Plena či plenka je část spodního oděvu, určená k zachytávání výkalů a moči. Používají je nejčastěji novorozenci7, kojenci a batolata2, ale v případě potřeby i starší děti a dospělí lidé (fyzicky či psychicky postižení, inkontinentní, po operaci), jednorázové pleny10 používají i kosmonauti a potápěči, když není možnost delší dobu použít toaletu. Děti obvykle přestávají plenky potřebovat8 v době mezi 2.2 a 3. narozeninami1, některé i dříve, používání jednorázových plenek ale období odplenkování3 může posunout i do věku 4 a více let.
Existují kultury, které se bez plenek u dětí zcela obejdou. V západních krajinách to známe jako bezplenkovou komunikační metodu11 neboli metodu přirozené hygieny kojenců, většina rodičů při ní ale využívá jako pojistku jednorázové nebo látkové pleny23. Pečovatel sleduje signály dítěte a poté mu umožní vylučovat mimo plenku.
Pleny podle použitého savého materiálu a konceptu používání rozdělujeme na jednorázové, tzv. papírové, i když dnes již s čistou papírovinou nemívají mnoho společného, a pratelné látkové.
Jednorázové plenky10 je po použití nutné vyhodit do komunálního odpadu. Klasická jednorázová plena se skládá z vnější vodonepropustné vrstvy (13%), obvykle z polyethylenu, savého jádra (70%) z buničiny a polyakrylátu sodného a z vnitřní, pokožky se dotýkající, vrstvy (10%), často se jedná o propustnou polypropylenovou fólii. Zbylých 7% plenky tvořil lepítka, suché zipy, gumičky apod. Jednorázové plenky nepodléhají nezávislému testování a výrobci nemusí uvádět jejich úplné složení.
Jedno dítě za celé plenkové období může spotřebovat až 8000 plenek, za dva roky použité jednorázové plenky od 1 dítěte vytvoří 1 tunu obtížně biologicky rozložitelného (trvá to až 500 let) a také špatně spalitelného (málo výhřevného) tuhého odpadu. Při výrobu jedné jednorázové plenky se vytvoří třikrát více odpadu a při skládkování sedmkrát více tuhého odpadu než v případě látkové plenky.
Jednorázové pleny mají silný marketing, často je maminky dostávají již v porodnici24 a ohledně plen látkových se šíří poměrně dost mýtů, které maminky od jejich používání mohou odrazovat.
Speciálním druhem jednorázových plenek jsou natahovací pleny na plavání6, jejich cílem není zachytit a nasát moč, ale pouze udržet uvnitř stolici, aby se nedostala do bazénové vody, se stejným výsledkem je proto možné použít kojenecké plavky.
U moderních jednorázových plen obsahujících vysoce absorpční látky bývá problém rozpoznat, kdy jsou počůrané. Pocit sucha na omak svádí k nevhodnému méně častému přebalování a může vést i k opožděnému odplenkování8 po 3. až 4. roce věku dítěte. I jednorázové plenky by se měly měnit vždy po každé stolici a často i po čůrání (moč se z gelu odpařuje), u novorozenců alespoň desetkrát za den, u starších dětí alespoň šestkrát (po nejvýše 3 hodinách). Méně časté přebalování vede ke vzniku opruzenin38, infekcí močových cest7 a u holčiček109 i poševních infekcí, včetně kvasinkových5, a synechie (srůstu stydkých pysků). U chlapečků může zvýšená teplota šourku a varlat v jednorázových plenkách vést k budoucím problémům s tvorbou spermií3.
Jednorázové plenky mohou obsahovat různé chemické látky, ať už cíleně přidané, jako jsou parfémy, lotia, polyakrylát sodný (savý materiál), nebo reziduální (zbytky z výroby), které mohou způsobovat podráždění, vyrážky, opruzeniny, kontaktní alergie či ekzém24. V případě atopického ekzému či kvasinkové infekce ale naopak některým dětem může určitá značka jednorázových plenek dočasně nebo trvale vyhovovat více, než i sebelépe prané28 plenky látkové.
V jednorázových plenkách byl nalezen tributylcín (reziduum z výroby) sice v nízkém množství, jenže plenka je s pokožkou miminka v kontaktu prakticky neustále a poměrně dlouhé období života.
Polykarylát sodný tvořící savou část pleny s močí tvoří gel, který může pronikat na vnitřní povrch pleny a dostávat se tak na kůži děťátka. Jeho použití v menstruačních tampónech bylo zakázáno z důvodu zvýšení rizika vzniku syndromu toxického šoku.
