Monitor dechu je v dnešní době už zcela běžnou výbavou pro miminko18, díky které rodiče mohou předejít úmrtí dítěte na syndrom náhlého úmrtí kojenců (SIDS), tedy na selhání dechu, dušení, či dávení během spánku6. Mnoho nastávajících maminek se snaží udělat maximum, aby bylo jejich děťátko v bezpečí. Monitor dechu, který je citlivý na dětské dýchání, se může stát ideálním řešením, jak mít děťátko během spánku pod kontrolou. Tyto přístroje mohou ale vydávat také falešné poplachy a rodičům tak způsobit spíše strach a úzkost1 než očekávaný klid a "jistotu".
Nejbezpečnější je, pokud může dítě během prvních 6 měsíců svého života spát v jedné místnosti spolu s rodiči nebo ve společné posteli29. Místnost, ve které dítě spí, by měla mít 16 - 20 °C a dítě by nemělo být přehříváno ani množství oblečení, které má během spánku na sobě.
V současnosti monitory dechu používají skoro všechny porodnice a novorozenecká oddělení, a to například v případě, že se dítě předčasně narodí20, má nízkou porodní váhu54, a nebo zdravotní komplikace. Dětský lékař doporučí rodičům pořízení monitoru dechu také u dětí, které mají problémy s dýcháním.
Monitor dechu se nepoužívá jen v těchto případech, ale i tehdy, je-li dítě zdravé a jedná se pouze o prevenci a nepodcenění situace. Mezi výrobce monitorů dechů patří např. český Jablotron - Nanny, a nebo kanadský výrobce Angelcare.
Přístroj, který je veřejností většinou nesprávně nazýván jako monitor dechu, je ve skutečnosti snímač pohybu, který snímá pohyby miminka v postýlce22. Citlivá podložka, která je umístěna pod matrací, sleduje a zobrazuje frekvenci dechu dítěte a je-li vše v pořádku, přístroj bliká zeleným světýlkem. Problém nastává ve chvíli, kdy snímač žádný pohyb nezachytí, světlo začne blikat červeně a spustí se alarm.
Někdy je vhodné k monitoru dechu používat i chůvičku, protože jakmile se alarm spustí a rodiče nejsou v domě, ale např. na zahradě, může se stát, že alarm neuslyší. Proto je pro přenos hlasitého alarmu dobré používat chůvičku nebo chůvičku s kamerou. Některé monitory se už ale vyrábějí jako chůvička a monitor dechu v jednom, takže není potřeba kupovat dva výrobky zvlášť.
Více v hlavním článku: Chůvičky7.
Jestli monitor dechu začne pípat a k nadechnutí dítěte nedošlo ani poté, co jej rodiče zvedli z postýlky, je potřeba jednat, a sice: Vzít dítě do náruče a poplácat ho po zadečku, zádech, popřípadě ho po zádech třít.
Ve většině případů by právě toto mělo stačit a pokud ne, je na místě okamžité vytočení linky 112, a nebo 155, kdy zdravotníci dispečinku rodičům poradí postup v případě zástavy dechu u dítěte.
Dále rodiče musí dítě položit na rovnou podložku (pult, podlaha, pohovka) a zkontrolovat ústa dítěte, jestli mu v nich něco neuvízlo a dítě se předmětem nedusí, nebo mu něco nezaskočilo. V jiném případě se dítěti musí poskytnout umělé dýchání. Lékaři je ale doporučováno dělat v takové chvíli aspoň nějaký záchranný postup, tedy, aspoň nějakou masáž srdce, stlačování hrudníčku dítěti, párkrát do dítěte vdechnout pouze obsah svých úst, apod.
Více v hlavním článku: První pomoc.
Jestliže monitor spustí alarm, může to znamenat, že došlo k zástavě dechu dítěte, a nebo se jedná o vadu výrobku. V obou případech je ale potřeba situaci řešit, protože monitor nikdy nepípá jen tak. Vždy je k tomu důvod. Malé děti nemají pravidelné dýchání tak, jako starší děti nebo dospělí, a tak se může stát, že během jejich dýchání nastane pauza, která neznamená nic špatného, ale alarm na monitoru dechu se spustí a rodiče mají o své dítě strach. Proto je důležité, aby se rodiče snažili pískot alarmu řešit s klidnou hlavou, i když to strach ze vzniklé situace neumožňuje.
Rodiče by měli kontrolovat dech dítěte během spánku kdykoliv mají potřebu. Zvýšenou kontrolu by měli mít rodiče u předčasně narozených dětí, u dětí s chronickým onemocněním plic nebo u dětí se spánkovým apnoe1.
Rodičům bude pár dní trvat, než si uvědomí a naučí poznávat jednotlivé fáze spánku - někdy je dýchání během spánku hluboké, někdy aktivní či hlučné. Klid bude narůstat s přibývajícími zkušenostmi novopečených rodičů.
Pravidelné dýchání u novorozenců7 vypadá následovně: dýchání je postupně rychlejší a hlubší, poté pomalejší a mělké. Poté přichází zhruba 15 vteřinová pauza a pak dítě dýchá postupně s hlubšími nádechy. Tento způsob dýchání je zcela běžný a normální a postupně se bude vyvíjet do zralejšího dýchání s občasnými vzdechy během prvních měsíců života.
Pokud dítěti zmodrá obličej nebo tělo, je to znamení, že je dítě v nebezpečí. Mají-li rodiče podezření na zástavu dýchání nebo se chtějí ujistit, zda je dítě v pořádku měli by se dítěte dotýkat nebo jej podpořit k tomu, aby s nimi "komunikovalo" - mírné bouchání do zádíček, hýbání s končetinami. Pokud dítě nebude reagovat, může jít o zástavu nebo sníženou intenzitu dýchání během spánku, tzv. apnoe. Rodiče by měli zavolat na tísňovou linku 112 nebo 155. Více se o něm dočtete v hlavním článku: Apnoe1.
Po zavolání na tísňovou linku by měla maminka nebo kdokoliv jiný provést dítěti resuscitaci. Po příjezdu rychlé záchranné služby se o dítě již postarají lékaři. V případě, že je maminka s dítětem sama doma, měla by resuscitaci dítěti provést sama po dobu 2 minut, poté zavolat na tísňovou linku a poté pokračovat v resuscitaci do příjezdu záchranky nebo do doby, než dítě začne samostatně znovu dýchat.