Orgán, který je v ženském těle pouze během těhotenství, kdy navíc plní funkci i pro někoho jiného. Zní to jako zapeklitá hádanka, ale rozluštit ji je snadné: řeč je o placentě neboli plodovém koláči. Zjisti, jaké jsou její úkoly a které komplikace může v těhotenství způsobit.
Placenta v těhotenství vyživuje miminko.
Co je placenta?
Jedná se o důležitý společný orgán matky a plodu, přičemž během těhotenství miminku zajišťuje vše, co potřebuje.
Placenta je hustě protkána krevními cévami, které dítěti zajišťují přísun kyslíku a potřebných živin. Zároveň odvádí z jeho tělíčka škodliviny a zabraňuje vstupu některých mikroorganismů a nebezpečných látek do krevního oběhu miminka.
Má oválný tvar a během těhotenství dosáhne průměru cca 20 cm. Její tloušťka je asi 3 cm a vážit může až půl kilogramu.
Strany placenty lze rozlišit na stranu mateřskou a plodovou, tedy fetální. Mateřská strana, která je spojena s děložní stěnou, má houbovitou strukturu. Naopak ta fetální je na povrchu lesklá a pokrývají ji plodové blány. Lze na ní také vypozorovat tzv. strom života – tedy cévní kresbu, která plynule přechází až k pupečníku.
Pupečník neboli pupeční šňůra je elastický provazec, který spojuje pupek dítěte s placentou. Jeho průměr bývá 1 až 2 cm a většinou má délku kolem 50 cm. Klidně však může dosahovat i 130 cm.
Kdy se placenta začíná vyvíjet?
Její zárodky se tvoří už v prvních týdnech těhotenství. Zhruba ve 4. až 5. měsíci je placenta zralá a její vývoj je dokončen.
Na jejím vzniku se podílejí plodové obaly a děložní sliznice.
Kde je placenta uložena?
Nejčastěji se nachází na zadní straně dělohy, přičemž je uložena mírně směrem nahoru.
Právě její nesprávné umístění může způsobit komplikace – známou abnormalitou je tzv. placenta praevia17 neboli vcestná placenta.
Vcestná placenta se vyskytuje přibližně u 0,5 % těhotných žen a jedná se o spodní umístění placenty. Představuje nebezpečí při porodu, jelikož brání děťátku postupovat v porodních cestách. Rovněž hrozí i riziko silného krvácení, a to nejen během těhotenství, ale i při vaginálním porodu.
Placenta je s miminkem spojena prostřednictvím pupeční šňůry.
Jaké jsou funkce placenty?
přenos živin mezi organismem matky a dítěte,
přenos mateřských protilátek – po narození má dítě protilátky jen od matky, až během života získává vlastní,
okysličování krve dítěte a odvádění oxidu uhličitého z jeho těla,
tvorba hormonů:
lidský choriový gonadotropin nebo hCG či tzv. těhotenský hormon – významným způsobem ovlivňuje organismus matky během těhotenství,
placentární laktogen – tento hormon má vliv na růst plodu a mléčných žláz, také stimuluje tvorbu mléka. Tvoří se od prvního měsíce těhotenství a jeho hladina se zvyšuje až do konce porodu.
estrogen – ovlivňuje růst dělohy a mléčných žláz, během těhotenství je jeho hladina vyšší,
progesteron – během těhotenství snižuje napětí dělohy a stimuluje růst mléčných žláz v prsou.
Jaké faktory ovlivňují placentu?
Je množství faktorů, které během těhotenství ovlivňují vývoj a funkci placenty. Některé z nich se dají ovlivnit a jiné zase ne. Konkrétně jde o:
Věk matky – některé problémy s placentou jsou častější u starších rodiček, a to především u žen starších 40 let.
Předčasný odtok plodové vody.
Vysoký krevní tlak (hypertenze).
Vícečetné těhotenství.
Problémy se srážlivostí krve.
Problémy s placentou v předchozím těhotenství.
Poranění břicha – náraz do břišní stěny apod.
Užívání návykových látek – alkohol, cigarety a drogy v těhotenství.
Komplikace, které se týkají placenty
Předčasné odloučení placenty – tzv. abrupce placenty. Jedná se o neobvyklou, ale závažnou komplikaci, během které dochází k zastavení přívodu kyslíku a živin pro dítě. Abrupce placenty může nastat v posledním, tedy třetím trimestru, nebo během první a druhé doby porodní.
Placenta praevia – je to stav, kdy je plodový koláč umístěn příliš nízko a během vaginálního porodu brání dítěti dostat se do porodních cest. V rámci placenty praevia se rozlišují 4 stupně závažnosti.
