Špatně zvolené dětské boty mohou poznamenat vývoj nožiček a tím i pohybového ústrojí dítěte na celý život. Věnujte proto výběru a nákupu dětských bot velkou pozornost. Nezáleží, jestli jsou dětské boty na suchý zip nebo na tkaničky, ale musí jít dobře dotáhnout na nožku. Bota se musí přizpůsobit noze, ne naopak. Boty kupujte nové, nezdeformované podle jiných chodidel.
Jakékoliv pevné boty, a tedy ani bačkůrky, nepatří na nohy kojencům ani starším dětem (batolatům), které lezou, teprve se učí stoupat8 a chodit kolem nábytku. Předčasné používání botiček vede ke zkrácení doby lezení, prodloužení času straveného vzpřímeně a předčasnému nástupu chůze, i když dítě ještě nemá dostatečně posílené potřebné svaly a zpevněné vazy. Následně pak dochází k přetěžování celého pohybového aparátu a vzniku poruch jeho funkcí. Kromě toho je častým používáním botek omezen vývoj termoregulace, takové děti pak mohou častěji trpět na studené nohy (tělo se je nanaučilo prohřívat), nachlazení a jiné choroby.
Dítě se nejprve naboso (nebo v případě velmi studených povrchů protiskluzových ponožkách či měkkých kožených capáčkách) učí stoupat a chodit do stran podél nábytku a jiných předmětů, poté se teprve samo pouští do prostoru a nemělo by se vodit za ruce, aby si dostatečně posílilo svaly potřebné k chůzi8 kupředu. Takto se postupným zatěžováním při vývoji vertikalizace a chůze posilují potřebné svaly, zpevňují vazy, rozvíjí se koordinace a udržení rovnováhy.
Děti, které se učí chodit bez bot a bez pomoci dospělých, chodí stabilněji, dělají širší a kratší kroky, ale našlapují stejně jako správně chodící dospělí, tedy kolébavým pohybem od středu nohy ke špičce s aktivním adrazem prsty (ale pozor, mnoho dospělých i vlivem nevhodné obuvi chodí špatně, tedy dělá dlouhé kroky s tvrdým dopadem na patu a pasivním zhoupnutím se přes oblast prstů). Plochá chodidla, nohy do O, či vtáčení špiček se ve většině případů upraví přirozeným vývojem chůze naboso při současném dostatku vjemů pro nožičky.
Mýtem je nevhodnost rovných podlahových ploch pro chůzi naboso. Sice se dříve chodilo naboso nebo v botách s měkkou koženou podešví hlavně po hlíně, ale i v dnešních domovech se obvykle střídají různé povrchy podlah, dítě chodí přes hračky, leze na pohovku a zdolává jiné nerovnosti. Aby mohlo chodidlo plnit svou opěrnou a úchopovou funkci, musí jeho svaly pracovat, dobře se prokrvovat, mít volnost v pohybu při přizpůsobování se terénu. Dětské kotníky jsou stabilní stejně jako u dospělých, nepotřebují stahovat botami. Při chůzi naboso klesá zátěž kolen a kyčlí, kotníky fungují tak, jak mají. Pohyb chodila se totiž přenáší do celého těla, vede ke správnému vývoji nejen nožní klenby, ale i kotníků, kolen, kyčlí a páteře. Důležitý není ani tak tvar chodidla, jeho nožní klenby, ale hlavně jejich funkčnost.
Ideální je tedy co nejdelší dobu a co největší část dne preferovat chůzi naboso, není-li možná, pak lze dítěti obléct protiskluzové ponožky nebo měkké capáčky s tenkou koženou podešví (např. značky Afelo, Ahinsa Shoes, Capiki, Carozoo, Dadoos, Liliputi, Minifeet, Nolen, Tikki Shoes a zimní Stonz). Dětské boty jsou vlastně jen nutné zlo, které by se mělo dávat až dětem, které chodí samy volně v prostoru, a to jen tehdy, pokud je jejich použití nezbytné (např. v zimě nebo hrozí-li poranění chodidel).
Velmi dobrou volbou na venkovní použití jsou minimalistické nebo barefoot boty, blíží se chůzi naboso, ale chrání nožky před zraněním ostrými předměty ležícími na zemi. Ze značek se jedná např. o Ahinsa Shoes, Jack and Lilly, KidOFit, Livie & Luca, Shooshoos, Skeanie, Squeaky Sneakers, Vivobarefoot, ZeazooKids, některé modely Camper a Pediped a holínky Aigle.
