se začala zajímat o styly porodu a jak porod probíhá, abych se tak trochu dostala do obrazu. I když jako žena, ať již v rámci školní výuky nebo i pozdějším věku, jsem se s tématem porod setkala, nikdy se to netýkalo mne osobně. Tentokrát to však bylo jinak, zcela osobní.
Když jsem byla v nemocnici na prvním vyšetření a monitoringu, bylo mi sděleno, že porodní cesty jsou dobré a porod se může kdykoliv ozvat. Jelikož lékařka tehdy naznala, že lepší pro mne bude ze zdravotních důvodu těhotenství nepřenášet, byla jsem domluvená na vyvolávaný porod.
Bohužel porod nepostupoval a malé padaly ozvy, byl nařízen akutní císařský řez.
Před tím, než jsem usnula pod celkovou narkózou, jsem byla ještě v rychlosti na sále tázána, zda jsem na něco alergická, kolik jsem vážila před těhotenstvím a poté mi již jen pan anesteziolog řekl, že mi dá na obličej masku a já si mám v klidu dýchat. Ještě jsem zaslechla jak lékař řekl, máme na to 15 minut, musíme rychle a už jsem nevěděla o ničem.
Když jsem přicházela k sobě, nemohla jsem se zpočátku trochu nadechnout, měla jsem pocit, jako bych měla v krku vodu a bránilo mi to, ale nějak jsem se vzepřela a já otevřela oči a pan anesteziolog prohlásil: ,,Už se probouzí." a požadoval, až jsem otevřela oči, abych něco řekla. Nevím proč, ale nějak jsem z té otázky byla v ráži a říkala jsem si v duchu, proč mám něco říct. Tak ze mne vyšlo pouze: ,,A co jako?" Pak už jen rychle přesun na lůžko a převoz na pooperační pokoj, kde za mnou přišel přítel a já tak musela skoro 24 hodin ležet a odpočívat, napojená na kapačky a dokonce jsem se dočkala po necelých 4 hodinách i své malé dcerky.
Naštěstí během operace ani po ní nenastaly žádné komplikace. Pod narkózou jsem byla 45 minut. Den jsem odpočívala. Bolesti kolem jizvy jsem ani tak nevnímala, jak to krvácení a očistky po porodu - to jsem měla pocit, že jsem měla dlouhé, skoro celé šestinedělí. Pohyblivá jsem byla takřka druhý den po porodu, ale bolesti se mne držely asi 14 dní. To je však individuální.
Já jsem typ člověka - bolístka, prostě každou větší bolest vnímám hodně silně a dovede mne to rozhodit. Ale vše jsem zvládla a dnes už vlastně tuto zkušenost píši z nostalgie.
Když jsem byla v nemocnici na prvním vyšetření a monitoringu, bylo mi sděleno, že porodní cesty jsou dobré a porod se může kdykoliv ozvat. Jelikož lékařka tehdy naznala, že lepší pro mne bude ze zdravotních důvodu těhotenství nepřenášet, byla jsem domluvená na vyvolávaný porod.
Bohužel porod nepostupoval a malé padaly ozvy, byl nařízen akutní císařský řez.
Před tím, než jsem usnula pod celkovou narkózou, jsem byla ještě v rychlosti na sále tázána, zda jsem na něco alergická, kolik jsem vážila před těhotenstvím a poté mi již jen pan anesteziolog řekl, že mi dá na obličej masku a já si mám v klidu dýchat. Ještě jsem zaslechla jak lékař řekl, máme na to 15 minut, musíme rychle a už jsem nevěděla o ničem.
Když jsem přicházela k sobě, nemohla jsem se zpočátku trochu nadechnout, měla jsem pocit, jako bych měla v krku vodu a bránilo mi to, ale nějak jsem se vzepřela a já otevřela oči a pan anesteziolog prohlásil: ,,Už se probouzí." a požadoval, až jsem otevřela oči, abych něco řekla. Nevím proč, ale nějak jsem z té otázky byla v ráži a říkala jsem si v duchu, proč mám něco říct. Tak ze mne vyšlo pouze: ,,A co jako?" Pak už jen rychle přesun na lůžko a převoz na pooperační pokoj, kde za mnou přišel přítel a já tak musela skoro 24 hodin ležet a odpočívat, napojená na kapačky a dokonce jsem se dočkala po necelých 4 hodinách i své malé dcerky.
Naštěstí během operace ani po ní nenastaly žádné komplikace. Pod narkózou jsem byla 45 minut. Den jsem odpočívala. Bolesti kolem jizvy jsem ani tak nevnímala, jak to krvácení a očistky po porodu - to jsem měla pocit, že jsem měla dlouhé, skoro celé šestinedělí. Pohyblivá jsem byla takřka druhý den po porodu, ale bolesti se mne držely asi 14 dní. To je však individuální.
Já jsem typ člověka - bolístka, prostě každou větší bolest vnímám hodně silně a dovede mne to rozhodit. Ale vše jsem zvládla a dnes už vlastně tuto zkušenost píši z nostalgie.
První porod SC
První porod skončil císařským řezem z důvodu nepostupujícího porodu (asi 15 hodin kontrakcí), proběhl v částečné anestezii. Syn se narodil v 19.00 hodin, noc jsem strávila na JIPce a ráno v 9 jsem nastoupila na oddělení šestinedělí.
První den jsem sotva chodila, jizva bolela, špatně se vstávalo z postele, od druhého dnes jsem měla syna již nastálo u sebe a bolest pomalu odcházela. Pátý den jsem se rozkojila a šestý den jsme opouštěli porodnici.
První den jsem sotva chodila, jizva bolela, špatně se vstávalo z postele, od druhého dnes jsem měla syna již nastálo u sebe a bolest pomalu odcházela. Pátý den jsem se rozkojila a šestý den jsme opouštěli porodnici.
Císařský řez aneb jiný porod neznám
Jako prvorodička jsem před více než deseti lety jela s prasklou vodou do porodnice samozřejmě s tím, že svého syna porodím přirozeně, jak jinak.
Dlouhé hodiny na porodním boxu a stále stejná věta, na kterou jsem začala být po 14 hodinách úplně alergická - "nález se nemění, oteveřená na 3 cm..". I přes nekončící kontrakce mi bylo jasné, tudy to nepůjde :-). Odvoz na sál jsem brala jako vysvobození, bohužel jsem se svíjela v kontrakcích, takže rozhodnutí o celkové narkóze učinili jiní. Jediné, co si pamatuji, je hlas anestezioložky a pak ticho. Otevírám oči a jsem někde jinde - JIP. Během dvaceti minut přichází sestra a nese malý uzlíček, kterému koukají jen blond vlasy - první přisátí a za deset minut je můj poklad pryč. Císař se později ukázal jako správná volba, syn měl pravý uzel na pupečníku a přirozený porod by byl jistý způsob jak ho přidusit, doktor mi na památku uzel fotí, sám ho prý 15 let takhle utažený neviděl. Každých deset minut koukám na hodiny na zdi a odmítám spát, až do rána. Ráno polomrtvá přelézám do postele na šestinedělí a poprvé si syna můžu pochovat.
Druhé těhotenství, o pět let později, se rozhodnu opět ukončit přirozeným porodem :-) Pro jisotu v jiné porodnici. Opět velmi podobný scénář: odtok plodové vody, kontrakce, nález 2 cm, tentokrát je domluva s lékařem příjemnější. Vysvětlíme si rizika dalšího čekání, připomínám synův uzel na pupečníku před pěti lety, nad čímž doktor mává rukou. Jedeme na sál, velmi vtipný anesteziolog mi vypráví vtipy, během 10 min.mám napíchnutý spinál a jdeme na věc. Během pár minut slyším doktora - nejste to vy, co mi ukazovala uzel na pupečníku? Jsem. I moje dcera dokázala nemožné a uzel vzorně uvázala. Ukecávám anesteziologa, ať mi ruku odváže, že bych si chtěla dceru pohladit.. Sestřička ji přinesla a její pohled si pamatuju dodnes. Při šití doktor konstatuje, že by mě na sále viděl někdy později při dalším porodu velmi nerad, s ohledem na druhou sekci. Částečně se spletl.
Třetí těhotenství jsem ukončila opět, nyní již plánovanou, sekcí, letos v únoru, v hradecké porodnici. Spinál v zádech úplně nezabral a já se při zákroku lehce kroutím, necítím ostrou bolest, jen mírnou. Anestezioložka připichuje poslední možnou dávku analgetik s tím, že pokud nezaberou, jde i přes můj protest do celkové narkózy. Mlčím a pak i lžu, že to nebolí. Za chvíli slyším, máte krásnou dceru... :-) Přinesli mi ji chvíli ukázat k hlavě, odvázání ruky tentokrát neprošlo, ale pohladila jsem ji za pár minut, kdy už ležím na vozíku před cestou na JIP.
U všech dětí se dostavila vlna radosti, euforie a lásky ihned jak jsem je uviděla. Nelituji, že jsem nezažila přirozený porod, jsem vděčná, že děti přišly na svět bezpečným způsobem, který byl v tu chvíli jediný správný.
Dlouhé hodiny na porodním boxu a stále stejná věta, na kterou jsem začala být po 14 hodinách úplně alergická - "nález se nemění, oteveřená na 3 cm..". I přes nekončící kontrakce mi bylo jasné, tudy to nepůjde :-). Odvoz na sál jsem brala jako vysvobození, bohužel jsem se svíjela v kontrakcích, takže rozhodnutí o celkové narkóze učinili jiní. Jediné, co si pamatuji, je hlas anestezioložky a pak ticho. Otevírám oči a jsem někde jinde - JIP. Během dvaceti minut přichází sestra a nese malý uzlíček, kterému koukají jen blond vlasy - první přisátí a za deset minut je můj poklad pryč. Císař se později ukázal jako správná volba, syn měl pravý uzel na pupečníku a přirozený porod by byl jistý způsob jak ho přidusit, doktor mi na památku uzel fotí, sám ho prý 15 let takhle utažený neviděl. Každých deset minut koukám na hodiny na zdi a odmítám spát, až do rána. Ráno polomrtvá přelézám do postele na šestinedělí a poprvé si syna můžu pochovat.
Druhé těhotenství, o pět let později, se rozhodnu opět ukončit přirozeným porodem :-) Pro jisotu v jiné porodnici. Opět velmi podobný scénář: odtok plodové vody, kontrakce, nález 2 cm, tentokrát je domluva s lékařem příjemnější. Vysvětlíme si rizika dalšího čekání, připomínám synův uzel na pupečníku před pěti lety, nad čímž doktor mává rukou. Jedeme na sál, velmi vtipný anesteziolog mi vypráví vtipy, během 10 min.mám napíchnutý spinál a jdeme na věc. Během pár minut slyším doktora - nejste to vy, co mi ukazovala uzel na pupečníku? Jsem. I moje dcera dokázala nemožné a uzel vzorně uvázala. Ukecávám anesteziologa, ať mi ruku odváže, že bych si chtěla dceru pohladit.. Sestřička ji přinesla a její pohled si pamatuju dodnes. Při šití doktor konstatuje, že by mě na sále viděl někdy později při dalším porodu velmi nerad, s ohledem na druhou sekci. Částečně se spletl.
Třetí těhotenství jsem ukončila opět, nyní již plánovanou, sekcí, letos v únoru, v hradecké porodnici. Spinál v zádech úplně nezabral a já se při zákroku lehce kroutím, necítím ostrou bolest, jen mírnou. Anestezioložka připichuje poslední možnou dávku analgetik s tím, že pokud nezaberou, jde i přes můj protest do celkové narkózy. Mlčím a pak i lžu, že to nebolí. Za chvíli slyším, máte krásnou dceru... :-) Přinesli mi ji chvíli ukázat k hlavě, odvázání ruky tentokrát neprošlo, ale pohladila jsem ji za pár minut, kdy už ležím na vozíku před cestou na JIP.
U všech dětí se dostavila vlna radosti, euforie a lásky ihned jak jsem je uviděla. Nelituji, že jsem nezažila přirozený porod, jsem vděčná, že děti přišly na svět bezpečným způsobem, který byl v tu chvíli jediný správný.
Dva úplně odlišné CS
První sekce byla 1.5.2012 po vyvolávaném porodu a téměř 26hodin v kontrakcích. Na sál se šlo těsně před tím, než se mělo začít tlačit. Narkóza úplná. Hojení a bolesti celé šestineděli.
Druhá sekce byla v těhotenství plánovaná ani ne rok a půl po té první v září2013. Narkóza spinální, bolesti jen jeden den a hojení? Po týdnu jsem klidně mohla jít na delší procházku.
Jizvy, vlastně jizvu mám hezkou aa vedenou jen v jednom místě.
Druhá sekce byla v těhotenství plánovaná ani ne rok a půl po té první v září2013. Narkóza spinální, bolesti jen jeden den a hojení? Po týdnu jsem klidně mohla jít na delší procházku.
Jizvy, vlastně jizvu mám hezkou aa vedenou jen v jednom místě.
Cířařské řezy
Já měla celkem tři císařské řezy. První kvůli omotané šňůře kolem krku dcery, rodila jsem v roce 1999. Další byl pro nepostupující porod v roce 2001 a poslední v roce 2005, císařský řez plánovaný, se sterilizací :-|
Každopádně po prvním císaři jsem utekla z JIPky podívat se na malou, takže ok. Ten druhý byl trochu bolestivější, to jsem už nikam neutíkala :-D A o třetím snad ani nestrašit. Nevím, zda to bylo tím, že mi byla po porodu provedena sterilizace, ale bolest byla tak neskutečná, že jsem ani nevěděla, zda je to opravdu nebo jestli se mi to jen zdá :-(
Každopádně jestli mohu doporučit, nikdy se nenechte přemluvit ke sterilizaci :-( Teď hledám všude možné řešení, jak ji reoperovat. Nikdy člověk neví, co bude za pár let :-| Proto se nenechte dovést ke sterilizaci. Vím, o čem mluvím. Jinak císařský řez je fajn pro ty, které nemohou rodit přirozeným porodem. Z bolesti se člověk vyhrabe, jen vzpomínka na něj zůstane kdykoli prší a nebo padá sníh. I po deseti letech od posledního CS to tak pociťuji :-P
Každopádně po prvním císaři jsem utekla z JIPky podívat se na malou, takže ok. Ten druhý byl trochu bolestivější, to jsem už nikam neutíkala :-D A o třetím snad ani nestrašit. Nevím, zda to bylo tím, že mi byla po porodu provedena sterilizace, ale bolest byla tak neskutečná, že jsem ani nevěděla, zda je to opravdu nebo jestli se mi to jen zdá :-(
Každopádně jestli mohu doporučit, nikdy se nenechte přemluvit ke sterilizaci :-( Teď hledám všude možné řešení, jak ji reoperovat. Nikdy člověk neví, co bude za pár let :-| Proto se nenechte dovést ke sterilizaci. Vím, o čem mluvím. Jinak císařský řez je fajn pro ty, které nemohou rodit přirozeným porodem. Z bolesti se člověk vyhrabe, jen vzpomínka na něj zůstane kdykoli prší a nebo padá sníh. I po deseti letech od posledního CS to tak pociťuji :-P
1 člověk považuje za užitečné
Skvělý zážitek téměř bez bolesti
Císařský řez jsem měla plánovaný, protože se náš chlapeček nacházel v poloze koncem pánevním.