Hluboce vrostlé cévy placenty do dělohy (Placenta accreta, increta či percreta) – v závislosti na tom, zda je vrostlá i do děložní svaloviny, se tomuto jevu odborně říká placenta accreta, increta nebo percreta. Hrozí zde komplikace, jako jsou předčasný porod nebo silné krvácení při porodu. Rovněž tento nález vede k chirurgickému zákroku, během kterého lékaři musí placentu vyoperovat.
Nedostatečnost placenty – může se také nazývat selhávání nebo insuficience placenty. Jedná se o stav, kdy placenta není schopna zajišťovat dítěti dostatek živin nebo kyslíku a většinou vede k předčasnému porodu.
Infarkt placenty – infarkty placenty v těhotenství nastávají běžně, přičemž většina z nich nepřináší žádné komplikace. Nebezpečné jsou jen tehdy, je-li infarkt rozsáhlý nebo opakovaný. Tehdy placentární infarkt vede k selhávání placenty.
Příchodem miminka na svět porod29 ještě nekončí. Po něm je totiž na řadě porod placenty. Kdy tato fáze nastane, je nesmírně individuální. Může přijít klidně 5 minut po narození miminka nebo až po hodině. Obvykle je však placenta vyloučena do půlhodiny.
Porod placenty je také doprovázen kontrakcemi, kterým se říká sekundární, přičemž mnohé ženy už porod placenty nepovažují za bolestivý. Placenta je totiž měkká, což usnadňuje její průchod porodními cestami.
Odloučení placenty od děložní stěny nastává díky nově vytvořenému hematomu, tedy krevní sraženině, která na ni postupně vyvíjí tlak, čímž zajistí její odloupnutí od dělohy a následný odchod z těla. Za normálních okolností není samotný porod placenty doprovázený krvácením. Až po něm odchází krev z hematomu, nicméně krvácení by nemělo mít silnou intenzitu.
V případě, že se porod placenty nerozbíhá, lékař konstatuje, že je placenta stále pevně přirostlá k děloze a je třeba tělu pomoci tzv. manuální lýzou.
Manuální lýza představuje úkon, kdy porodník jednou rukou vnikne přes pochvu až k děloze a druhou rukou zvenčí vyvíjí tlak na dělohu přes břišní stěnu. Takovým způsobem odloučí placentu od děložní stěny a vyndá ji přes pochvu ven.
Neexistuje všeobecně doporučené časové okno, kdy je třeba k manuální lýze přistoupit. Každý porodník se řídí svou intuicí, zdravotním stavem rodičky a dosud získanými zkušenostmi. Někteří manuální lýzu udělají dříve (po 45 minutách od porodu dítěte), jiní čekají o pár minut déle.
Jakmile je porod placenty ukončen, je třeba zkontrolovat, zda vyšla z těla vcelku a neporušená. Pokud by totiž v těle rodičky zůstaly její části nebo blány, způsobilo by to závažné komplikace jejího zdravotního stavu, především infekci a krvácení. Po porodu placenty nastává tzn. čtvrtá doba porodní, která trvá cca dvě hodiny. Na jejím začátku má lékař čas na to, aby ošetřil porodní zranění.
Když jsem porodila miminko, překvapilo mě ( :-D ), že se ještě musí "rodit" placenta. Kontrakce, kterými ji tělo (přirozeně, bez chemie nebo povzbuzováků) vypudilo, mi přišly nejsilnější za celý porod.
Koukala jsem na ni, PA mi ji ukázala a překvapilo mě, jak velký a strašně těžký to je orgán. Je rozhodně pravda, že vypadá jako strom života, je nádherná! :-)
Dostala jsem nabídku i kousek sníst - třeba v koktejlu (prý posiluje a zabraňuje krevním ztrátám), ale tak odvážná jsem nebyla. :-)
Už od 12tt jsem věděla o nízkonasedající placentě. Sice jsem neměla žádné problémy (špinění), ale i přes to nám byl zakázán pohlavní styk, nesměla jsem zvedat těžší věci a dávat ruce nad hlavu. Opravdu moc jsem si přála rodit přirozeně a na každé kontrole se modlila za posun.
Od 30tt už bylo vše v pořádku, placenta se vytáhla a já nakonec opravdu porodila přirozeně. :-)
Při obou těhotenstvích jsem měla placentu na přední straně.
U prvního porodu byl syn na tři zatlačení venku a následně jsem při další kontrakci vytlačila placentu. Udruhého porodu jsem tlačila syna asi na 7 zatlačení a placenta pak bohužel nešla. Dostala jsem několik injekcí, které nebyly moc příjemné a čekalo se, ale placenta se ne a ne uvolnit. Několikeré vyšetření už pro mě bylo nesnesitelné (raději bych znovu rodila). Nakonec se doktorka s druhým lékařem rozhodli pro manuální lýzu placenty. Převezli mě tedy na sál, kde mě uspali a placentu odstranili.