V jednorázových plenkách se může vyskytovat také nonylfenyl ethoxylát - neionogenní tenzid používaný při povrchové úpravě textilií, který vykazuje estrogenní (plodnost negativně ovlivňující) aktivitu a může poškozovat játra a ledviny. V velmi nízkém množství byly v některých jednorázových plenkách nalezeny dioxiny vzniklé při bělení buničiny a textilií.
Samozřejmě existují i tzv. ekologické jednorázové pleny vyrobené z většího podílu biologicky odbouratelných materiálů, používají se např. polymery na bázi kyseliny mléčné vyrobené ze škrobu, bavlna, papírovina, suroviny pocházejí z ekologického zemědělství. Savý materiál, až na výjimky, obsahuje kromě buničiny, celulózy také polyakrylát sodný. Většinou nejsou bělené, neobsahují parfémy a ani žádné kosmetické produkty (parfémy, lotia na vnitřní vrstvě) s výjimkou éterických olejů a bylinných výtažků. Většinou ale nejsou ani ekojednorázovky úplně biologicky rozložitelné a stoprocentně kompostovatelné. Jejich cena je poměrně vysoká.
Látkové plenky jsou pratelné a opakovaně použitelné. Vzhledem k dnešní pestré nabídce značek a druhů látkových plenek pak maminku dokáže jejich výběr a následný nákup látkovací výbavičky1 i značně potrápit.
Ale základní princip je prostý. Úplně nahoře se nachází pro vodu nepropustná (témeř nepropustná) vrstva neboli svrchní kalhotky1, pod ní pak savá vrstva čili vlastní látková plena (z bavlny, konopí nebo bambusu nebo i ze syntetického mikrovlákna, zapínají se na patenty, suché zipy nebo pomocí snappi sponky) a nejblíže k pokožce miminka lze umístit ještě separační plenku, která chrání savou plenku před větším znečištěním od stolice dítěte.
Není nutné používat výhradně jen látkové pleny, některé maminky využívají na noc, na ven nebo pro hlídající osoby jednorázové plenky, ale při současné šířce nabídky plenek a doplňků k nim není obtížné používat pouze látkové plenky, vždy a všude.
Při používání látkových plenek nevzniká žádný tuhý odpad (s výjimkou separačních plenek, které jsou ale snadno biologicky rozložitelné), který by bylo nutné skládkovat nebo spalovat. Při praní látkových plenek se vytváří pouze snadno biologicky odbouratelné odpadní vody. Aby látkové plenky neobsahovaly nevhodné, zdraví škodlivé či dráždivé látky, je třeba kupovat takové, který mají použité materiály atestovány pro kojence a na praní plenek používat vhodné prací prostředky28.
Obvykle postačí látkovky prát na maximálně 60 °C, při této teplotě se zničí většina choroboplodných zárodků. Pokakané pleny je třeba před praním zbavit stolice, poté se perou s počůranými současně, až na výjimky není plenky třeba vyvářet ani jinak dezinfikovat.
Pouze při průjmových střevní infekcích1, přemnožení kvasinek, těžkých opruzeninách nebo pokud plenky začínají zapáchat, je vhodné je vyprat v pračce na 90 °C. Pokud nelze použít vyšší teploty kvůli srážení materiálu, PUL zátěru, gumičkám apod., dávkuje se přímo do pračky dezinfekce na prádlo, např. Sanytol.
Nejekologičtější je pleny sušit volně na šňůře, sušáku, ale je možné na většinu typů používat i sušičku prádla. Pleny není nutné žehlit (ve skříni, kam je poté umístíme, stejně není sterilní prostředí) a u mnohých z nich je i žehlení zakázáno.
Oblékání moderních látkových plen (kalhotkových, kapsových, AIO, SIO) je stejně jednoduché nebo jen nepatrně složitější než v případě jednorázových plenek, že je zvládnou miminku nasadit i s moderními látkovými plenkami neseznámené osoby. Ani u ostatních typů látkových plenek se nejedná o žádnou složitou činnost.
Látkové pleny je obvykle nutné přebalovat častěji než jednorázové, zároveň to ale lze považovat za výhodu, protože pokožka dítěte pak není ve styku s močí nebo jejími výpary, pocit suchosti v počůrané jednorázové plence je jen domnělý.
Počáteční investice do látkovací výbavy je sice vyšší než u jednorázových plenek, ale v průběhu používání jsou náklady minimální, pouze na praní a případně dokoupení či výměnu typů látkových plenek a svrchních kalhotek. Při započtení všech úkonů nezabere praní a údržba látkových plen v porovnání s jednorázovými plenkami výrazně více času.