Při výběru pevných botiček je třeba dbát na to, aby byly dostatečně dlouhé i široké, měly ohebnou podrážku a respektovaly vývoj nožiček, chodidla se nesmí deformovat podle bot. Botičky by měly jít dobře dotáhnout na nožičku, je jedno, jestli pomocí tkaniček nebo suchých zipů. Dále by dětské boty měly být lehké, protože těžká obuv nohu přetěžuje, unavuje a také vede k nežádoucímu prodloužení kroku. Botky by měly být i prodyšné, aby se dítěti nepotily, nezapařovaly nožičky a nemnožily se na nich patogenní mikroorganismy.
Správná dětská bota musí mít podrážku takovou, aby šla snadno ohnout podélně (stočit téměř do ruličky), příčně i do spirály. Potřebná je především ohebnost v oblasti prstů, ale ani ostatní časti podrážky by neměly být tuhé - podrážka botičky se nesmí při pokusu ji ohnout v oblasti prstů (nebo jinde) "zlomit", to by vedlo k přetěžování této části chodidla. Podrážka má tedy být tenká a měkká, ale zároveň ne pružící či pěnová, taková narušuje stabilitu, protože nožní klenba nemůže reagovat na terén.
Podrážka má být plochá, bez klínku či dokonce podpatku (je třeba kontrolovat uvnitř boty, vnější pogumování může mást), ty totiž vedou k narušení chůze, přetížení bércové oblasti, ke zkrácení Achillovy šlachy a mění těžiště těla, místo dopadu chodidla na povrch (nutí došlapovat nevhodně na patu) a také sklon pánve, což je problematické hlavně u holčiček s ohledem na uložení orgánů v pánvi a tedy jejich budoucí plodnost a schopnost porodit. Stručně řečeno, rodíme se bez podpatků a klínků, proto je nepotřebujeme, naopak nám škodí. Zvednutá špička vede při chůzi k nežádoucímu pasivnímu se zhoupnutí přes tuto oblast chodidla místo potřebného aktivního odrazu pomocí všech prstů.
Vnitřní stélka bot nemá být tvarovaná, má být rovná, svaly uměle podepřené nožní klenby nejsou aktivně používány a slábnou. Pro správné, zdravé fungování kotníků i celého pohybového aparátu nevyhovují kotníčkové boty (mimo jiné fixace kotníků způsobuje přetížení kolen). Ideální, ale obtížněji k sehnání jsou dětské boty bez tvrdého opatku, takový opatek není vhodný pro vývoj malých svalů nožní klenby a svalů bérce.
Dětské boty také musí uvnitř poskytovat dostatečný prostor v oblasti prstů, jak na délku, tak i na šířku. Na délku je místo před prsty potřeba k jejich pohybu při chůzi a zároveň i pro růst nožičky. Dítěti se v botě nesmí tlačit prsty k sobě, aby nedocházelo k vbočování palců či malíčků. Dostatečná šířka botek je potřebná i pro aktivní pohyby prstíků při chůzi, udržování rovnováhy a vývoj příčné nožní klenby. Nejlepší je před koupí bot dítě plnou vahou postavit na vyndávací stélku botiček (nejde-li vyndat, vnitřek boty můžete nakreslit na papír), lze pak snadno vybrat vhodnou velikost obuvi na délku i na šířku. Na číselnou velikost udávanou výrobcem není možné se spoléhat, liší se i podle jednotlivých modelů botiček. Dokonce jeden a tentýž výrobce může vyrábět dětské boty vhodné i nevhodné pro zdravý vývoj nožiček.
Vnitřní délka stélky bot má odpovídat délce delšího zatíženého chodidla s nadměrkem 12 až 17 mm, šířka v oblasti prstů by měla být větší alespoň o 1 mm na každé straně (na fotce níže by dítě mělo mít botičky se stélkou širší a delší v místě červený šipek). Velikost botiček je nutné malým dětem každý měsíc až dva kontrolovat, batolatům noha roste velmi rychle a často i skokově, ale samy nám nedokážou říct, že je botičky tlačí. Mají totiž chodidla chrupavčitá, které se podle boty zdeformují a dítě nošení krátkých nebo úzkých botek nebolí, ale přesto mu ničí nohy.
Platí v zásadě stejná pravidla jako u batolat. Pro malé děti jsou naprosto nevhodné mokasíny a nazouvací boty bez možnosti utáhnutí boty na noze. Obuv by měla být šněrovací, s pásky na zapínání nebo suchým zipem, aby šla dobře dotáhnout na nohu. Vnitřní stélka by měla rovná, plochá a podrážka co nejtenší a bez podpatku či klínku, aby byla noha nucena zapojovat svaly klenby, posilovat je. Ohebná podešev podporuje přirozenou mechaniku nohy. Jakákoliv, obzvlášť dětská, noha potřebuje v botě dostatek místa pro prsty, proto je lepší volit dětské boty s prostornou kulatou špičkou.
Dávejte pozor na správnou velikost, je potřeba ji zkontrolovat i po několika měsících nošení bot, dětem často nohy rostou skokově, u předškoláků je velikost třeba kontrolovat každé 2 až 3 měsíce, u starších školáků 4 až 5 měsíců, u pubescentů3 alespoň jednou za půl roku. Označení velikostí se liší u jednotlivých výrobců i modelů bot. V obchodech s obuví mají k dispozici speciální metr na dětské nožky, využijte ho, idéální je ale velikost zkontrolovat přímo na vyndávací stélce boty. Nejvhodnější obuv je vyrobená z přírodních materiálů, které se lehko přizpůsobují tvaru nohy. Navíc je prodyšná a absorbuje vlhkost. Zdravotně nezávadná je také obuv vyrobená z umělých materiálů typu Goretex nebo v současnosti získávající na popularitě minimalistická, barefootová, obuv.
Je třeba dbát na to, aby děti nosily obuv podle účelu, ke kterému byla vyrobena. Nevhodné je kupovat dětské boty v bazaru nebo nechávat děti nosit boty po starších sourozencích. Takové boty jsou již vyšlapané podle jinak tvarované nohy. Dále je nutné pravidelně kontrolovat, jak dítě obuv opotřebovává a dodržovat pravidelnou hygienu nohou dětí - včasné a správné stříhání nehtů, nošení vhodných ponožek a nebo punčocháčů, aby si dítě nemohlo nohu poranit a nezapařovala se mu, nemnožily se na ní kvasinky10 či jiné patogenní mikroorganismy.
Dítěti za 1 rok vyroste noha v průměru takto:
1. na podlahu, těsně ke zdi přiložte papír
2. položte nožičku dítěte na papír, s patou opřenou o zeď, dítě musí stát na obou nohou, zatěžovat je, pozor na krčení prstů
3. na papíře udělejte značku na místě, kde končí nejdelší prstík
4. dejte nožičku pryč a pravítkem změřte délku, dětské boty vybíráme podle delšího chodidla
5. k naměřenému vždy navíc přidejte nadměrek 1,2 až 1,7cm, aby měla dítěti kde nožička růst a měla se kam při chůzi pohybovat
Nepříliš vhodné je používání tvarovaných vložek do bot a kotníčkové obuvi, takovéto boty by se měly používat jen ve výjimečných, silně opodstaněných případech (např. výrazně oslabená klenba chodidla či vazy kolem kotníků, kdy noha sama nedrží, bez korekce není schopná fungovat) a to vždy současně s aktivní rehabilitací. Co je podepřeno, to se neposiluje a zakrňuje, zablokování jednoho místa (např. málo ohebnou podrážkou, tvarovanou stélkou, kotníčkovou obuví) tělo velmi problematicky kompenzuje na dalších místech pohybového aparátu a vede to k jejich poruchám.
Vhodnou alternativou při problémech s nožní klenbou je tedy její aktivní posilování, např. chůzí po kamíncích, slámě, trávě, fazolích, po švihadle a kladině, válení šišek či míčků s výstupky chodidly, procvičování úchopových funkcí prstů na noze. Je třeba hledat příčinu vady a pak ji cvičením podle rad fyzioterapeuta napravit, jedná se o cílené pohyby podporující správné držení těla (většinou posilování šikmých břišních svalů, zádových svalů, hlubokých svalů trupu a svalů pánevního dna), někdy může být problém v rozdílné délce končetin, ať už funkční (relativní - jde ji cvičením odstranit), nebo anatomické (koriguje se výškou podrážky bot). Také je možné použít tejpování a donutit tak zapojit se i dosud tělem opomíjené svaly a vadu tak začít odstraňovat.