Vlastně jsem ani neměla strach, prostě jsem věřila, že všechno dobře dopadne a strašně jsem se těšila. Měla jsem pouze spinální anestezii, takže jsem byla při vědomí a tatínek byl také u toho a byl to nejkrásnější zážitek v našem životě. A musím říct, že jak mě všichni strašili pooperačníma bolestma, tak nic takového se nekonalo - bolesti jsem měla jen pár hodin po operaci, kdy jsem dostala čípek, druhý den to ráno ještě trošičku bolelo, když jsem vstávala, ale pak večer už jsem nic od bolesti nepotřebovala a zvládala jsem se pohybovat prakticky bez omezení.
Po příchodu domů taky v pohodě, cítila jsem se skvěle a vůbec mi nepřipadlo, že jsem po nějaké operaci, takže mě všichni museli krotit, abych hned netahala těžké věci apod.
Takže za mě super a všem říkám, že kdyby byl takový každý porod, tak mám klidně 10 dětí :-)
Vlastně jsem ani neměla strach, prostě jsem věřila, že všechno dobře dopadne a strašně jsem se těšila. Měla jsem pouze spinální anestezii, takže jsem byla při vědomí a tatínek byl také u toho a byl to nejkrásnější zážitek v našem životě. A musím říct, že jak mě všichni strašili pooperačníma bolestma, tak nic takového se nekonalo - bolesti jsem měla jen pár hodin po operaci, kdy jsem dostala čípek, druhý den to ráno ještě trošičku bolelo, když jsem vstávala, ale pak večer už jsem nic od bolesti nepotřebovala a zvládala jsem se pohybovat prakticky bez omezení.
Po příchodu domů taky v pohodě, cítila jsem se skvěle a vůbec mi nepřipadlo, že jsem po nějaké operaci, takže mě všichni museli krotit, abych hned netahala těžké věci apod.
Takže za mě super a všem říkám, že kdyby byl takový každý porod, tak mám klidně 10 dětí :-)
2 lidé považují za užitečné
Náš "císař"
Když jsem čekala dceru, nenapadlo mě, že budu rodit sekcí. Syn byl přirozeně, ale naše holčička celé těhotenství klečela a né a né se otočit... =-)
Blížil se termín porodu a já se rozhodovala, jestli císaře s epidurálem, či pod plnou narkozou. Volba padla na epidurál. 8.1 jsem jela na první monitor a domluvení termínu k plánované sekci.
Jenže na monitoru stahy a mě nic nebylo. Tak mi lékař oznámil, že si mám přijet 13.1 k přijetí, ale že to nevydržím a přijedeme dříve. Jak řekl, tak se stalo :-D 9.1 mi v 1:15 hod. praskla plodová voda a my s mužem vyjeli rodit. Do půl hodinky jsme byli v porodnici, odvezli si mě na box. Vyšetření, napíchnutí flexily, kapačka a monitor zabralo chvilku - jen mě to v kontrakcích připadalo jako věčnost :-D :-D
Konečně jsem se dostala na sál a opravdu to byl fičák s jakou rychlostí všechny týmy vše připravily. Já se jen modlila, ať už spím. Dcerka se narodila ve 3:10 hod, hodinku a kousek po příjezdu do porodnice. A to jsem byla ještě ráda, že sekce byla akutní, tudíž pod plnou narkozou.
Po výkonu jsem byla na JIPu a nejhorší bylo vstávání, ale den ode dne lepší a lepší - miminko mi pomohlo zapomenout na bolest. Bříško mi nezůstalo žádné, jizva stažená plastikou - kolečka - necítila jsem vyndávání. Jen jizva byla "tupá" a bylo mi nepříjemné ji masírovat, ale zatnula jsem zuby a je pěkná :-)
Blížil se termín porodu a já se rozhodovala, jestli císaře s epidurálem, či pod plnou narkozou. Volba padla na epidurál. 8.1 jsem jela na první monitor a domluvení termínu k plánované sekci.
Jenže na monitoru stahy a mě nic nebylo. Tak mi lékař oznámil, že si mám přijet 13.1 k přijetí, ale že to nevydržím a přijedeme dříve. Jak řekl, tak se stalo :-D 9.1 mi v 1:15 hod. praskla plodová voda a my s mužem vyjeli rodit. Do půl hodinky jsme byli v porodnici, odvezli si mě na box. Vyšetření, napíchnutí flexily, kapačka a monitor zabralo chvilku - jen mě to v kontrakcích připadalo jako věčnost :-D :-D
Konečně jsem se dostala na sál a opravdu to byl fičák s jakou rychlostí všechny týmy vše připravily. Já se jen modlila, ať už spím. Dcerka se narodila ve 3:10 hod, hodinku a kousek po příjezdu do porodnice. A to jsem byla ještě ráda, že sekce byla akutní, tudíž pod plnou narkozou.
Po výkonu jsem byla na JIPu a nejhorší bylo vstávání, ale den ode dne lepší a lepší - miminko mi pomohlo zapomenout na bolest. Bříško mi nezůstalo žádné, jizva stažená plastikou - kolečka - necítila jsem vyndávání. Jen jizva byla "tupá" a bylo mi nepříjemné ji masírovat, ale zatnula jsem zuby a je pěkná :-)
1 člověk považuje za užitečné
Moje dva CS
Na svůj první císař po prvním spontánním porodu vzpomínám velmi ráda. Psal se rok 2011 a já díky většímu odhadu váhy a také s konečným zjištěním, že malý se zasekl hodně vysoko nad děložním hrdlem, jsem dne 12.9.2011 ve 23:49 porodila chlapečka s mírami 3980g a 53cm. Průběh byl rychlý, měla jsem spinál celkového uspání jsem se bála a manžel bohužel porod nestihl - doma jsme měli jednako staršího syna a neměl se jak dopravit - císaře jsem měla plánovaného až na druhý den. Při císaři jsem nic necítila napíchli mě, pak jen teplo a během ani ne 54 minut byl malý na světě. Žádné tlaky jsem necítila, ani to, že by malého nějak rvali ven. Hojila jsem se celých 6 týdnů.
Druhá sekce už byla plánovaná. Přirozeného porodu jsem se bála, malý se narodil po 2 letech od posledního. Tentokrát byl problém mě napíchnout, ale nakonec se podařilo a zase příjemné teplo, ale tentokrát se mi dělalo nevolno - haproval mi tlak pořád a bylo mi na zvracení. Měla jsem i hadr na čele, ale musím říct, že anesteziolog byl úžasný.
Jenže tentokrát jsem anestezii měla až od vedeného řezu v místě, kde se provádí, u prvního jsem necítila ani moc břicho. Po pár minutách mi malého šli vyndávat z dělohy a dr., jak malému pomáhal ven, hodně tlačil mezi žebry - teda nic příjemného a když malý vyklouzl na svět, tak nejen že začal plakat on ale i já a nešlo to zastavit, prostě hormony a adrenalin jeli ve velkém.
Na jipu jsem dostala i nahřívací deku, byla mi děsná zima, i když v místnosti bylo jak v sauně. Dnes už se dávají léky na rychlejší zavinování dělohy, což jsem před tím neměla v takové míře a to byl pro mě hotový očistec - šílená bolest ani tišící léky a čípky mi nepomáhaly, ale bylo mi řečeno, že tím, že už jsem rodila po třetí, tak to bývá horší.
Vše jsem nakonec ustála a druhý den jsem šla na normální pokoj a než jsem odcházela domů, tak mi bylo mnohem lépe než po prvním CS. Je to možná také tím, že dávaly ty mindráky na dělohu. I přes veškeré neduhy na své porody vzpomínám ráda a s láskou a opravdu není se čeho bát.
A Filípek se nám narodil 27.12.2013 v 8:31 s mírami 3760g a 50cm.
Všem přeji krásné a bezstarostné porody císařským řezem
Druhá sekce už byla plánovaná. Přirozeného porodu jsem se bála, malý se narodil po 2 letech od posledního. Tentokrát byl problém mě napíchnout, ale nakonec se podařilo a zase příjemné teplo, ale tentokrát se mi dělalo nevolno - haproval mi tlak pořád a bylo mi na zvracení. Měla jsem i hadr na čele, ale musím říct, že anesteziolog byl úžasný.
Jenže tentokrát jsem anestezii měla až od vedeného řezu v místě, kde se provádí, u prvního jsem necítila ani moc břicho. Po pár minutách mi malého šli vyndávat z dělohy a dr., jak malému pomáhal ven, hodně tlačil mezi žebry - teda nic příjemného a když malý vyklouzl na svět, tak nejen že začal plakat on ale i já a nešlo to zastavit, prostě hormony a adrenalin jeli ve velkém.
Na jipu jsem dostala i nahřívací deku, byla mi děsná zima, i když v místnosti bylo jak v sauně. Dnes už se dávají léky na rychlejší zavinování dělohy, což jsem před tím neměla v takové míře a to byl pro mě hotový očistec - šílená bolest ani tišící léky a čípky mi nepomáhaly, ale bylo mi řečeno, že tím, že už jsem rodila po třetí, tak to bývá horší.
Vše jsem nakonec ustála a druhý den jsem šla na normální pokoj a než jsem odcházela domů, tak mi bylo mnohem lépe než po prvním CS. Je to možná také tím, že dávaly ty mindráky na dělohu. I přes veškeré neduhy na své porody vzpomínám ráda a s láskou a opravdu není se čeho bát.
A Filípek se nám narodil 27.12.2013 v 8:31 s mírami 3760g a 50cm.
Všem přeji krásné a bezstarostné porody císařským řezem
1 člověk považuje za užitečné
Akutní císař
Dnes je to už 16 měsíců a něco od porodu a něco tak děsivého, jako byl chladný hlas zdravotní sestry, mě děsí ještě dnes.
Vzpomínám, když mě došla zkontrolovat asi po půl hodině jak postoupil porod, tak zjistila, že se porod zastavil a nějak to neřešila a ani doktorka nedošla :-( :-/ a řekla: "Ne, nikam vás nepustím, ani do sprchy." (abych si zmírnila bolesti ) Nám se asi 3 hodiny nezdál monitor - mno děvčata, ve mě se jeden krve nedořezal - pak si doktorka rozhodla, že jako dojde zjistit co a jak, tak pak volala v 5 hodin ráno primáře a ten došel po hodině s úsměvem na rtech a prohlídl mě a dal asi 5 minutovou debatu s personálem ( dr. a sestry ) a pak došel s nabídkou ukončit to císařem.
Je jasné, že bych v tu chvíli odkývala i světovou! Mno hrůza, ale malá je naštěstí ok a z toho mám největší radost ;-) ;-) ;-) ;-) ;-) ;-) ;-) ;-)
Vzpomínám, když mě došla zkontrolovat asi po půl hodině jak postoupil porod, tak zjistila, že se porod zastavil a nějak to neřešila a ani doktorka nedošla :-( :-/ a řekla: "Ne, nikam vás nepustím, ani do sprchy." (abych si zmírnila bolesti ) Nám se asi 3 hodiny nezdál monitor - mno děvčata, ve mě se jeden krve nedořezal - pak si doktorka rozhodla, že jako dojde zjistit co a jak, tak pak volala v 5 hodin ráno primáře a ten došel po hodině s úsměvem na rtech a prohlídl mě a dal asi 5 minutovou debatu s personálem ( dr. a sestry ) a pak došel s nabídkou ukončit to císařem.
Je jasné, že bych v tu chvíli odkývala i světovou! Mno hrůza, ale malá je naštěstí ok a z toho mám největší radost ;-) ;-) ;-) ;-) ;-) ;-) ;-) ;-)
Plánovaný císařský řez
Císařský řez byl naplánovaný z důvodu šikmé polohy plodu. Proběhl ve spinální anestezii a to i přes dva poměrně veliké výhřezy meziobratlových plotének v bederní oblasti.
V den vykonání císařského řezu jsem byla v pohodě, v enormní pohodě a to se zřejmě odrazilo na tom všem po samotném císaři. Jakés takés bolesti, ale nic hrozného, byly v den císaře a ráno při vstávání, ale ani né tak bolestivé jako nepříjemné. Během toho dne, tedy po dni samotného císaře, jsem již mohla bez problémů chodit, bolesti byly minimální (ani jsem nepotřebovala nic na bolest, což personál respektoval) a 2. den od císaře byl již zcela v absolutní pohodě. Jen mě trochu táhlo břicho, ale nic zásadního. 10. den po císaři jsem zvládla 3km procházku s kočárkem.
Císařský řez byl pro mě nádherným zážitkem, téměř bezbolestný a vše jsem si maximálně užila. Na každou vteřinu, ať již samotného císařského řezu, tak i po něm, vzpomínám s velkou radostí.
Neměnila bych vůbec nic, jen bylo-li by někdy příště a též muselo dojít k císařskému řezu, tak budu doufat, že to všechno opět proběhne tak skvěle jako tento.
V den vykonání císařského řezu jsem byla v pohodě, v enormní pohodě a to se zřejmě odrazilo na tom všem po samotném císaři. Jakés takés bolesti, ale nic hrozného, byly v den císaře a ráno při vstávání, ale ani né tak bolestivé jako nepříjemné. Během toho dne, tedy po dni samotného císaře, jsem již mohla bez problémů chodit, bolesti byly minimální (ani jsem nepotřebovala nic na bolest, což personál respektoval) a 2. den od císaře byl již zcela v absolutní pohodě. Jen mě trochu táhlo břicho, ale nic zásadního. 10. den po císaři jsem zvládla 3km procházku s kočárkem.
Císařský řez byl pro mě nádherným zážitkem, téměř bezbolestný a vše jsem si maximálně užila. Na každou vteřinu, ať již samotného císařského řezu, tak i po něm, vzpomínám s velkou radostí.
Neměnila bych vůbec nic, jen bylo-li by někdy příště a též muselo dojít k císařskému řezu, tak budu doufat, že to všechno opět proběhne tak skvěle jako tento.
4 lidé považují za užitečné
Třetí porod, třetí císař
První císařský řez jsem měla po dohodě s primářem. Říkal, že mimčo je docela velké a já naopak malá, jestli to prý zvládnu. No, řekla jsem, že rodím poprvé a prostě nevím. Při mé výšce 156 cm měla malá 3700g a 50 cm, císařem.