Na rozdíl od jednorázových plenek nemusí rodiče používající látkové pleny sledovat zásoby plen a slevové akce v obchodech, je třeba pouze včas vyprat a plenky jsou stále nachystány. Odpadá také nošení velkých balíků plen z obchodu a časté vynášení velkého množství odpadků.
Dříve se používaly kusy látek a přes ně případně vlněné kalhotky, v nedávné minulosti i kalhotky igelitové (s PVC fólií), ty ale byly neprodyšné a děti se v nich zapařovaly. Od 40. letech 20. století se začaly objevovat pokusy na použití kapesníkového papíru, buničiny, celulózy, případně pokryté bavlnou, jako jednorázové savé vrstvy, na to se používaly kalhotky z umělého materiálu. Z počátku o tento koncept neměly velké firmy zájem, ale po 2. světové válce s emancipací žen se poptávka po jednorázových plenách začala zvyšovat.
V roce 1959 byly firmou Procter & Gamble vynalezeny a v roce 1961 uvedeny na trh jednorázové pleny13 pod značkou Pampers. Později se přidala hlavně firma Kimberly Clark se svými Huggies, jejich vzájemná konkurence vedle ke snížení ceny a velkým změnám v dizajnu jednorázových plenek, jedním z důležitých věcí bylo zavedení dvojitých lemů okolo nožiček, aby pleny lépe pasovaly a méně protékaly. Postupem času jednorázové plenky získaly tvar přesýpacích hodin (zúžily se mezi nožičkami) a znovuzapnutelnǎ lepítka či jemné suché zipy, gumičky kolem pasu. Od roku 1984 se do nich začal používat nový absorpční materiál, polyakrylát sodný.
V českých zemích se ale dále používaly převážně pleny látkové, které ale bylo třeba vyvařovat, žehlit a používaly se nepříliš vhodné igelitové svrchní kalhotky. Až po pádu komunismu v roce 1989 se na náš trh dostaly pleny jednorázové, které se dočkaly mezi maminkami velké popularity. Nicméně obce a některé lidi začalo trápit vysoké množství problematického odpadu. Na přelomu 20. a 21. století se i u nás objevily moderní látkové pleny, jejichž použití a údržba je poměrně snadná. Látkové plenky proto používá již poměrně hodně maminek, nabídka je široká a informace snadno dostupné.
Je třeba používat vhodnou velikost plen, aby děťátko plenka neškrtila, ale také aby dobře doléhala a neprotékala.
Preventivně by se již široké balení nemělo používat, při současné včasné diagnostice dysplázie kyčelního kloubu nepřináší výhody a naopak může způsobit různé problémy, důležitá je volnost v kyčlích, tu dokáží zajistit jak jednorázové, tak i látkové plenky. Pro vývoj kyčlí8 je dále nevhodné těsné zavinování3 nožiček, obzvlášť rovně natažených. Při nefyziologickém vývoji kyčlí široké balení nestačí a musí se používat abdukční kalhotky či peřinka, nebo i třmínky, je jedno, jestli přes jednorázovou nebo látkovou plenku.
Výměna plen závisí na opatrovateli. Někteří lidé si myslí, že mají být pleny měněny ve fixních intervalech během dne, někteří si myslí, že se mají měnit tehdy, když dítě cítí potřebu výměny, bez ohledu na čas, a někteří si myslí, že se má plenka měnit ihned po pomočení.
Aby se zabránilo podráždění pokožky a vzniku zdravotních problémů, je třeba vyměnit plenku rozhodně ihned po zašpinění výkaly a nejlépe dokonce i počůranou. Novorozenec močí i víc než 20 až 25 krát za den a káká asi 10 až 15 krát za den, postupně se frekvence vylučování snižuje.
I když velmi savé jednorázové i látkové plenky svádějí k méně častému přebalování, tento postup se nedoporučuje. I když se plenka může zdát na omak suchá, moč a produkty jejího rozkladu se z ní odpařují a mohou dráždit pokožku. Teplo a vlhko uvnitř pleny způsobuje zapaření a vznik opruzenin38.
Před přebalováním6 je potřeba si nachystat veškeré potřeby k přebalování. Miminko můžeme při přebalování zaujmout, zklidnit pomocí hračky, zajímavého předmětu či vlastního hlasu. Pokud přebalujeme miminko výše než na zemi, je třeba u něj neustále být a přidržovat jednou rukou, aby nemohlo spadnout.
