Mýdlový sliz je tekutý, gelovitý prací prostředek domácí výroby. Je levný, snadno biologicky odbouratelný a tedy ekologický. Mýdlový sliz28 neobsahuje optické zjasňovače, bělidla ani enzymy, má nižší prací schopnosti než některé průmyslově vyráběné prací prostředky. Nicméně na většinu běžně zašpiněného prádla dostačuje, podle potřeby je možné na odstranění skvrn použít žlučové mýdlo, mýdlo na skvrny či perkarbonát sodný.
Mýdlový sliz je charakteristický poměrně jednoduchou a rychlou výrobou. Je potřeba pouze vhodné mýdlo, soda na praní a voda. Pokud není příliš tvrdá voda, je možné použít i sypkou, na výrobu ještě jednodušší, variantu mýdlového slizu - mýdlové vločky (nastrouhané mýdlo) pouze smíchané se sodou na praní.
Mýdlový sliz se dávkuje následovně: na jednu dávku prádla v pračce se používá přibližně 200 až 300 ml tohoto slizu. Mýdlový sliz33 je vhodný na praní bílého, barevného i jemného prádla z přírodních materiálů (včetně pevných šátků1 na nošení dětí) při jakékoliv teplotě, od ručního praní až po vyvářku. Pokud se na výrobu mýdlověho slizu použije mýdlo bez parfemace (a to i bez éterických olejů, i ty mohou působit dráždivě), pak je to prací prostředek hypoalergenní a tudíž vhodný i pro praní oblečení, ložního prádla i látkových plen23 pro malá miminka i ekzematiky24. V těchto případech je vhodné navíc použít kyselý máchací prostředek a případně i máchání navíc, aby vlákna tkanin zůstala opravdu čistá, bez dráždivých částic.
Mýdlový sliz je nevhodný na funkční prádlo a obvykle se nehodí ani na praní polyesterového flísu. Flís se působením mýdlového slizu "zalepuje", žmolkuje a stává se nepropustným pro vodu. Mýdlový sliz se tak nedoporučuje používat na praní např. flísové mikiny, rukavice či flísové separační plenky, ale naopak je vhodný na praní flísových svrchních kalhotek1 (pro ty je zvýšení nepropustnosti pro vodu spíše plusem a žmolkovatění nevadí). Z důvodu snížení savosti se mýdlový sliz nehodí ani na praní mikrovláknových vkládacích plen.
Místo aviváže je možné do máchání přidat ocet, 10% roztok kyseliny citrónové nebo máchadlo na bázi organických kyselin. Mezi vhodná máchadla patří např. Yellow&Blue L'vandu love (obsahuje kyselinu citrónovou a éterický olej levandule) nebo Sonett máchadlo na prádlo (obsahuje kyselinu citrónovou a etanol, v ČR se prodává pod názvem Sonett tekutá aviváž). Tyto kyselé máchací prostředky neutralizují zbytky mýdla a pomáhají tyto zbytky a také vápenaté a hořečnaté soli odstranit z tkaniny, změkčují tak prádlo a zabraňují jeho šednutí. Pro vůni lze ještě k máchacímu prostředku přidat několik kapek éterického oleje, např. levandule, tea tree, litsea cubeba, mandarinka.
1. Nastrouháme 175 g mýdla na praní nebo použijeme už hotové mýdlové vločky.
2. Připravené mýdlo rozpustíme v jednom litru vroucí vody.
3. Poté v mýdlovém roztoku rozpustíme 150 g krystalické sody na praní a směs doplníme teplou vodou na objem deseti litrů. Množství sody je třeba upravit dle tvrdosti vody, do tvrdé vody je potřeba sody přidat více. Přibližně do jednoho dne mýdlový roztok zhoustne na sliz - mýdlový sliz, na praní je ale možné ho použít ihned. Pokud sliz zůstane řídký, bylo použito příliš mnoho vody. Pokud mýdlový sliz tuhne, bylo použito vody málo a je třeba ho naředit horkou vodou.
Je potřeba zkontrolovat a případně upravit množství sody na praní přidané do slizu. Pokud je voda tvrdá a sody málo, mýdlo se ve vodě sráží, vločkuje a špatně pere. Pokud je sody naopak moc, účinnost praní se snižuje a prádlo navíc šedne. Pokud se mýdlový sliz, resp. jeho dávkování v pračce zvýší, může to někdy pomoci. Stejně může pomoci prodloužit dobu praní, zvýšit teplotu praní, snížit množství prádla v pračce, přidat máchání navíc či použít kyselý máchací prostředek.
Problematické jsou také zaschlé a některé čerstvé skvrny. Ty bývá lepší před praním v pračce ručně zaprat pomocí žlučového mýdla, mýdla na skrny. U bílého prádla lze použít i perkarbonát sodný a to přímo na skvrny, do namáčecí vody nebo rovnou do pračky.
Někdy může být pocit nedokonalého praní způsoben i nezvykem, protože mýdlový sliz neobsahuje bělidla a optické zjasňovače přítomné v průmyslově vyráběných prostředcích na bílé prádlo. V jejich případě vlastně bílá barva není bílá, ale tento jev je způsoben fluorescencí - optický zjasňovač pohlcuje ultrafialové záření a vyzařuje světlo v modré oblasti spektra.
Používá se na předeprání skvrn od potravin, stolice a jiných mastných, organických látek. Nejlevnější žlučové mýdlo prodává DM drogerie pod svou značkou Denk mit. Skvrny, ideálně ještě čerstvé, se namočí do vlažné vody (horká voda žluč rozkládá a žlučové mýdlo pak nefunguje), potřou žlučovým mýdlem a důkladně promnou. Žlučové mýdlo je možné pak nechat působit i několik hodin, hlavně pokud skvrny již byly zaschlé. Poté není potřeba žlučové mýdlo vymáchat, prádlo se vloží rovnou do pračky.
Používá se na zaprání skvrn ve studené vodě. Obsahuje určitý druh jílu nebo jiné složky, které pomáhají uvolňovat částice nečistot z tkaniny.
Na bělení prádla a odstraňování skvrn z bílého prádla lze použít perkarbonát sodný (PUER), prodává se za vyšší i jako sůl na skvrny, prací prostředek Haipa Daipa Eko2, je také součástí dezinfekce MioFresh. Perkarbonát je možné nasypat do horké vody a do ní namočit špinavé prádlo nebo ho jde přidat přímo do bubnu pračky. Do pračky se dávkuje 1 lžíce perkarbonátu na jeden plný buben prádla. Působením tepla se perkarbonát rozkládá a uvolňuje kyslík, který prádlo vybělí. Při praní při nižších teplotách (pod 50 až 60 °C) je třeba k perkarbonátu přidat aktivátor tetraacetylethylendiamin (TAED) v koncentaci 5%, tedy 5 g TAED na 95 g PUER.
Jedná se o snadno rozpustné hydráty uhličitanu sodného, prodává se ve formě bílého prášku nebo bezbarvých krystalů. Sodu na praní je třeba si neplést s jedlou sodou (zažívací, na pečení), to je hydrogeuhličitan sodný. Soda na praní je zásaditější a vodu změkčuje výrazně lépe. Soda reaguje s vápenatými a hořečnatými ionty, které způsobují tvrdost vody, za vzniku nerozpustných uhličitanů vápenatých a hořečnatých, které poté odtečou s odpadní vodou pryč. Takto vysrážený vápník a hořčík nemohou reagovat s molekulami mýdla a vyvločkovat je během praní. Soda na praní také napomáhá odstraňování mastných skvrn a skvrn od vína.
Soda na praní se vyrábí Solvayovým procesem, kdy se do roztoku chloridu sodného (soli) zavádí amoniak a oxid uhličitý. Produkty reakce jsou chlorid amonný a hydrogenuhličitan sodný. Z hydrogenuhličitanu sodného působením tepla vzniká uhličitan sodný (soda na praní) a oxid uhličitý, ten se navrací do výroby. Chlorid amonný se nechá reagovat s hydroxidem vápenatým (vápeným mlékem) za vzniku amoniaku, který se znovu použije v prvním stupni výroby sody, a odpadní sraženiny chloridu vápenatého.
Mýdlo je již od starověku používaný anionaktivní tenzid - prací, mycí a čistící prostředek. Látky podobné mýdlu jsou doloženy již z doby kolem roku 2800 před naším letopočtem v Babylóně. Jako mýdla označujeme alkalické soli mastných kyselin, jeden konec molekuly je nepolární a hydrofobní (vodu odpuzující) a druhý konec je hydrofilní a záporně nabitý. Molekuly mýdla proto ve vodě tvoří nepravý roztok, shlukují se svými nepolárními konci k sobě do micel, do jejichž vnitřku pohlcují nečistoty. Mýdla jsou levná, snadno biologicky odbouratelná a vyrábějí se ze snadno dostupných surovin, ale jsou méně účinná než syntetické tenzidy.
Mýdla se vyrábějí zmýdelňováním tuků - jejich reakcí s hydroxidem sodným (louhem) nebo jinou alkálií za vzniku mýdla a glycerolu. Glycerol se buď v mýdle ponechá (studený proces výroby mýdla), odstraní se (horký proces) a pak se podle typu mýdla do něj přidá nebo se využije na výrobu jiných kosmetických produktů. Draselná mýdla bývají měkká až tekutá. Obvyklejší jsou ale tuhá sodná mýdla. V průmyslu se využívají různá technická mýdla (lithiová a jiná) např. jako součást mazadel. Mýdla je možné vyrábět z živočišných i rostlinných tuků, na praní se ale nejvíce hodí mýdla z olivového, kokosového nebo palmového oleje. Jako kastilská mýdla se označují světlá olivová mýdla, jako marseillská pak mýdla tmavá olivová nebo světlá kokosová a palmová.
Při procesu výroby mýdla za studena se smísí přesný poměr roztoku hydroxidu sodného a oleje (tuhé tuky je potřeba rozehřát), existují na to veřejně přístupné tabulky pro jednotlivě druhy olejů a tuků2, obvykle se poměr volí tak, že se dávkuje o 2 až 5% méně hydroxidu, aby část mastných kyselin zůstala nezmýdelněná a mýdlo tak nebylo příliš zásadité a dráždivé, ale ani moc mastné. Směs se promíchává tak dlouho, až se vodná a olejová fáze spojí do emulze. Tuky se postupně zmýdelňují a emulze houstne, "pudinkovatí". V této fázi se přidají aditiva a mýdlová hmota se nalije do forem, kde se nechá stát 12 až 48 hodin a proces zmýdelnění dokončit. Poté se mýdlo vyndá z forem, podle potřeby se nařeže, lze ho ihned použít, ale doporučuje se nechat ho ještě 2 až 6 týdnů uležet a doreagovat. Na povrchu mýdel se může působením oxidu uhličitého ze vzduchu tvořit matný povlak uhličitanu sodného.
Při procesu výroby mýdla za horka je zmýdelňování uspíšeno zahříváním směsi hydroxidu sodného a tuku na 80 až 100 °C. Protože se mýdlo poté čistí, není třeba dodržovat přesný poměr surovin. Po zmýdelnění se mýdlo z roztoku vysráží pomocí chloridu sodného (tzv. se vysolí), tekutina se odstraní a mýdlo se poté ještě čistí. K měkké mýdlové hmotě se přidá glycerol a další přísady a mýdlo se lisuje do forem.
Jádrová mýdla slouží na praní, umývaní podlah a jiných povrchů, lepší druhy neobsahují žádné jiné složky. Toaletní mýdla se používají na mytí těla i vlasů, holení, obvykle jsou méně zásaditá, obsahují větší podíl nezmýdelněných mastných kyselin než jádrová mýdla a také zpravidla obsahují další přídatné látky, jakými mohou být změkčovač vody EDTA, barviva, parfémy, glycerol a jiné zvláčňující přísady, lanolín, mléko, vločky, výtažky z bylin a jiných rostlin, éterické oleje atd. Vyrábějí se i medicinální mýdla s obsahem dehtu, síry, boraxu či mořské soli.