Druhý porod po 13 měsících. Se divili v jiné porodnici, že jsem rodila císařem, ale udělali mi ho taky a teď po 13 letech už mi třetí porod připadl automaticky.
Jsem zvědavá, jaký to bude po porodu, po prvním jsem měla bolesti asi dva měsíce, po druhém jsem se mohla za týden smát a za břicho se popadat.
Jsem fakt zvědavá co bude teď po 13 letech :-)
Držt mi pěstíčky :-)
Druhý porod po 13 měsících. Se divili v jiné porodnici, že jsem rodila císařem, ale udělali mi ho taky a teď po 13 letech už mi třetí porod připadl automaticky.
Jsem zvědavá, jaký to bude po porodu, po prvním jsem měla bolesti asi dva měsíce, po druhém jsem se mohla za týden smát a za břicho se popadat.
Jsem fakt zvědavá co bude teď po 13 letech :-)
Držt mi pěstíčky :-)
1 člověk považuje za užitečné
CS dvojče "B"
Můj první porod trval strašně dlouho a byl velice bolestivý a já si po celou tu dobu, co jsem rodila poprvé říkala, že chci císaře a že další dítě jedině tak.
O dva roky později jsem však změnila názor.
Čekala jsem dvojčata a celou dobu se nevědělo, jestli se oba otočí hlavičkou dolů a bude možný normální porod. Nakonec to tak dopadlo a měla jsem radost, přestože jsem měla strach, jak to bude celé probíhat.
První syn se narodil přirozeným porodem (jeden steh, jinak žádné zranění, kdybych nerodila druhého syna CS, byla bych fit hned) bohužel druhému se po porodu prvního syna zhoršilo dýchání, srdeční ozvy, a tak ortel lékařů padl velice rychle, jede se na sál. Celková anestezie - pro mě nic zábavného - omámí mě i obyčejný paralen a celkovka mě vyřadila z provozu asi na měsíc - byla jsem celou tu dobu úplně "oblblá".
Jizva mě pobolívá ještě teď pět měsíců poté, kůže se mi ještě stále nezatáhla, trvá mnohem déle než po přirozeném porodu, jelikož přeříznou na břiše svaly.
A pokud bych měla popisovat ty chvíle těsně po? Už to nechci nikdy v životě zažít - drén, cévka, jizva bolela neuvěřitelně, celou dobu v porodnici jsem musela jíst léky na tišení bolesti, nemohla jsem se narovnat, apod. A to nemluvím o tom, že jsem druhého syna viděla poprvé až druhý den odpoledne po porodu, neslyšlela jsem jeho první pláč, jeho první nádech.
Přirozený porod je to nej, co může miminko i matka zažít, pokud vše probíhá tak, jak má. Jsem vděčná za to, že mi lékaři zachránili syna, který by to bez jejich pomoci zřejmě nepřežil a já bych asi taky měla namále. Ale pokud si může rodička vybrat jak přivede na svět své dítě, byla bych všemi deseti pro přirozený porod.
O dva roky později jsem však změnila názor.
Čekala jsem dvojčata a celou dobu se nevědělo, jestli se oba otočí hlavičkou dolů a bude možný normální porod. Nakonec to tak dopadlo a měla jsem radost, přestože jsem měla strach, jak to bude celé probíhat.
První syn se narodil přirozeným porodem (jeden steh, jinak žádné zranění, kdybych nerodila druhého syna CS, byla bych fit hned) bohužel druhému se po porodu prvního syna zhoršilo dýchání, srdeční ozvy, a tak ortel lékařů padl velice rychle, jede se na sál. Celková anestezie - pro mě nic zábavného - omámí mě i obyčejný paralen a celkovka mě vyřadila z provozu asi na měsíc - byla jsem celou tu dobu úplně "oblblá".
Jizva mě pobolívá ještě teď pět měsíců poté, kůže se mi ještě stále nezatáhla, trvá mnohem déle než po přirozeném porodu, jelikož přeříznou na břiše svaly.
A pokud bych měla popisovat ty chvíle těsně po? Už to nechci nikdy v životě zažít - drén, cévka, jizva bolela neuvěřitelně, celou dobu v porodnici jsem musela jíst léky na tišení bolesti, nemohla jsem se narovnat, apod. A to nemluvím o tom, že jsem druhého syna viděla poprvé až druhý den odpoledne po porodu, neslyšlela jsem jeho první pláč, jeho první nádech.
Přirozený porod je to nej, co může miminko i matka zažít, pokud vše probíhá tak, jak má. Jsem vděčná za to, že mi lékaři zachránili syna, který by to bez jejich pomoci zřejmě nepřežil a já bych asi taky měla namále. Ale pokud si může rodička vybrat jak přivede na svět své dítě, byla bych všemi deseti pro přirozený porod.
2 lidé považují za užitečné
Komplikace po CS
Měla jsem celkovou narkózu a posléze i dietu. Bylo mi řečeno, že během zákroku pod celkovkou přestávají fungovat střeva, tak jsem nic moc 3 dny nemohla jíst, aby se mi daly pomalu do pohybu.
Teď, když jsem už týden po CS a chodím na záchod, bolí mě to, ale ne konečník, nejspíš konec střeva. Kdo ví, jestli je to v tomhle případě normální. Budu ráda za jakoukoli odppověď.
Teď, když jsem už týden po CS a chodím na záchod, bolí mě to, ale ne konečník, nejspíš konec střeva. Kdo ví, jestli je to v tomhle případě normální. Budu ráda za jakoukoli odppověď.
Můj druhý císařský řez
Po prvním císaři, který se dělal za porodu akutně (za 5 minut 12), jsem se bála druhého přirozeného porodu, ať se zase něco nepo...
Dr. mi dala v podstatě na výběr, zda chci rodit, vzhledem k předchozímu řezu, přirozeně nebo císařem. Říkala jsem si, že než mít jizvu na břiše a ještě sešitý spodek (což vzhledem k mým užším rozměrům by určitě bylo větší šití), tak jsem zvolila císaře.
Naplánovali mi ho a chtěla jsem mít oproti prvnímu císaři spinální anestezii, abych vnímala, až se miminko narodí. Nicméně spinál mi napíchával anesteziolog hodně dlouho a nezabral tak, jak by měl. Když dr. zkoušel štípat do břicha, jestli spinál zabral, tak jsem sice necítila nohy, ale štípání jo. Říkali, že by spinál zabral až tak za třičtvrtě hodiny a to by bylo dlouho, tak opět celková anestezie. Když mě pak přivezli na pokoj, tak jsem se jednak probírala z celkové narkózy a jednak jsem necítila nohy, jak zabral pozdě ten spinál. Dr. říkali, že jsem rarita, většinou je spinál bez problémů.
Ale nicméně oproti prvnímu císaři, který se dělal akutně kvůli krvácení z placenty a kdy jsem ztratila hodně krve, jsem se z něho dostávala hodně dlouho, tak druhý císař jsem snášela lépe (sice břicho mě bolelo hodně a i zavinování dělohy byl masakr), tak můžu říct, že se cítím určitě fyzicky mnohem lépe, než po prvním císaři, břicho mě už skoro nebolí, jen záda ze spinálu.
Dr. mi dala v podstatě na výběr, zda chci rodit, vzhledem k předchozímu řezu, přirozeně nebo císařem. Říkala jsem si, že než mít jizvu na břiše a ještě sešitý spodek (což vzhledem k mým užším rozměrům by určitě bylo větší šití), tak jsem zvolila císaře.
Naplánovali mi ho a chtěla jsem mít oproti prvnímu císaři spinální anestezii, abych vnímala, až se miminko narodí. Nicméně spinál mi napíchával anesteziolog hodně dlouho a nezabral tak, jak by měl. Když dr. zkoušel štípat do břicha, jestli spinál zabral, tak jsem sice necítila nohy, ale štípání jo. Říkali, že by spinál zabral až tak za třičtvrtě hodiny a to by bylo dlouho, tak opět celková anestezie. Když mě pak přivezli na pokoj, tak jsem se jednak probírala z celkové narkózy a jednak jsem necítila nohy, jak zabral pozdě ten spinál. Dr. říkali, že jsem rarita, většinou je spinál bez problémů.
Ale nicméně oproti prvnímu císaři, který se dělal akutně kvůli krvácení z placenty a kdy jsem ztratila hodně krve, jsem se z něho dostávala hodně dlouho, tak druhý císař jsem snášela lépe (sice břicho mě bolelo hodně a i zavinování dělohy byl masakr), tak můžu říct, že se cítím určitě fyzicky mnohem lépe, než po prvním císaři, břicho mě už skoro nebolí, jen záda ze spinálu.
Ruce bych líbala tomu, kdo vymyslel císařský řez
Po 20ti hodinách kontrakcí, a snahy porodit přirozeně, se mi zkazila voda a malému se přestalo dařit.
Akutní císařský řez byl pro mě naprostým vysvobozením. Jsem za něj neskutečně vděčná.
První dny po byly sice krušné, avšak zvladatelné. Druhý den jsem byla schopná dojít si sama na záchod i do sprchy. A to podotýkám, že bolest snáším strašně špatně. Ale vidina toho malého drobečka snad musí hnát každou za tím, aby co nejdříve byla fit :)
Po 14ti dnech jsem byla úplně v pořádku, jako bych na žádném CS nebyla :-)
Koho by zajímalo více podrobností, může si přečíst v mém článku :-)
Akutní císařský řez byl pro mě naprostým vysvobozením. Jsem za něj neskutečně vděčná.
První dny po byly sice krušné, avšak zvladatelné. Druhý den jsem byla schopná dojít si sama na záchod i do sprchy. A to podotýkám, že bolest snáším strašně špatně. Ale vidina toho malého drobečka snad musí hnát každou za tím, aby co nejdříve byla fit :)
Po 14ti dnech jsem byla úplně v pořádku, jako bych na žádném CS nebyla :-)
Koho by zajímalo více podrobností, může si přečíst v mém článku :-)
8 lidí považuje za užitečné
Dva rozdílné císařské řezy
Syna jsem 10 dní přenášela a proto mi byl porod vyvolán pro velikost miminka (4kg). V první době porodní přišla sestřička, jestli nechci píchnout epidurál, že mamince na druhém boxu přijde anesteziolog píchnout epidural a že by to mohlo uvolnit porodní cesty (neotvírala jsem se), souhlasila jsem. Anesteziolog mi píchl epidural a já po chvilce ochrnula na nohy, najednou se ke mně seběhlo spoustu sestřiček, dali mi kyslík a ozvy jsme neslyšely, po podání kyslíku a až jsem se uklidnila se slabé ozvy našly, ale to už primář zavelel a jelo se na sál. Na sále mě celkové uspali a udělali císařský řez. Syna jsem viděla nejdříve na fotce, Kojit jsem mohla až za 8 hodin, ale mezi tím jsem manžela poslala pro malého, že ho chci vidět. Mléko se mi rozjelo téměř hned, naštěstí. Ovšem po této celkové anestezii mně 3 dny šíleně bolela páteř a hlava. Takovou bolest hlavy jsem ještě nezažila.:-(
Druhý císařský řez byl naplánovaný. Čekala jsem jednovaječná dvojčata a i když byly holčičky otočené dobře, bylo mi doporučené mou paní doktorkou císařský řez. Souhlasila jsem s ní. Anesteziolog (moc milý páni), mi píchl anestezii částečnou a za chvili jsem necítila nohy ani břicho, ale protože holčičky také vážily hodně a tlačily mi na dutou žílu, začala jsem panikařit a zmatkovat, chtěla jsem se pohnout a utyct.:-) ovšem to nešlo, strašně mi padal tlak dolu (stejně tak i u staršího syna po epiduralu), nešlo jim ho zvednout ani lékama, ale pan primář anesteziologie mě uklidnoval, ze je vse v poradku a abych zhluboka dychala a ze uz bude mala na svete a ejhle, vytahli Nelinku a uvolnili dutou žílu a mně se ulevilo, dali mi ji hnedka k obliceji. byla malinkatá a nádherná, za 2 min. vytáhli Zuzanku a také mi ji dali k obličeji. opusinkovala jsem je. Byli nadherne, ale Zuzanka musela na kyslik. Byla 2 hod. na kysliku. Na kojeni mi je privezli take na večer, mličko se mi take rozjelo hned druhy den a holcicky krasne bastily. Vazili 2600g a 2570g. Teď mají pul roku a stále kojím. Byl to ohromný zážitek tento porod.
Řez boli 2 dny, ale pak se to lepší a lepší, není to nic hrozného.
Je mi líto, že jsem nezažila a nezažiji přirozený porod, ale jsem šťastná, že mám zdravé děti.:-)
Další těhotenství mám zakázáno, kvůli děloze, ale i tak myslím, že 3 děti bohatě stačí.:-)
Druhý císařský řez byl naplánovaný. Čekala jsem jednovaječná dvojčata a i když byly holčičky otočené dobře, bylo mi doporučené mou paní doktorkou císařský řez. Souhlasila jsem s ní. Anesteziolog (moc milý páni), mi píchl anestezii částečnou a za chvili jsem necítila nohy ani břicho, ale protože holčičky také vážily hodně a tlačily mi na dutou žílu, začala jsem panikařit a zmatkovat, chtěla jsem se pohnout a utyct.:-) ovšem to nešlo, strašně mi padal tlak dolu (stejně tak i u staršího syna po epiduralu), nešlo jim ho zvednout ani lékama, ale pan primář anesteziologie mě uklidnoval, ze je vse v poradku a abych zhluboka dychala a ze uz bude mala na svete a ejhle, vytahli Nelinku a uvolnili dutou žílu a mně se ulevilo, dali mi ji hnedka k obliceji. byla malinkatá a nádherná, za 2 min. vytáhli Zuzanku a také mi ji dali k obličeji. opusinkovala jsem je. Byli nadherne, ale Zuzanka musela na kyslik. Byla 2 hod. na kysliku. Na kojeni mi je privezli take na večer, mličko se mi take rozjelo hned druhy den a holcicky krasne bastily. Vazili 2600g a 2570g. Teď mají pul roku a stále kojím. Byl to ohromný zážitek tento porod.
Řez boli 2 dny, ale pak se to lepší a lepší, není to nic hrozného.
Je mi líto, že jsem nezažila a nezažiji přirozený porod, ale jsem šťastná, že mám zdravé děti.:-)
Další těhotenství mám zakázáno, kvůli děloze, ale i tak myslím, že 3 děti bohatě stačí.:-)
3 lidé považují za užitečné
3 x CS
První císařský řez jsem podstoupila v 22tt. Neustále odtékající plodová voda, vysoce zánětlivé markry a vcestné lůžko byly indikací k ukončení těhotenství císařským řezem. V podstatě to byl potrat císařem, nebo jak bych to nazvala. Jizva na děloze vedena svisle, což je pro další těhotenství vysoce rizikové!!! Díky tomu je jasné, že další případný porod bude opět císařem.