Při prvním těhotenství jsem měla placentu na přední stěně. Neneslo to žádné komplikace, jen když to srovnám s druhým těhotenstvím, kdy byla placenta vzadu, ty pohyby byly nic moc. Žádné veliké kopance, jen bylo cítit, že se hýbá, ale nedalo se poznat, kde co je.
U syna jsem si to krásně vychutnala. :-) Pohyby jsem začala cítit brzy, kopance byly parádní, a v pokročilém těhu jsem už věděla, co zrovna přes bříško hladím. :-)
Poprvé jsem měla placentu uloženou vzadu v dolním segmentu dělohy, pohyby jsem tak cítila veeeeeelmi intenzivně a jelikož nikde nezavazela, dítě nemělo problém se otočit hlavičkou dolů.
Po porodu jsem chtěla vidět placentu, PA říkala, že "už dochází", byla zjizvená, kalcifikovaná, na mou žádost mi ji ukázala na porodním sále a nechala mne si ji prohlédnout. Pro představu, vypadá asi jako fakt velká játra.:-)
Při druhém tehotenstvi mi placenta jeste ve 24tt zasahovala "do průchodu", na utz ve 32tt se naštěstí vytáhla a byla "jen" vepředu dole. Celé těhotenství jsem pohyby vnímala velmi jemně, placenta je tlumila. Jak rostla, dítě postupně taky a s postupujícím těhotenstvím došlo k tomu, že se dítě nepřekročilo z polohy KP. Nakonec však asi pomohly šamaňské tance či co a k otočení došlo.
Nikdo mne nepřesvědčí, že placenta vepředu dole nemá vliv na horší manévrovací možnosti dítěte. ;-) Po porodu jsem ji opět viděla, tentokrát nebyla zjizvená, byla však o hodně větší než v prvním případě.
Placentu jsem měla umístěnou na přední (břišní) straně dělohy. Pohyby jsem asi proto necítila tolik do břicha, nekonalo se ani kdovíjaké vlnění a boulení břicha. A ultrazvuky nebyly tak ostré, to nejspíš jak kvůli placentě, tak kvůli mému břišnímu sádlu.
Placentu jsem si po porodu prohlídla, byla jsem zvědavá, jak vypadá. :-D Při porodu mi rutinně píchly něco (ocytocin ne, takže asi ergometrin) nejspíš na rychlejší odloučení placenty a prevenci krvácení, no, přístě nechci ani to, tyhle látky můžou narušit kojení a rozhodně není prokázané, že jsou potřeba ... a fakt je, že náš začátek kojení nebyl zrovna ideál, tomu bych se ráda podruhé vyhnula, takže budu eliminovat ta rizika, která jen jdou.
V porodním plánu jsem měla přání, že bych chtěla placentu porodit spontánně. Rodila jsem však KP a byli jsme s lékaři domluvení, že před vytlačením hlavičky radši dávají do žíly dávku oxytocinu, aby se zbytečně neprodlužoval čas, kdy je hlavička vevnitř a tělo venku. Souhlasila jsem.
Kvůli tomu mi hned po vytlačení malého řekla paní doktorka, abych ještě jednou zatlačila (necítila jsem žádnou potřebu) a placenta byla bez problémů celá venku.
Při prvním porodu mi dali něco do kanyly a placentu jsem porodila za pár minut.
Při druhém porodu (doma) jsem porodila placentu za cca 0,5 hod poté, co jsem usměrnila muže, aby nerušil a nechal mě i dceru v tichu. Tohle nám říkala lektorka na kurzu hypnoporodu, že hormon na porod placenty je ještě citlivější na klid než hormon při zrození dítěte. Poté, co se dcera poprvé přisála, vyklouzla placenta. Aktuálně je v mrazáku a čeká na zpracování.
Pro někoho je placenta nechutnost, která se musí co nejdříve někam zavřít a hned vyhodit. Už při prvním porodu jsem byla zvědavá, jak asi vypadá. V porodním plánu jsem měla zmínku, že bych jí chtěla vidět. Vyhověli mi a na dálku mi ji ukázali. Měla asi 600 gramů.
Po druhém porodu jsem poprosila, zda mi ji můžou dát domů. Zvažovala jsem zpracování placenty, ke kterému nakonec nedošlo. Měla jsem tak možnost si placentu detailně prohlédnout a jsem za to ráda. Přece jen byla uvnitř mě a vyživovala mé dítě. Pomohlo mi to ještě živěji si představit, jak to v tom bříšku vypadá a jak to funguje.
3 lidé považují za užitečné
Těhotenský newsletter
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu