Chodítka a hopsadla jsou hračky pro děti, v pasivním chodítku umístěné dítě může "sedět" (obdobně jako v klokance1 není zajištěna ergonomická poloha dítěte) a "chodit", v hopsadle zavěšené se houpat nahoru a dolů a aktivní chodítko dítě tlačí při prvních krůčcích dopředu před sebou.
Jedná se o hračku s kolečky - vozíček s madlem, který dítě tlačí před sebou, pokud se bez držení bojí samo jít do volného prostoru, slouží jako opora při prvních krůčcích směrem dopředu. Je vhodné ho používat až od chvíle, kdy dítě dělá alespoň kroky do strany, obchází nábytek. Při tlačení aktivního chodítka by se dítě nemělo příliš předklánět, přenášet váhu na něj. Pak je používání aktivního chodítka naprosto bezpečné pro motorický vývoj dítěte.
Jedná se o hračku s kolečky a látkovým "sedátkem", často doplněnou hracím pultíkem. Obvykle je rodiči používáno rodiči k odkládání dítěte ve víře, že se jedná o bezpečný způsob pohybu dítěte a napomůže rychlejšímu nástupu chůze. Opak je však pravdou. V chodítku dítěti hrozí více úrazů, skřípnutí prstů, převržení chodítka a úrazy hlavy, dosáhnutí na nebezpečné předměty (čistící prostředky, nože apod.).
V pasivním chodítku dítě "sedí", tedy přesněji visí za rozkrok, nemá podsazený zadeček a páteř podepřenou po celé délce, dochází tak k její neúměrné zátěži - a to především u dětí, které se samy z polohy na čtyřech neumí posadit. Nožičky nejsou podepřeny od kolínka ke kolínku a nejsou tak v abdukční poloze a visí rovně dolů, dochází k nadměrnému namáhání kyčelních kloubů a může být ohrožena i budoucí plodnost - u holčiček nemusí proběhnout správný vývoj pánve, u chlapečků dochází ke stlačování varlat. Díky chodítku se dítě rozhodně nenaučí dřǐve chodit nebo sedět, ale právě naopak. Poskytnete-li dítěti cíl, již nebude mít motivaci k nalezení cesty, na jejímž konci je chůze a sed. Navíc se pravidelným opakováním nevhodné činnosti fixují špatné pohybové vzorce a následkem bývají v pozdějším věku skoliózy, bolesti zad či hlavy, dýchací obtíže (kvůli zablokovaným žebrům), problémy s kyčlemi, pánví.
Děti mají sedět a chodit až ve chvíli, kdy jsou na to připravené, mají posílené potřebné svaly, zpevněné klouby a dostatečnou stabilitu. Děti se obyvkle nejprve plazí, lezou, stoupají si a teprve ve chvíli, kdy mají lezením a přetáčením se posílené zádové a šikmé břišní svaly, si začnou přes bok sedat, postupně dají dopředu jednu nohu, obě nohy, nakonec se pustí rukama země a opravdu sedí. Posazovaní jinými osobami, přitahování za ruce nebo přitahování se za okolní předmětu z lehu, polosedu neznamená, že si dítě umí sednout, jedna se o pasivní sed, který přetěžuje záda miminka a může zpomalit až zablokovat motorický vývoj, způsobit přeskočení velmi důlězité fáze vývoje - lezení. Z lezení se také děti začnou postavovat u opory, poté s oporou dělat úkroky do stran (obcházet nábytek), drží se jen jednou rukou a nakonec se pustí úplně a chodí volně v prostoru. Během celého procesu motorického vývoje8 od plazení k lezení, sedu a chůzi se dítě učí pracovat s těžištěm vlastního těla, udržet rovnováhu pomocí svalů celého těla a ruk a dochází k vývoji nožní klenby. V pasivním chodítku dítě přichází o možnost tyto činnosti trénovat, nezatěžuje nožičky správně, hrozí, že začne chodit po špičkách, jak bylo zvyklé se odrážet nohami od země.
Jedná se o látkové "sedátko", provedením velmi podobné tomu u pasivních chodítek, zavěšené na pružných lankách, což dítěti umožňuje hopsat nahoru a dolů. Na motorický vliv má obdobně neblahý vliv jako pasivní chodítka.