Po roce a půl je to tu. Porod naplánovaný, nicméně dcerka na svět hodlala přijít o 4 dny dříve. Trochu maraton pro lékaře, ale zvládli to na výbornou a děkuji jim za záchranu života. Kontrakce totiž způsobily ruptury dělohy v místě předchozí jizvy. Malá měla sice také menší problémy, ale obě jsme je zvládly a hlavně ve zdraví!!!
Nechtěla jsem jen jedno dítě a tak jsem se sobecky rozhodla pro druhé dítě, třetí těhotenství. Vzhledem k předchozím těhotenstvím a vším co ho provázelo, bylo opět rizikové a od začátku jsem docházela na kontroly každých 14dní. Pro jistotu se rozhodlo, že rodit budu v Pze, namísto v naší okresní nemocnici. Opět plánovaně a opět císařem. Nicméně osud vše zařídil jinak. V 31.tt jsem začala předčasně rodit. Na převoz nebyl čas, okamžitě na sál. Jestli předtím to byla za 5 min 12, tak teď šlo opravdu do tuhého a zachránili mě v poslední vteřině!!! Za což jim patří neskutečně velké díky!!!!!! Opět došlo k ruptuře dělohy a navíc se mi odloučila ještě placenta ... K tomu problémy druhé dcery ... ale to už patří do jiné diskuse.
Další děti už nechci! Nechci aby dcera přišla o mámu.
Rekonvalescence byla vždy celkem rychlá. První a druhý den je to bolestivé, ale pak už je to jen a jen lepší. Nejhorší je první vstávání. Člověk pak přijde na to, jak se zvednout, jak si sednout a tak všechno. Nejde to hned a rychle, ale jde to.
Nelíbí se mi, když si hvězdy zaplatí CS, aby si ušetřily bolest. Obrečela jsem když mi řekli, že přirozeně nikdy rodit nebudu. Dneska jsem jim za to ale vděčná. Už bych tu nemusela být. Břicho mám sice zašívané jako staré monterky, ale jsem na to pyšná. Jizvy jsou vybledlé, ne moc viditelné, ale moje. Připomínají mi, že neuškodí být občas nesobecký a pokorný!!!
Po roce a půl je to tu. Porod naplánovaný, nicméně dcerka na svět hodlala přijít o 4 dny dříve. Trochu maraton pro lékaře, ale zvládli to na výbornou a děkuji jim za záchranu života. Kontrakce totiž způsobily ruptury dělohy v místě předchozí jizvy. Malá měla sice také menší problémy, ale obě jsme je zvládly a hlavně ve zdraví!!!
Nechtěla jsem jen jedno dítě a tak jsem se sobecky rozhodla pro druhé dítě, třetí těhotenství. Vzhledem k předchozím těhotenstvím a vším co ho provázelo, bylo opět rizikové a od začátku jsem docházela na kontroly každých 14dní. Pro jistotu se rozhodlo, že rodit budu v Pze, namísto v naší okresní nemocnici. Opět plánovaně a opět císařem. Nicméně osud vše zařídil jinak. V 31.tt jsem začala předčasně rodit. Na převoz nebyl čas, okamžitě na sál. Jestli předtím to byla za 5 min 12, tak teď šlo opravdu do tuhého a zachránili mě v poslední vteřině!!! Za což jim patří neskutečně velké díky!!!!!! Opět došlo k ruptuře dělohy a navíc se mi odloučila ještě placenta ... K tomu problémy druhé dcery ... ale to už patří do jiné diskuse.
Další děti už nechci! Nechci aby dcera přišla o mámu.
Rekonvalescence byla vždy celkem rychlá. První a druhý den je to bolestivé, ale pak už je to jen a jen lepší. Nejhorší je první vstávání. Člověk pak přijde na to, jak se zvednout, jak si sednout a tak všechno. Nejde to hned a rychle, ale jde to.
Nelíbí se mi, když si hvězdy zaplatí CS, aby si ušetřily bolest. Obrečela jsem když mi řekli, že přirozeně nikdy rodit nebudu. Dneska jsem jim za to ale vděčná. Už bych tu nemusela být. Břicho mám sice zašívané jako staré monterky, ale jsem na to pyšná. Jizvy jsou vybledlé, ne moc viditelné, ale moje. Připomínají mi, že neuškodí být občas nesobecký a pokorný!!!
5 lidí považuje za užitečné
Můj císařský řez
Měla jsem císařský řez jistý už od 7.měsíce těhotenství. Důvod byl podle mé doktorky ten, že jsem malá a měla strach, aby mě malej moc nepotrhal.
Termín porodu byl dán na 14.3 ale 10.3 mi zjistili, že mám něco se srdcem - nedomýkavost chlopně - takže jsem se nemohla ani rozhodnout jaké chci uspání, ale nakonec jsem byla uspaná od pasu dolů, takže jsem byla ráda, že jsem pak viděla malého. Ale nejhorší pro mě bylo cévkování a napichování páteře. Na JIPce jsem strávila noc a ráno jsem šla na pokoj. Bolesti jsem měla, ale daly se zvládnout. První den jsem si myslela, že to nezvládnu, jak mě všechno bolelo, ale když jsem koukla na malého, tak jsem ani ty bolesti už necítila.
Teď to jsou už 3 roky a chtěla bych druhé miminko. Rok se o to pokoušíme a stále nic. Ale až se to podaří, chtěla bych zase císařský řez. Jsem veliká citlivka a vím, že bych normální porod asi nezvládla. Ale jak se říká, každý porod je opravdu jiný.
Termín porodu byl dán na 14.3 ale 10.3 mi zjistili, že mám něco se srdcem - nedomýkavost chlopně - takže jsem se nemohla ani rozhodnout jaké chci uspání, ale nakonec jsem byla uspaná od pasu dolů, takže jsem byla ráda, že jsem pak viděla malého. Ale nejhorší pro mě bylo cévkování a napichování páteře. Na JIPce jsem strávila noc a ráno jsem šla na pokoj. Bolesti jsem měla, ale daly se zvládnout. První den jsem si myslela, že to nezvládnu, jak mě všechno bolelo, ale když jsem koukla na malého, tak jsem ani ty bolesti už necítila.
Teď to jsou už 3 roky a chtěla bych druhé miminko. Rok se o to pokoušíme a stále nic. Ale až se to podaří, chtěla bych zase císařský řez. Jsem veliká citlivka a vím, že bych normální porod asi nezvládla. Ale jak se říká, každý porod je opravdu jiný.
Zkušenosti ze dvou sekcí
První císařský řez jsem měla plánovaný z důvodu polohy KP u prvorodičky, i když mě to mrzelo, protože jsem si přála jako většina maminek rodit přirozeně. Nakonec byl ovšem SC akutní, protože jsem začala rodit o den dřív. V celkové narkóze, bez komplikací, už při převozu na JIP jsem vše vnímala, miminko přiložili, 6 hodin na JIP, 4. den nás pustili domů, kojení také v pohodě. Celé druhé těhotenství jsem zvažovala jak rodit. Stále mě to více táhlo k přirozenému porodu, spíš kvůli touze vyzkoušet všechno, jinak proti císaři nic zásadního nemám. Nakonec stejně rozhodla příroda ;-) . 3 týdny před termínem mi praskla voda a jelo se do porodnice, miminko bylo podle odhadu váhy malinké, takže jsem si říkala, že bych to mohla zvládnout. Po 12 hodinách se porod sice začal slibně rozjíždět, ale ne dost rychle, takže se mi rozhodli "pomoct" oxytocinem, to se ale malému nelíbilo, monitor začal lítat a tak lékař rozhodl kvůli hrozící hypoxii, že je sekce nutná. Miminko už ale bylo hodně sestouplé a tak při vybavování bohužel došlo k ruptuře dělohy v místě předchozí jizvy. S tím souvisela i delší anestezie, na JIPce jsem si pobyla témeř 24 hod., miminko mi přinesli až poté, celkově rekonvalescence byla delší, i když i tentokrát jsme šli 4. den domů a kojím doteď :-) Myslím, že opravdu nezáleží na tom, jestli se dítě narodí přirozeně nebo sekcí, ale důležité je, aby bylo zdravé a k tomu císařský řez může v hodně případech pomoci. Na přání a bez zdravotní indikace bych si ho ale sama nezvolila...
4 lidé považují za užitečné
První akutní, druhý plánovaný SC
První porod byl zároveň vyvolávaný a skončil akutním císařským řezem.
Možná díky nezkušené porodní asistentce, nebo nevím, ale ozvy jsme při kontrakcích měly už hodně špatné dlouho a ona nic nedělala, jen mě vždy otočila nebo natočila tak ať se něco napíše a tím to haslo, až díky bhu za výměnu služeb kdy do mě sáhla druhá por. asistentka a ta zavelela volej doktora. Doktor přišel, sáhl, koukl na ozvy a velel jdeme na sál. Po 5 hodinách v bolestech po 1-2 minutě se mi vážně ulevilo. A byla jsem za něj aji ráda. Nakonec se zjistilo že syn měl dvakrát omotanou pup. šňůru kolem krku a zelenou plodovku.
Byla jsem v celkové narkóze, a na vztahu se synem to nic nezměnilo.
Druhý už byl lepší věděla jsem do čeho jdu hlavně jsem si vybojovala druhou celkovou narkózu, strach ze spinálu a s toho že do mě vlastně budou řezat když jsem vzhůru jsem prostě nedala. I když bolest po císaři byla dvojnásobná, ale dalo se to zvládnout. Přístup byl taky jinatší a hlavně jsem se s malou tulila hodně dlouho :-) Neumyly jí, ani neměřily nevážily až po dvou hodinách. U všeho asisoval manžel.
A ještě mi dr. řekla že když budu chtít ještě jedno tak nejdřív za rok :-D Podotýkám že třetí opravdu neplánujeme a už ani plánovat nebudem.
Možná díky nezkušené porodní asistentce, nebo nevím, ale ozvy jsme při kontrakcích měly už hodně špatné dlouho a ona nic nedělala, jen mě vždy otočila nebo natočila tak ať se něco napíše a tím to haslo, až díky bhu za výměnu služeb kdy do mě sáhla druhá por. asistentka a ta zavelela volej doktora. Doktor přišel, sáhl, koukl na ozvy a velel jdeme na sál. Po 5 hodinách v bolestech po 1-2 minutě se mi vážně ulevilo. A byla jsem za něj aji ráda. Nakonec se zjistilo že syn měl dvakrát omotanou pup. šňůru kolem krku a zelenou plodovku.
Byla jsem v celkové narkóze, a na vztahu se synem to nic nezměnilo.
Druhý už byl lepší věděla jsem do čeho jdu hlavně jsem si vybojovala druhou celkovou narkózu, strach ze spinálu a s toho že do mě vlastně budou řezat když jsem vzhůru jsem prostě nedala. I když bolest po císaři byla dvojnásobná, ale dalo se to zvládnout. Přístup byl taky jinatší a hlavně jsem se s malou tulila hodně dlouho :-) Neumyly jí, ani neměřily nevážily až po dvou hodinách. U všeho asisoval manžel.
A ještě mi dr. řekla že když budu chtít ještě jedno tak nejdřív za rok :-D Podotýkám že třetí opravdu neplánujeme a už ani plánovat nebudem.
CS pro nepostupující porod
6 dní po TP (v 7 ráno) mi udělali Hamiltona a začalo se "něco" dít :-)od 21:30 jsem začala mít slabě kontrakce, ale pravidelné po 5 minutách. Tak v 5 ráno další den jsme radši jeli do porodnice. Už si mě tam nechali. Ale kontrakce začali slábnout, větší intervali, až jsem si řekla, jestli jsem si to vše nevymyslela :-) Odpoledne mi píchli vodu, dali epidurál na změkčení porodních cest, píchli oxytocin, masírovali bříškom ale nic. Beníčkovi se na svět prostě nehtělo. Po 12 hodinách jsem byla pouze na 8 cm. V 19:30 se mě zeptali jestli souhlasím s CS, to už jsem měla kontrakce po minutě, ale malej nesestupoval a říkali, že se může stát, že ho bodu tahat kleštěma a to jsem nechtěla, tak jsem pro CS svolila. Přidali dávku epidurálu, odvezli na sál, manžela taky :-) a v 19:54 byl Beník na světě. Mrzelo mě, že jsem nezažila klasickej porod, ale zdraví mého dítěte mi bylo přednější.( Apgar 6-9-10). Po CS jsem se zotavovala asi měsíc, myslela jsem, že už to nikdy nepřestane bolet. Nejhorší bolest co jsem zažila, ale stejně bych to vše vrátila :-)
Císařský řez za 5 minut 12
Rodila jsem 3 dny před termínem. Žádné porodní bolesti, ani poslíčci, nic, co by spontánnímu porodu předcházelo. Měla jsem jen stáletrvající bolest na pravé straně pod hrudní kostí. Nechala jsem se hospitalizovat, jelikož jsem měla pocit, že něco není v pořádku a odpočinek už na bolest nezabíral.
Sice byl pokus vyvolat mi normální porod, ale se zhoršujícími se jaterními testy, bílkovinou v moči a stoupajícím tlakem se šlo na "císaře". Měla jsem těhotenskou cukrovku, ale byla v normě. Tlak nebyl vždy v pořádku při kontrolách, ovšem nebylo nutné používat léky na jeho regulaci. Neotékala jsem, ani se mi nerozostřovalo vidění. Což jsou další známky Hellp syndromu.
U mě se spojil Hellp syndrom s preeklambsií. Tím, že mě otevřeli, my zachránili život, protože u mě HS vyústil v rupturu jater.
Následkem mizerného porodu jsem ještě prošla plicní embolií a zatím mám pořád hematom na játrech.
Bylo to šílené obdobé a pořád to není za mnou. Naštěstí bolesti jsou dávno pryč. Rozřezané břicho je už taky skoro jako moje a dcera je nejkrásnější odměnou této mé mizerie.
Další porod neplánuji.
Sice byl pokus vyvolat mi normální porod, ale se zhoršujícími se jaterními testy, bílkovinou v moči a stoupajícím tlakem se šlo na "císaře". Měla jsem těhotenskou cukrovku, ale byla v normě. Tlak nebyl vždy v pořádku při kontrolách, ovšem nebylo nutné používat léky na jeho regulaci. Neotékala jsem, ani se mi nerozostřovalo vidění. Což jsou další známky Hellp syndromu.
U mě se spojil Hellp syndrom s preeklambsií. Tím, že mě otevřeli, my zachránili život, protože u mě HS vyústil v rupturu jater.
Následkem mizerného porodu jsem ještě prošla plicní embolií a zatím mám pořád hematom na játrech.
Bylo to šílené obdobé a pořád to není za mnou. Naštěstí bolesti jsou dávno pryč. Rozřezané břicho je už taky skoro jako moje a dcera je nejkrásnější odměnou této mé mizerie.
Další porod neplánuji.