Dítě otíráme zepředu dozadu, tedy od genitálií směrem ke konečníku, aby se zbytky stolice nemohly zanést do močové trubice a u děvčátek do pochvy. U holčiček věnujeme péči také oblasti mezi stydkými pysky, abychom předešli vzniku jejich srůstů (synechií), u chlapečků očistíme jemně volnou část předkožky a šourek, zúženou předkožku u kojenců nepřetahujeme, je to fyziologický jev a mohlo by dojít ke vzniku jemných trhlinek.
Nakonec dítě osušíme, např. tetra plenou - větší bavlněnou čtvercovou plenkou. Po utření je dobré nechat děťátko chvíli větrat, poté podle potřeby natřít krémem a teprve poté ho zabalit do čisté pleny a ustrojit.
Ideální na omývání miminka je čistá voda, tedy umyvadlo nebo miska s vodou a žínkou. Pokud je miminko velmi znečištěné od stolice, lze použít jemné dětské mýdlo nebo hydrofilní olej (např. Eoné Medvídek, Original ATOK, Nobilis Tilia), který se naředí s vodou do lahvičky s pumpičkovým rozprašovačem, tekutina se nastříká na zadeček miminku a poté opláchne nebo setře ubrouskem. Olej je ale nevhodný, pokud má miminko opruzeniny či jiné i jen lehce zarudlé kožní problémy v plenkové oblasti.
Na očištění miminka od stolice při cestách mimo domov je možné používat vlhčené ubrousky nebo výše zmíněný hydrofilní mycí olej společně s bavlněnými (z plenkoviny, flanelové nebo froté) či bambusovými (z plenkoviny nebo froté) pratelnými ubrousky a nebo s obdélníkovým kousky netkané viskózové textilie (např. Perlanu). Vlhčené ubrousky se doporučuje používat co nejméně často, často v nich obsažené látky pokožku miminka vysušují a dráždí, mohou způsobovat opruzeniny a kontaktní alergie. Opakovaně bývají na trhu nalezeny dětské vlhčené ubrousky obsahující IPBC (jódpropyl butylkarmabát), který je v prostředcích, které se neoplachují, zakázán, protože narušuje funkci štítné žlázy. Běžně dětské vlhčené ubrousky obsahují detergenty, parfémy a parabeny, phenoxyethanol či jiné konzervanty.
Zdravá pokožka nepotřebuje žádnou kosmetickou péči. Pokud se na ní ale objeví zarudlá vyrážka, pupínky, skvrny nebo opruzení, v žádném případě nepromašťujeme, hrozí výrazné zhoršení stavu. Takový problém je naopak třeba větrat, vysušovat (bránit tak množení kvasinek) a zklidňovat, nejvhodnější a nejbezpečnější jsou k tomuto účely vhodné přípravky s obsahem zinku, např. zinková mast, Sudocrem, Bübchen krém na opruzeniny či přes nemastný hydratační krém lehký zásyp pudrem Leontýna od Tia Nobilis. Je-li pokožka suchá, ale nezarudlá, je potřeba ji hydratovat lehkým nemastným krémem nebo tělovým mlékem, občas je možné použít lehké promaštění třeba bambuckým máslem.
Přebalovací pult6 je kus nábytku, který je navržen na vyměňování plenek dítěti ve zvýšené úrovni. Nahoře obvykle mívá omyvatelnou přebalovací podložku nebo ji tam lze umístit. Přebalování ve výšce rukou je pro rodiče pohodlné, uleví páteři především mamince, která se o miminko stará nejčastěji.
Starší kojence a batolata bývá vhodnější přebalovat na zemi, jsou již hodně pohyblivá a mrštná a mohla by z přebalovacího pultu spadnout6.
K dostání jsou různé typy přebalovacích podložek, od omyvatelných pevnějších vyplněných molitanem či jiným pěnovým materiálem, přes pratelné látkové podšité flísem či polyesterem laminovaným polyurethanem až po jednorázové.
Není nutné mít speciální koš na skladování použitých plen, i když na trhu jich je několik značek. Koš na pleny by měl jít otevřít i zavřít jednou rukou a dobře těsnit.
Na skladování látkovek1 i jednorázovek dobře poslouží jakýkoli dobře uzavíratelný koš, např. kbelík od malířské barvy, koš na odpadky, nádoba typu popelnice, plastová krabice. Velmi oblíbený je koš IKEA Filur.
V případě speciálních košů na pleny se obvykle se jedná o poměrně objemné nádoby, do kterých se vkládají náplně se sáčky na znečištěné plenky, tato zařízení proto nelze označit za ekologická. Na látkové pleny jsou tyto koše příliš velké. Do jedné pračky se vejdou plenky z kbelíku o obsahu okolo 25 litrů.