Každý rodič touží dopřát svým dětem pohodlí a komfort. Zvláště, pokud děti trpí často nemocemi může být dobrým pomocníkem v domácnosti zvlhčovač vzduchu. Zvlhčovače vzduchu jsou praktickými pomocníky všude tam, kde je vzduch výrazně suchý, tzn. zejména v panelových domech, ale i rodinných domech a to zvláště v zimních měsících, kdy se často topí. Zvlhčovač vzduchu zajišťuje dětem kvalitní vzduch, má blahodárné účinky na zdraví i na celkovou pohodu dětí. Díky nejmodernějším technologiím jsou současné zvlhčovače vzduchu velmi tiché, tudíž neruší dětský spánek6 ani v průběhu noci. Na českém trhu jsou k mání zvlhčovače vzduchu v mnoha typových provedení a různých značek.
Než-li přistoupíte k nákupu zvlhčovače vzduchu, je třeba rozvážit, kam zvlhčovač pořizujete a co od něj očekáváte. Záleží na nárocích každého, někomu bude stačit zvlhčovač vzduchu jednoduchý a levnější, jiný může být náročnější a bude požadovat, aby zvlhčovač vzduchu sám reguloval vlhkost vzduchu v místnosti.
Elektrické zvlhčovače vzduchu napomáhají k dosažení optimálních klimatických podmínek, které nejsou v panelových bytech nebo rodinných domech optimální ke zdraví nejen dětí, ale také dospělých. Ideální vlhkost vzduchu by měla být v místnosti kolem 50 %, dostačující je tedy rozmezí mezi 40 a 60 procenty.
Během zimních měsíců, kdy začínají rodiny více topit, vzduch vysychá a vlhkost vzduchu bývá i méně než 20 %. Díky těmto podlimitním výsledků dochází zejména u dětí k:
Suchý vzduch nepůsobí negativně nejen na zdraví člověka, ale také na dřevěný nábytek nebo dřevěné doplňky, které se v místnostech nachází. Poškozeny mohou tedy být postele, skříně, podlahy nebo také dřevěné hudební nástroje.
Vlhkost vzduchu se může měřit vlhkoměrem nebo také kvalitním teploměrem nebo meteostanicí. Lepší modely zvlhčovačů vzduchu mají také v sobě zabudovanou kontrolu vlhkosti. Zvlhčovač vzduchu odpařuje do vzduchu vodu, která je umístěna v nádrži. Podle způsobu odpařování se zvlhčovače vzduchu dělí na různé typy.
Zvlhčovač vzduchu4 je možno používat během celého roku, největšího užívání dosahují v topném období, tedy během podzimu a zimy. Nejvhodnější je, když je zvlhčovat vzduchu položen na zemi dál od oken a dveří a je zapnutý nepřetržitě. Je-li zvlhčovat vzduchu puštěný, měla by být místnost, ve které je puštěný, uzavřená.
Manuální zvlhčovač vzduchu není schopen sám hlídat vlhkost vzduchu v místnosti. Zvlhčovač tedy vypouští páru až do doby, dokud mu nedojde voda nebo jej sami nevypnete. K manuálnímu zvlhčovači vzduchu je zapotřebí mít doma ještě vlhkoměr.
Tyto zvlhčovače jsou vybaveny tzv. hygrostatem nebo-li humidistatem, díky kterému dokáží udržet vlhkost v místnosti takovou, kterou si nastavíte. Zvlhčovač potom funguje automaticky tak, aby požadovanou a předvolenou vlhkost v místnosti udržel.
Zvlhčování vzduchu pomocí parního zvlhčovače vzniká pomocí ohřáté vody, která vychází z topného tělíska (na stejném principu funguje například varná konvice). Vzniklá pára se smíchá se vzduchem, ochladí se na optimální teplotu a poté vychází ven do místnosti. Když prochází voda varem, ničí se také bakterie, které se mohou ve stojaté vodě popřípadě vytvořit. Nevýhodou tohoto typu zvlhčovače je jeho vyšší spotřeba energie (u některých typů až 400 W).
Ultrazvukový zvlhčovač vzduchu vytváří z vody maličké kapičky, které vycházejí z přístroje a rozfukují se do místnosti, čímž zvlhčují vzduch v místnosti. Z přístrojů vychází jemná a stejně rozvrstvená mlha.
Díky nízké spotřebě a nízké hlučnosti jsou mezi maminkami nejoblíbenější. V přístroji je nutno pravidelně měnit stojatou vodu, aby se v ní nemnožily bakterie. Je-li v domě nebo bytě tvrdá voda, je vhodné pořídit zvlhčovač vzduchu s filtrem, který vodu změkčí a zabrání tak vzniku vodního kamene.
Z těchto přístrojů nestoupá žádná pára. Ve zvlhčovači vzduchu jsou umístěny filtrační kazety nebo disky, na kterých se usazuje voda z nádržky a pomocí ventilátoru se dostává do vzduchu. Jde o nepřirozenější způsob zvlhčení vzduchu, kdy se odpařuje jen takové množství vody, které je schopen vzduch pojmout.
Tento typ zvlhčovače vzduchu působí také částečně jako čistička vzduchu (zachytí část prachu a alergenů, které se pohybují ve vzduchu). Zvlhčovač vzduchu by měl být opatřen antibakteriální úpravou, neboť se ve stojaté vodě ve vodní nádržce množí bakterie a nečistoty.
U některých zvlhčovačů je výrobci uváděna maximální velikost místnosti, kterou je schopen ten který zvlhčovač pokrýt. Jedná se však pouze o odhad a nelze podle něj zvlhčovače vzduchu objektivně porovnávat.
Maximální výkon zvlhčení | Velikost místnosti |
---|---|
400–600 ml/h | 40–70 m2 |
300–400 ml/h | 25–45 m2 |
200–300 ml/h | 15–30 m2 |
100–200 ml/h | do 15 m2 |
V podstatě nezáleží na principu tvorby páry, tedy na tom, jakým způsobem zvlhčovač páru vyrábí. Rozdíly mezi technologiemi se týkají především uživatelských vlastností jako je hlučnost nebo spotřeba energie. Zvlhčovače vzduchu se dělí na parní a ultrazvukové.
I zvlhčovač potřebuje následnou péči. Vodu je třeba měnit alespoň jednou za tři dny, aby nedocházelo k tvorbě bakterií a choroboplodných zárodků.
Zvlhčovač vzduchu by měl být umístěn ideálně na zemi, nejlépe mimo dosah dveří a oken. V opačném případě by vlivem většího proudění vzduchu docházelo ke snížení jeho účinnosti.