Neplánovaný císařský řez
Přenášela jsem 1 den a měla za sebou druhého Hamiltona. Proto odtok plodové vody a začátek kontrakcí deset minut po půlnoci vyvolal radostný úsměv na mé tváři. Příjem v porodnici bez obtíží, byla jsem umístěna i s manželem na porodní box, nechala si dát klystýr a prodýchávala kontrakce a na radu porodní asistentky jsem si později nechala zavést epidurál, abych měla později síly malého vytlačit. Pak to začalo. Infuze s oxytocinem pro nepostupující porod, nepravidelné kontrakce, malý nesestupoval do porodních cest. Po 6 hodinách jsme se nakonec shodli s lékaři na ukončení císařským řezem. I kdyby malého "donutili" sestoupit do porodních cest, neprošel by a byla by nutnost klešťového porodu nebo porodu vaxem. I když lékaři již od začátku tušili, že náš klučina je velký, dali nám šanci na přirozený porod. Zákrok proběhl bez obtíží v epidurální anestezii, manžel byl celou dobu přítomen a všechen personál naprosto skvělý. Bolesti byly, ale dobře tlumené analgetiky a tím, že jsem dodržovala pitný režim, nebyl problém ani se vstáváním druhý den :-)
1 člověk považuje za užitečné
Akutní císařský řez vysvobozením
Mám již 2 odrostlé děti a na naše vymodlené třetí miminko jsme se strašně moc těšili :-) Říkala jsem si, že jelikož budu rodit potřetí, tak to určitě bude rychlovka. Trošku jsem se obávala kvůli odhadu váhy naší maličké, kdy doktor řekl, že ty 4 kila mít bude.
Nicméně se naše holčička rozhodla vykouknout na svět 5 dní před termínem. Od silnějších kontrakcí uběhly cca tak 3 hodiny a byla jsem otevřená na 7 cm. Vše se zdálo být v naprostém pořádku. Píchli mi vodu a na zbývající 3 cm jsem se otevírala asi 4 hodiny :-S Bohužel, nucení na tlačení bylo minimální, bolestí jsem lezla téměř po zdi a poté co mě prohlédl doktor zjistil, že moje holčička nenatočila hlavičku tak, aby prošla porodními cestami. Ozvala se pro mne v tu chvíli vysvobozující věta, zda souhlasím s císařským řezem. Souhlasila jsem, dostala jsem injekci na zastavení kontrakcí, které jsem stejně stále cítila, když mě převáželi urychleně na sál. Byl to opravdu fofr, pamatuji si, že jsem se strašně klepala zimou. Měla jsem celkovou anestézii a po probuzení jsem cítila příšernou bolest, která alespoň na chvíli přešla, když mi přinesli ukázat moje miminečko x-)
Byl nadlidský výkon poprvé vstát. Ještě pár dní jsem se cítila mizerně, ale než jsme po sedmi dnech odcházeli domů, byla jsem na tom daleko lépe :-)
Při velké vizitě druhý den po porodu, na mě všichni tak soucitně koukali a primář mi řekl, že jsem si vlastně prožila dva porody v jednom. Kontrakce až do úplného otevření a pak císařský řez. Můj gynekolog mi pak při prohlídce po šestinedělí potvrdil, že jsem chytla tu nejhorší variantu porodu. A abych nezapomněla, opravdu měla malá 4070 g :-D
Nicméně se naše holčička rozhodla vykouknout na svět 5 dní před termínem. Od silnějších kontrakcí uběhly cca tak 3 hodiny a byla jsem otevřená na 7 cm. Vše se zdálo být v naprostém pořádku. Píchli mi vodu a na zbývající 3 cm jsem se otevírala asi 4 hodiny :-S Bohužel, nucení na tlačení bylo minimální, bolestí jsem lezla téměř po zdi a poté co mě prohlédl doktor zjistil, že moje holčička nenatočila hlavičku tak, aby prošla porodními cestami. Ozvala se pro mne v tu chvíli vysvobozující věta, zda souhlasím s císařským řezem. Souhlasila jsem, dostala jsem injekci na zastavení kontrakcí, které jsem stejně stále cítila, když mě převáželi urychleně na sál. Byl to opravdu fofr, pamatuji si, že jsem se strašně klepala zimou. Měla jsem celkovou anestézii a po probuzení jsem cítila příšernou bolest, která alespoň na chvíli přešla, když mi přinesli ukázat moje miminečko x-)
Byl nadlidský výkon poprvé vstát. Ještě pár dní jsem se cítila mizerně, ale než jsme po sedmi dnech odcházeli domů, byla jsem na tom daleko lépe :-)
Při velké vizitě druhý den po porodu, na mě všichni tak soucitně koukali a primář mi řekl, že jsem si vlastně prožila dva porody v jednom. Kontrakce až do úplného otevření a pak císařský řez. Můj gynekolog mi pak při prohlídce po šestinedělí potvrdil, že jsem chytla tu nejhorší variantu porodu. A abych nezapomněla, opravdu měla malá 4070 g :-D
3 lidé považují za užitečné
Dvakrát SC plánovaný
Já napíšu uklidňující pro ty, kterým "hrozí" sekce. Mám dvě, obě plánované vzhledem ke změnám způsobeným srůstem pánve po dávné autonehodě.
První probíhala v celkové anestéze. Nějak se mi nezadařila svodová. Na JIPce 48h. Bobka nosily dvakrát denně, pomáhaly co mohly. Mléko přišlo čtvrtý den, odešli jsme s dokrmem, pak sme pár měsíců kojili plně. Domů jsem šla sedmý den. Bolesti byly, přiměřené břišní operaci. Významně ustoupily třetí den, pak už jenom při vstávání-to trvalo cca tři týdny.
Druhý porod po dvou letech, sekce se povedla při vědomí, takže mi byl dopřán ten opravdu euforický pocit, když slyšíte první pláć :-) na JIPce 24 hodin. Bolesti byly horší - holt dvakrát řízlá děloha a zavinování bylo krušné-ale opět třetím dnem výrazně lepší. Mléko druhý den a domů sme s dcerkou jely pátý.
Pokud bych si měla vybrat, tak bych moc ráda rodila bez řezání. Ale pokud jsou k tomu vážné důvody, jsem moc šťasná, že existuje tento medicínský postup a rozhodně bych se mu nebránila.
První probíhala v celkové anestéze. Nějak se mi nezadařila svodová. Na JIPce 48h. Bobka nosily dvakrát denně, pomáhaly co mohly. Mléko přišlo čtvrtý den, odešli jsme s dokrmem, pak sme pár měsíců kojili plně. Domů jsem šla sedmý den. Bolesti byly, přiměřené břišní operaci. Významně ustoupily třetí den, pak už jenom při vstávání-to trvalo cca tři týdny.
Druhý porod po dvou letech, sekce se povedla při vědomí, takže mi byl dopřán ten opravdu euforický pocit, když slyšíte první pláć :-) na JIPce 24 hodin. Bolesti byly horší - holt dvakrát řízlá děloha a zavinování bylo krušné-ale opět třetím dnem výrazně lepší. Mléko druhý den a domů sme s dcerkou jely pátý.
Pokud bych si měla vybrat, tak bych moc ráda rodila bez řezání. Ale pokud jsou k tomu vážné důvody, jsem moc šťasná, že existuje tento medicínský postup a rozhodně bych se mu nebránila.
1 člověk považuje za užitečné
Nečekaný císařský řez
Ahojte, císařský řez byl opravdu nečekaný..nad ránem praskla voda a my do hodinky byly v porodnici..kontrakce po 5min...natočili mně ozvy a vše v pořádku..ještě jsem musela za doktorem aby mně prohledl..udělal sono, zkontroloval jak se otevírám...byla jsem na 3prsty..říkám dobrý mohlo by to jít rychle...najednou doktor že musíme akutně na sál udělat císaře..krve by se ve mně nedořezali...verdikt zněl vyhřezlá pupeční šňůra - jak mi praskla voda, tak s sebou spláchla i pupeční šňůru. Malý kdyby se rodil normálně tak by se udusil a taky kdybychom dojeli později tak už by mohlo být zle...cesta na sál probíhala hekticky - doktor malému podepíral hlavičku aby jí nepřiškrcoval pup.šňůru a tlačil ho zpět - no při kontrakcích to vůbec nebylo příjemné a v druhé ruce měl doktor telefon a všechny akutně svolával na sál..bych to chaoz hodně lidí se kolem mě motalo...císařský řez probíhal v celkové anesteziii..ale vše dopadlo dobře..narodil se zdravý chlapeček ...prvních pár dní bylo krušné vstávat ale 5tý den jsem už lítala jako kdybych císaře nikdy neměla..sice jsem přišla o ten pocit mít hned miminko po porodu na sobě a vidět ten uzlíček, ale jsem nesmírně šťastná že je malý zdraví a hlavně že vše dopadlo dobře...
Císařský řez nás zachránil
3.7. 2013 to budou dva roky, kdy se musela narodit naše princezna. Píšu musela, protože můj zdravotní stav se zhoršil a miminku se v bříšku nedařilo. Kromě cukrovky, akutních žlučníkových kolik jsem měla vysoké hodnoty jaterních testů. Tudíž se začalo s vyvoláváním porodu o 6 týdnů dříve. Vyvolávalo se 3 dny - nic..pak nastoupily bolesti, které trvaly 18 hodin, bohužel jsem se za tu dobu otevřela jen na 2-3cm..najednou se přiřítil doktor, shodou okolností můj gynekolog a řekl mi, že se musí provést císařský řez. Do 5 minut jsem byla na sále. Měla jsem částečnou anestezii. Pořád se mě ptali, zda cítím nohy, tak jsme říkala ano..nějak na to nedbali a řízli - manžel říká, že jsem zařvala auuuu - já si to moc nepamatuju, protože pak mě "dopíchli", ale zůstala jsem při vědomí.
Ve 13.23 se malá narodila, v podstatě hned začala plakat, na to že byla nedonošená sama dýchala, prostě šikulka.
No a hojení? Já byla 24 hodin na JIP, kde se o mě výborně starali, kontrolovali mě...první vstávání bylo krušné, bolesti taky byly, ale bez bolesti to prostě nejde..nepřišlo mi to tak hrozné a to jsem na bolest opravdu citlivka. Moje velká motivace ležela v inkubátoru, takže jsem se snažila být co nejdřív OK...bolesti polevily třetí den a troufám si říct, že 4. den to bylo už dobré. Jizvu mám nepatrnou, jakoby ani nebyla..
V říjnu/listopadu mě čeká druhý porod...mám strach - chtěla bych to zkusit spontánně, ale po předchozím porodu se bojím komplikací...pro mě císař nebyl zlo - zachránil mi dceru!
Ve 13.23 se malá narodila, v podstatě hned začala plakat, na to že byla nedonošená sama dýchala, prostě šikulka.
No a hojení? Já byla 24 hodin na JIP, kde se o mě výborně starali, kontrolovali mě...první vstávání bylo krušné, bolesti taky byly, ale bez bolesti to prostě nejde..nepřišlo mi to tak hrozné a to jsem na bolest opravdu citlivka. Moje velká motivace ležela v inkubátoru, takže jsem se snažila být co nejdřív OK...bolesti polevily třetí den a troufám si říct, že 4. den to bylo už dobré. Jizvu mám nepatrnou, jakoby ani nebyla..
V říjnu/listopadu mě čeká druhý porod...mám strach - chtěla bych to zkusit spontánně, ale po předchozím porodu se bojím komplikací...pro mě císař nebyl zlo - zachránil mi dceru!
Plánovaná sekce
Já měla plánovanou sekci kvůli preeklampsii... ve 36+6. Napíchnutý epidural nebo spinal (ted nevím ten rozdíl) mi nezabral a museLi mě uspat celou.... probudila jsem se na JIP a vůbec žádné bolesti jsem neměla, jen stále vysokÝ tlak a hrozně oteklá jsem byla. Na JIPU jsem byla 2 dny..3 den mě pustili a já poprvé viděla Ellinku, musela do inkubátoru. Ten den večer mi začali hrozné ale opravdu hrozné křečovité bolesti do hlavy.. ležela jsem celý 4 den po sekci, ani na holku jsem nebyla schopná se jít podívat, nejedla jsem ... přišli za mnou i lékaři z interny a z ARA, protože na porodnici už nevěděli co se mnou.. Výborná a hodná paní doktorka z ARA mi předepsala nějákou zázračnou kapačku, bolesti ustaly a já začala pomalu fungovat... v porodnici jsme byly celkem 14 dní... ale bolesti břicha po řezu - úplně v pohodě... klidně napíšu - ŽÁDNÉ ;-) ;-)
Císařský řez kvůli KP
Já jsem měla císařšký řez kvůli tomu, že jsem prvorodička, měla jsem rizikové těhu a čekala jsem chlapečka KP. Porod byl neplánovaný, skončila jsem na pohotovosti a hned mě přijali na porodní, kde jsem ležela tři dny, než mi dr. navrhl, že za týden mám termín a že záleží na mě, kdy chci porod. Ale že do porodu už tam stopro zůstanu, tak jsem navrhla, že ho chci hned. :-N Doktor měl volno, byl volný sál, takže za hodinu a půl se šlo na věc.
Měla jsem spinál a už nikdy víc. Pro mě hrozný zážitek. Než vydělali malého, tak paráda, hned mi ho ukázali, dala jsem mu pusinku, pohladila a odnesli ho na čištění, kde už čekal manžel. Jenže mně v ten moment klesl hrozně tlak, přístroj začal pípat a červeně blikal, do toho návaly na zvracení, hrozná zimnice, pěkně jsem se začala potit a začalo mě bolet na prsách a ramena a nemohla jsem dýchat. Najednou bylo všude hromada doktorů, pořád mi něco dávali do žil, ale nepřestávalo to. Jen si pamatuji pocit, jak jsem si říkala, jak to manžel s malým sami zvládnout, pokud se se mnou něco stane. Pak už nic nevím, protože jsem pravděpodobně omdlela. Netuším. Probudila jsem se až po cestě na JIP, kam za mnou (vyjímečně a na jeho žádost) pustili manžela. Ten mi řekl, že jsem ztratila hodně krve a že mi ještě udělají nějaké testy, než mě převezou na pokoj.
Pamatuju si tu úlevu, když jsem si uvědomila, že žiju a že to mám za sebou. Na pokoji čekal manžel a hned přivezl i malého. To bylo to nejkrásnější, co jsem kdy zažila. Bohužel manžela potom vyhnali, že mám odpočívat, ale já ho zrovna naopak potřebovala mít u sebe. Začala jsem cítit jizvu a bolest byla šílená. Kapačky nepomáhaly a když se mi stahovala děloha, málem jsem jim z toho lehátka vyskočila bolestí, na to v životě nezapomenu.
