Dudlík (neboli šidítko) je gumová nebo silikonová náhrada prsu, obvykle je používán k utišení neklidného dítěte, především při usínání. Je doloženo používání látkových uzlíků a váčků naplněných těstem již v období středověku, někdy byly smáčeny v odvaru z makovic nebo medu (což je oboje dnes více než dostatečně prokázáno za škodlivé).
Koncem 19. století se začaly vyrábět gumové dudlíky s dudlací částí rotačního tvaru, od poloviny 20. století i dudlíky zploštělé, anatomicky tvarované, později také i z jiného materiálu - silikonové.
Dudlík se skládá z dudlací části, pružného gumového nebo silikonového váčku, dále z plochého štítku, který zabraňuje spolknutí dudlíku, a úchopové části, která je obvykle opatřena kroužkem sloužícím k upevnění šňůrky zabraňující ztrátě dudlíku.
Dudlík je vhodný pro děti krmené umělým mlékem49, které si tak mohou ukojit svoji potřebu dudlat, protože krmení z láhve je obvykle rychlejší a méně časté než kojení70. Jeho používání pak snižuje riziko SIDS, které je u děti krmených UM nebo spících dál od rodičů zvýšené. Dudlík je vhodnější alternativa než dumlání palce, byť ocucávání prstů je v jistém věku žádoucí vývojový krok. Pokud společné spaní, chování, nošení či houpaní nepomáhá, nekojené miminko je přebalené, nakrmené, je mu akorát teplo, ale přesto je neklidné a nemůže usnout, je vhodné mu nabídnout, ale nevnucovat, dudlík.
Šidítko je vhodné používat přibližně do roku věku a během batolecího období2 jeho používání postupně zredukovat až odstranit zcela, protože po druhém až třetím roce života dítěte může být zvýšeno riziko vzniku deformit čelistí, zubních kazů3 a vad výslovnosti. Dudlání v pozdějším věku je projevem závislosti nebo neurotických poruch.
Při odvykání je vhodné dudlík nenechávat ležet volně nebo v krabičce tam, kde na něj dítě vidí. Dožaduje-li se dítě svého oblíbeného gumového společníka, je možné používat různé způsoby odvedení pozornosti nebo šidítko podat jen tehdy, když ostatní utišující postupy selhávají (např. při usínání).
Dudlík se může stát půdou pro množení mikroorganismů, umožní tak kvasinkovou infekci (moučnivku)12, záněty středního ucha8, vznik zubního kazu3.
Dudlík kazí, byť třeba téměř neznatelně a pozvolně, techniku kojení5. Při jeho užívání nemusí miminko široce otevřít ústa a vypláznout jazyk, při sání z prsu pohybuje miminko jazykem zepředu dozadu. Miminko může začít bradavku kousat, stiskávat dásněmi, otvírat ústa jen málo, nebude mít při kojení rty vyhrnuté ven, může se začít při kojení pouštět a zase přisávat, tahat za bradavku. Pokud se stejným způsobem jako na dudlík dítě přisaje k prsu, bude kojení maminku nejspíš bolet, můžou vznikat retence mléka, záněty prsu, ragády a miminko z prsu nezíská potřebné množství mléka, může dojít i ke kousání při kojení11 a bojkotu kojení8. Je-li kojení pro maminku bolestivě nepříjemné, či má dokonce maminka poraněné bradavky, nebo potřebuje-li navýšit laktaci, pak miminku rozhodně nesmí dudlík dávat a měla by vylepšit techniku kojení70. Při sání dudlíku jsou využívány jiné svaly tváře než při kojení, což ovlivňuje skus, vývoj čelistí a horního patra.
Dudlík omezuje vnímání potřeb jak u miminka, tak u maminky. Používaní šidítka maskuje první signály hladu, snižuje čas strávený u prsu. Miminko se bude při jeho použávíní o prs pravděpodobně hlásit méně často a ve chvíli, kdy již bude velmi hladové, paradoxně pak může vypít mateřského mléka méně. Laktace se pak postupně utlumuje a může dojít k pozdějšímu (obvykle okolo 3. až 4. měsíce) slabšímu přibírání. Nelze říct, že miminko používá k dudlání prs místo dudlíku, je třeba si uvědomovat, že je jen umělou náhradou prsu a není tomu naopak, pro miminko je tedy přirozené, že preferuje prs. I při neefektivním dudlání prsu dochází k přenosu chemických informací mezi pusinkou dítěte a prsním dvorcem, což napomáhá udržovat laktaci a přizpůsobovat tvorbu mateřského mléka7 podle potřeb konkrétního dítěte. Dudlík významně snižuje výlučnost a délku kojení (přirozené odstavení21 nastává nejdříve ve 2,5 letech). Při jeho použávání dochází často k rychlejšímu snižování počtu kojení, dokonce až k bojkotu kojení (který se může projevit i po měsících používání) a nezájmu dítěte o prs již kolem 9. měsíce nebo dokonce dříve.
Při používání šidítka se často rodiče nemusí dostatečně naučit jiné způsoby uklidňování a uspávání dítěte. Maminka nemusí řešit, jestli se dítě chce kojit, protože je hladové, žíznivé, chce neefektivně dudat, být v těsném fyzickém kontaktu, jen se zklidnit, usnout, ulevit si od bolesti, neboť to vše je vyřešeno přikládáním miminka k prsu tzv. na požádání, tedy podle jeho potřeby bez omezování délky a frekvence kojení. Kojení pomáhá dítěti regulovat tělesnou teplotu, dýchání, srdeční činnost a napomáhá i vývoji mozku. V ideální situaci není dudlík vůbec potřeba, dítě se učí naplňovat svoje potřeby s pomocí lidí a ne věcí. Maminka má důvěru v pláč dítěte12, reaguje rychle a citlivě na jeho potřeby, poskytuje mu častý fyzický kontakt a nejlépe i kontakt kůži na kůži, kojí na požádání. Miminka vzhledem k nezralosti nervové soustavy obvykle nejsou schopna se utišit sama, potřebují s utišením nebo usnutím pomoci, nejvhodnější je, když dítě nemá dudlík a usíná u prsu ve společné posteli29 nebo ve vhodné pomůcce na nošení8, v případě nutnosti lze miminko upokojit nabídnutím prstu (malíčku) k dudlání, tyto způsoby a také chování, monotónní houpaní (např. v hacce), bílý šum (např. zvuk fénu, vysavače nebo tekoucí vody) lze využít při odbourávání dudlíku.