Bolesti jsem měla opravdu hrozné asi 5 dní. Vydělávání drenu bylo taky šílené, měla jsem to už částečně zarostlé, takže v jeden moment to byla taková bolest, že jsem si sedla a zařvala. Vůbec jsem to nečekala. Sestrička byla sama překvapená, jak to šlo těžko.
Hrozně moc chci rodit přirozeně mé druhé miminko. Protože hojení po CŘ, kojení a starost o miminko v těch bolestech bylo něco fakt hrozně těžkého. Měla jsem po porodu ještě další zdravotní problémy, které mě trápily asi 11 týdnů. Ja na CŘ nikdy nezapomenu, ale určitě ne v dobrém slova smyslu. Nevím, jaký bude přirozený porod, ale moc doufám a přeju si, abych si to zkusila a mohla porovnat.
Měla jsem spinál a už nikdy víc. Pro mě hrozný zážitek. Než vydělali malého, tak paráda, hned mi ho ukázali, dala jsem mu pusinku, pohladila a odnesli ho na čištění, kde už čekal manžel. Jenže mně v ten moment klesl hrozně tlak, přístroj začal pípat a červeně blikal, do toho návaly na zvracení, hrozná zimnice, pěkně jsem se začala potit a začalo mě bolet na prsách a ramena a nemohla jsem dýchat. Najednou bylo všude hromada doktorů, pořád mi něco dávali do žil, ale nepřestávalo to. Jen si pamatuji pocit, jak jsem si říkala, jak to manžel s malým sami zvládnout, pokud se se mnou něco stane. Pak už nic nevím, protože jsem pravděpodobně omdlela. Netuším. Probudila jsem se až po cestě na JIP, kam za mnou (vyjímečně a na jeho žádost) pustili manžela. Ten mi řekl, že jsem ztratila hodně krve a že mi ještě udělají nějaké testy, než mě převezou na pokoj.
Pamatuju si tu úlevu, když jsem si uvědomila, že žiju a že to mám za sebou. Na pokoji čekal manžel a hned přivezl i malého. To bylo to nejkrásnější, co jsem kdy zažila. Bohužel manžela potom vyhnali, že mám odpočívat, ale já ho zrovna naopak potřebovala mít u sebe. Začala jsem cítit jizvu a bolest byla šílená. Kapačky nepomáhaly a když se mi stahovala děloha, málem jsem jim z toho lehátka vyskočila bolestí, na to v životě nezapomenu.
Bolesti jsem měla opravdu hrozné asi 5 dní. Vydělávání drenu bylo taky šílené, měla jsem to už částečně zarostlé, takže v jeden moment to byla taková bolest, že jsem si sedla a zařvala. Vůbec jsem to nečekala. Sestrička byla sama překvapená, jak to šlo těžko.
Hrozně moc chci rodit přirozeně mé druhé miminko. Protože hojení po CŘ, kojení a starost o miminko v těch bolestech bylo něco fakt hrozně těžkého. Měla jsem po porodu ještě další zdravotní problémy, které mě trápily asi 11 týdnů. Ja na CŘ nikdy nezapomenu, ale určitě ne v dobrém slova smyslu. Nevím, jaký bude přirozený porod, ale moc doufám a přeju si, abych si to zkusila a mohla porovnat.
Dvojčata
Rodila jsem SC plánovaně - jednovaječná dvojčata. Vše bylo naplánováno na páteční ráno, ale chlapíci chtěli ven již ve čtvrtek večer. Tak to bylo - plánované, ale neplánovaně. Sekce ve spinální - perfektní, nic nebolelo- ale mrtvé nohy jsou divný pocit. Cítila jsem akorát jak je vybírali, ale to nebyla bolest, jen tah. Pak jsme uslyšela jak křičí. Sestřičky je zabalili do plenky a hned mi je dali k obličeji opusinkovat. Zbytek porodu jsem střídavě dojetím bulela nebo slovně laškovala s operatérem - neustále jsme řešila kolik mám na břichu sádla apod :-)))). Nejhorší bylo probírání těla k sobě - mrtvé nohy a počínající bolest jizvy. Ale analgetika řeší vše. Nechtěla jsem se ani hýbat, ani dýchat. Druhý den odpoledne, když chtěli abych se začala hýbat, chtěla jsem umřít. Už vím jak je akčním hrdinům s prostřeleným břichem.... Neměla jsem sílu ani se otočit z boku na bok. Co naplat, večer jsme šla do sprchy a pak s neustálým popanášením břicha v rukou jsem začala normálně chodit a o oba pány se plně starat. Po týdnu to bylo zcela ok, po měsící jsem nevěděla, že jsem byla na operaci. Péče personálu byla skvělá, měla jsme nadstandard, takže po 2 hodinách na pooperáku jsme jela k sobě na pokoj a manžel tam se mnou byl celých 7 dnů. Jak psala ratatooy, byla to vlastně pro mě dovolená...
2 lidé považují za užitečné
Císař kvůli KP a Těhu cukrovce
Sekci jsem měla naplánovanou na 39. týden, takže jsem nastoupila den předem do porodnice. Prvně jsem byla trochu překvapená, že nebudu rodit přirozeně, nicméně jsem se na to připravila psychicky a i fyzicky, nakoupila homeopatika a vzala to s klidem, že to jinak nepůjde. Porod proběhl bez komplikací, trval celých cca 25minut, zotavení proběhlo velmi rychle, protože bolest si nepřipouštím, takže jsem druhý den vstala a začala normálně po sprše fungovat. 3.den už bych bejvala šla nejraději domů. Nic mě nebolelo, nic mi nebylo, 3 týdny po sekci sem začala normálně cvičit. Teď, 2,5roku poté, jizva není téměř vidět, čekáme druhé mimi a já si přeji, aby jsem rodila opět takto nekomplikovaně a v pohodě. Porodnice byla moje poslední dovolená :-)
2 lidé považují za užitečné
2x císař - první akutní, druhý plánovaný
Také jsem rodila 2x císařským řezem. První byl nečekaný, neplánovaný, ani ve snu mě nenapadlo, že bych mohla rodit jinak, než přirozeně. První porod začal normálně, doma mě chytly kontrakce, po několika hodinách byly už dost silné, pravidelné, intenzivní... tak se jelo do porodnice. Tam my skutečně potvrdili, že jde o porod, ale ještě jsem nebyla vůbec otevřena. Což mě opravdu nepotěšilo, protože bolest byla už dost šílená a věděla jsem, že bude hůř a že to bude na dlouho. Zhruba po 12-ti hodinách kontrakcí jsem jela na sál, malému začaly padat srdeční ozvy. Nikdo se mě na nic neptal, prostě se jelo, a šla jsem do celkové narkózy.
Po porodu na jipce ale začaly neskutečné problémy. Upadla jsem do bezvědomí. Naštěstí tam byl můj manžel, tak rychle zavolal pomoc. Moc si toho nepamatuji, jen vím, že mě oživovali, utekla jsem hrobníkovi z lopaty a prostě jsem bojovala o život. Jela jsem na sál podruhé, skončila na ÁRU, ztratila strašně moc krve, museli mi krev i plazmu doplňovat.... Šlo o náhlou poruchu srážlivosti krve, DIC, často se na toto umírá, já měla štěstí, zachránili mě a zachránili mi i dělohu. Zotavovala jsem se ještě půl roku. Jizvu jsem straaašně velkou a škaredou, musela jsem chodit na laser, ale primář mi řekl, že příště mi ji udělá hezky. Což znamenalo, že další dítě bude opět císařem.
U druhého těhotenství jsem více méně počítala, že opět budu rodit CS, ale doufala jsem, že třeba by to šlo i přirozeně. Můj gynekolog mi říkal, že neznamená, když jsem rodila císařem poprvé, že budu muset i teď. Uvidí se až později. Takže naděje ve mě zůstávala. Nicméne jakmile jsem začala chodit na kontroly do porodnice, tak dle mé diagnózy mi primář rovnou doporučil naplánovat císaře. Samozřejmě si můj případ pamatoval a věděl, že jsem uvnitř hodně šita, tak nechtěl riskovat, že v průběhu porodu mi stehy prasknou a stejně skončíme na sále. Tak jsem ho poslechla a CS jsme naplánovali na narozeniny mého manžela.
Druhý porod už byl úplně super, bez komplikací, ve spinálu, takže jsem vše vnímala. Bolest to byla, nic příjemné, ale porod přeci bolet musí. Je mi sice líto, že jsem nezažila a nezažiji přirozený porod, ale aspoň že při druhém porodu jsem malého viděla hned, ještě na sále a ne až za 4 dny, jako prvního syna :-( Po tomto porodu jsem byla za 14 dní zcela fit.
Další dítě už bohužel nebude, už nemohu. Ale myslím, že ti moji dva raubíři nám dokonale postačí :-D
Po porodu na jipce ale začaly neskutečné problémy. Upadla jsem do bezvědomí. Naštěstí tam byl můj manžel, tak rychle zavolal pomoc. Moc si toho nepamatuji, jen vím, že mě oživovali, utekla jsem hrobníkovi z lopaty a prostě jsem bojovala o život. Jela jsem na sál podruhé, skončila na ÁRU, ztratila strašně moc krve, museli mi krev i plazmu doplňovat.... Šlo o náhlou poruchu srážlivosti krve, DIC, často se na toto umírá, já měla štěstí, zachránili mě a zachránili mi i dělohu. Zotavovala jsem se ještě půl roku. Jizvu jsem straaašně velkou a škaredou, musela jsem chodit na laser, ale primář mi řekl, že příště mi ji udělá hezky. Což znamenalo, že další dítě bude opět císařem.
U druhého těhotenství jsem více méně počítala, že opět budu rodit CS, ale doufala jsem, že třeba by to šlo i přirozeně. Můj gynekolog mi říkal, že neznamená, když jsem rodila císařem poprvé, že budu muset i teď. Uvidí se až později. Takže naděje ve mě zůstávala. Nicméne jakmile jsem začala chodit na kontroly do porodnice, tak dle mé diagnózy mi primář rovnou doporučil naplánovat císaře. Samozřejmě si můj případ pamatoval a věděl, že jsem uvnitř hodně šita, tak nechtěl riskovat, že v průběhu porodu mi stehy prasknou a stejně skončíme na sále. Tak jsem ho poslechla a CS jsme naplánovali na narozeniny mého manžela.
Druhý porod už byl úplně super, bez komplikací, ve spinálu, takže jsem vše vnímala. Bolest to byla, nic příjemné, ale porod přeci bolet musí. Je mi sice líto, že jsem nezažila a nezažiji přirozený porod, ale aspoň že při druhém porodu jsem malého viděla hned, ještě na sále a ne až za 4 dny, jako prvního syna :-( Po tomto porodu jsem byla za 14 dní zcela fit.
Další dítě už bohužel nebude, už nemohu. Ale myslím, že ti moji dva raubíři nám dokonale postačí :-D
2 lidé považují za užitečné
Plánovaný císařský řez - myopie a psychika
Asi v 18-ti letech jsem se od své gynekoložky dověděla, že budu "rozhodně rodit CS", přestože jsem se jí ptala pouze na kontraindikaci nošení kontaktních čoček a užívání antikoncepce. Díky silné krátkozrakosti a gynekologické anamnéze mě postavila před hotovou věc, aniž bych v té době o těhotenství nebo vedení porodu vůbec přemýšlela.
Od té doby uběhlo hodně let. Po určitých peripetiích jsem otěhotněla a vzhledem k někdejšímu jasnému stanovisku jsem vůbec nepřemýšlela nad tím, že bych měla rodit klasicky. Mezitím jsem změnila gynekoložku a také absolvovala operaci očí, která mě zbavila brýlí. To byla z pohledu vedení porodu zjevně chyba, protože najednou žádné riziko nehrozilo. Bohužel u nás nemá těhotná možnost volby způsobu porodu - ať už chce doma, v porodním domě, v nemocnici nebo plánovaným CS. Přestože v jiných oblastech lze vybrat, co a jak absolvujete (např. prenatální vyšetření, očkování dětí,..) v této zásadní ne a podle mě je to chyba. Nicméně jsem od začátku těhotenství intenzivně pracovala na tom, abych mohla rodit sekcí. Gynekologové se od tohoto rozhodnutí distancovali a očařka mi dlouho nechtěla dát jednoznačné stanovisko. Nesouhlasné názory většiny lidí, ktěří se o mé volbě dověděli, mě dost štvaly celou dobu těhotenství. Kromě svých problémů jsem musela ještě odrážet nesouhlasná stanoviska odborníků i laiků. Až necelé 2 měsíce před porodem jsem získala "papír", který konečně vzali v potaz všichni zúčastnění a já si ve vybrané porodnici domluvila sekci.
Samotný CS byl naplánovaný týden před vypočteným termínem porodu a nestihla jsem ho. Praskla mi voda 2 dny předem a museli jsme jet narychlo. Nicméně už po cestě jsem se jistila, že naše domluva platí. Při přijetí jsem ještě diskutovala s primářem, který mě zkoušel "přemluvit" ke klasickému postupu. Neustoupila jsem a jsem za to ráda - všechno proběhlo v pohodě, hladce a rychle. Bolest naprosto snesitelná, partner byl celou dobu se mnou, díky spinální analgezii jsem slyšela i první křik (i když si to moc nevybavuju), po pár minutách byl malej na světě a za necelé 2 hodiny bylo po všem. I přes pooperační komplikace, určitou bolestivost spojenou s hojením řezu na břiše a problémy s kojením, si stojím za svým rozhodnutím a všem, které mají z jakéhokoli důvodu strach z klasického porodu, jako já, doporučuji rodit plánovaným císařským řezem, pokud jim to okolí umožní. Naopak mi přijdou směšné názory, že pokud si porod "pořádně neprožiješ", tzn. nelezeš bolestí po zdi, nemůžeš dítě správně přijmout, přpadně nejsi celá žena, správná matka a podobně. Navíc děti, které si neklestily cestu na svět porodními cestami, budou mít v životě ohromné fyzické i psychické problémy. Nesmysly. :-)
Od té doby uběhlo hodně let. Po určitých peripetiích jsem otěhotněla a vzhledem k někdejšímu jasnému stanovisku jsem vůbec nepřemýšlela nad tím, že bych měla rodit klasicky. Mezitím jsem změnila gynekoložku a také absolvovala operaci očí, která mě zbavila brýlí. To byla z pohledu vedení porodu zjevně chyba, protože najednou žádné riziko nehrozilo. Bohužel u nás nemá těhotná možnost volby způsobu porodu - ať už chce doma, v porodním domě, v nemocnici nebo plánovaným CS. Přestože v jiných oblastech lze vybrat, co a jak absolvujete (např. prenatální vyšetření, očkování dětí,..) v této zásadní ne a podle mě je to chyba. Nicméně jsem od začátku těhotenství intenzivně pracovala na tom, abych mohla rodit sekcí. Gynekologové se od tohoto rozhodnutí distancovali a očařka mi dlouho nechtěla dát jednoznačné stanovisko. Nesouhlasné názory většiny lidí, ktěří se o mé volbě dověděli, mě dost štvaly celou dobu těhotenství. Kromě svých problémů jsem musela ještě odrážet nesouhlasná stanoviska odborníků i laiků. Až necelé 2 měsíce před porodem jsem získala "papír", který konečně vzali v potaz všichni zúčastnění a já si ve vybrané porodnici domluvila sekci.
Samotný CS byl naplánovaný týden před vypočteným termínem porodu a nestihla jsem ho. Praskla mi voda 2 dny předem a museli jsme jet narychlo. Nicméně už po cestě jsem se jistila, že naše domluva platí. Při přijetí jsem ještě diskutovala s primářem, který mě zkoušel "přemluvit" ke klasickému postupu. Neustoupila jsem a jsem za to ráda - všechno proběhlo v pohodě, hladce a rychle. Bolest naprosto snesitelná, partner byl celou dobu se mnou, díky spinální analgezii jsem slyšela i první křik (i když si to moc nevybavuju), po pár minutách byl malej na světě a za necelé 2 hodiny bylo po všem. I přes pooperační komplikace, určitou bolestivost spojenou s hojením řezu na břiše a problémy s kojením, si stojím za svým rozhodnutím a všem, které mají z jakéhokoli důvodu strach z klasického porodu, jako já, doporučuji rodit plánovaným císařským řezem, pokud jim to okolí umožní. Naopak mi přijdou směšné názory, že pokud si porod "pořádně neprožiješ", tzn. nelezeš bolestí po zdi, nemůžeš dítě správně přijmout, přpadně nejsi celá žena, správná matka a podobně. Navíc děti, které si neklestily cestu na svět porodními cestami, budou mít v životě ohromné fyzické i psychické problémy. Nesmysly. :-)
9 lidí považuje za užitečné
Akutní císařský řez
Rodila jsem císařským řezem pro masivní krvácení ve 34tt. Vše bylo velice rychlé, přijela jsem na ambulanci a po dvou hodinách mě vezli na sál. Nechala jsem si dát celkovou anestezii, protože jsem bebíčko a bála jsem se že bych vyváděla kdybych něco cítila. Jelikož jsem nikdy nebyla hospitalizovaná, překvapilo mě už probírání z narkózy, bylo to jako kdyby ze mě někdo luxoval duši. Pooperační stav bylo pro mě něco šíleného,byla jsem převezena na Jip, kde jsem ležela 6hodin (správně se má 24hod, ale z důvodu plnosti Jip jsem šla už na normální pokoj), tam jsem dostávala nitrožilně léky tlumící bolest, ale i tak jsem to šití strašně cítila. Další bod zlomu bylo vstávání z postele 24hod od operace a následná koupel. Nejhorší byli první dva dny, pak už se to dalo přežít. Pak jsem přišla na to, že vstávat z postele je nejlepší přes klubíčko a chodit i když to bolí, vydržet chvilinku a pak to přestane. Jizva se zahojila krásně a já doufám že při druhém případném porodu budu rodit přirozeně :-)
1 člověk považuje za užitečné
Za 5 minut 12
TP jsme měla mít 17.1.2011, ale při kontrole 11.1.2011 mě doktoři nepusitli domů, protože se jim nezdály ozvy miminka :-( Dělali mi zátěžový test a zkoušeli vyvolat porod. Vše se vyvíjelo dobře, ale pak se maličkému zastavilo srdíčko. Následoval velmi rychlý průběh.
Manžel ještě stihl dojet, a tak mohl být na sále se mnou. Dostala jsem epidurál a díky skvělé práci doktorů se nám narodil zdravý chlapeček.
Cca. 12 hodin jsem ležela na JIPce a pak jsem sama přešla na normální pokoj. Jizva se hojila velmi dobře, ale po 11-ti dnech jsem začala hodně krvácet. Naštěstí jsem nemusela na revizi a vše se vstřebalo.
Nakonec vyšlo najevo, že moje ošetřující doktorka zanedbala preeklampsii a z tohoto důvodu došlo k infarktu placenty. Sice vše dopadlo dobře, ale ještě teď mám slzy v očích. Co kdyby ...
Manžel ještě stihl dojet, a tak mohl být na sále se mnou. Dostala jsem epidurál a díky skvělé práci doktorů se nám narodil zdravý chlapeček.
Cca. 12 hodin jsem ležela na JIPce a pak jsem sama přešla na normální pokoj. Jizva se hojila velmi dobře, ale po 11-ti dnech jsem začala hodně krvácet. Naštěstí jsem nemusela na revizi a vše se vstřebalo.
Nakonec vyšlo najevo, že moje ošetřující doktorka zanedbala preeklampsii a z tohoto důvodu došlo k infarktu placenty. Sice vše dopadlo dobře, ale ještě teď mám slzy v očích. Co kdyby ...
1 člověk považuje za užitečné
Císařský řez po nezdařené indukci
Od pondělí do středy jsem dostávala tabletky na vyvolání porodu a absolutně nezabraly, ve středu mi praskla plodová voda a měla jsem silné poslíčky, ale stále jsem se neotevírala. Ve čtvrtek se mě lékařka zeptala co s tím uděláme, zda zavedeme další tabletku nebo přistoupíme k radikálnímu ukončení těhotenství. Byla jsem jak psychicky tak fyzicky vyčerpaná, že jsem s radostí souhlasila. V půl osmé mě vycévkovali, oholili, převlékli do anděla a nasadili čepici na hlavu a jela jsem na sál. S anestezioložkou jsme byly domluveny na lokální anestezii, tak jsem byla v poloze kočičí hřbet, ale asi osm injekcí nezabralo a já cítila celé tělo a tak se šlo k celkové anestezii. Po probuzení z narkózy jsem se cítila jako po flámu, břicho mě bolelo a nemohla jsem se ani hnout. Druhý den jsem se musela zvednout z postele a tu bolest jsem myslela, že nezvládnu. Tahalo to k zemi a hrozně se mi motala hlava, ale vše postupem času odeznělo a teď skoro tři týdny po zákroku už zcela normálně funguji a mám krásnou a zdravou dcerku Klárku! Takže veškerá bolest stála za to! :-)
1 člověk považuje za užitečné
Císařský řez 14 dní po termínu
Po neúspěšné indukci porodu v 42tt + 0 jsem bohužel musela porodit akutní sekcí v celkové narkóze. Nejhorší na celém zákroku bylo první vstání cca 7 hodin po operaci. To byl opravdu masakr, břicho bolelo, točila se mi hlava a šíleně hučelo v uších. Pak už to bylo lepší a lepší. V pondělí odpoledne jsem porodila a v úterý po vizitě už jsem šla sama na normální pokoj. Chce to hodně chodit, jít co nejdříve do sprchy. Léky proti bolesti jsem potřebovala jen jeden následující den. Jizva se zahojila téměř okamžitě, já hned fungovala na 100%. Jediné, co mě mrzí je, že jsem nemohla být u toho krásného okamžiku, kdy se náš chlapeček poprvé rozkřičel na svět. Tak snad příště :-)
1 člověk považuje za užitečné
Císařský řez z důvodu dystokie
Po 11-ti dnech přenášení, 4 dnech na rizikovém oddělení kvůli vyššímu tlaku, mi lékaři konečně začali vyvolávat porod. Veškeré pokusy však byly bezúspěšné - nezabraly kapačky, propíchnutí plodové vody, ani napíchnutí epidurálu. Kontrakce, jestli to vůbec lze nazývat kontrakcemi, byly minimální, otevřená jsem byla pouze na špičku prstu, tudíž doc. Pařízek rozhodl o císařském řezu z důvodu dystokie dělohy - prý prostě nebyla schopna kontrakcí. Anestezii jsem měla spinální a jsem za ni ráda. Sice jsem na sále trošku usínala po probděné noci, ale mohla jsem hned vidět malého a mluvit s přítelem.
Malý se narodil v úterý odpoledne a ve středu ráno jsem už po svých šlapala z JIPky na normální pokoj. Bolesti jsem měla minimální, jen to byl nepříjemný pocit, jak jizva pnula. Domů jsme šli 5. den po porodu a já fungovala v rámci možností absolutně bez problémů.
Malý se narodil v úterý odpoledne a ve středu ráno jsem už po svých šlapala z JIPky na normální pokoj. Bolesti jsem měla minimální, jen to byl nepříjemný pocit, jak jizva pnula. Domů jsme šli 5. den po porodu a já fungovala v rámci možností absolutně bez problémů.
2 lidé považují za užitečné
Porod
Já jsem od soboty měla bolesti - v sobotu to ještě šlo, ale neděle se už nedela zvládnout nemohla jsem ležet ani sedět jen jsem furt někde chodila a svírala jsem se bolestma, tak jsem šla na pohootovost. Tam mi řekl, že jsem otevřená na 2cm a že jestli se tá bolest bude zvyšovat mám jet do porodnice. Asi ve 22h.jsme odjeli do porodnice, tam mě vyšetřily a řekly, že to na porod zatím nevypadá, tak mě poslaly domů a daly mě ňějáký prášek na spaní. Domů jsme přijely 23:30h. Potom jsem usnula a spala jsem cca do 5h. a pak zas ten stejný maraton jako předchozí dny - šmajdala jsem po bytě a svírala se. V 8h.ráno mě přítel odvedl k mojí Dr.na gyndu, tam mě napojily na monitor a ani jsem ho nedokončila, když vyšla Dr. tak hned křičela na sestřičky, ať mě odpojej a odvedou do ordinace. Po vyšetření mě Dr.rychle poslala do porodnice, že jsem otevřená na 5,5cm. a že se jí nelíbí dech miminka. Tak mi napsala doporučení na císařský řez.
Do porodnice jsme přijely v 9h. Tam mě znova vyšetřili a odvedli na hekárnu. Tam si mě cca asi hodinu nikdo nevšímal, potom přišla sestřička a propíchla mi vodu a že se bolest bude zvětšovat. Asi po 1,5h. přišla Dr.,že porod zvládnu, že na císaře nemusím. Jenže ta bolest už se nedala vydržet - bolelo mě bříško i když jsem neměla kontrakce. Tak mi odebraly vzorek plodovky a asi za půl hoďky přišla, že musím na sál, že mám zkaženou plodovku a malá se tam dusí. Tak bych asi změnila ten přístup doktorů a jejich chování a taky porodnici.
Do porodnice jsme přijely v 9h. Tam mě znova vyšetřili a odvedli na hekárnu. Tam si mě cca asi hodinu nikdo nevšímal, potom přišla sestřička a propíchla mi vodu a že se bolest bude zvětšovat. Asi po 1,5h. přišla Dr.,že porod zvládnu, že na císaře nemusím. Jenže ta bolest už se nedala vydržet - bolelo mě bříško i když jsem neměla kontrakce. Tak mi odebraly vzorek plodovky a asi za půl hoďky přišla, že musím na sál, že mám zkaženou plodovku a malá se tam dusí. Tak bych asi změnila ten přístup doktorů a jejich chování a taky porodnici.
Císař kvůli KP
Jelikož se syn neotočil a byl KP, tak jsem měla plánovaného císaře. Jelikož se do toho přidala i preeklampsie, tak se malý narodil 37+5tt. Anestezii jsem si vybrala spinální, a stále jsem nezapomněla na ty nepěkné pocity při tom a to už je to 20 měsíců. Takže když bude i druhý prcek císařem, tak půjdu do celkové anestezie. Dělalo se mi špatně, pořád jsem se bála jestli nezačne něco bolet, hrozný pocit, když jsem cítila jak mi škubou s břichem. Při čištění před šitím mi dr. brnkla o nějaký nerv a mnou projela šílená bolest a od té doby už to bolelo, takže hned na pokoji mi píchali injekci.
Co se týče rekonvalescence po CS, tak jsem asi trochu cíťa a nemám ráda bolest, takže pro mě bylo docela náročný druhý den vstát a pak i pár dní potom. To vstávání a první kroky byli nejhorší, bez injekcí to nešlo, ale každý den to bylo lepší a lepší. Domu jsme šli 6tý den po. Ale i když to není pro mě zrovna hezký zážitek Filípek za to stojí a když to jinak nešlo, tak jsem to podstoupila a když bude potřeba, tak podstoupím znovu:-)
Co se týče rekonvalescence po CS, tak jsem asi trochu cíťa a nemám ráda bolest, takže pro mě bylo docela náročný druhý den vstát a pak i pár dní potom. To vstávání a první kroky byli nejhorší, bez injekcí to nešlo, ale každý den to bylo lepší a lepší. Domu jsme šli 6tý den po. Ale i když to není pro mě zrovna hezký zážitek Filípek za to stojí a když to jinak nešlo, tak jsem to podstoupila a když bude potřeba, tak podstoupím znovu:-)
2 lidé považují za užitečné
Císařský řez-první těhu
Ahoj. Celé těhotenství bylo v pořádku, malý byl otočený hlavičkou dolů, ráno mi praskla voda, ale bohužel jsem se skoro vůbec neotvírala a to ani za pomoci epi, který mi nezabral a ani dalších preparátů co mi dali. Po 12hod se nakonec rozhodli udělat ultrazvuk a zjistili, že malý má hlavičku šikmo a tudíž by to ani nešlo, tak přistoupili k císaři. Řez jsem snášela dobře, malého mi hned ukázali, ale nemohla jsem si ho ani pohladit, což mě moc mrzelo.
Po operaci jsem byla docela rychle v pořádku a jizva se mi hojila hezky. Za nějakou dobu se chceme snažit o druhé, tak mám taky strach, zda budu muset císaře opět podstupovat nebo půjde mimi přirozenou cestou, což bych si přála :-)
Po operaci jsem byla docela rychle v pořádku a jizva se mi hojila hezky. Za nějakou dobu se chceme snažit o druhé, tak mám taky strach, zda budu muset císaře opět podstupovat nebo půjde mimi přirozenou cestou, což bych si přála :-)
1 člověk považuje za užitečné
Dvakrát císař
Já rodila císařem dvakrát ( jestli se tomu tedy dá říkat porod :-( )
Poprvé byl plánovaný a já si dokonce mohla vybrat datum. Ani jsem se nebála, nevěděla jsem, co mě čeká. Císař byl při epidurálu, trochu nervózní jsem byla až když mě odvezli na sál. Tolik lidí kolem mě. Trošku nepříjemné bylo píchnutí samotného epidurálu do zad ( nám se to povedlo na potřetí). Sám císař nebolí, pouze cítíte škubání v oblasti břicha a močáku. Když dítě vytahují tak to trošku zabolí , ale úplně malinko, šití je nepříjemné , ale taky nic hrozného. Docela mě překvapilo, že to vše bylo strašně krátké nebo mi to strašně uteklo.
Pooperačný stav byl v pohodě do té doby než mi vytáhly epidurál, to se začaly ozývat bolesti. Břicho bolí při pohybu, smání, kašlání. Já jsem strašpytel a nechala si napsat léky na bolest. Nejhorší je tu bolest rozejít. Pak už je to každým dnem lepší a lepší. Po týdnu mě pustili domů. Ale měla jsem komplikace - udělal se mi hematom, tak jsem musela na pohotovost a brát nějaké prášky na rozpuštění. Naštěstí zabraly a já nemusela znova na sál. O jizvě jsem ani nevěděla. A za pár týdnů jsem byla v pohodě jak kdyby nic nebylo.
Druhý císař byl taky plánovaný , ale nebylo jisté kdy. Byla jsem na sledování ve špitále a jeden den už prostě malý na tom byl špatně, že musel jít ven. Celkově jsem tentokrát byla taky v klidu i když jsem věděla, co mě čeká a chtěla jsem zase epidurál. Ráno jsem nedostala snídani, pak mě připravili, jako obvázaní noh, cévka, holení a šlo se na to. Tentokrát epidurál vyšel na první pokus - už jsem věděla jak se ohnout . Malý byl docela zašprajcnutý pod močákem, tak to tentokrát trochu bolelo a jak ho rvali, tak jsem tiskla sestřičce ruku.
Měla jsem i jeden kolaps na sále, ale další kanyla a něco v ní to spravila. Šítí si ani nepamatuji i když jsem při vědomí byla. Jediné, co vím, že mi nešlo, bylo se po zákroku zahřát. Jsem se asi 4 hodky klepala a to jsem měla dvě deky a i termoflor pod peřinou. Asi nervy :-( Tentokrát i když bolest zase byla jsem ji rozhejbala nějak rychleji, možná i tím, že jsem docházela za malým na jip několikrát denně mě donutilo se hejbat. Po CŘ mě tentokrát pustili po třech dnech domů. Bohužel komplikace tentokrát byly s jizvou a mě se ji nějak podařilo zapařit , oprudit, to byla bolest. Nakonec se po měsíci zahojila a dneska o ní už taky nevím.
Mrzí mě, že jsem si normální porod nemohla vyzkoušet , ale okolnosti byly proti nám. Hlavně, že vše dobře dopadlo a máme to za sebou. Nejlepší je asi nekomplikovaný rychlý přirozený porod, jenže když nejde jinak je císař kolikrát vysvobozením. Nebojte se ho, zvládly ho jiní tak i vy. A pro ty děti co by člověk neudělal:-)
Poprvé byl plánovaný a já si dokonce mohla vybrat datum. Ani jsem se nebála, nevěděla jsem, co mě čeká. Císař byl při epidurálu, trochu nervózní jsem byla až když mě odvezli na sál. Tolik lidí kolem mě. Trošku nepříjemné bylo píchnutí samotného epidurálu do zad ( nám se to povedlo na potřetí). Sám císař nebolí, pouze cítíte škubání v oblasti břicha a močáku. Když dítě vytahují tak to trošku zabolí , ale úplně malinko, šití je nepříjemné , ale taky nic hrozného. Docela mě překvapilo, že to vše bylo strašně krátké nebo mi to strašně uteklo.
Pooperačný stav byl v pohodě do té doby než mi vytáhly epidurál, to se začaly ozývat bolesti. Břicho bolí při pohybu, smání, kašlání. Já jsem strašpytel a nechala si napsat léky na bolest. Nejhorší je tu bolest rozejít. Pak už je to každým dnem lepší a lepší. Po týdnu mě pustili domů. Ale měla jsem komplikace - udělal se mi hematom, tak jsem musela na pohotovost a brát nějaké prášky na rozpuštění. Naštěstí zabraly a já nemusela znova na sál. O jizvě jsem ani nevěděla. A za pár týdnů jsem byla v pohodě jak kdyby nic nebylo.
Druhý císař byl taky plánovaný , ale nebylo jisté kdy. Byla jsem na sledování ve špitále a jeden den už prostě malý na tom byl špatně, že musel jít ven. Celkově jsem tentokrát byla taky v klidu i když jsem věděla, co mě čeká a chtěla jsem zase epidurál. Ráno jsem nedostala snídani, pak mě připravili, jako obvázaní noh, cévka, holení a šlo se na to. Tentokrát epidurál vyšel na první pokus - už jsem věděla jak se ohnout . Malý byl docela zašprajcnutý pod močákem, tak to tentokrát trochu bolelo a jak ho rvali, tak jsem tiskla sestřičce ruku.
Měla jsem i jeden kolaps na sále, ale další kanyla a něco v ní to spravila. Šítí si ani nepamatuji i když jsem při vědomí byla. Jediné, co vím, že mi nešlo, bylo se po zákroku zahřát. Jsem se asi 4 hodky klepala a to jsem měla dvě deky a i termoflor pod peřinou. Asi nervy :-( Tentokrát i když bolest zase byla jsem ji rozhejbala nějak rychleji, možná i tím, že jsem docházela za malým na jip několikrát denně mě donutilo se hejbat. Po CŘ mě tentokrát pustili po třech dnech domů. Bohužel komplikace tentokrát byly s jizvou a mě se ji nějak podařilo zapařit , oprudit, to byla bolest. Nakonec se po měsíci zahojila a dneska o ní už taky nevím.
Mrzí mě, že jsem si normální porod nemohla vyzkoušet , ale okolnosti byly proti nám. Hlavně, že vše dobře dopadlo a máme to za sebou. Nejlepší je asi nekomplikovaný rychlý přirozený porod, jenže když nejde jinak je císař kolikrát vysvobozením. Nebojte se ho, zvládly ho jiní tak i vy. A pro ty děti co by člověk neudělal:-)
1 člověk považuje za užitečné
Podruhé to bylo lepší :)
Rodila jsem císařem dvakrát. Poprvé byl naplánován den předem ve 41tt a bylo to ve zkratce celé nic moc. Na sále se mi celou dobu chtělo strašně zvracet, něco mi připichovali, takže jsem pak ani moc nebyla schopná vnímat. Rána dlouho a silně bolela, že péče o prcka byla potíž, i cesta autem, kdy auto sem tam nadskočilo byla pár týdnů bolestivá. a ještě se přidali menší komplikace. Jizva se zahojila úplně až po 4 měsících.
Druhý císařský řez byl plánován už od začátku. Stres byl těsně před akcí mnohem větší, že jak jsem dolehla na operační stůl třepala jsem celá jak ratlík :)). Oproti prvnímu byl ovšem jak procházka růžovým sadem. Vše probíhalo líp už na sále a už po převozu na JIP mi bylo celkem hej, brzo jsem mohla chodit a jizva byla v pořádku už při odchodu z porodnice a kupodivu ani jízda autem ani po kostkách nebyl problém, takže jsem měla v podstatě několikadenní euforii, že všechno proběhlo takhle dobře :) a ani nemusím popisovat, že i užívání si druhýho miminka bylo tudíž úplně jiné. :) Podruhé jsem si na sále dokonce s manželem povídala a hlavně jsem si mohla prcka hned pohladit a políbit.
Když to shrnu: poprvé jsem byla "v šoku" z té několikadenní naprosto paralizující bolesti a z toho, že to nebyl porod, ale operace, jakoby ten proces těhotenství nebyl dokončený a bylo mi to hodně líto. Ale samozřejmě jsem byla ráda, že mám zdravé dítě a přežili jsme to :)). Pak mě mrzeli reakce okolí typu: "tys rodila císařem? tak to byla pohoda ne?" :-D Nevím, kde se v lidech tohle bere a hlavně v některých ženách to přesvědčení, že císař je v pohodě a když dítě neprošlo spodem, tak člověk nic nezažil :)).
Podruhé už jsem celý ten proces brala jako fakt, že jinak to nejde. Ty následné bolesti se ani nedaly porovnat a jak jsem už zmínila, miminko jsem si užívala mnohem víc. Takže můžu říct, že se to dá nazvat pěkným porodním zážitkem :).
Druhý císařský řez byl plánován už od začátku. Stres byl těsně před akcí mnohem větší, že jak jsem dolehla na operační stůl třepala jsem celá jak ratlík :)). Oproti prvnímu byl ovšem jak procházka růžovým sadem. Vše probíhalo líp už na sále a už po převozu na JIP mi bylo celkem hej, brzo jsem mohla chodit a jizva byla v pořádku už při odchodu z porodnice a kupodivu ani jízda autem ani po kostkách nebyl problém, takže jsem měla v podstatě několikadenní euforii, že všechno proběhlo takhle dobře :) a ani nemusím popisovat, že i užívání si druhýho miminka bylo tudíž úplně jiné. :) Podruhé jsem si na sále dokonce s manželem povídala a hlavně jsem si mohla prcka hned pohladit a políbit.
Když to shrnu: poprvé jsem byla "v šoku" z té několikadenní naprosto paralizující bolesti a z toho, že to nebyl porod, ale operace, jakoby ten proces těhotenství nebyl dokončený a bylo mi to hodně líto. Ale samozřejmě jsem byla ráda, že mám zdravé dítě a přežili jsme to :)). Pak mě mrzeli reakce okolí typu: "tys rodila císařem? tak to byla pohoda ne?" :-D Nevím, kde se v lidech tohle bere a hlavně v některých ženách to přesvědčení, že císař je v pohodě a když dítě neprošlo spodem, tak člověk nic nezažil :)).
Podruhé už jsem celý ten proces brala jako fakt, že jinak to nejde. Ty následné bolesti se ani nedaly porovnat a jak jsem už zmínila, miminko jsem si užívala mnohem víc. Takže můžu říct, že se to dá nazvat pěkným porodním zážitkem :).
5 lidí považuje za užitečné
Nečekaný SC
Po několika dnech, kdy mi bylo příšerně mě manžel odvezl večer do nemocnice. V noci mi dělali nějaké testy a ráno zavedli tabletku na vyvolání (nemusím asi dodávat jak vykulená jsem byla, očekávala jsem, že mě pošlou domů, že jsem hysterický prvorodička :-D), která nezabrala. Přes den opět série testů a navečer se rozrazili dveře, najednou šrumec, několik lidí v pokoji, a že testy výsledky testů jsou ještě horší, takže půjdu na SC. Celá jsem se rozklepala, na sále jsem jen slyšela, že to bude v celkové anestezii, protože nemáme čas ... Probudila jsem se na JIPce dost dezorientovaná (teď už se tomu směju :-D), ale bylo mi příšerně.
1 člověk považuje za užitečné
Druhý císař
Své první dítě jsem rodila císařem v roce 2009 pro nepostupující porod.Vše proběhlo bez komplikací,pooperační jsem zvládala celkem dobře.Loni jsem otěhotněla podruhé a celé těhotenství byla katastrofa,poslední 3 měsíce byly rizikové.Porod jsem chtěla měsíc před TP vyvolat,protože mi bylo fakt zle,měla jsem hodně plodovky,takže jsme nemohla chodit a dýchat.Ale doktoři mně nechali trpět.TP jsme měla 20.3. ale jelikož se mi malej pořád otáčel hlavičkou nahoru,konečně primář pochopil a 13.3.se mi narodil druhý syn - opět císařem.Pooperační bylo snad to nejhorší,co jsem zažila.Nemohla jsem dýchat,bolelo to jako čert,nešlo to zastavit.Dostala jsem krev,samé kapačky,ale moc to nezabíralo.Ještě dnes mě to pobolívá a nemůžu cvičit.Bohužel další miminko už doktoři nedovolí(stejně ani nechcem),protože by mi praskla děloha,nebo bych potratila.Ale i přes všechno to utrpení mám skvělé a krásné děti a říkám si-stálo to za to.Takže za mě - kdo může rodit normálně-tak si nenechte udělat císaře,přijdete o ty nejhezčí okamžiky,já bohužel to štěstí neměla.
2 lidé považují za užitečné
Můj císařský řez
Také jsem rodila císařským řezem a to hned dvakrát. Poprvé jsem měla bolesti 12 hodin a skrz špatnou péči mého gynekologa jsem musela akutně na císařský sál - skrz vysoký KT. Naštěstí jsem dostala epidurál a šlo se na to. Po porodu jsem spala cca 5 hodin a první vstání bylo docela pelko, ale zvládla jsem to :-) Hojení rány šlo jako po másle. Doma jsem to poctivě koupala v řepíku a mazala domácím nesoleným sádlem a jizva srostla jako by tam nikdy nebyla. Druhý císařský řez byl opět kvůli KT a pro klid lékařů. Po tom bylo vše trochu horší, ale druhý den už jsem začala chodit a větrat jizvu a hlavně jí neustále čistit. Druhá jizva se hojila cca měsíc a půl kvůli píštělu, který se mi udělal - bohužel lékař si ho nevšiml, tak jsem ho léčila řepíkem a dalšími odvary.
2 lidé považují za užitečné
Císař a druhé těhotenství
Také jsem rodila císařským řezem. Nepostupující porod, velké krvácení, po 18ti hodinách - císař.....v celkové anestezii. Dělalo mi problém se po anestezii probudit, ale následky císaře jsem zvládala dobře. Sice jsem pořád spala jak medvěd :-D a dostala jsem trošku cizí krve do žil, tak jsem se 4 dny po porodu i rozkojila bez problémů. Jen hojení jizvy se prodloužilo na 3 měsíce a to i přes velkou péči mé gynekoložky :-( Teď po 10ti letech jsem otěhotněla znovu! Bojím se rizika opětovného císařského řezu!
Máte někdo zkušenost s druhým těhotenstvím po císaři?
Máte někdo zkušenost s druhým těhotenstvím po císaři?
1 člověk považuje za užitečné
Můj císařský řez
Měla jsem císařský řez k vůli vcestné placentě (placenta, která je v porodních cestách), tudíž bych nemohla porodit. I z tohoto důvodů byl císařský řez akutní, tudíž jsem ho měla v celkové anestezii (k vůli riziku krvácení a komplikací).
Bolesti jsem měla,ale jakmile dostanete léky na bolest do kapačky, tak se to dá vydržet. Nejhorší je první vstávání. Pocitově bych to přirovnala jako bych měla v sobě háky s těžkým závažím a ty mi bolestivě kůži tahaly dolů. Čím víc se chodí, tím menší jsou bolesti,ale pozor na omdlení- nesmí se nic přehánět. Po týdnu už jsem měla bolesti opravdu minimální nebo žádné.
Bolesti jsem měla,ale jakmile dostanete léky na bolest do kapačky, tak se to dá vydržet. Nejhorší je první vstávání. Pocitově bych to přirovnala jako bych měla v sobě háky s těžkým závažím a ty mi bolestivě kůži tahaly dolů. Čím víc se chodí, tím menší jsou bolesti,ale pozor na omdlení- nesmí se nic přehánět. Po týdnu už jsem měla bolesti opravdu minimální nebo žádné.
1 člověk považuje za užitečné
Těhotenský newsletter
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu
Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce
